1
Krajskému soudu v Praze
náměstí Kinských 234/5
150 75 Praha 5
V Praze dne 18. 3. 2018
Datovou schránkou
Žalobce:
spolek Krajina pro život
IČO 27020886
Růžová 388, 252 43 Průhonice
právně zastoupen:
JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D.,
ev.č. ČAK 16804
se sídlem Štěpánská 640/45, 110 00 Praha 1
IČO: 04770099
Žalovaný:
Krajský úřad Středočeského kraje
odbor územního plánování a stavebního řádu
Zborovská 11, 150 21 Praha 5
Osoby zúčastněné na řízení:
Domo Development a.s.
IČO 27397319
Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5
FABIONN, s.r.o.
Jirsíkova 19/2, 186 00 Praha 8
ČEZ Distribuce, a. s.
Teplická 874/8, 405 02 Děčín IV-Podmokly
Pražská plynárenská Distribuce, a.s., člen koncernu Pražská plynárenská, a.s.,
U plynárny 500/44, 140 00 Praha 4
Technické služby Průhonice, s.r.o.
K Dálnici 439, 252 43 Průhonice
Česká telekomunikační infrastruktura a.s.
Olšanská 2681/6, 130 00 Praha 3
České Radiokomunikace a.s.
Skokanská 2117/1, 169 00 Praha 6
2
Obec Čestlice,
Pitkovická 17, Čestlice, 251 01 Říčany u Prahy
Ředitelství silnic a dálnic ČR, majetková správa závodu
Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4
Jiří Skořepa
Pod Valem II. 890, 252 43 Průhonice
BVX Czech, a.s.
IDDS: 63fc94w
Hana Burešová
Zkrácená 46, 103 00 Praha 10
Ing. Miroslav Šimeček
Lipová 38, Čestlice, 251 01 Říčany u Prahy
Petr Šimeček
Panská 212, Tehov, 251 01 Říčany u Prahy
SINCE 2011 s.r.o.
Rozkošného 1058/3, 150 00 Praha 5
MěÚ Říčany, stavební úřad
Masarykovo náměstí 53/40, 251 01 Říčany u Prahy
Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřad Středočeského kraje
č.j. 009587/2018/KUSK, sp.zn. SZ 153941/2017/KUSK ÚSŘ/EMB ze dne 5. 2. 2018
spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku
Soudní poplatek bude uhrazen obratem na výzvu soudu.
Přílohy:
- plná moc
- kopie napadeného rozhodnutí
- dále dle textu
3
I.
Stav věci a průběh řízení
Stavební odbor Městského úřadu Říčany (dále jen „stavební úřad“) obdržel dne 26. 6.
2017 žádost Domo Development a.s., IČO 27397319, Nádražní 762/32, 150 00 Praha (dále
jen „stavebník“) o vydání změny územního rozhodnutí o umístění stavby sp.zn.
46631/2015/Ma, č.j. 67204/2015-MURI/OS´/00029 ze dne 16.2.2015 (dále jen „územní
rozhodnutí“).
Stavební úřad vydal dne 26. 9. 2017 rozhodnutí č. j. 48043/2017-MURI/OSÚ/00029,
spis. zn. 34000/2017/Ma, jímž byla stavebníkovi povolena změna umístění stavby
komerčního obchodního centra CP Čestlice, na pozemku parc. č. 337/75, 337/76, 337/77,
337/79, 338/1, 338/2, 339, 340, 341, 358/1, 358/2, 436, 496/8 v katastrálním území Čestlice,
parc. č. 959/132 v katastrálním území Průhonice, kde změnou územního rozhodnutí budou
dotčeny pozemky parc.č. 337/75, 337/76, 337/77, 338/1, 338/2, 339, 340, 341, 358/1, 358/2,
496/8 v katastrálním území Čestlice (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Žalobce se proti
tomuto rozhodnutí v zákonné lhůtě odvolal.
Dne 6. 2. 2018 bylo žalobci doručeno rozhodnutí Krajského úřad Středočeského kraje,
odbor územního plánování a stavebního řádu (dále jen „odvolací správní orgán“) č. j.:
009587/2018/KUSK, sp. zn: SZ 153941/2017/KUSK ÚSŘ/EMB ze dne 5. 2. 2018 (dále jen
„napadené rozhodnutí“) o zamítnutí odvolání a potvrzení prvostupňového rozhodnutí.
