IUS REGALE
MONTANORUM
aneb
PRÁVO
KRÁLOVSKÉ
HORNÍKUOV
z latiny přeložil Petr Přespole roku 1460
k vydání připravil Jaroslav Bílek roku 2000
64
[Incipit
L i b e r q u a r t u s
gloriosissimi Principis et Domini Regis Wenceslai munifici Regis Bohemiae.]
Cap. I.
De ordine iudiciario.
Počínají se kněhy čtvrté227
téhož kniežete a pána, pana Václava štědrého a slavného krále Českého,
o řádu saudném horníkuov v Kuthně.228
Kapitola prvnie.
Pečujícím nám přemnoho při všeho královstvie našeho péčech a mezi jinými méně nic nevyvolujícím
mysliti, kterak a kterým obyčejem horníkóm našim s stálý a neproměnitedlný řád saudný stvrdili
bychom, aby ne po zmatciech, jakožto ot předešlých časuov obyčejno bieše, ale postupně po
správných práva stezkách potom saudové řiedili se, nebo při těch věcech, kteréžto nezřiezeně bývají,
nemuože rozumně ničehuož učiníno býti.
[§ 1] Z toho cožkolivěk proti řádu saudnému ot nás vydanému v té straně sauzeno bylo by neboli
vynášěno, nižádné ovšem pevnosti nebuď; podle správných ustanovení správně vysvědčujících výpovědí
proti zvyklému práva řádu vynesené, nižádné nebýti chvíle,
[§ 2] anebrž saudce i přísežní našie přěstupníci výpovědi se všemi vladařstvími svými i osobami
královské podlehněte pomstě; hodnéť jest zajisté, aby kterýchžto k našeho práva zachování královský
strach nezove, aspoň lékařstvie tresktánie připudilo, aby všickni pokutú učící naučili se, kterak
mělo by varováno se býti a kterak neslušné bylo by ustanovenie královské pohaněti.229
Cap. II.
De citationibus.
Kapitola II.
o póhoniech k saudu zahájenému.230
Ale poněvadž póhon231
byl by počátek a všeho řádu saudného základ, o něm, jakožto o částce
prvnějšie, prvotně vizme, nebo počátek všeliké věci najmocnějšie částka jest, z přisvědčenie pana
Justiniána, ciesaře přesvatého práva vynositele, protože dobře a příhodně všecky věci dějí se, ač počátek
slušný byl by a milý Bohu.
[§ 1] Jestiť pak póhon správně v právo povolánie a druhdyť bývá skrze saudci přítomně přikazujícieho
jedné z stran neboli oběma, aby jistý rok232
okázali se před ním, s obú stranú podle spravedlnosti
otpoviedati majíce.
[§ 2] A také býváť póhon skrze saudcova posla k tomu přísežného, aby ač pohnaný, jakož častě-
227
Čtvrtá kniha IRM představuje nejstarší úplnou soustavu předpisů o soudním řízení v českých zemích. Na rozdíl
od tvrzení A. Zychy však toto procesní právo nebylo recepcí práva německého, nýbrž římskokanonického, přizpůsobeného
jen v detailech domácím poměrům. Mnohá důležitá ustanovení o soudnictví se ovšem nalézají
také zejména v první knize IRM v souvislosti s vymezením jurisdikce některých báňských úředníků, jako např.
urburéřů, přísežných, soudce apod. Třebaže tyto předpisy jsou zpravidla uváděny v souvislost s praxí horních
soudů, přesto z jejich celkového zaměření a rázu vyplývá, že měly tvořit součást obecního soudního řádu a celého
řízení zemského soudu.
228
Úvodní poznámka ke čtvrté knize IRM od P. Přespole.
229
Hlavním důvodem včlenění této problematiky do Ius regale montanorum bylo zavést v neobyčejně rychle se
rozvíjejícím odvětví hornické výroby nové moderní procesní právo, které již tehdy nabývalo důležitého postavení
u světských soudů v zemích jižní a západní Evropy. Nové procesní právo lépe vyhovovalo potřebám
pružného a rychlého rozhodování v hornické sféře vznikajících majetkoprávních a jiných sporů.
230
Následující soubor předpisů a ustanovení představuje již vlastně základ celého středověkého soudního řádu.
231
Tj. pohnání, žaloba či soudní obsílka.
232
Tj. v určený čas.
65
jie přiházie se, póhonu k němu dojíti otpieral, tehdy póhonného bez pochybenie věřiti se má přísaze.
[§ 3] Tiemto pak obyčejem mají póhonové skrze přísežného posla činěni býti, aby z saudcova
pohonil přikázánie, aniž ižádný, leč správné z příčiny, k saudu poháněn bývaj zahájenému ten den,
kterýžto týž saud musí, nebo čas a hodina netrpie tehdy plnějšie rozmyšlenie rady, aniž neoděni, našim
máme otpierati nepřátelóm, ale potřebujeme času, poněvadž žalobník, v jehožto chtění jest žalovati,
již dávno se svými ohradil jest ohradami, abychom i my naše obrany opatrnějie zřiedili.
Z toho jeden každý pohoněn býti má k saudu zahájenému při najmenšiem najbližší den předešlý, a
ač přítomnost jeho jmiena mohla by býti, pohnán buď vlastně v osobě, ač pak nepřítomen byl by,
anebo pokrýval by se, utiekaje saudu, skrze téhož posla při domu jeho zjevně tehdy pohnán buď;
bezpečnějie zajisté jest ve všech pilných přech při domu býti pohónom tiemto obyčejem: posel přísežný
staneť před domem pohonidlného, jeho k přikázání saudce otevřeným hlasem pohonie,
v slyšení pomíjejících i sauseduov, nebo při větších věcech vždycky opatrněji má činěno býti.
A ihned posel póhonný účinek póhonu písaři pověz saudcovu, aby jej tak položil ve dskách neboli
v aktách, točišto, že takový k přikázání saudce skrze takového přísežného posla, polože den a hodinu,
aby na saudě spolu okázal se, takový den při domu svém byl jest pohnán zjevně v slyšení pomíjejících
i sauseduov.
[§ 4] Nižádný pak nemá poháněn býti, aby na saudě spolu okazoval se čas sváteční,
[§ 5] všickni pak póhonové, kteřížto k saudu bývají zahájenému, ač nebyli by vypověděny, však
za zavité233
mají jmieti býti.
Cap. III.
Quomodo actor et reus in iudicio comparare debeant et se habere.
Kapitola třetie
kterak žalobník a viněný na saudě měli by postaviti se.
Viděvše póhonuov zpuosobu, viděti nynie nastává, kterým obyčejem žalobník a viněný na saudě
měli by postaviti se.
[§ 1] A zajisté žalobník přítomný viněného nepřítomného před saudci na stolici saudné sedícím
potupu234
obžaluje, se vší snažností spravedlnosti žádaje, viněného pak v přítomnosti žalobník
snažně stane, aby jeho otpoviedal žalobě. A zase viněný, žalobník nestane-li pro jeho potupu ot nastánie
saudu, prositi, bude nálezně zproštěn býti.
[§ 2] Pakli žalobník přítomný na viněného žaloval by, snažně spravedlnosti žádaje, tehdy viněný
výmienky, ač které má, proti němu polož podle řádu dole psaného.
[§ 3] Mohúť také strany spolu státi saudě skrze poručníky dostatečně naučené a před aktami neboli
urburéři nebo perkmistry správně ustanovené,235
tak však, aby poručník kterýžto jménem nepřítomného
žaluje neboli brání se, dosti ujistil pána věc příjemnú mieti neboli otsauzenie zaplatiti, nebo
nižádný poručník v věci cizie bez dosti ujištěnie hodný býti nevěří se, ač prvotnie osoby věc za
příjemnú mieti neboli otsauzenie zaplatiti za své poručníky, je ote všeho dosti ujištěnie vyzdvihnúce,
sebe nižádným obyčejem nezavieží.236
[§ 4] Také společníci téhož sváru bez přikázánie žalovati mohú, když jedno společníka neboli
společníky své věc příjemnú uručili by mieti
[§ 5] a tak práva přihotovují se k těm věcem, kteréžto častějie v saudiech opálají se,237
ale k těm
věcem, kteréžto velmi řiedko přiházejí se před jich vyjitím práva přihotovati nemohú se, ale budeť
z podobných věcí ku podobným bráno se.
233
Tj. za zahájené.
234
Obvinění nebo pohana.
235
Poručníci mohli cizí těžaře či nákladníky zastupovat nejen v záležitostech týkajících se dolových podílů, ale i
při jednáních před horními soudy.
236
Tj. nezavazují.
237
Tj. stávají či přiházejí se.
66
Cap. IV.
De iudiciis.
Kapitola IIII.
o saudiech a co jest saud a o nehrdání potřebného úřadu řečníkuov.
Rozpravěno jest svrchu v předešlých řečech o některých předchozéch k sauduov zvyklosti potřebných,
ale nynie o samých saudiech napořád vizme.
[§ 1] A jestiť saud skutek tří osob správný, točišto saudce, žalobníka a viněného;
[§ 2] žalobník pak sloveť ot žaloby, viněný pak ne ot viny, ale ot věci, z kteréžto vinní se.
[§ 3] Veškeren pak horní saud, neboť jest pořádný, točiš zahájený, nebo kromě pořadu, točiš ne-
zahájený;238
[§ 4] saud zahájený jest, kdyžto saudce, sedě na stolici saudné, ve čtyřech lavicech shromáždiv
tudiež některé přísežné i jiné, na něž příslušie týž saud, maje pósobiti v přech obyčejem zvyklým,
posilňuje a potvrzuje tiemto obyčejem: Tieže slavně ot přísežných, zdali toho dne a tu hodinu dne
slušně mohl by na saudě seděti a přísežní nálezem vynášejí den s hodinú býti příhodně na saudě seděni,
protože ani den jest sváteční, ani také hodina pozdnie, nebo saudce dlužni sú pro poctivost
Boží otložiti času svátečnieho i také před nocí tmami skonati, což nastává proto, že příhodnost temnosti
zlé lidi k hřešení činí hotovějše.
[§ 5] Saud pak tiemto řádem vyslaviece, saudce obyčejem zvyklým pokoje saudného všem potvrď
a aby zachována byla poctivost a stydlivost saudná s čistými mravy setrvala.
[§ 6] A tehdy jeden každý skrze řečníka propověz neboli otpověz, cožkolivěk měl by žalovati,
kteréhožto jednomu každému celému člověku spravedlivě prosíciemu dáti přikazujeme túto výpo-
vědí.
[§ 7] Ale ač dva spolu jednoho prosila by řečníka, první obdrží podle oné řeholy práva: „Ktož
prvnější jest časem, mocnější jest v právě“;
[§ 8] jestiť pak úřad milostivosti saudcóm svrchovanú pilností opatřiti, aby skrze mocné přítomnost
řečníkuov chudým otjímána nebývala, ale oni saudce z svého úřadu dávajte nemajícím řeční-
ky.239
[§ 9] Ktožkolivěk pak jednú řečňoval by před saudem, potom prošen sa v saudu neboli dán jsa
skrze saudci řečňovánie úřadu, potom nesměj otpierati, nebo což jednú líbilo se jest, nemuože viece
nelíbiti se.
[§ 10] Však řečníci připuzováni nemají býti bezděky proti svým spolukrevníkóm240
a příbuzným
až do pátého spolukrevnosti kolena řečňovati, ani proti kmotróm a kmotrám, ale ani proti těm, jimžto
příčinú obrany neboli opravy jmanstvie učinili sú, nebo přirozenému nelíbí se rozumu, ty osoby
se vespolek některakými nelibostmi drážditi. Aniž domnievajte se někteří rozumu nemajíce, ten
úřad by měl zavržen býti, poněvadž také ciesařská ustanovenie skrze ústa kniežat božsky vynesená
tomuto úřadu chválu přidávali by i čest, řkúce: Rytěřují zajisté obránce pří, kteřížto v slavné hlasy
doufajíce, pracujících naděje i života bránie, aniž méně pravie se věci obecnie i zvláštnie užitku užitečně
opatrovati, než jako by pro užitky každých štítuov, poluplátí i mečuov požívali, rodiče i vlast
zachovávajíce; z toho zkušenie věci učí ten řečňovánie úřad býti ve všech saudiech potřebný.
