UČENÍ O STÁTU A
PRÁVU PODVLIVEM
ROMANIZACE
Jakub Razim
OBSAH:
■ Etapy právního myšlení od vzniku UK:
■ doba husitská
■ pr. humanismus
■ doba pobělohorská
■ Publicistické nauky:
– panovník a právo
– soudnictví a proces
– crimen laese maiestatis
– subsidiarita řím. práva
DOBA HUSITSKÁ (Kejř)
Prameny a nauka
■ centrum učenecké reflexe  artistická fakulta UK (větš. „střed“, menšina
konz. husit.)  „služba dnešku“
■ spojení teologie/filosofie a práva  právo tvořeno cír. a pro cír.
■ P.: fil. a teol. spisy (kvestie), polit. projevy a postily (výklad liturgic. textu)
■ právnická lit. hraje marginální roli  nevhodnost pr. metody ke spol.
kritice:
 intelekt. konzerv.
 výrazová strohost
 vázanost na prameny práva
 chybí předpoklad pro polit. aplikaci  útok na soudobou cír. a spol.
■ stará věd. forma X nový obsah
Prameny a nauka
■ zkoumání pr. problému z teol. a fil. hlediska:
 vyvozování etických pravidel přímo z Písma, priorita morálky nad
platným právem
 „vystižení mravního obsahu, pomíjení pr. závaznosti“ (Kejř)
■ autorita pr. pramenů není původní, ale odvozená  prameny slouží pouze
jako podpůrný argument k tezím odvozeným z teol. a fil. premis
■ Viklef (De civili dominio), Aristoteles (Politika, Etika)  pr. autority pro husity
 odpor k ŘP/ŘKP
Právo
■ rozlišení
 preceptum  kogentní
 consilium  dispozitivní
■ tripartice práva dleViklefa
 ius divinum = boží zákon  od Boha prostřednictvím Krista
 ius canonicum  církev  donucení k ortodoxii a -praxi
 ius civile  panovník  donucení k obecnému dobrému, dův. děd. hřích
■ bipartice dle Jana z Berouna: ius naturale (z rozumu) x ius legale (z lid. vůle)
■ tripartice práva dle Husa  superiorita, odvozenost
 lex divina = boží zákon
 lex naturalis
 lex humana
Zákon boží
■ původ: boží vůle
■ obsah: litera Písma
■ plně postačitelný nástroj k řízení spol.
■ v právu je absolutní normou boží zákon:
 prvotní  ostatní normy jsou od něj odvozené
 dokonalý  ostatní normy jsou na něj redukovatelné
 nejvyšší  ostatní normy jsou s ním v souladu
■ „nová interpretace“  kritérium pro posouzení pr. situace:
 kritika platného práva
 kritika soud. praxe
Spravedlnost
■ aristotel. dichotomie:
 aritmetická  komutativní/horizontální
 geometrická  distributivní/vertikální
■ aristotel. tradice  splývání práva a spravedlnosti  „iustitia legalis“
■ druhá nejvyšší norma:
 nejdokonalejší ctnost
 totéž co lex
 korektiv vůči lex (strohost) správná interpretace a aplikace práva
(uměřenost)
„Stát“
■ polit. organizace označována různě: regnum, communitas, civitas...
■ nejčastějším tématem disputací na husit. UK  od obec. úvah o vládě k vlastnostem
vládce (nejasné odlišení instituce a osoby)
■ aristotel. formy vlády  monarchie  ideál. stát. forma X radikál. v očekávání
parúsie
■ princeps
 universalis  Bůh  bezpodm. poslušnost
 particularis  svět. vládce  poslušnost jen dobrému vládci X ne tyranovi
(příkazy nerozumné, proti dobrým mravům)
■ policia (bene recta)  stát řízený:
 spravedlivě
 s ohledem na obecné blaho
 panovník spravuje jak sféru svět., tak cír.  ref.
PR. HUMANISMUS
Humanismus (Šmahel)
■ kultura a ideologie ital. spol. 14-16. stol.