Žalobce dále tvrdí a dokládá, že byl v řízení před vydáním žalovaného rozhodnutí
hrubě zkrácen na svých právech nezákonným postupem úřadu, což mělo za následek vydání
nezákonného rozhodnutí. Žalobce proto podává v zákonné lhůtě tuto žalobu.
V řízení před soudem je žalobce na základě plné moci zastoupen advokátkou.
II.
K aktivní žalobní legitimaci
Podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen SŘS), kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku
porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají,
mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se
žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti,
nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
4
Žalobce je spolkem, jenž se účastnil územního řízení na základě § 70 odst. 1 až 3
zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
ZOPK). Žalobce se proti územnímu rozhodnutí odvolal. Cílem a zaměřením žalobce je mimo
jiné chránit přírodu, krajinu, životní prostředí a veřejné zdraví, jak je zřejmé z výpisu ze
spolkového rejstříku.
Žalobce tvrdí, že napadenými rozhodnutími byl zkrácen přímo na svém právu na
konání svojí činnosti, jakož i na právu na příznivé životní prostředí svých členů usazených
v obci Průhonice a dále, že byl na svých právech zkrácen v důsledku porušení svých
procesních práv v předcházejícím řízení.
Důkaz:
- výpis ze spolkového rejstříku
III.
Napadené výroky
Žalobce touto žalobou napadá celou výrokovou část rozhodnutí Krajského úřadu
Středočeského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu (dále jen „odvolací správní
orgán“) č. j.: 009587/2018/KUSK, sp. zn: SZ 153941/2017/KUSK ÚSŘ/EMB ze dne 5. 2.
2018.
Žalobce touto žalobou napadá také celou výrokovou část prvostupňového rozhodnutí
stavebního odboru Městského úřadu Říčany, rozhodnutí č. j. 48043/2017-MURI/OSÚ/00029,
spis. zn. 34000/2017/Ma, ze dne 26. 9. 2017, jímž byla stavebníkovi povolena změna
umístění stavby komerčního obchodního centra CP Čestlice.
Žalobce požaduje zrušení i prvostupňového rozhodnutí z obavy, že žalovaný by
rozhodl o odvolání stejným způsobem bez odstranění všech nezákonností a žalobce by byl
proto nucen se proti tomuto rozhodnutí znovu soudně bránit. Žalobce proto zrušení pouze
rozhodnutí o odvolání nepovažuje za dostatečnou a účinnou formu právní ochrany.
IV.
Žalobní body
Napadená rozhodnutí žalobce považuje za nezákonná a věcně nesprávná. Žalobu proti
napadeným rozhodnutím podává z následujících důvodů:
5
1. Účastenství žalobce ve správním řízení
Odvolací správní orgán na str. 6 napadeného rozhodnutí uvádí: „podání označené jako
odvolání, nelze považovat za řádný opravný prostředek, neboť bylo podáno osobou, která má
postavení účastníka řízení podle § 27 odst. 3 správního řádu, a to na základě ustanovení § 70
zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů […]".
Žalobce považuje toto tvrzení za vnitřně rozporné a nesrozumitelné. Žalobce jakožto účastník
správního řízení dle § 27 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen SpŘ), ve spojení s § 70 ZOPK byl legitimován k podání odvolání dle § 81
SpŘ. Žalobce neshledává důvod, proč by jeho podání, které je materiálně odvoláním a bylo
tak i formálně označeno, nebylo možné považovat za řádný opravný prostředek.