[§ 11] Přepúštieme také, aby se ohražovali kterýmižkolivěk bezpečnostmi a osvědčováními, jakožto
až dosavad mohli sú ohrazovati se, aby v škodu některú neuběhli, za své strany v saudě řečňujíce;
nemajíť zajisté ottud škody cítiti, otkudž jim slušie hodně otplaty čekati. Nadto saudce nedopúštějte
řečníkuov příčinu řečňovánie ot ižádného zamúcovati,241
[§ 12] tyto věci o dobrých a správných ustanovujeme řečníciech, ale nešlechetníky a přestupce
ote všeho řečňovánie úřadu otlúčiti, aby dobří zlých tovaryšstvem zprzněni nebyli.
[§ 13] Ač pak strany prvotnie takového byli by rozeznánie a výmluvy moci budú zase osobně
238
Podle IRM bylo řízení na horních soudech dvojí, totiž řádné a mimořádné. Rozdíly mezi nimi spočívaly jednak
ve způsobu jejich zahájení a jednak v postupu vlastního procesu.
239
IRM řadou ustanovení vytvářelo předpoklady pro zajištění aspoň formální rovnosti před horním soudem.
240
Tj. pokrevním přátelům.
241
Tj. rušit nebo mařit.
67
řečňovati, otpuštěnie však prve ot saudce uprosiece.
[§ 14] A tyto věci tak dokonajíce, řečník žalobníka neboli sám žalobník, ač viněný nepostavil by
se v rok přiznamenaný, aniž slušně skrze někoho vymluven byl by, pros jeho ke všie při, pro níž
pohnán bieše, nálezně potupiti. Viněnému však správné obrany zachovajíce, kteréžto obecně němecsky
holfrede slovú a česky pomocné řeči, jakožto ač povolán byl by k většie stolici nebo nemocen
neboli jat i jinými správnými příčinami zadržien jsa, postaviti se nemohl by a zajisté nález vynesený
proti nepřítomnému z příčiny potřebné škoditi práva rozum nedopúštie, ale ukáže správnú
nepřítomnosti příčinu, bez všelikého umenšenie ke všie při v cele napraven buď, nebo ote všeho
práva náhlá potřebnost vymlúvá se.
[§ 15] Opět zase viněný, ač žalobník potupný byl by, ot nastánie saudu zproštěn buď, žalobníka
jemu v nákladiech správných pro ten svár učiněných nálezně potupiece a také potom k saudu přijde,
svých obran užívati moci bude, jakožto viněný, nebo jednomu slušeti nemá, což neslušie druhému
z svářících, poněvadž saudové neměli by kulhati.
[§ 16] Čtyřmi pak obyčeji právem horníkuov někto za potupníka242
saudí se: první jest, když žalobník
neboli viněný nepostaví se, ale druhý jest, když postaví se a saudce neposlúchá, třetí pak jest,
ač postaví se, ale ot saudu bez otpuštěnie otcházie, čtvrtý a poslední, když oba postavíta se, ale žalobník
v trvání saudu nižádné viněnému neoběcie243
otázky a to viněný osvědčil by, saudce již ot
saudu otcházejíce, žalobník z toho za potupníka saudí se a viněný ot nastánie saudu zproštěn buď,
žalobníka jemu v správných nákladiech potupiece, ve všech těchto příhodách za přemoženého potupník
saudí se, ač nižádnú obranú správnú nemohl by se vymluviti.
[§ 17] Dlužen jest pak žalobník následovati řeholně zpuosobu viněného, nebo nález ot nesvého
saudce vynesený nedrží244
[§ 18] a před kterýmkolivěk saudci příhodným saud byl by začat, tudiež také konán buď, nebo
práva řád hanie se, ač jednomu každému jeho saudné právo nezachovává se, leč tehdy ten saud skrze
otvolánie správné k vyššiemu saudci podán byl by.
Cap. V.
De iudicio extraordinario.
Kapitola V.
o saudu nezahájeném.
Saud pak kromě pořadu neboli nezahájený jestiť bez slavnosti o lechkých příhodách poznávati,
kteréžto na všaký den potýkají,245
jakožto kovářuov, havéřuov i jiných dělníkuov žalujících o mzdu
zaslúženú neboli o jiných rozličných přech, kteréžto pro nebezpečnost hor nižádného prodlenie neberú,
jakožto o vody vytahování a o mezí ustavičně rozdělováních, aby pro prodlévánie saudu horám
překážky nětco nevzniklo, ani práce dlúhého času nezkazila hodina krátká; tyto však pře svrchně
poznavatedlné s rozmyšlenú opatrností sauzeny buďte a v těch saudiech nezahájených saudce
plnú měj moc přísahu o pravdy povědění ot stran přijímánie, když jemu vidělo by se příslušeti
s znamenáním povah osob, aby otázky pří mezi stranami snadnějie konali se.246
Cap. VI.
De petitionibus actorum.
Kapitola VI.
o požádáních neboli prošení saudce.
Požádánie pak nebo prosba, jakož tuto béře se, nic jiného nenie, nežli napomínánie k saudci uči-
242
Tj. odsouzeného.
243
Tj. neučiní nebo nenavrhne žalobu.
244
Tj. se konají nebo objevují.
245
Tj. nemá právní moc.
246
Soud nezahájený neboli mimo pořad měl tedy s hlediska potřeb běžného báňského provozu prvořadý význam.
Umožňoval totiž rychlé a pružné řešení problémů, které brzdily postup hornických prací apod.
68
něné pro práva, kteréž jemu příslušie neboli příslušeti nadějno jest, na saudě obdrženie.
[§ 1] Ale najprve dlužen jest žalobník neboli jeho řečník saudci účinek nebo věc dalú vyložiti a
z toho múdře vybrati to, čehož žádá, u vlastnie světle247
věc, kteréžto žádá i příčinu, proč jie žádá;
dlužen jest žalobník takéž přiznamenati ve všech věcech, zpuosob požádání slušný zachovávaje,
aby pro nehodné požádánie ot nastánie saudu otehnán nebyl.
[§ 2] Máť zajisté v té příhodě opatren býti žalobník, aby věci požádal se vší její příslušností, to
jest zisk přestávající a škoda vznikajície neboli žádaj věci prostě se vším jejím užitkem i s požitky
ottud přijatými.
[§ 3] Při těch věcech i jiných v saudiech potýkajících obránce pří mnoha osvědčovánie a vměšovánie
činiti obykli sú, kterážto krátkosti příčinu opustiece, toliko ty věci, kteréžto jsú o potřebnostech
horského saudu, vypravujeme, abychom pod dlúhú řečí tresktáni nebyli málo pověděti, protože
užitečnějie jest málo hodně vypraviti, nežli mnohými neužitečnými mysli lidské obtiežiti.
[§ 4] Všech pak požádání neboli proseb, o nichž mezi některými děje se, o kterúžkolivěk věc
svrchovaný rozdiel tentoť jest, že neboť osobně jsú neboli věcně, žádať zajisté jeden každý, nebo ot
toho, kdož jemu v něčem vinen jest z slibu neboli z úmluvy, kterúžto příhodú prošla sú na osobu
požádánie, skrze něžto mieni žalobník, aby protivník jemu dal nebo učiniti musil tu věc, o kterúž
mezi nimi správně smluveno jest, neboť ot toho něčeho žádá, kterýžto nižádným jemu právem
osobním nezuostává zavázán; hýbeť však někomu o některé věci otporu, kterážto příhodu příslušejíť
na věc požádánie. Jakožto ač věcí tělestnú někto vládl by, kterúžto Petr věc svú býti tvrdil by a
vladař té věci se pánem býti pravil by, ač tehdy Petr té věci, jakožto své v saudu požádal by, budeť
věčně požádánie. Nápodobným obyčejem, ač požádal by kto právo sobě býti skrze duol neboli skrze
střiebra kopánie tvé vodu vedení nebo rudy neboli čehožkolivěk jiného vytahování nebo větru skrze
tvuoj do svého střiebra kopánie vnášenie, takéž požádánie budeť věčně.248
[§ 5] Dřéveřečená pak posluhovánie,249
ač řéditi se mohla by bez překážky strany druhé, zřejmé
těch potom pro obecní užitek zvláštniemu správně přednosidlný přítomným ustanovením ot ižádného
pod obdržením tudiež všech dieluov svých ustanovujeme nebrániti, aniž ktokolivěk má v své neústupnosti
snášěn býti, kterýžto nic jiného, jediné aby uškodil přinésti má.
[§ 6] Nadarmoť zajisté žalobníkova požádánie pokúšie se, ač viněný nevládne věcí požádanú,
aniž lstí přestal jest vládnúti; z toho před sváru spolupřisvědčením250
otázán buď, zdali věcí vládl by
již požádanú a ač jistil by se věcí, kterúžto nevládne vládnúti, svár na to s ním strpě spolupřisvědčiti,
potupen bude žalobníku ke všie příslušnosti nebo jakž mnoho přisáhl by žalobník v svár. Ale ač
viněný, když věcí požádanú vládl by, se otpieral by vládnúti, viece požádání žalobníka nenutí se otpoviedati,
ale v tom pokutu trpí, že na žalobníka dovodícieho vládnúti viněného věcí požádanú,
vladařstvie též věci mocí saudcovú přenášie se, ačkolivěk jie své býti nedovedl by, nebo saudové
omylni býti nemají.
Cap. VII.
De reorum defensionibus.
Kapitola VII.
o obranách viněných.
Jakož zajisté žalobníkóm proti viněným požádánie jsú prošla, nápodobným obyčejem otpieránie
viněným na obrany pomoc pójčují se, druhdy k saudu ustúpení a druhdy k požádánie žalobníka vyražení
příslušejí;
[§ 1] a sloveť otpora251
požádánie vyraženie252
a jakožto požádánie vyražuje se skrze výmienku
247
Tj. objasní.
248
Tyto služebnosti mezi jednotlivými doly byly zřejmě tehdy velmi častým zjevem. Na základě uzavřených
smluv některá těžařstva používala šachet, štol i dopravních zařízení jiných kverků, převáděla přes jejich doly
z hlubin vyčerpané vody a zajišťovala si pomocí řady chodeb a hloubení větrání svých dolů. Podle toho lze také
soudit, že zde již v této době vznikaly rozsáhlé vzájemně propojené systémy podzemních báňských děl.
249
Tj. služebnost.
250
Tj. odpověď k žalobě.
251
Tj. soudní námitka nebo protest.
69
neboli otporu, též otpora skrze opět otepřenie vyrážie se a opět otepřenie skrze odvojenie, tak také
odvojenie skrze oktrojenie a tak dále jména obran rozličnými obyčeji jmenují se. Ale však štědrým
obyčejem vezmúce otpory jméno, každá z těchto obran otpora jmenuje se, nebo brániecí se úmysl
strany otporné miení zrušiti, ale všecky tyto věci věděny musejí býti, aby tohoto práva plné zkušenie
jmieno bylo; hanebnéť jest zajisté jednomu každému neuměti práv, v němžto obývá. Tyto věci
pak, když poznány budú, viněný, ač které má obrany proti saudci neboli žalobníku, propověz z kterýchkolivěk
příčin jemu příslušeti vidělo by se práva svého mužsky bráně, nebo nižádnémuť nemá
práva dobroděnie otepřěno býti, aniž komukolivěk činí bezprávie, právo sobě dlužné provodie.
[§ 2] Ale věděno má býti všecky výmienky neboli otpory příslušejície proti saudci neboli k jeho
saudu ustúpení mají najprve a prvotně položeny býti i všecky prodlévadlné před sváru přisvědčením
takéž položeny buďte, potom oběcující253
neslyší se, leč znova, kteréž tehdy otpory činí se naučiti,
utvrdil by přísahú, nebo novému neduhu nová příslušie lékařstva připraviti.