■ projevy renes. mimo Itálii
 dom. předpoklady
 primární: propagace ital. humanistů a umělců (ES Picolomini)
 sekundární: polit. poslání, studium, obchod, svěcení nekat. kněžstva
 vlivy:
 univerzitní výuka  počátky filolog. kritiky ant. děl (M. Řehoř)
 literatura  množí se počet pr. příruček, svodů práva a překladů pr. spisů
 politická teorie  central.-absolut. vláda
■ obec. povýšený postoj human. literátů k právníkům nebrání pr. humanismu
■ nejprve lit. forma, pak „nové pojetí života a světa“ (Kutnar)
■ „pasivně receptivní“
■ národní
■ utrakvistická
■ personál. zdevastovaná po husit. válkách  zbyla jen „přípravná“ artistická fakulta a
částečně převzala výuku vyšších fakult
■ nevalná úroveň
■ zastavení peregrinace
■ „trad.“ univ. výukaX „novátorské“ human. studium
■ opožděné šíření human. do měst. škol a kanceláří
Univerzita
■ RECEPCE X PR. HUMANISMUS = „nový přístup“ k ŘP (Seltenreich)
■ obranná fce  zvědečtění práv. života
■ charakteristika:
 kritika Bartoldismu
 historizace pr. interpretace
 systematizační pokusy
 náběhy k abstrakci a k překonání kazuistiky
 znalost latiny
 znalost a šíření právnické lit.  překlad Justiniánových Institucí (1562)
 ideolog. opora absolutismu
■ postoj k ŘP  provenience pr. lit.: „stavovská“ (ascend. t.) X „panovnická“
(descend. t.)
Pr. humanismus (Klabouch)
■ „teoretici“ s pr. školením na zahr. univ.:
 Jan Kocín z Kocinetu
 studium v Padově a Štrasburku
 pr. systematika a komparatistika, pokus o reformu práv. studia na UK
 Matyáš ze Sudet
 popularizace ŘP na artist. fakultě UK na poč. 17. stol.
■ „praktici“ bez univ. pr. školení:
 CtiborTovačovský z Cimburka
 Viktorin Kornel zeVšehrd
 Pavel Kristián z Koldína
 Brikcí z Licka
■ střediska právnického života  v 16. stol. vzniká právnický stav a odb. publikum
 apelační soud
 měst a pan. kanceláře
Pr. humanismus (Klabouch)
Brikcí z Licka (*asi 1488, + 1543)
■ z měšťan rodiny v Kouřimi
■ studium na art. fakultě UK (Bc., Mgr.)
■ „kariéra“: univ. mistr a pokladník na UK  písařství NMP  rada SMP
■ výhodné sňatky  mezi měšťany SMP, přátelství se vzdělanci (Hájek z Libočan)
■ 1523 členem stav. komise pro redakci měst. zřízení
■ nábož. spory na praž radnici  exil v Kutné Hoře  mezi měšťany KH, jako měst.
písař začíná pracovat na soupisu měst. práva
■ stoupenec Habsburků  erb a predikát „z Licka“ (Kouřimsko = his. krajZličanů) 
návrat do SMP, písař komorního soudu
■ 1531 Práva městská  základ 2 lat. rkp. brněn. a jihlavských nálezů z archivu SMP a
KH (Brikcí pokládal ze „pražské“ právo)  překlad do ČJ (písař Bartoš) a redakce
Koldín (*1530, +1589)
■ klatov. měšťan. rodina
■ studium na klatov. měst. škole a pak na art. fakultě UK (Bc., Mgr.)
■ „kariéra“: rektor a učitel klas. jazyků na měst. škole u Sv. Jindřicha  univ. mistr na
UK  písařství NMP  kancléřství, správa sirotčích peněz a rada SMP
■ výhodné sňatky  mezi nejbohatšími měšťany, městské právo SMP
■ člen human. spol. Sodalitas literaria
■ 1557 erb a přídomek „z Koldína“
■ 50. léta 16. stol. v komisi pro soupis měst. práva
■ tendence: kodifikace, unifikace měst. pr., aproximace pr. měst. a zem.