Žalovaný v napadeném rozhodnutí tvrdil, že žalobce je oprávněn hájit pouze zájmy
vyjmenované v ustanovení § 1-3 ZOPK. Žalobce ve svém odvolání tvrdil porušení ustanovení
§ 56 ZOPK, tedy skutečnosti týkající se výjimky pro zvláště chráněné druhy živočichů. Dle
právního názoru odvolacího správního orgánu však tato odvolací námitka „nespadá do
okruhů zájmů, které má spolek chránit na základě ZOPK […] a dále již nepřezkoumával
napadené rozhodnutí postupem podle § 89 odst. 2 správního řádu,“ (str. 9 napadeného
rozhodnutí). Žalobce považuje výše uvedený názor žalovaného za věcně nesprávný, protože
ochrana zvláště chráněných druhů živočichů je předmětem právní úpravy ZOPK a dle názoru
žalovaného je tak veřejným zájmem, který je žalobce oprávněn chránit. Žalobce tak byl
oprávněn podat odvolání k ochraně veřejného zájmu upraveného § 56 ZOPK, výjimky pro
zvláště chráněné druhy.
Žalobce ve svém odvolání dále tvrdil porušení ustanovení § 4 odst. 3 zákona o ochraně
zemědělského půdního fondu: „Zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany lze odejmout pouze v
případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany
zemědělského půdního fondu.“. Napadené rozhodnutí umísťuje záměr právě na zemědělskou
půdu I. a II. třídy ochrany. Nehledě k tomu, že souhlasné stanovisko k vynětí půdy ze ZPF
(Závazné stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 30.6. 2016 č.j.
092246/2016/KUSK) bylo vydáno až po vydání původního územního rozhodnutí (ze dne
16.2.2015 spis. zn. 46631/2015/Ma č.j. 67204/2015-MURI/OSÚ/00029) [sic!], žalobce
argumentoval, že nezákonným záborem ZPF a potažmo zastavěním dnešních polí dojde
k degradaci stávajícího přirozeného biokoridoru. Toto implicitně přiznává i orgán ochrany
ZPF v citovaném stanovisku na str. 2, kde připouští nutnost zřízení nového biokoridoru po
6
výstavbě obchodního centra. Zachování funkčního biokoridoru žalobce považuje za zájmy
spadající přímo pod ustanovení § 1-3 ZOPK. Žalobce zdůrazňuje, že slíbené zřízení
biokoridoru jakou součásti komerční zóny považuje za řešení účelu zcela nevyhovující a se
současným stavem důsledně vzato nesrovnatelné. Nehledě k tomu, po zkušenostech
s vybudováním nefunkční „cyklostezky“1
v rámci projektu „komunikace a inženýrské sítě
Čestlice“ se nelze vyhnout důvodným pochybám o konečné podobě a reálné funkčnosti
slíbeného biokoridoru.
Je rovněž evidentní, že výstavba dalšího komerčního centra s obrovskou rozlohou
zpevněných ploch v již tak v tomto ohledu nadmíru zatíženém katastru Čestlic dále zhorší
schopnost krajiny zadržovat povrchové vody i její schopnost vytvářet zásoby podzemních
vod. Vynětím další plochy ze ZPF a nahrazením orné půdy množstvím zpevněných ploch dle
požadavku investora dojde ke zrychlení odtoku povrchových vod na cca 12ti násobek, jak je
uvedeno v dostupném vyhodnocení vlivů na ŽP pro jinou část komerční zóny Čestlice jih2
.
Zrychlení odtoku povrchových vod má v obdobích déletrvajících nebo intenzivnějších dešťů
za následek vznik povodní, které mají mimo jakoukoli pochybnost negativní vliv na volně
žijící živočichy a volně rostoucí rostliny. I zde žalobce deklaruje zájmy spadající přímo pod
ustanovení § 1-3 ZOPK.
2. Spolky mohou hájit ochranu životního prostředí v širším smyslu
Žalobce napadal prvostupňové rozhodnutí z celé řady důvodů. Odvolací námitky
žalobce se týkaly skutečnosti, že nebyly splněny podmínky pro změnu územního rozhodnutí
dle § 94 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen StavZ), v řízení předcházejícímu rozhodnutí byla porušena procesní práva
žalobce, prvostupňové rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Dále žalobce napadal stanoviska
dotčených správních orgánů ohledně posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. salámování
záměru), posouzení připojení na pozemní komunikaci, vynětí půdy ze zemědělského půdního
fondu, znečištěni ovzduší a hlukové zátěže.