[§ 3] Kletba pak proti saudci neboli žalobníku opřěna muož býti i dovozena v každé straně sváru.
Ale viněný kletý otpoviedati připuzen bývá, aby z své zlosti nebyl viděn pohodlé přinésti, všech
jemu obran správných s zachováním;
[§ 4] také výmienka nebo otpora falešného poručníka netoliko před ortelem, ano také po orteli
muože opřieti se, kterážto, když dovedena byla by, saud nižádný i nižádné chvilky zmatkové nebuďte
domněni.
[§ 5] Ač pak viněnému nižádná nepříslušela by obrany otpora nebo výmienka, tehdy mocí tohoto
ustanovenie útisky mnohých všetečně se svářících skrocujícieho k zase žalovánie běž dobrodění, ač
nětco otázky neboli pře měl by proti žalobníku; bez otpory starého obyčeje, anobrž viece přenepravého
porušenie, aby nižádný na jiného zase žalovati nemohl, leč prve ot něho skrze saud již počatý
byl by zproštěn. Protož chtějíce tento blud mnohých útisky zakrývající, našie milostivost dobroděním
spasitedlně opraviti, z toho ustanovujeme túto výpovědí potom neporušitedlně zachovadlnú
tento řád v zase žalováních aby oblibován byl, aby ihned žalobníkovo prožádánie, když propovědělo
by se, viněný na žalobníka zase žaluj, nebo řeholně před sváru spolupřisvědčením máť býti zase
žalovánie a potom nikdy neslyší se, leč zase žalovánie, prosba neboli požádánie před tiem saudci
bylo by podáno, nebo osvědčil by viněný o zase žalování na témž saudu učinidlném.
[§ 6] Z toho to zvláště znamenati má se na žalobníku jiného práva, kterýžto v té příhodě práva
požívá cizieho, neboť jemu otepřieno bude požádánie, ač viněnému neotpoviedal by, zase obžalován
jsa, však praviejieť jest, aby viněnému chtějíciemu prostě připuzen byl otpoviedati podle onoho:
„Nepohrdaj nikto toho saudci proti sobě mieti v zase žalování, kteréhožto sobě měl jest v žalo-
vání.“
[§ 7] V těchto pak příhodách nižádného v zase žalováních nechceme mieti miesta, ač zase žalovánie,
prosba neboli požádánie bezprávně bylo by požádání prvotniemu, nebo ač žalobník žaloval
by o sbožie městsky a viněný jeho v zase žalování mienil by o prohřešěnie trápiti neboli zase, ač
prohřešěnie žalobník žaloval by a viněný jeho městsky upomínal, hodně zase žalovánie dobroděnie
těmito příhodami uhašuje se, nebo rovnost v saudiech má stranám zachována býti,254
aby zase žalovánie
nepravosti nebyl svazek, ale spravedlivého požádánie pomoc.
[§ 8] Z toho najprve buď sváru přisvědčenie na požádánie žalobníka a potom na požádánie viněného,
potom třédau255
otázky duovodové a líčenie obú stranú slyšěni buďte, a najprve žalobníku potom
viněnému ortel nebo nález vynesen buď.
[§ 9] Aniž těžké komužkolivěk buď práva řád, tak v při póvodiech šťastně zachovávati, nežli
skrze nešlechetné práva služebníky jej opustiece, pravú nevinnost častějie potupovati; saudný zajisté
řád s svými příslušnostmi nedopúštieť ot spravedlnosti vystupovati přísežným, saudcem i žalobníkóm
neslušná jich umieněnie uzdu spravedlnosti zuzďuje, aniž všetečně svářícím se oslabuje otě-
ží.
252
Tj. odvrácení.
253
Tj. odpírající nebo slibující.
254
Uvedené ustanovení znovu svědčí o pokrokovém a demokratickém rázu IRM a o rovnosti soudu horního a
městského.
255
Tj. střídavě.
70
[§ 10] A poněvadž podle duchovních ustanovení zlé utiskovati a dobrých pozdvihovati úřad byl
by královský, kteréhožto bez spravedlnosti, kterážto jest s stálá a věčná vuole právo jeho jednomu
každému dávajíc, nemuožeme k skutku dovésti, nebo ona v svém vypósobení přikazuje práva řád
pevně zachovávati a poněvadž právo spravedlnosti bylo by vypósobenie, práva pak opatrnost učila
by, kterak dojíti mělo by to k skutku, aby jeden každý sobě dlužné věci skrze spravedlivost dosáhl.
Z toho těchto tří ctností, točišto spravedlnosti, práva a páně práva opatrností256
nepohnutě přidržiece
se, z jichžto studnice náš řád saudný pochodí, kterýžto ustanovujeme pod pokutú všech statkuov i
osob ot urburéřuov, saudci, přísežných i ote všech jiných v saudě svářících, jakožto zřiedlnice oka
neporušitedlně ostřéhati; cožkolivěk pak proti již ustanovenému řádu našemu saudnému ortelováno
nebo vyneseno bylo by, tiem právem buď zrušené a marné, nicméně však pokuty již ustanovené našeho
práva přěstupníkóm nastanú.
Cap. VIII.
De litis contestatione.
Kapitola VIII.
o sváru spolu přisvědčení.
Poznavše ty věci pod slušnú krátkostí, kteréžto před pře prvotnie vjitím často v saudiech opálají
se,257
kteréžto připravovánie jsú k saudu, kterýžto skrze sváru spolupřisvědčenie béře počátek, protož
o něm i o jiných následujících jeho až do konečného ortele v této poslednie stránce vypravme.
[§ 1] Jestiť pak sváru spolupřisvědčenie prvotnieho účinku před svým saudci na stolici saudné
sedícím, žalobníka a viněného s obú stranú učiněné rozpravenie pro příčinu v saudu projitie.
[§ 2] Býváť pak sváru spolupřisvědčenie skrze rozprávku žalobníka v saudě vyloženú a otpověď
viněného sváru spolupředsvědčenie úmyslem následující, a tak svár spolupřisvědčiece, ihned má
vydána býti křivého útisku přísaha.
Cap. IX.
De iuramentis calumpniae.
Kapitola IX.
o přísaze křivého útisku.
Mysliti nám jest, otejmúce obyčeje zle nalezené ctnostné práva řeholy, naše poddané ve všem
pokoji bez všelikého útisku258
zachovávajície, v naději plodné vykázati a protož přísahu křivého
útisku na veliké lékařstvie sváruov rozvedenie ustanovili sme túto výpovědí, aby potom ihned, svár
spolupřisvědčiece, ot stran svářících bez otpory všelikteraké byla učiněna.
[§ 1] Jestiť pak křivého útisku přísaha, když kto přisahá se dobrú vierú neutiskánie úmyslem žalovati
neboli otpoviedati. Ale křivý útisk jestiť falešné požádánie259
nebo nespravedlivé otháněnie
vědomě umieněné.
[§ 2] Proto pak Našie Výsosti velikost křivého útisku ustanovila jest přísahu, že zvláště na náš
královský příslušie úřad všetečně svářícím všicku cestu zavřieti zlobenie, zachovávajíce jakž najviece
muožeme bez úrazu ote všeho útisku nevinné; k kterémužto skutku skrze spravedlnost skutečně
dovedeni všech věrných našich snažného účinku hodně umienili sme pozvati,260
pravé a spravedlivé
saudy nepohnutě ustanovovati, z něhožto světlejšie některé hvězdy stkvieti se bude zdravie
a čest všeho královstvie našeho i všech věrných našich přebývajících v něm, nebo nicť nenie, co by
světlem jasnějším stkvělo by se, nežli s spravedlnosti pravá viera na kniežeti a zdali stkvělost kniežete
všech sobě věrných neosvěcuje i vyvolených nižší zajisté svých stkvějí se paprslky pánuov; pro
kterúžto věc hodně dlužni jsú poddaní účinek přidati svému kniežeti věrný, ke všie spravedlnosti
256
Tj. právní zkušeností, prozíravostí a moudrostí.
257
Tj. přemítány.
258
Tj. bezpráví, žaloba či nařčení.
259
Tj. klamná nebo bezdůvodná žaloba.
260
Správně má být vyzvati.
71
vypósobení, aby zle domnění viděni nebyli s svým pánem nesjednávati se proti věci obecnie pobluzujíce.
Ale poněvadž což kniežeti libilo se jest, práva moc má; rty zajisté svými zpravujeť král a
srdce královo v ruce Božie jest a kdež chtěl by, nakloní je, v jehožto jménu ke všem činóm našim i
všem skutkóm přistúpáme, boje šťastně vedúce, královstvie naše pokojem chvalebným okrášlujíce i
stav našie věci obecnie sdržujeme dobře, k jeho slávě a chvále nic do našeho vtipu nedoufajíce, ale
všicku naši naději k samé opatrnosti vznášieme Trojice svaté, otkudž všeho světa živlové pošli sú a
všecka práva i ustanovenie skrze ústa kniežat božsky vynášejí se. Z toho těmito spasitedlnými napomanuti
jsúce přikázáními, točiš „spravedlivě suďte synové lidští“ a „nynie králové rozumějte, naučte
se, kteřížto saudíte zemi“ a tak božskými jakožto lidskými ustanoveními jsúce, bezpečně ustanovujeme
všecky prvotnie osoby v prvniem sváru počátku podstúpiti křivého útisku přísahu v tento
obyčej: Najprve přísahaj žalobník, že ne útisku úmyslem svárem hýbe, ale že věří se dobrú při mieti;
potom přísahati bude viněný, že věří se dobré spravedlnosti požívati, nižádnú se příčinú křivého
útisku nechtě brániti; potom přísahati bude každý z nich, kolikrát skrze saudci byl by tázán, otpověděti,
což pravého býti věří, aniž vědomě falešného duovodu požívati bude, aniž žádati bude prodlenie
příčinú zniknútie saudu, aby svár meškal se ani dal jest, ani slíbil, aniž dá, ani slíbí něčeho za tu
při skrze sám se neboli jinú kterúkolivěk osobu meziloženú, aby za něho vynesen byl ortel kromě
tiemto, točišto řečníkóm, písařóm i jiným osobám, jimžto slušně práva dávati dopúštějí.
[§ 3] A tato přísaha křivého útisku nemuožeť otpúštěti se ot stran, poněvadž pro obecní užitek
prvotně byla by nalezena netoliko pro pohodlé zvláštnie.
[§ 4] Pokuta pak žalobníka jestiť nechtějícieho té učiniti přísahy, aby ot ustanovené otpadl žaloby;
viněný pak za seznalého261
obyčejem týmž jmien buď.
[§ 5] Chceme také, aby poctivé našeho vykúpenie, točiš obživitedlného kříže znamenie, na němžto
bude přísaháno, přítomné každú hodinu poctivě v saudě položeno bylo, aby všickni nepamětliví
spasenie vlastnieho právy podvrátiti saud mysléce, jeho tak hroznú přítomností přestrašeni byli,
zdravie mysli přemietajíce, kterak těžké bylo by tělu i duši věčnú uraziti velebnost.
[§ 6] Aniž tu činícím přísahu, jelikožto pro ni pokuta, která nastávati bude, ani ot nich, jelikožto
pro tu přísahu peněžitost, která žádána buď, nebo svobodně bez všelikterého úplatku té chceme vyžádati
přísahy, aby tiem snadnějie pravda v saudiech vysvietila se.
[§ 7] A slušno buď dávati tu přísahu každý čas, kterýžto saudci příslušie na saudě seděti, neboť
nenie nepravosti útočiště, ale uptánie262
pravdy.
Cap. X.
De confessis.
Kapitola X.
o seznávajících se v saudě.
Že viněný v saudě tázán sa žalobníkovo požádánie druhdy otpierá býti pravé, druhdy také seznává,
potomně proto o seznalých v saudě vizme.
[§ 1] A zjevnoť jest seznalého v právě za přemoženého jmieti podle řeholy čtenie: „Z úst tvých
tě saudím služebníče nešlechetný“;263
z toho bez kteréhožkolivěk jiného poznávánie ortelně potupen
buď.