■ 1579 Práva městská království českého  základ soubor brněn. nálezů v archivu
SMP (Manipulus), pražská Liber vetustissimus („Práva konšelská“),ZZ aj.
Všehrd (*1450-60, +1520)
■ z měšťan rodiny z Chrudimi
■ studium na art. fakultě UK (Bc., Mgr.)
■ „kariéra“:  univ. mistr, děkan na UK  Úřad desk zemských (ingrosátor,
místopísař)  propuštěn pro neshody s nejv. zem. úředníky (korektury v DZ) a stal
se prokurátorem
■ výhodné sňatky  bohatý měšťan s domy střídavě na SMP a MMP
■ stoupenec národ. českojaz. human. a do převratu v PZE přítel Bohuslava
Hasištejnského
■ díky erbovnímu strýcovství s rodem Šlechtů přídomek „zeVšehrd“
■ 1499 Knihy devatery  „konkurenční projekt kVZZ“
DOBA POBĚLOHORSKÁ (Klabouch)
Vznik OZZ
■ rekodifikační komise ustavená Ferdinandem II. při vídeňském dvoře (t.
propadlých práv) x paralelní práce na reviziVZZ na pražském místodržitelství (t.
pr. kontinuity, hl. autor Slavata)  odměna pro jednotlivce x trest pro stav. obec
■ úkoly: upevnění katolické církve a královské moci, vytvoření příznivějšího
soukromoprávního prostředí pro cizince
■ těžiště prací v tajné radě (Dr. Otto Melander)  doporučení:
 dědičnost trůnu
 zmenšit moc stavov. úřadů a korporací
 katolicismus jako výlučné náboženství
■ vliv „španělské strany“ (vzor), třicetileté války, resp. jejího průběhu
■ publikace od 2. poloviny 1626, promulgace 1627 OZZČ a s drobnými obměnami
1628 OZZM
Právo a právní věda
■ obyčej a právo soudcovské ustupují psanému právu, tvořenému
panovníkem (OZZČ, čl. D 49)
■ recepce římského práva, trend k unifikaci, kodifikaci
■ vrstva graduovaných právníků ve státním aparátu, růst odborné úrovně
advokacie
■ právnický historismus
■ počátky (re)kodifikce 1709  revize OZZ
■ spor Kyblina s Proškovským o subsidiaritu obecného práva v čes. zemích
a o prestiž domácí právního řádu
■ střediska právnického života:
 apelační soud
 dvorská kancelář
 univerzita (1622 Praha, 1679 Olomouc)
Právní nauka
■ prakticistická orientace
■ věd. metoda: usus modernus pandectarum, počátky přirozenoprávní
nauky v 1. pol. 18. stol.
■ zástupci: Neumann, Königsmann
■ myšlenkový základ: druhá scholastika (teologie v úloze právní teorie)
■ stupňovité pojetí práva: ius divinum – ius naturae – ius gentium – ius
civile
■ teze: ius divinum mají studovat teologové, ius naturae právníci
■ členění dle základních pramenů obecného práva:
 civilistika
 nauka trestního práva
 feudistika
Právnické studium
■ nákladné, rentabilní, populární
■ rekatolizace vytvořila pro právníky nové pracovní příležitosti
■ málo graduovaných absolventů z důvodu nezájmu o titul
■ cílem je obecně osvojit si základní odborné znalosti užitečné do praxe,
zvl. pak
 u duchovních: osvojení znalosti církevního práva
 u vyšší šlechty: pro dekorum, „přípravka“ na vrcholné stát. úřady,
tzv. dikasteria
 u nižší šlechty a měšťanstva: byrokratická kariéra
■ veřejné přednášky vs. privátní kollegia
Právnická litaratura
■ komentáře ke Corpus iuris civilis, Codex iuris canonici, Libri feudorum
■ these
■ disertace (POZOR: skutečným autorem není student, ale profesor, jenž
předsedal inaugurální disputaci)
■ sbírky:
 soukromé
 české země (Weingartenův Codex)
 Předlitavsko (Codex austriacus)
 úřední od doby Josefa II.