1
Pokud by chtěl stavebník postavit funkční cyklostezku, postavil by ji mezi silnicí pro motorová vozidla a val
(resp. protihlukovou stěnu) tak, aby se tato stezka nekřížila s trasou pro auta. V reálu však komunikace označená
jako stezka pro cyklisty a zároveň stezka pro chodce je umístěna na druhé straně silnice a každých pár desítek
metrů přerušená odbočkou na budoucí parkoviště.
2
Vyhodnocení vlivů návrhu změny č. 1 územního plánu Čestlic na životní prostředí na str. 55: „Na ploše Z12c
dojde oproti současnému stavu ke 12ti násobnému zvýšení odtoku povrchových vod.“
7
Napadené ale ani prvostupňové rozhodnutí se s odvolacími námitkami uplatněnými
žalobcem dostatečně nevypořádalo. Například uvádíme napadené rozmělnění protihlukového
efektu umístěných budov po jejich rozdělení a přemístění dále od dálnice. Dokonce již
původní rozhodnutí z roku 2015 umisťovalo stavbu v rozporu s hlukovou studií, přičemž ve
zjišťovacím řízení 115425/2014/KUSK3
na to poukazuje stanovisko obce Průhonice (str. 3):
„Umístění navrhovaného objektu CP Čestlice neodpovídá umístění, které bylo projednáváno
v rámci Hlukové studie – CP Čestlice, zpracované Ing. Janou Barillovou v říjnu 2013, která
byla projednávána a odsouhlasena obcí Průhonice a ze strany ŘSD ČR. Z přílohy č. 3 –
hlukové studie, která je přiložena k tomuto oznámení, vyplývá, že dochází ke zhoršení
podmínek v lokalitě za zemním valem Průhonice oproti schválené hlukové studii 10/2013.“
V prvostupňovém rozhodnutí je tedy schváleno umístění staveb, které nemá k původní
hlukové studii prakticky žádnou vazbu.
Obecně vzato se odůvodnění napadeného rozhodnutí omezuje na přepis příslušných
ustanovení ZOPK a citaci judikatury a zcela formálně odmítá přípustnost odvolání žalobce.
Stavebník se k odvolacím námitkám žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí
vyjádřil v tom smyslu, že je považuje za neoprávněné, bezpředmětné a nepřípustné.
Především stavebník zpochybnil postavení žalobce jakožto účastníka řízení a uvedl, že
žalobcovy „pravomoci se odvíjí od ZOPK a proto jeho námitky, které překračují tento rámec,
jsou v souladu s § 92 správního řádu nepřípustné.“(str. 6 napadeného rozhodnutí). Stavebník
dále odkazuje na rozsudek NSS č. j. 7 As 303/2016 - 42 ze dne 5. 10. 2017, „kde [NSS]
prohlásil, že občanská sdružení hájí zájmy uvedené v § 1 - § 3 zákona o ochraně přírody,
nikoliv jiné zájmy, tj. v opačném případě by se dostal do pozice „univerzálního dohlížitele nad
zákonností postupu a rozhodnutí správních orgánů v podstatě v neomezeném rozsahu,“ což
není dle NSS smyslem účastenství těchto sdružení ve správním řízení“.
Argumentaci stavebníka bezvýhradně převzal odvolací správní orgán, dle kterého
„spolky mohou jako účastník řízení dle ustanovení § 27 odst. 3 správního zákona [sic!] hájit
jen takové zájmy, které jim byly svěřeny zvláštním zákonem, v tomto případě zákonem o
ochraně přírody a krajiny, a to pouze v rozsahu stanoveném v ustanovení § 1 - § 3 téhož
zákona,“ (str. 8 napadeného rozhodnutí). Odvolací správní orgán zavádějícím způsobem
rovněž odkazuje na rozhodnutí NSS č. 7 As 303/2016 - 42 ze dne 5. 10. 2017, dle kterého:
3
http://portal.cenia.cz/eiasea/view/eia100_cr
8
„účast občanského sdružení podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny nelze vykládat
natolik široce, že by se vztahoval na jakoukoliv složku životního prostředí, nýbrž toliko na
složky životního prostředí chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny. […] Pokud
nebudou dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, lze občanskému sdružení odepřít postavení
účastníka řízení…., tj. účast občanských sdružení (spolků) nelze vykládat natolik široce, že by
se vztahovala na jakoukoliv složku životního prostředí, nýbrž toliko na složky životního
prostředí chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny což je stanoveno v § 1 až § 3 zákona
o ochraně přírody a krajiny“.