[§ 2] Mnohéť věci však k tomu shledávají se, aby seznánie264
vlastnie komukolivěk tak mnoho v
saudu překazilo, aby za přemoženého konečně jmien byl, aby potom v poznávání nižádné částky
saudci nebyli v něm, jediné aby ortelně potupen byl. Najprveť příslušie, aby seznalý v právě správného
byl věku tak, aby v saudě státi mohl, nebo v takovýchto seznáváních postaveným níže věku
správného spomáhá se, nebo jich věk nevie, co viděti mělo by se v té straně. Druhé aby seznal vólí
dobrovolnú nepřinucen jsa, nebo kteréž věci násilím a strachu příčinú bývají, za duovodné ovšem
nemáme. Třetie aby věda, ne skrze poblúzenie účinku seznával, toť seznávánie jemu nečiní bezprá-
261
Zj. za přiznaného
262
Tj. hledáním, nalézáním.
263
Citát z evangelia.
264
Tj. doznání.
72
vie, když jedno před ortelem dovedl by se poblúditi, nebo nic tak protivného nenie pravdě jakožto
blud, kterýžto nedospělost otkrývá a ktož blúdí, ničehuožť neseznává. Čtvrté aby seznával proti sobě,
nebo proti sobě dobře věří se seznávajíciemu, ale zase seznávánie nižádné nehodí se, protože nižádný
v vlastnie při nemuože býti svědkem. Páté aby seznával v saudě, nebo seznávánie kromě
saudu nenieť takové moci, aby seznalý kromě práva poznávánie některakého potupen byl. Šesté aby
před svým saudci seznal se, nebo jakožto ortel ot nesvého saudce vynesený nedrží, tak ani seznávánie
bezprávie neučiní. Sedmé aby seznal se protivníka svého v přítomnosti neboli jeho poručníka;
jinak seznalý nebude jmien za přemoženého. Osmé leč seznal by o věci jisté neboli velikosti jisté
neplatno bude seznánie, nebo z řádu řeholnieho na věc neboli velikost nejistú nemáť vynášěn býti
ortel. Deváté aby seznával o té věci, o niež pře vrtí se mezi stranami, jinak neužitečnéť bude seznávánie,
nebo o té věci, o niež saudce poznal jest, vypověděti dlužen jest.
[§ 3] Mnohé pak jiné příhody opúštieme, nebo nižádného miesta sobě neosobují horníkuov právem,
protože řečníci hor dobrú sprostností některakú ohradu zřejmě okazují se, tak příhody již položené
jakožto mnohé jiné, rozprávějíce o této věci vylíčiti, kterúžto řečníci práva duchovnieho i
městského potupují, jakožto povýšenějšie pro hanbu osvědčovati. A jestiť osvědčenie takovéto:
v prvniem zajisté sváru sjití osvědčuje řečník právo svého pána zdravé býti, maje napravenie práva
svého, kteréžto němecsky holunge slove, i ktožkolivěk napravováním práva svého neboli v otvolání
poblúzenie pochybil by v jednom slovu, padá ot práva svého toliko v té straně; z toho po dvakrát po
prvniem v každém článku poblúzenie neboli jiné nápodobné příhody, kdežto dopúštie se to dobroděnie
práva, miesto řečené práva napravenie má.
[§ 4] Osvědčujeť také řečník, ač v při bylo by skrze něho meškánie neboli poblúzenie, aby prvotnie
osoba mohla svú při napraviti skrze jiného řečníka neboli skrze sám se, jakož prvotnie osobě
lépe vidělo by se příslušeti.
[§ 5] I tento článek osvědčováním řečníci nápodobně vsévati obykli jsú, aby oni upadajíce v některé
pokuty prvotnie osoby bez škody zachovali a ty správné a rozumné zvyklosti pevně tvrdíme
přešlé pak všecky tvrdie se nálezy nebo orteli přísežných a mnohá jiná mohúť býti osvědčovánie,
kterážto nynie příčinú opuštěnie krátkosti, aby slyšícím z toho tesknost některaká neurodila se.
[§ 6] Ale věděno má býti, že tiemto seznáváním v právě učiněným věřeno má býti, leč prvotnie
osoba dovedla by se poblúditi; tehdy zajisté seznánie otvolati muože, doveda poblúzenie až do skonalého
ortele, ale nižádným obyčejem potom neotvolává se, nebo poblúzenie účinku před skonáním
pře nižádnému neškodí, ale pře po skonání přikrytím takovým nikoli nenapravuj se.
[§ 7] Máť také prvotnie osoba poblúzenie265
svého řečníka otvolati v náhle, aby jemu nezdál se
svoliti.
Cap. XI.
De probationibus.
Kapitola XI.
o duovodiech.
Že často přiházie se, aby ty věci, kteréžto v saudě propoviedají se, dovoditi měli by se, jakožto
protivník, když zapierá nebo zjištěnie a zapieránie věc učiněna bývá pochybná, z toho v této straně
potřebie o duovodiech jest věděti.
[§ 1] Jestiť pak duovod věci pochybné správné učiněné vylíčenie věc zajisté saudci máť dovedena
býti, ač k tomu protivníka přítomnost býti měla by.
[§ 2] Býváť zajisté duovod mnohými obyčeji, točišto svědky, zápisy obecními, zvláštnieho práva
zápisy, právem přísežným a smělostí násilnú.266
Žalobník zajisté, což jistí,267
dovoditi dlužen jest
řádem řeholním, protože zapierajícieho účinku skrze věci přirozenie nižádný nenie duovod, z toho
řeč zapieravá prostě nikdy nemuože dovedena býti, ale když má v sobě jištěnú zavřienú, jakožto ač
žádal by Martin ot Petra desieti liber grošuov, kterýchžto jemu v Praze na svátek blahoslaveného
265
Tj. pochybení či omyl.
266
Tj. presumpcí neboli domněnkou či předpokladem.
267
Tj. tvrdí.
73
Václava pójčil jest, Petr pak zapieraje toho dluhu, dovedl by se přes veškeren ten svátek v Brně státi,
nebo takto Petr zapieraje toho dluhu, kteréhož žádá Martin, dovodí se správně zaplatiti, tiemto
obyčejem neprostě dovodí se právem zapieravá, jejížto podle přirozenie prostý nižádný nenie duovod,
ale tomuť nastává duovod, ktož praví, ne tomu, ktož zapierá.
[§ 3] Ale poněvadž viece pravda očitú vierú, nežli skrze uši268
úmyslem lidským utiskovala by
se, protož za potřebné uložili jsme po rozpravění této věci příklady také dokázati, aby mohli netoliko
ušima, ale také patřením očí nevědomí obyčeje těchto duovoduov tak přepravého obdržeti.
[§ 4] Aniž kto k dovození dopuštěn buď, kteréhožto doveda, nižádné nepřinesl by pomoci své
při, nicť zajisté nehodí se čakati, kdežto neprospievá čakaná věc a hřiech jest bývati skrze mnohé
věci, což býti mohlo by skrze menšie.
[§ 5] Majíť nadto duovodové podle vypsánie sbožných ciesařuov býti ote všeho pochybovánie
vyčištěni, stkvúciemu světlu podobní vysvietiti se, kto zajisté to tvrdí zdravé mysli, aby jeden svědek
najatý mzdau neboli přemožený prosbami; ano nic dráže nekupuje se, nežli což prosbami uprošuje
se, otkudžkolivěk však ten svědek přišel by neboli také kterakkolivěk známý jest a hodný
v smlúváních, při kterýchžto nebyl jest ani viděl, aniž slyšal by smlúvati se svářície, ani také vydada
příčinú některú svého rčenie, měl by vydati svědecstvie pravdě, kterážto v té straně jemu jest ovšem
cizie, nebo svědkové tázáni mají býti mezi jinými věcmi, zdali viděli by neboli slyšali by, skrze která
slova smlúvali sú se svářící jakožto svaté Evangelisty svá svědecstvie tvrdiece řekli sú: „Co viděli
sme, vieme, a což vieme, svědčíme a svědecstvie naše pravé jest;“269
protož z otporného smyslu,
kterýžto jest v právě najmocnější duovod, pře nevědomého falešnéť jest svědecstvie a zákonem
božským zapověděné skrze ruku neoklamaného živých i mrtvých saudci mezi jinými věcmi takto
sepsaným: „Ne falešného proti bližniemu tvému povieš svědecstvie.“ Falšomluvný zajisté svědek
třem osobám jest obviněn: najprve Bohu, jehožto přítomnost potupuje, kterýžto v každém přítomen
jest saudu, potom saudci, kteréhožto lže oklamává, naposledy nevinnému, kteréhožto falešným urážie
svědecstvím; však oboj vinen jest, i ktož pravdu zatajuje, i ktož lež praví, nebo onen prospěti
nechce a tento uškoditi žádá;
[§ 6] z toho hodnéť jest, aby ktož v tak mnoho zjevně přemožen byl by shřešiti, tak pokutú tresktán
byl, aby aspoň bázní jeho přestrašen jsa, nesnadně kto na obtieženie druhého vydal by falešné
svědecstvie.
[§ 7] a tato pokuta270
též nastaň, svědka vědomě falšomluvného provodieciemu, aby kteréžto
rovný hřiech škvrní a srovnává, též pokuta podobná následovala.
[§ 8] Právem pak horníkuov seznánie učiněné před samým271
přísežným, v kteréžkolivěk pilné
při dostatečného svědecstvie přeplnú má moc; kterúžto moc takto uskrovňujíce, ustanovujeme, aby
přísežní, jelikožto k zjevnému neboli obecniemu úřadu svému, k němužto jsú ustanoveni, tak v rané
radě, jakožto v saudě, žalovánie plnú měli moc,
[§ 9] ale když jakožto zvláštnie osoby k pravení svědecstvie provozovati se budú, neboli listóm
svědečným vpisují se, jeden sám přísežný plného nečiní duovodu podle řeholy čtenie z úst Páně
hlasu vypuštěné, „aby v ústech dvú neboli tří stálo každé slovo“ a věděno býti má, že podle správných
ustanovení jednoho svědka svědecstvie nenieť dostatečné, také ač saudcovým přestkvěl by se
duostojenstvím.
[§ 10] Opět aniž svědecstvie hodí se, ač svědkové samotní jsú v svých svědecstvích samotní neboli
ač svědčili by, nepřísahajíce, kteréhožkolivěk stavu neb duostojenstvie byli by, nebo přísahati
dlužni sú svědkové za každú stranu, kterúžto vědie pravdu, jakž najlépe mohli by pamatovati.
[§ 11] Nechceme také potom skrze strany prvotnie neboli skrze řečníky jich nebo skrze jinú kterúkolivěk
osobu svědky kterakkolivěk ozdobovati; potupujíce onen ohyzdný obyčej, anobrž viece
porušenie, točišto když svědkové provodievachu se v saudě, ihned prosiechu sobě ot saudce spo-
lupomluvenie272
otpustiti, k němužto přísežných i jiných lidí, jakož jim líbilo se jest, pozvali sú, jim
268
Citát ze Senecy.
269
Míněni evangelisté Jan a Matouš.
270
Tj. odplata či trest.
271
Tj. jedním.
272
Tj. rozmluva.
74
skrze řečníka strany provodície, jakž najlépe za tu stranu svědčili by radiece, kteřížto tehdy s týmž
řečníkem svědky ozdobiece, obyčej vynášenie svědecstvie na nemalé pravdy bezprávie nalezli sú; a
když svědkové přicháziechu před saudci již svědecstvie vyznávati majíce, jim neslušalo jest aspoň
nohy s miesta hnúti,273
jinak othoniechu se274
ot svědecstvie jakožto nehodní; nadto v pravení svědecstvie
i přísahy dávání svědkóm také pokuta peněžitá nastáváše, takže pro pokuty tak rozličnými
obyčeji nastávajície, mnozí praví svědkové se k vynášení pravdy svědecstvie ukrádáchu,275
[§ 12] kteréžto všecky jakožto zle požívavé kořenie vyplejíce, tuto při svědciech potom řeholu
přikazujeme zachovávati, aby ozdobovánie276
nižádné nebývalo a ač strana provodície277
svědky
neboli její řečník tajně s nimi, když již k saudu přišli by, šeptal by, ihned jakožto zle domnělý ot
svědecstvie mají otlúčeni býti.
[§ 13] Všickni svědkové prve, nežli pravili by svědecstvie, přísahati dlužni sú beze všie pokuty
neboli úplatku a věc dalau bez přemýšlené řeči saudci sprostně vypraviti, protože pravda přietelkyně
sprostnosti jest a aniž pravda pomoci slov žádá,
[§ 14] ale když svědkové přemyšlenie túž pravie řeč ozdobeni jsúce vespolek, falešnéť směle
dovodie se svědecstvie vydávati a proto mají hodně otlúčeni býti.
[§ 15] Ve všech pak těch dřéveřečených věcech saudce a přísežní jakožto svých spasenie milují
duší a přiezeň našie milosti zachovati, těch svědecství, kterážto pravdě nalezli-li by hotovějšie, se
vší pilností následujte.
[§ 16] Ale však poněvadž při větších věcech opatrnějie má činěno býti, nám vidělo se jest, aby
v přech větších svědkové tajně svědčili před saudci, písařem saudu a jedniem přísežným skrze strany
obecně k tomu vyvoleným, ale ač o jednoho svoliti se nemohli by, tehdy každá strana jednoho
vyvol, kteřížto spolu s saudci svědkuov zkúšeli by v tajnosti tak, aby nic neopúštěli z příhod, kteréžto
k pravdy přidržie se vylíčení.
[§ 17] Aniž pravenie svědkuov zjevena bývajte, leč strany najprve dalšiemu otřekli by se provození,
ač pak otřeknúti nechtěli by se v tom času, tehdy ve dvadcieti dnech najblíže následujících
všecky ohrady a naučenie k své při příslušejície, vydajte v saud, jinak toho po pominutí času všem
pruovodóm řeholně buď zavřěno pravenie svědkuov s jinými duovody před saudci a přísežnými
v přítomnosti stran oznámeni buďte;
[§ 18] a tázáno buď ot stran, ač chtěly by některé věci otepřieti proti pravením svědkuov i osobám.
Tehdy řečníci stran před saudci a přísežnými naučenie dávajte o právu svém úmyslem bedlivým,
jakožto žádají v při za své pány svítěziti a kterýchžto pruovody a pravením svědkuov i jinými
duovody, jimižto pravda zřejmějie vyličuje se; saudce a přísežní hnutie svého úmysla naučie za tu
stranu ortelujíce, kterážto práva dobroděnie užívá širšieho.
[§ 19]278
[§ 20] a tak žádati maje některé věci, dlužen jest s sebú přinésti duovody a podle řeholy čtenie
přemoci dlužníka.
273
Nový procesní řád byl velmi pokrokový a proto také zrušil řadu ze svého hlediska již neudržitelných zvyklostí
staročeského práva, jako např. to, že svědek nebo odvolávající se nesměl při svém projevu pohnout z místa a
jiné.
274
Tj. odhánějí se.
275
Tj. odvracejí či odtahují.
276
Tj. souhlasná úprava svědectví.
277
Tj. dokazující.
278
V Přespolově překladu zcela chybí § 19, který v Tasovského zřejmě prakticky shodném podání zní takto: Ktožkolivěk
pak z svářících tiemto zjednáním pohrzel by podle starého jednati chtě a ač v pravení svědkóv nebo
v otázkách neboli v zkušováních byl klamán, sobě porokuj, protože za nové dobroděnie staré zvolil jest obtie-
ženie.
75
Cap. XII.
De testibus.
Kapitola XII.
kteří svědkové nemají se přijímati.
Velikého užitku nynie rozum nás zove ty věci, kteréžto při svědciech byli by potřebné, bedlivú
snažností vylíčiti, aby potom falešných svědkuov příčinú neboli také správných ukrádáním, jakožto
v předešlých časiech pravda nemohla zastieniti se. Z toho k plnému rozpravenie tohoto poznání
najprve a prvotně má věděno býti, že všickni lidé k pravení svědecstvie připúštějí se, leč kteřížto
právem a zákony zbraňují se; a jistě zbraňují se služebník, žena, nedorostlý, blázen, zlepověstný,
chudý, zledomnělý a nevěrný.279
[§ 1] Služebník pak proto zbraňuje se, že biedné povahy jest, ne vlastní jest a ten služebník
vlastní sloveť otchovaněc, nebo někdy ciesařové velikú milostivostí hnuti jsúce, zjímané v boji, kteřížto
tehdy obecně zabíjiechu se, prodávati přikázali sú a tak živi chováni bývachu podrobeni u věčnú
službu, nebo ot počátka právem přirozeným všickni lidé svobodní rodiechu se, ale lépe bieše jim
živu býti v službě, nežli umřieti v svobodě;
[§ 2] a jestiť svoboda přirozená dostatečnost toho, což jednomu každému činiti líbí se, leč což
násilím nebo právem brání se, nebo všecky věci jsú slušné, leč kteréžto právem nalézají se zabráně-
né,
[§ 3] ale služba jestiť ustanovenie práva pohanského, kterýmžto někto proti přirození pánu ciziemu
poddán bývá a tenť jest pravý počátek služebnosti
[§ 4] a pod tiem, když die, že ciesařové zjímané prodávati přikazovali sú, oboje pokolenie spolu
zavierá se i všickni děti ot těch žen služebníci a služebnice, leč tehdy rukú propuštěni byli by, věčně
zuostanú; a věděno má býti, že v těchto služebnostech vždycky puorod břicha následuje. Jestiť nadto
jiná zpósoba služebnosti, točišto když člověk mlažší dvadcieti let ke mzdy účastnosti se prodati
strpěl jest.
[§ 5] Jsúť i jiní služebníci, kteřížto nám slúžie dobrú vierú, kteřížto nejsú vlastní, ale slovúť služebníci
ot slúženie.280
[§ 6] Žena pak proto otlučuje se,281
že lechkého jest úmysla a neustavičná, ale v svědciech veliká
žádá se ustavičnost, aniž má se mužuov svědkóm vměšovati.
[§ 7] Nedorostlí pak proto otlučují se, že zlý jich úmysla jest saud a slovúť nedorostlí, kteřížto
jsú níže čtrnádctého léta podle řeholy práva takto řkúcieho: Dorostlí jsúť samci čtrnádcti leth, ale
samice muže mocné, točišto většie dvanádcti let a slovúť dorostlí ot obrostlosti dolejšie, točišto ot
stydlivosti těla, kterážto tehdy najprve v nich kvísti počíná; rodičky pak jsúť, kteréžto v letech dětinných
rodie.
[§ 8] Blázen pak proto otlučuje se, že smysla nemá, aniž muože rozeznati pravdy ani které věci
rozumně řéditi.
[§ 9] Ale zlepověstný282
proto otlučuje se, že svědkové beze všie zlé pověsti domněnie i poškvrny
u vynášení svědecstvie vyhledávají se; a jestiť pověst neuraženého duostojenstvie stav životem a
mravy dojištěný a ktož zameškává takovú pověst, ukrutnýť jest a netoliko ot pravenie svědecstvie,
ale ote všech jiných skutkuov správných otlučuje se.
[§ 10] Opět chudý zledomnělý283
otlučuje se, nebo snadně porušuje se k falešného svědecstvie
279
Ze svědectví před horními soudy byla tedy vylučována řada osob: služebnictvo, nedospělí, lidé se špatnou pověstí,
chudí, vzbuzující podezření, nevěřící a dokonce i ženy. Je proto poněkud překvapující, že žena představitele
báňské správy, který měl právo propůjčovat dolová pole a lány, tj. konkrétně urburéře a později i hofmistra
apod., mohla v jeho domově a za jeho nepřítomnosti, jak vyplývá z § 5, kap. I., druhá kniha, přijmout ohlášení
nálezu rudní žíly a zřejmě jej také potvrdit i před soudem. Panovníkův zájem o vyhledávání nových ložisek a
urychlené vyřizování s tím spojené agendy byl v daném případě upřednostněn před zásadou apriorního vylučování
žen ze svědectví v § 6, kap. XII., kniha čtvrtá.
280
Služebníci, kteří nebyli majetkem pána, mohli ovšem v jeho sporu před soudem svědčit.
281
Tj. odstavuje se, nepřipouští se.
282
Člověk se špatnou pověstí.
283
Tj. člověk vzbuzující podezření.
76
vynášení, ale chudý věrný právo své zdravé a celé v každém miestě i času obdrží.
[§ 11] A nevěrný284
zamietá se, nebo pochybný u vieře nevěrnýť jest, aniž kterým obyčejem tomu
věřeno býti má, kterýžto cesty pravdy nevie, jakožto židé, Saracénové a kacieři a všickni jiní
viery křesťanské zapierajíce.
[§ 12] Ale ještě na sviedciech, kteřížto připúštějí se, tyto věci šetřeny mají býti, točišto duostojenstvie,
pravda, mravy, vážnost, protože z osob lidí pravenie vážíme, protož ne vždycky k množství
hleděti musí, ale k čisté svědkuov vieře a k svědecstvím, jimižto světlo pravdy bývá; z toho
zřejméť jest saudci a přísežné, kteřížto svědkuov zkúšejí viece moci věděti, kterak veliká viera přidána
býti měla by svědkóm, kteří a kterého duostojenstvie i kterého domnievánie byli by a kteří
sprostně viděni byli by praviti, zdali jednu a jednostajnú přemyšlenú řeč přinesli by čili k otázkám z
času pravděpodobnějšie věci otpoviedali by. Nadto majíť všickni okolkové svědkuov s svrchovanú
pilností vyhledáni býti, zdali poctivého a neuviněného života, nebo čili psanec kto a tresktánie hodný,
zdali bohatý čili nuzný byl by, aby zisku příčinú snadně čeho dopustil, zdali nepřietel byl by toho,
proti němuž svědecstvie nese nebo čili přietel toho byl by, za něhož svědecstvie dává nebo nemá-liť
zlého domněnie svědecstvie nebo pro osobu, ot niežto nese se, protože poctivá byla by neboli
pro příčinu, protože ani zisku ani nepřiezni příčinau bylo by, dopuštěno má býti.
[§ 13] Ale svědek, kterýžto proti vieře svého svědecství pochybuje, zledomnělýť jest, aniž ktokolivěk
toho lépe nežli saudce a přísežní mohú vyšpehovati, kteřížto musie při svědciech i jiných věcech,
jimižto úmysla svého hnutie naučili by všecky věci vyhledati.
[§ 14] Opět nižádný svědkem v při vlastnie býti nemuože a zjevnéť jest tu při býti vlastní, jejiežto
požitek i břiemě k tomu příleží jeho jménem,
[§ 15] nebo svědkové hodni nevidiet se, jimžto muože přikazováno býti, aby svědkové byli, protože
chtěnie jich i nechtěnie na ciziem závisí vyvolení.
[§ 16] Opět spolukrevníci a příbuzní až do pátého stupně ot svědecstvie otlučují se.
[§ 17] Domácích také svědecstvie zledomněléť jest, jakožto služebníkuov nám vierú dobrú slúžících,
podruhuov i jiných nám čeledností nápodobně připojených.
[§ 18] Nechceme také, aby sešlí, staří, mdlí a chudobú utištění k saudu příčinau pravenie svědecstvie
povoláni byli, ale pro tu příčinu k nim posielány bývajte osoby hodné a rozumné.
[§ 19] Ale onen obyčej v pravení svědecstvie ovšem zamietáme, točišto když první svědek pověděl
bieše své svědecstvie jiných svědkuov v přítomnosti a rozumějících všemu, kteřížto tehdy pravili
sú pravenie prvnieho svědka, jich také slovo býti nižádného jiného svědecstvie nevynášejíce na
nemalé bezprávie pravdě, nebo jeden každý svědek skrze se sám dlužen jest, příseha, pověděti o té
při, v niežto svědkem provodí se, za obě straně plnú a výpravnú, kterúžto znal by, pravdu, vydada
dokonale rozum svého pravenie;
[§ 20] strana pak, proti niežto provozují se svědkové, ač chtěla by, moci bude jim otpustiti přísa-
hu.