Odvolací správní orgán nicméně přehlíží skutečnost, že jím citované rozhodnutí NSS
umožňuje ekologickým spolkům hájit ochranu životního prostředí v širším smyslu. NSS v
rozsudku č.j. 7 As 144/2012 - 53 ze dne 29. 11. 2012 uvedl, že: „ochrana může spočívat i v
hájení jiných zájmů, je-li jejich spojitost se zájmy ochrany přírody a krajiny chráněnými
zákonem o ochraně přírody a krajiny zjevná nebo vyplývá z podkladů, které má správní orgán
k dispozici, případně pokud ji občanské sdružení prokáže.“. Účast spolku tedy zakládá již
nepřímé dotčení zájmů ochrany přírody a krajiny.4
Právě z tohoto rozsudku vychází
odvolacím orgánem citovaný rozsudek č. j. 7 As 303/2016 - 42 ze dne 5. 10. 2017 v bodě 495
,
který stavebník i odvolací správní orgán pomíjí. Obdobně Městský soud v Praze v rozsudku
ze dne 11. 8. 2016, č. j. 8 A 22/2012-54 uvedl: „Mezi uplatněnými námitkami a zájmy, jejichž
ochrana založila žalobcovu účast v řízení, tak musí existovat obsahová spojitost, již
nepochybně lze vysledovat mezi ochranou přírody a krajiny a ochranou vody či ovzduší,
neboť se jedná o jednotlivé složky životního prostředí – a žalobce je dle svých stanov
primárně zaměřen na ochranu životního prostředí – nikoli však již mezi ochranou přírody a
krajiny a ochranou památkově chráněných staveb.“.
V napadeném rozhodnutí na str. 6 je citováno vyjádření obce Čestlice, která souhlasí
s argumenty stavebníka a „apelují na zájmy obce, jelikož se domnívají, že poslední dva roky
dochází k souvislému napadání stavebních záměrů i ze strany odvolatele, které tak brání
4
VOMÁČKA, Vojtěch. § 70 [Účast občanů]. In: VOMÁČKA, V. a kol.. Zákon o ochraně přírody a krajiny. 1.
vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 525. ISBN 978-80-7400-675-3.
5
[…] Jak však vyplývá z konstantní judikatury zdejšího soudu (vedle výše uvedených rozsudků srov. např.
rozsudek ze dne 29. 11. 2012, č. j. 7 As 144/2012 - 53), občanským sdružením, která odvozují svoji účast ve
správním řízení z § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny, přísluší hájit zájmy chráněné tímto zákonem; taková
ochrana může spočívat i v hájení jiných zájmů, je-li jejich spojitost se zájmy ochrany přírody a krajiny
chráněnými zákonem o ochraně přírody a krajiny zjevná nebo vyplývá z podkladů, které má správní orgán k
dispozici, případně pokud ji občanské sdružení prokáže. […]
9
rozvoji dané obce.“ K tomu uvádíme, že žalobce napadá výhradně záměry v tzv. komerční
zóně Čestlice jih, a to počínaje rokem 2017, kdy její změny a další významné rozšiřování na
zákonem chráněné zemědělské půdě přesáhlo míru únosnou pro sousední obec Průhonice, kde
žalobce sídlí. O tvrzeném bránění rozvoje obce nemůže být řeči, protože obec Čestlice je
z hlediska obchodních center saturována, z pohledu žalobce již přetížená, a zejména
vyvolaným automobilovým provozem komplikuje život okolním obcím. Nehledě k tomu jsou
na katastru obce prázdné obchodní objekty, např. objekt bývalého Gigasportu naproti přes
dálnici je prázdný mnoho let, takže vidíme prostor pro „rozvoj obce“ ve smyslu chápání
zastupitelstva Čestlic i v rámci již zastavěných ploch. Dále se žalobce domnívá, že zastupitelé
obce Čestlice jsou v ohledu protlačování výstavby komerčního objektů na zemědělské půdě
v komerční zóně Čestlice jih motivováni soukromým ekonomickým prospěchem, nikoli
zájmem obce, protože zde mají pozemky v rozsahu desítek tisíc metrů čtverečních6
.