[§ 21] V kteréžkolivěk při počet svědkuov nepřidává se, dva svědky s statčita,285
nebo množné
mluvenie dvého počtem dostatečné jest.
Cap. XIII.
De testibus cogendis.
Kapitola XIII.
o svědkuov přinucování k svědecství.286
[§ 1] Ač pak svědkové nenávistí, milostí neboli bázní se ukrádali by287
, saudce je připuď pravdě
svědecstvie vydati, aby pro nedostatek svědkuov pravda nezatajovala se; a saudce muožeť pokutu
uložiti podle stavu i statku svědkuov nechtějících postaviti se vždycky k většie pokutě pochoditi
284
Tj. nevěřící.
285
Tj. stačí.
286
Tasovského text pokračuje plynule dále bez čísla a názvu této kapitoly. Proto také čtvrtá kniha v jeho podání
má o kapitolu méně než Přespolova.
287
Tj. odmítali by.
77
maje, ač toho všetečnost zaslúžila jest potupníka, aby pokuta jednoho strach byla mnohých.
[§ 2] Ač pak svědkové tak k svědecství přihonidlní288
z cizieho byli by práva saudného, tehdy je
týmž obyčejem přinutiti skrze muže přeslovutného komorníka našeho k pravení svědecstvie chceme
bez prodlévánie.289
Cap. XIV.
De fide instrumentorum.
Kapitola XIIII. 290
o zápisech obecních.
Pod zápisuov obecních jménem všickni listové svědeční i kteřížto pravdy naučují, spolu držie se.
[§ 1] I jestiť instrument neboli obecní zápis písmo učiněné k duovodu některé věci a máť utvrzeno
býti podepsáním při najmenšiem dvú svědkú a pečetí moc mající, aby jemu plná viera přidána
byla.
[§ 2] Pečetě pak právem horníkuov moc majície jsúť: pečeť komorníka našeho, urburéřuov,
měst, přísežných hor a saudci i pergmistruov; z toho zápisové obecní těmito ohrazení pečetmi s podepsáními
svědkuov učinieť v saudiech i kromě sauduov plnú vierú, když jedno nebyli by smazování
najviece v miestě zledomnělém, točišto při dání neboli při vlastních jméniech nebo v těch
miestech snadnějie uznamenává se faleš zápisu, aniž také buďte přemřéžovaný, ani v některé své
stránce poškvrnění a aby na pečetech pravé okázalo se rytie a aby stezka byla doplněna;
[§ 3] ale svědky zápisóm vepsané všecky přikazujeme býti prošené.
[§ 4] A věděno má býti, že proto bývají zápisové obecní, aby ty věci, kteréžto mezi lidmi dějí se,
snadnějie dovodili se.
[§ 5] Ač pak věc dalá291
bez listuov seznamenánie pravdau skutek svuoj vydala by, ne proto méně
hoditi se bude, že zápis nižádný o nie nevyšel jest, nebo vieceť muože pravda nežli písmo.
[§ 6] Ač kto pak neopatrný rozličné zápisy sobě vespolek otporné v saudu vynesl by, nicť nedovodí,
nebo provodící otporné věci nemá slyšán býti.
Cap. XV.
De privilegiis.
Kapitola XV.
o listech zvláštnieho práva.292
Aby nic z příhod opuštěno nebylo, věděno má býti zvláštnieho práva zápis v tom děliti se293
ot
obecnieho zápisu, že zvláštnieho práva zápis toliko drží právo zvlášnie, ale obecní zápis drží právo
obecnie.
[§ 1] Právo pak zvláštnie pójčuje se k velikým prosbám neboli pro věrné služby poddaných;
z toho ač zvláštnieho práva zápis podává toliko práva obecnieho, nenieť zvláštnieho práva zápis,
nebo zbytečnéť jest to prosbami uprošovati, což již obecním právem přepuštěno jest
[§ 2] a proto zvláštnieho práva zápis slove právo zvláštnie, neboť právo dává zvláštnie.
[§ 3] Opět zvláštnieho práva zápisuov, jiný jest dávavý, jiný potvrdivý; muožeť také obojí tak
dávavý jakožto potvrdivý na jednom spolu zvláštnieho práva zápisu státi, kdyžto tento přídavek
zvláštnieho práva zápisóm vsievá se a tiemto obyčejem: „Takovému věrnému našemu za vděčné
288
Tj. pohnání.
289
Účelem § 2, kapitola XIII. bylo zajistit také svědectví osob podléhajících cizímu právu, tedy především zahraničních
těžařů.
290
Na rozdíl od překladu P. Přespole, který zde pokračuje kapitolou XIIII., v Tasovského verzi nese tato stejně
nazvaná kapitola č. XIII.
291
Tj. učiněná.
292
Listy zvláštnieho práva neboli privilegia jsou IRM považována za složku tzv. soukromého práva řečeného lex
privata. Tyto výsady byly ve středověku udělovány zpravidla panovníkem ve formě handfestu neboli slavnostní
pečetí stvrzené listiny k prosbám nebo za služby věrných poddaných.
293
Má být dělí se.
78
služby nám skrze něho učiněné věrně i naložené takovú věc dali sme neboli takového předánie pojčujem
listem přítomným a aby nemohlo na potom naše dánie neboli pójčenie ot někoho porušeno
býti, je jemu týmž listem našich pečetí ohrazením potvrzeným se vším právem pevně potvrzujeme.“
[§ 4] Také jestiť rozdiel mezi zvláštnieho práva zápisem osobě daným neboli miestu, ač osobě,
nepřesaháť osoby a ač miestu, věčnýť jest.
[§ 5] Opět mnoho šetřiti má ten, proti komuž zvláštnieho práva zápisové uvodie se, zdali věční
byli by čili časní; ač časní a již čas vyšel by ustanovený, zvláštnieho práva zápisové ti viece nehoditi
se budú.
[§ 6] Šetřiti také má se, ač některá výmienka zvláštnieho práva zápisem vsata,294
nebyla by doplněna,
pravého nic nedovodie.
[§ 7] I těchto věcí šetřiti musí se, zdali skrze prohřešenie nebo zlé požívánie zvláštnieho práva
zápisové jsú uhašeni.
[§ 8] Máť i toho také šetřeno býti, ač poslední zvláštnieho práva zápis zmienku činil by o prvnějším,
aby když první okázal by se, poslednější nehodil by se.
Cap. XVI.
De praesumptionibus.
Kapitola XVI.
o smělostech násilných.295
[§ 1] Smělost zajisté podle práva horníkuov řiedko skrze se plný činí duovod, ale otpolu plným
duovodóm dává spomáhánie. Ač zajisté některý dělník někomu v jeho střiebra kopání po některý
čas dělal by a pán diela, ačkolivěk byl by vždycky přítomen, zapíral by však se témuž některé mzdy
ustanoviti, by jiných duovoduov nebylo, však ten dělaje za živnost vezdajší ne darmo smělostí dovodí
se dělati; z toho z samé smělosti pán diela témuž zaplatiti mzdu dlužnú přinucen bude;296
z toho
smělost jestiť některého účinku pochybného několikokrát otpolu plné a několikokrát plné posti-
ženie.297
[§ 2] Ale tyto smělosti v nezahájených saudiech jsúť najlepšie biedných pří lékařstva k rozkližování,
nebo saudce v těch přech přijma ot stran přísahu o pravdy pravení a jich zkúše, ihned z smělosti
vybéře pravdu i konec věci uložidlný.
[§ 3] Opět v každé při, kterážto vrtí se298
mezi chudými a mocnými, řeholně máť za chudé, že
spravedlivú při vedli by smělosti duovod mieti, nebo nenieť pravděpodobné chudé svár proti svým
vyšším ustanovovati, leč musením připuzeni byli by neboli také přijímati mocnějšie, jimžto rovni
býti nemohú.299
[§ 4] Z toho saudce a přísežní netoliko k jednomu dovozenie zpósobu mají hnutie svého úmysla
nachýliti, ale mají pilně všeho šetřiti, aby pravda návěštím svářících jim pochybná světlejie vysvietila
se, nebo sotnieť300
jest, aby chtějíce pravdy nenalezli saudící, nebo z svědecstvie Šalamúnova
najlepšie vyučitedlnice301
jestiť smělost pravdy, jakožto mnozí jeho saudové skrze smělost vybraní
okazují.
294
Tj. vložena.
295
Zásada smělosti, přesněji řečeno právní domněnky neboli presumpce, je zde rovněž přes svůj obecný ráz osvětlována
na bázi hornických výrobních vztahů.
296
I z tohoto článku je zřejmé, že námezdní práce za mzdu byla již tehdy zcela běžnou formou pracovního vztahu
mezi těžaři a dělníky.
297
Tj. zjištění, dopátrání.
298
Tj. koná se.
299
Pro „ducha“ IRM je velmi příznačné, že mezi nejzávažnější presumpce zařadilo právě domněnku o spravedlivém
charakteru sporů, vedených chudými proti bohatým a mocnějším.
300
Nebo také ledvať.
301
Tj. naučení nebo učitelka.
79
Cap. XVII.
De iureiurando.
Kapitola XVII.
o právu přísežném.
Nyní pak vizme o právu přísežném, jehožto požívánie mnohých sváruov zabíjie otázky;
[§ 1] ve všech zajisté smlúváních pro duovoduov nedostatek svár otřezuje se302
přísahú a na
miesto duovodu vstupuje, kdyžto seznamenaje věcí i osob okolky pilně v saudě jie některé z stran
saudce podá neboli strana straně saudce povolením, tehdyť také namiesto plného zaplacenie vstupuje
a většíť moc má, nežli věc měla by sauzená,
[§ 2] nebo pře právem přísežným otřezaná domněním křivé přísahy, nikoli neotvolává se, ale
práva přísežného náboženstvie přestúpenie dostiť Boha jmá mstitele, aniž má se o hřiechu téhož
člověka mnohokrát ptáno býti, protože konec jedné pře druhé počátek býti nemá,
[§ 3] kterýmžkolivěk pak požádáním kto napomínán byl by, ač přisáhl by, jemuť prospievá právo
přísežné.
[§ 4] Věděno má býti zajisté, ot kohož přísežné právo žádá se, skrze saudci má připuzen býti nebo
zaplatiti nebo přísahati; některé zajisté vyvol nebo zaplať nebo přisiehni.
[§ 5] Dáváť se pak i jiná moc témuž, ač viece chtěl by, zase otnes právo přísežné, jinak zjevně
ohyzdy i seznánie jestiť nechtieti zaplatiti nebo přisieci neboli zase otnésti tomu, ktož jemu podal
jest práva přísežného
[§ 6] a ač ten, jemuž zase otnášie se,303
nechtěl by přísahati, saudce jemu saudu učiniti otepře;
najrovnějie zajisté to činí, poněvadž nemělo by tomu, ktož práva přísežného podal jest, zase podané
nelíbiti se.
[§ 7] Z toho když věc na právo přísežné spuštěna byla by, saudce přísahajícieho zprostiť, zase
otnášejícieho slyšeti bude a ač žalobník přisáhl by, potup viněného nechtějícieho přísahati; viněného,
ač zaplatil jest, zprosť, nezaplacujícieho potup.