Odvolací orgán posuzoval odvolací námitky žalobce restriktivně pouze v kontextu
ZOPK. Meritorně se námitkami vůbec nezabýval, ačkoli je zřejmé, žalobce hájil zájmy s
ochranou přírody a krajiny související. Odvolací orgán rovněž zcela ignoroval další námitky
žalobce odeslané 30. 1. 2018.
Důkaz:
- Odvolání proti rozhodnutí o změně umístění komerční obchodní centrum CP Čestlice
č.j. 48043/2017-MURI/OSÚ/00029, sp. zn.: 34000/2017/Ma, podáno 10.11.2017
- Doplnění odvolání ze dne 10.11.2017, vaše čj. 153941/2017, podáno 30.1.2018
V.
Žádost o přiznání odkladného účinku
Žalobce současně žádá, aby soud v souladu s ustanovením § 73 odst. 2 SŘS přiznal
této žalobě odkladný účinek. Odkladný účinek může soud žalobě přiznat za splnění
následujících podmínek: Jednak žalobce musí prokázat, že by pro něj výkon žalovaného
správního rozhodnutí znamenal újmu „nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám“. Dále se přiznání odkladného účinku nesmí dotknout
6
Například Mgr. Roman Kabelka a Ing. Bedřich Brtek a pozemky p.č. 332/58 a 332/59.
10
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a přiznání odkladného účinku nesmí být
v rozporu s veřejným zájmem.
Žalobce k tomu uvádí tyto důvody. Soudní přezkum správních rozhodnutí je běžně
poměrně časově náročný. Stavebník má pravomocné územní rozhodnutí a nic mu proto
nebrání požádat si o stavební povolení. Podle ustanovení § 94 odst. 5 StavZ: „Dojde-li ke
zrušení územního rozhodnutí po povolení stavby, územní rozhodnutí se již nevydává“.
Případné zrušení napadeného rozhodnutí soudy by tak nemělo vliv na již vydané stavební
povolení. Taková procesní situace pak ve smyslu § 94 odst. 5 StavZ znamená, že po
případném úspěchu žaloby a zrušení územního rozhodnutí (nebo alespoň jeho právní moci a
vykonatelnosti) se již žádné nové územní rozhodnutí nevydává. Nyní žalované vady umístění
stavby by již tedy nebyly nijak napravovány, ani kdyby měl žalobce jednoznačný úspěch u
soudu, protože právní moc (a vykonatelnost) stavebního povolení takový rozsudek předstihla.
Lze uzavřít, že v takovém případě by žalobci byla navzdory úspěchu v meritu tohoto
probíhajícího sporu zcela odepřena reálná soudní ochrana, a to ochrana včasná a spravedlivá.
Spor i jeho výsledek by měl již jen formální, reálně neúčinný dopad.
V takovém případě by šlo o velmi intenzívní újmu žalobci a jím hájeným zájmům,
který se s řadou odůvodněných žalobních bodů obrátil na správní soud v důvěře, že mu bude
účinná, včasná a spravedlivá soudní ochrana (v případě úspěchu ve věci) opravdu poskytnuta.
Obrátil se na soud s tím, že soud spravedlivě a účinně prověří žalobní body a náležitě o nich
rozhodne, a to v procesní situaci, kdy takové rozhodnutí bude mít ještě reálný smysl a dopad.
Vzhledem k důvodným pochybnostem o zákonnosti změny umístění stavby žalobce
požaduje provedení včasného soudního přezkumu, tedy soudního přezkumu s reálným
dopadem jeho výsledku do stavu v území a do právních poměrů v daném případu. Bez
odkladného účinku žaloby takový včasný přezkum zajistit nelze a vzniká reálné riziko
zahájení nebo i zhotovení stavby před rozhodnutím soudu.
Žalobce respektuje fakt, že v případě zkoumání podmínek pro přiznání odkladného
účinku nelze přezkoumávat důvodnost samotných žalobních bodů, nicméně riziko, že by byla
výstavba zahájena nevratnými zásahy v území před skončením soudního přezkumu, by bylo
žalobcem chápáno jako velmi výrazná a již prakticky neodčinitelná újma. Vznikl by stav, kdy
by soudní přezkum žalobních bodů jakkoli důkladný a přesvědčivý, mohl již mít jen
symbolický a formální význam. Veškeré snahy žalobce by byly zmařeny.
11
V tomto kontextu je nutno zdůraznit, že na základě čl. 9 odst. 4 Aarhuské úmluvy
(publikované pod č. 124/2004 Sb.) musí být žalobcům z řad dotčené veřejnosti - tedy i žalobci
v této věci - vyhovováno k jejich návrhům na přiznání odkladného účinku správní žaloby tak,
aby nemohlo docházet k situacím, kdy v době rozhodování o správní žalobě již byl povolený
záměr nevratně realizován (typicky provedení stavby). Pokud by návrhům na přiznání
odkladného účinku vyhovováno nebylo, došlo by k porušení čl. 9 odst. 4 Aarhuské úmluvy a
rovněž čl. 11 směrnice Rady ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých
veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (11/92/EU), neboť poskytovaná soudní
ochrana by pak nebyla včasná a spravedlivá.
Žalobce poukazuje i na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2007, č.j.
5 As 53/2006-46 nebo ze dne 29.8.2007, č.j 1 As 13/2007-63, které stanoví: „žalobcům z řad
dotčené veřejnosti musí být vyhovováno k jejich návrhům na přiznání odkladného účinku
správní žaloby tak, aby nemohlo docházet k situacím, kdy v době rozhodování o správní
žalobě již byl povolený záměr nevratně realizován. Pokud by návrhu na přiznání odkladného
účinku vyhovováno nebylo, došlo by k porušení čl. 9 odst. 4 Aarhuské úmluvy a čl. 10a
směrnice 85/337/EHS, neboť poskytovaná soudní ochrana by nebyla včasná a spravedlivá.”.
Ve srovnání újmy způsobené žalobci a jeho zákonem aprobovaným zájmům výkonem
žalovaného rozhodnutí i jinými s tím souvisejícími zásahy by újma vzniklá jemu samotnému i
jiným subjektům a veřejnému zájmu přiznáním odkladného účinku žalobě byla nepochybně
podstatně vyšší, nežli na druhé straně újma z odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žalovaný žádnou újmu utrpět nemůže a samotný stavebník musí nutně počítat s časovou
náročností rozhodování o problematické a sporné stavbě. Odklad v řádu několika měsíců do
rozhodnutí soudu rozhodně nelze srovnávat s újmou, jež výkonem rozhodnutí a dalšími
právními následky aktuálně a nevratně hrozí žalobci, ale i veřejnému zájmu na zachování
příznivého prostředí.
Poslední podmínkou pro přiznání případného odkladného účinku žalobě je, že takové
dočasné procesní opatření nebude v rozporu s veřejným zájmem. V daném případě jde o ryze
soukromý, komerční záměr stavebníka, kterým je developerská společnost. Podle rozsudku
Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 65/2012 „veřejný zájem musí být výslovně
formulován ve vztahu ke konkrétní posuzované záležitosti a musí být přesvědčivě odlišen od
zájmu soukromého”. Veřejný zájem je přitom třeba vyvodit z právní úpravy, z právní politiky
a z posouzení různých hodnotových hledisek podle úkolů veřejné správy v příslušné oblasti
12
(sociální, kulturní, ochrany životního prostředí apod.). Skutečnost, že vedlejším důsledkem
podnikatelské činnosti soukromé společnosti, která hodlá realizovat svůj investiční záměr,
jehož cílem je s největší pravděpodobností její zisk, je uspokojení potřeb zákazníků
obchodního centra CP Čestlice, ještě nemusí vytvářet odpovídající sociální veřejný zájem.