[§ 8] Ale poněvadž právo přísežné sváruov rozklizování304
bylo by lékařstvie, mnohým lidu zlostem
otpieraje, ustanovujeme jeho žádati každý čas saudný i dávati nižádného obyčeje zachováváním
z starodávních časuov kterakkolivěk otpierajícieho; nebiešeť zajisté užívánie rozumné, ale ohavnost
přehrozná těch svatých časuov pro spravedlnost nepřijímati přísah, nebo řiedko kto bieše tak spravedlivý,
hodný a nábožný, ačkolivěk také spravedlivě obžalován byl by, pod zamyšlením však této
ohavnosti saudu pobiehaje zlostně až do dní hanebných, v nichžto slušné bieše přísahati, prodlévání,
ačkolivěk o účinku svém nebyl by pochybný, uprošovati, aniž kto jest zdravé mysli, ktož toho směl
by otpierati, aby obecně takměř všickni lidé ne viece příčinú pobiehánie saudu, nežli příčinú poctivosti
svatému času vzdávánie řečených prodlévání až k těmto časóm neuprošovali. A tak my spatřivše
obojích okolky pilně právě pravíme, čas vzácný i dni spasenie viece poškvrňovati, nežli skrze
takovúto ohavnost ctíti; z toho nedovodíť to býti, což skrze to přiházie se nebýti a vieceť toho času
ukrocuje se Buoh, aby svárové koncem slušným otřezávali se, nežli ač pod zamyšlením řečené
ohavnosti neslušně prodluhovali by se,305
nebo všudy zlostem má lidským otpieráno býti.
[§ 9] Ale saud zahájený, k němužto řečené přidrží se právo přísežné v časiech dole psaných, nechceme
by činěn byl, točišto osm dní před narozením Pána našeho Ježíše Krista až do ochtábu Božieho
křtěnie; opět ot neděle Květné neboli palm až do ochtábu velikonocí, i všecky dni nedělnie a
svátečnie, kteřížto přikazují se skrze poctivé kněžstvo v kostele slavně světiti a tito časové potom na
všech horách za jisté svátky jmieni buďte,306
ale všecky jiné časy slušné buď saud zahájený se všemi
jeho stranami činiti. A takť vydáno jest ot múdrých tak práva duchovnieho jakožto městského,
aby žádáno mohlo býti právo přísežné každý čas saudný i dáváno býti; nenieť zajisté přísahati hřiech,
ale křivě přísazati každý čas zapověděno jest.
302
Nejspíše koná se nebo se uzavírá.
303
Patrně podává se.
304
Tj. rozdělování.
305
Tj. protahovali by se.
306
Na tomto ustanovení se znovu projevuje celkové pojetí IRM jakožto obecného horního zákona českých zemí.
80
Cap. XVIII.
De sententiis et re iudicata.
Kapitola XVIII.
o ortelích neboli náleziech.
Daj nám Pane, saudce najspravedlivější, stolic Tvých přistojící múdrost, abychom její osvieceni
jsúce mocí tuto rozprávku o ortelích307
všeho práva otázkám zavierající podle onoho přikázánie
Tvého, točišto „Spravedlivě suďte synové lidští“,308
tak vypósobili, aby všickni, kteréžto Tvú dobrotivostí
našemu zpravování poručil si lačnějící a žieznějící spravedlnosti skrze naše zřiezenie doplněním
plné spravedlnosti nasyceni byli; a také abychom našim jménem saudície, ote všeho nepoctivého
a nezuzděného úmysla zachovali, aby přespasitedlné přikázánie Tvé poctivě s obau stranú naplněno
bylo; aby tito také našemu zpravování poručení, kteréžto zde ortelem nepravým urazili sú,
tam saudně zatracením věčným nebyli sauzeni. Z toho chtějíce otcovsky obojím napomínáními
opatřiti, ustanovujíce přikazujeme, aby saudce a přísežní samého Tě Boha a Spasitele našeho, kterýžto
přítomen jsi v každém saudu, před očima měli zvláště v ortelích vynášeních.
[§ 1] Najprve máť saudce o ortelích tázati ot přísežných, nižádného přepominutie řádu nezachovávaje,
ale ani přiezní, nenávistí, bázní, darem neboli čakáním daru jednu stranu druhé přednášej
neboli předkládaj, ale rovnú váhú procházej, jakož již pověděno jest, veškeren řád přepomíjevý vy-
vrha.
[§ 2] Aniž také tiež ortele ot toho přísežného, kteréhožto znal by, straně té, za níž vyhledává se
ortel viece přieti, protože v saudiech má všecko zlé domněnie otlúčeno býti.
[§ 3] Přísežní pak, ot nichž všicka pravda orteluov závisí, spravedlivé vynášejíce ortele se vší
poctivostí přikázánie Páně vypósobte,309
aby jakož předpověděno jest, s těmi, kteréžto zde ortelem
nepravým urazili sú, tam saudně zatracením věčným sauzeni nebyli.
[§ 4] Právem pak horníkuov ortel jestiť otpověď přísežných pravdomluvná při konec ukládajíc.
Ale orteluov dvě jsú zpuosobie: jiný zajisté jestiť mezimluvný a jiný konečný;310
[§ 5] mezimluvný jestiť ten ortel, kterýžto vynášie se mezi počátkem a koncem pře ne na věc prvotní,
ale na vynikujície a upadajície věci, jakožto když tieže se, zdali takoví svědkové přijati býti
měli by čili nic neboli na právo přísežné nebo na prodlévánie i na podobné věci, kteréžto mezi počátek
a konec upadají,
[§ 6] ale konečný ortel jestiť ten, kterýžto potupením neboli zproštěním prvotní dokonává otázku
neboli při.
[§ 7] Dluženť jest nadto saudce podle prožalovánie stran tázati o ortelích ot přísežných a vždycky
otazuj mezi dvěma orteloma, co práva bylo by, leč tehdy jedna strana nechtěla by neboli zmeškala
nětco zase otázati; tehdy saudce ortele k otázání jedné strany vytiež, nebo bdícím a nespícím práva
spomáhají podle onoho: „Bděl sem a zajisté povahu mu učinil sem lepší“.
[§ 8] A tak saudce vytazuj o ortelích, nic neumenšuje ovšem nebo přidávaje, nebo saudce nedostatkuov
naplňovati nemá, ale ač co strany neboli řečníci stran z práva opustili by, toť naplniti muože
v těchto i ve všech jiných práva přikázáních k spravedlnosti svářícím učinění hnutie svého úmysla
nachýle.
[§ 9] Přísežní jakožto mužie výborní k vytazování saudce s každé strany rovnost svářícím zachovávajíce,
ortele vynášejte, kteréžto podle práv našich a ustanovení i obyčejem chvalitebnými rozumy
dovedeným poznali by býti spravedlivé.
[§ 10] Na ty věci pak, v nichžto právo nenalézá se výpravné,311
procházejte rovnost zachovávajíce,
vždycky k milostivějšiemu orteli pochylujíce se.
[§ 11] Ač pak některaké pochybovánie jim vyniklo by o práviech našich neboli ustanoveních
skrze nás již vydaných nebo ortelích k jich rané radě otložených neboli o otázkách, kterýchžkolivěk
307
Tj. výrocích či rozsudcích.
308
Citát z bible.
309
Tj. naplňujte.
310
Rozsudky, ať již mezimluvné nebo konečné, vynášeli přísežní; jejich realizaci v praxi zajišťovali soudci.
311
Tj. zřejmé.
81
potom vyniknúti majících, to donášejte našemu vylíčení, nebo srdciť nám jest tak všeliká pochybovánie
práva i pohádky vyvázati,312
aby nemusili oni potom nižádného práva ochuzením pracovati;
toliko pilnost mějte předospělým a rychlým vypravením i koncem slušným vypósobiti,313
aby otpúštělo
se svářících pracem i nákladóm.
[§ 12] Saudce pak dlužen jest ortele ot přísežných vynášené vypósobovati poctivě, aby ač žalobníku
věc nemovitá přisúzena byla by, jeho poslal na vladařstvie věci též na něm jeho mužsky rukú
drže, nebo nenieť dostatečné kohokolivěk poslati na vladařstvie, leč v něm poslaný také bráněn byl
by,
[§ 13] ač pak věc byla by movitá, ji žalobníku s skutkem přikaž vydati.
[§ 14] Ale ač viněný ot požádánie žalobníka byl by skrze ortel zproštěn, tehdy jeho saudce
v právu jeho takéž braň, žalobníku na to věčné mlčenie ulože.
[§ 15] Proti komužkolivěk pak nepřítomnému příčinau věci obecnie nebo nemoci neboli vězenie
nebo obvodněnie vod314
neboli k většie stolici, ač byl by povolán, bylo by ortelováno a on toho dovedl
by, ke všie při navrácen buď.
[§ 16] Cožkolivěk pak o orteluov řiezeních nebo psaních neboli také o úřadu saudce v této kapitole
nedostatku bylo by, skrze rozprávky nahoře v prvních knihách položené, točišto o úřadu přísežných
a o úřadu a moci saudce horského doplniti přikazujeme tak, aby nedostatek jedné kapitoly skrze
prvnější rozprávku druhé doplněn byl, aby čtúcie nečinila tesklivé jedna a táž řehola mnohokrát
opětovaná.
Cap. XIX.
De fructibus et litis expensis.
Kapitola XIX.
o užitciech a na svár nákladiech.
Ale prve, nežli k užitkuov neboli požitkuov věci svárlivé potřebné mateřie315
přišli bychom, nětco
předložiti má se , jimžto jich širšie a dokonalejšie poznánie jmieno bylo by.
[§ 1] Užitkové pak slovúť, kteřížto zbývají dovedeným nákladóm, kteřížto bývají příčinau užitkuov
příjemných.
[§ 2] Opět nákladuov jiní jsú potřební, jiní užiteční, jiní dobrovolní; potřební pak nákladové jsúť,
jichto neučiniece věc měla bieše ovšem zahynúti, užiteční pak nákladové jsúť, jichžto neučiniece
věc však neměla bieše zahynúti, ale je učiniece, věc jest lepšie k prospievání; ale dobrovolní nákladové
slovúť, kteřížto bývají pro nižádnú věci potřebu, ale k samé lidské rozkoši.
[§ 3] Nynie viděti má se, kterých nákladuov viněný dovoditi měl by věc vrátiti s požitky, sauzen
jsa, ač zajisté viněný bieše dobré viery vladař, dlužen jest navrátiti věc s požitky toliko přijatými
s potřebnými a užitečnými dovedenými náklady; ale po sváru spolupřisvědčeném dlužen jest ke
všem požitkóm přijatým i kteřížto přijieti mohli by se, ač napřed jiný těžař věc tu pilnější těžal by
k příkladu zlé viery vladaře, kterýžto k užitkóm přijatým i kteřížto přijieti mohli by se, vždycky
dlužen jest potřebnými však i užitečnými dovedenými náklady proto, aby věc skrze ně byla opravena;
nemáť zajisté žadač neboli žalobník z jiné škody zisku činiti. Dobrovolní pak nákladové ot
ižádného nedovodie se316
vladaře, ale věci s těmi náklady učiněné pobrati muože, když jedno to bez
úrazu věci učinil by prvotnie.
[§ 4] O sváru pak nákladiech tento obyčej ustanovujeme zachovávati, aby v kterémžkolivěk sváru
učiněna byla by křivého útisku přísaha, v tom nákladuov nižádný počet nebuď mieván, ale však
ktož úkladem a lstí protivníka svého v sváru připudil jest pracovati, a to okázalo by se zjevně, potupen
bude jemu hodně v nákladiech, protože lest a úklad nikomu spomáhati nemají.
[§ 5] Aniž ti nákladové dlužní sú, leč v prvotniem požádání byli by spolu přimieněni neboli stra-
312
Tj. hádanky nebo záhady vysvětliti či vyložiti.
313
Tj. vyříditi či vybaviti.
314
Tj. povodeň.
315
Tj. řeči.
316
Tj. nemají být sečteny, nesčítají se.
82
na jich žádající na počátku sváru o jich žádání učinila by osvědčenie, aby také v orteli konečném to
potupenie jmieno bylo,
[§ 6] ale v při otvolánie beze všeho osvědčovánie přemoženy vítězovi potupen317
bude v nákla-
diech.
Cap. XX.
De appellationibus.
Kapitola XX.
o otvoláních.