Naopak zachování a nezdevastování lokality vč. zemědělské půdy nejvyšších bonit je
výrazným veřejným zájmem.
Závěrem žalobce upozorňuje na obdobnou situaci, kdy prvostupňový orgán i žalovaný
označil jako nepřípustné odvolání sousedních vlastníků při povolování „komunikace a
inženýrské sítě Čestlice“ na pozemcích v katastrálních územích Čestlice a Průhonice jako
příprava pro vybudování komerčního areálu Čestlice – jih. Žalobě sousedních vlastníků nebyl
přiznán odkladný účinek a dopravní komunikace a inženýrské sítě byly vybudovány ještě před
vydáním rozsudku Krajského soudu v Praze sp.zn.: 48 A 60/2015, ze dne 20. 7. 2017, který
sousedním vlastníkům plně vyhověl. Nedosti na tom, stavebník ve spolupráci s obcí Čestlice
následně využívá existence takto vybudované infrastruktury jako argumentu k prosazení další
výstavby v komerční zóně Čestlice jih – zde např. při prosazování změny územního plánu
Čestlic (VYJÁDŘENÍ ODPŮRCE K ŽALOBĚ k č.j. 50 A 2/2017, ze dne 3. 2. 2017, str. 8):
„Realizace celé zóny Čestlice – jih je dále odůvodněna potřebou efektivní výstavby a
efektivního provozu související dopravní a technické infrastruktury a potřebou kontinuálního
rozvoje celé urbanisticky a infrastrukturně ucelené lokality.“
Důkaz:
Rozsudek Krajského soudu v Praze sp.zn.: 48 A 60/2015, ze dne 20. 7. 2017
VYJÁDŘENÍ ODPŮRCE K ŽALOBĚ k č.j. 50 A 2/2017, ze dne 3. 2. 2017
VI.
Náklady řízení
Žalobce v souladu s ustanovením § 60 SŘS bude v řízení uplatňovat náhradu nákladů.
Náklady řízení budou sestávat ze zaplaceného soudního poplatku, odměny právního zástupce
počítané podle počtu úkonů, paušální náhrady hotových výdajů počítané podle počtu úkonů a
případných hotových výdajů.
13
VII.
Závěrečný návrh
S ohledem na výše uvedené skutečnosti žalobce navrhuje, aby soud přiznal odkladný
účinek této žalobě.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti žalobce navrhuje, aby soud vydal následující
rozsudek:
1. Rozhodnutí Krajského úřad Středočeského kraje č.j. 009587/2018/KUSK, sp.zn. SZ
153941/2017/KUSK ÚSŘ/EMB ze dne 5. 2. 2018 a rozhodnutí Městského úřadu Říčany
č. j. 48043/2017-MURI/OSÚ/00029, spis. zn. 34000/2017/Ma ze dne 26. 9. 2017 se
zrušuje.
2. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení, a to do 3 dnů od právní moci
rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
in eventum
1. Rozhodnutí Krajského úřad Středočeského kraje č.j. 009587/2018/KUSK, sp.zn. SZ
153941/2017/KUSK ÚSŘ/EMB ze dne 5. 2. 2018 se zrušuje.
2. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení, a to do 3 dnů od právní moci
rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Zastoupen
JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D.,
advokátkou
Přílohy:
1. plná moc
2. napadené rozhodnutí
14
3. odvolání proti rozhodnutí o změně umístění komerční obchodní centrum CP Čestlice
č.j. 48043/2017-MURI/OSÚ/00029, sp. zn.: 34000/2017/Ma, ze dne 10.11.2017
4. doplnění odvolání, ze dne 30. 1. 2018
5. námitka k územnímu řízení č.j.: 43334/2017-MURI/OSÚ/00029, ze dne 7.9.2017
6. rozsudek Krajského soudu v Praze sp.zn.: 48 A 60/2015, ze dne 20. 7. 2017
7. VYJÁDŘENÍ ODPŮRCE K ŽALOBĚ k č.j. 50 A 2/2017, ze dne 3. 2. 2017
8. rozsudek Krajského soudu v Praze sp.zn.: 50 A 2/2017, ze dne 27. 4. 2017
9. výpis ze spolkového rejstříku