Otvolávánie pří, užitek hluboce i široce rozlitý, naposledy nás vábí v této straně; o něm jistý
zpuosob vydati a naučenie, aby svářícím v nákladiech i pracech radilo se a saudcím také i přísežným
poctivost slušná přinášela se.
[§ 1] Právem pak horníkuov otvolánie jest nepravého318
ortele neboli obtieženie nepravého žalobu
drže;
[§ 2] otvoláváno býváť se zajisté ot nepravých orteluov a obtěžování přísežných, jakožto ač proti
právu svářících ortel vynesli by nepravý, nebo ač skrze mezimluvenie neboli jinak neslušně některé
z stran některaké obtieženie vznesli by, to ač bylo by dovedeno k otvolání, jmien buď dostatečný
domnien býti.
[§ 3] Saudce pak právem horníkuov nižádnýchť nevynášie orteluov, ale toliko vypósobuje ortele
přísežných, ot jehožto vypósobovánie, ač obyčej přestúpil by neboli jinak některú z stran obtiežil
by, správně moci bude otvoláno se býti.319
[§ 4] A máť věděno býti, že obyčej tak dobře přestupuje se v tom, což jest méně, jakožto v tom
přestupuje se, což jest viece. Z toho přikazujeme v této straně pevně přikazujíce, aby tak saudce jakožto
přísežní vší pilností se vystřiehali snažně, aby nižádným před nimi svářícím se příčiny nedávali
otvolávánie.
[§ 5] Jistě saudce ne bezprávně k svářícím, ale dobrotivým úmyslem mluvte, aniž vypósobujíce
ortele, obyčeje přestupujte, ani čeho na bezprávie druhé strany pokúšeti se smějte.
[§ 6] A přísežní všecky ortele, jakož mnohokrát předpověděno jest, dospělým rozmyšlením dobře
vynášejte, převážené rovnú váhú právo jeho jednoho každému dávajíce.
[§ 7] Ač pak ktož z nich své dobré pověsti mrhavý a cti vlastnie záviděje, nětco na obtieženie
strany druhé skrze losy320
neboli některým z jiných obyčejuov zapověděných na škodu vymýšlel by,
a to však okázalo by se zjevně, jakožto zlepověstný ot svého úřadu složen buď, na našich horách na
všech nikdy potom nižádného úřadu nemaje mieti, nebo tak mrzkého člověka prohřěšenie vlastnie
ote všelikého duostojenstvie vymietá s nastáním nicméně pokut proti přěstupníkóm našich práv a
ustanovení ustanovených.
[§ 8] Ale jistě svářící dlužni sú opatrným rozmyšlením povážiti, aby jim nepřiházelo se daremně
otvolávati se, obtěžujíce se sami marnými pracemi i náklady.
[§ 9] Z toho ač někomu ot saudce pro obtieženie321
otvolati přihodilo by se, před obtiežením neotvolávaj
se,
[§ 10] nebo řeholně otvolávánie vložené před obtiežením, nižádnéť nenie, nebo otvolávající
vždycky dlužen jest takovú příčinú svého otvolánie přiznamenati, aby ač byla by dovedena, měla by
správná domniena býti; nikoli nemá se ot kterýchkolivěk saudících slov pohróžných otvoláváno býti,
co zajisté přeškodí mieněnie saudce, ač bezprávie nižádné nebude následovati účinku
[§ 11] a protož ot všelikterého obtieženie otvolávati se neslušie, jediné ot toho toliko, kteréžto
bývá na bezprávie práva toho, ktož otvolává se. Aniž k otvolávání kohokolivěk táhnúti vlastnie má
317
Tj. odsouzen.
318
Tj. nepříznivého nebo nespravedlivého.
319
Opět se zde zdůrazňuje, že soudce nevynáší rozsudky či nálezy, nýbrž že zajišťuje jejich prosazení nebo uskutečnění
v praxi.
320
Nejspíše špinavé jednání, nízkost.
321
Tj. způsobení potíží.
83
vuole, ale núze svářících náramná, poněvadž otvolávánie lékařstvie nebylo by k bránění nepravosti,
ale k útočišti nevinnosti ustanoven; a dobře pokutami tresktáni mají býti neprávě a daremně otvolávajíce
se.
[§ 12] Ot těchto pak obtěžování správně moci bude otvoláváno se býti, ač saudce někoho k právu
povolal by čas sváteční nebo obyčej vypósobuje přestúpil by neboli spravedlnosti učiniti otpieral by
i ve mnohých příhodách těmto podobných, jakožto nuznost svářících vyučí. Týmž obyčejem budeť
ot obtieženie přísežných, ač koho neslušně obtiežili by, otvoláváno se. Ale jinýmť obyčejem ot orteluov
přísežných otvolávati má se, jakož ihned dolejie okáže se; aniž mají sobě saudce a přísežní za
bezprávie počítati, že přemožený na obranu práva svého k otvolánie dobrodění přiletěl jest.322
[§ 13]323
Právem pak horníkuov tiemto obyčejem ot přísežných orteluov otvolává se: po vynesení
ortele, ihned ten, proti komuž vynesen jest, prve nežli k jiným skutkóm obrátil by se, nebo ot toho
miesta otšel by; otlučujeme324
zajisté onen obyčej, aby stál bez pohnutie, ani nohú směl pohn-
úti;325
obecně zajisté zamietáme všicku starého obyčeje vtipnost toliko štěstí lidskému závidící, ani
které jiné pomoci pravdě neboli spravedlnosti přinášející, jakožto tuto v otvolávání nehýbati nohú a
též v svědecstvie vynášení, zdali nestatčí tuto, aby s miesta neotcházel, prve nežli ortel tresktal by
nebo jemu svolil zjevně.
[§ 14] Otvolávající pak ortel treskce, takto rci: „Pane saudce, ortel ot přísežných proti mně vynesený
treskciť,326
poddávaje se lepší ot toho miesta, ot něhož z práva dlužen sem přinésti;“327
[§ 15] nebo moci bude nynie řéci, ač vynesen jest proti právu psanému neboli zvyklému řádu
sauduov, protož nižádný a to poddávám se správně okázati, nebo neprospieváť otvolávájíciemu
správnú příčinu svého otvolánie přiznamenati, leč dovedl by jí býti právu.
[§ 16] Ale ač ortel tak tresktaný proti právu psanému vynesen nebyl by, ale otázka byla by, zdali
pravost nebo nepravost držal by, tehdy toliko k našemu opatření donesen buď k vyložení skrze nás,
zdali dobře nebo zle bylo by sauzeno, nebo řeholně328
toho vykládati jest, čiež jest pójčovati.
[§ 17] Jistě ač nalezen byl by ortel dobře vynesený, tehdy oteslán buď otvolávající k prvnímu
zkúšení otvolanému skrze saudci šacovánie učiniece v nákladiech správných potupen maje býti.
[§ 18] Pakli nalezen byl by ortel zle vynesený a že správně bylo by otvoláno se, tehdy dřéveřečeným
obyčejem skrze toho, ktož o otvolání poznává,329
otvolaný otvolávajíciemu v nákladiech
správných potupen buď; a otvolajíce v zrušenie všecky věci, kteréžto po otvolání správně meziloženém
na bezprávie strany otvolávajície byly by pokúšieny, nebo otvolánie v trvání nic obnovovati se
nemá i ortel se všemi věcmi, kteréžto po otvolání správně meziloženém na bezprávie strany otvolávajície
byly by pokúšieny, i prvotnie pře koncem slušným skonána buď.
[§ 19] Ač pak treskce se proti právu psanému ortel býti vynesený, tehdy utiekáno má se býti k
těmto knihám a ač v nich okázalo by se dobře ortel býti vynesený a svévolně otvoláno se, opět otvolávající
se všemi povahami, jakož najblíže pověděno jest, k prvniemu saudci oteslán buď.330
[§ 20] Jistě ač ortel vynesený proti právu psanému byl by neboli zvyklému řádu sauduov, týmž
právem nižádnýť nenie a se všemi věcmi jeho následujícími ohlášen býti má ovšem nižádný nebýti
a v tom otvolaný skrze toho, ktož o otvolávání poznává, v nákladiech správných potupen buď. Nebo
322
Tj. utekl se.
323
Místo § 13 je v Jirečkově edici českého textu IRM uveden § 14.
324
Tj. zamítáme.
325
Pokrokovost nového procesního práva, zakotveného do IRM, se tedy projevovala nejen zaváděním moderních
předpisů, nýbrž zároveň také rázným odmítnutím a rušením starých potřebám báňského soudnictví nevyhovujících
zvyklostí.
326
Tj. napadám nebo odmítám.
327
Stejného postupu a stejných formulací při odvolávání z vyneseného rozsudku se používalo v Kutné Hoře a Jihlavě
ještě v 15. století. Názorně o tom svědčí četné zápisy uvedené v II. svazku citovaného díla A. Zychy.
328
Tj. správně.
329
Tj. rozeznává či rozhoduje.
330
Vyšší soudní instance, jak dokazuje řada tzv. jihlavských ponaučení, vycházely při odvoláních horníků až do
16. století převážně jen z předpisů stanovených IRM. Podle toho tedy čtvrtá kniha tohoto zákoníku představovala
po dobu několika století hlavní zdroj zásad a předpisů, z nichž při jednáních a rozhodováních čerpaly nejen
horní soudy, ale i jiné úřední orgány v českých zemích.
84
otvolávající moci bude o náklady i o všecko jemu příslušné proti přísežným žalovati, kteřížto jeho
nepravým ortelem nebo proti právu psanému vyneseným neboli zvyklému řádu sauduov neslušně
obtiežili sú;
[§ 21] a my v té příhodě pokuty proti práva přěstupníkóm již dávno ustanovené proti týmž přísežným
zatvrzeným úmyslem pevně provedeme. Nebo starší přísežní, v nichžto mravná trvá dospělost,
majíť tresktati mlažšie, aby z mezí příkázánie nevystupovali, našeho práva stezky dusiece, nebo
blud, jemužto neotpierá se, svolovati vidí se, aniž má ottud pochoditi bezprávností příčina,
otkudž práva rodie se.
[§ 22] Dlužníť jsú nadto přísežní otvolávajície s svými listy příčinu otvolánie držícími, točišto
k našie přítomnosti neboli komorníka našeho, k kterémužkolivěk tehdy bylo by otvoláno se, výpravně
a krátce vypraviti všeho prodlévánie příčinu otseknúce.
[§ 23] Zajisté srdciť nám jest sváry koncem slušným vymeziti, pevně ustanovujíce, ač otvolávající,
leč tehdy správně zanepráždněný, svého otvolánie ve čtyřech nedělech neprovedl by, tehdy za
neotvolajícieho jmien buď a otvolanému potupen buď v správných nákladiech a saudce otvolánie
takového bez otpory v při prvotnie prochoď,331
jakož z práva mělo by procházieno býti, aby tuto aspoň
bázní přestrašen jsa, na obtieženie druhého nesnadně kto otvolával se.332
„Skonaly sú se knihy Práva královského horníkuov všem horníkóm po království Českém příslušejície
a zvláště na Horách Kuthnách vydané ot najjasnějšieho kniežete a pána pana Václava štědrého
krále Českého slavného léta ot narozenie Pána našeho Ježíše Krista syna Božího MCCCC° LX
rukú Petra Přespole z Prahy, měštěnína na Horách Kuthnách, týmž z latinské řeči v českú řeč tehdy
doložena v pondělí, den pátý před svatým Ambrožem.“333
331
Tj. má jít.
332
Platnost IV. knihy IRM byla prakticky zrušena v roce 1604 vydáním tzv. rudolfinské reformace, kterou byl
v Kutné Hoře a tím i v dalších hornických s ní historicky spjatých revírech zaváděn nový jáchymovskému podobný
soudní řád pod názvem Proces, kterak budoucně v připadlejch odpořích horních přátelským během i při
právě … kráčeno a zachováno býti má. Zároveň s tím byla tzv. horními právy císaře Rudolfa II. doplněna nebo
novelizována také řada ustanovení I., II. a III. knihy IRM.
333
Závěrečná poznámka Petra Přespole k překladu z roku 1460.