M. VIKTORIM ZE VŠEHRD
O PRÁVÍCH ZEMĚ ČESKÉ
KNIHY DEVATERY.
vydaní nové,
KTERÉŽ UPRAVIL A. Pi'íÍTlAVKY OPATRIL
Dr. HERMENEGILD JIREČEK.
V PRAZE.
náklade* spolku českých právníků „vš&hro".
1874.
Digitized by
162
IV. 3. O trhu.
iiíkóm jest dopuštěno, aby sobě sami, niají-li co svého dskami zapsaného, mohli přečisti, umějí-li; jinému žádnému; neb na to
so jsú dsky svobodné, aby každý člověk, chudý jako bohatý, k úřadu desk přijda nebo pošle kohož by chtěl, z desk slyšal, což by chtěl, (kromě svedomie k súdu nepřišlého) své neb čiež koli dsky, též i nálezy i žaloby i pohony, kolikrátž by se jemu zdálo. 13. Těch desk, kteréž se tu píší, žádný přesvědčiti nemóž. (To na mnohých
ss miestech jest psáno i nálezy panskými ztvrzeno). Než úředníky kmet nebo popravce nebo staří úředníci, kteříž jsú prvé v úřadech byli, niohú přesvědčiti. (Nález o tom v II. Mikulášových B. 2. v při Purkarta z Janovic.) 14. Přitom toto za právo jest nalezeno, že všecky dsky zemské královstvie českého, veliké i
90 malé, trhové i pohonné, i památné, mají jazykem českým přirozeným psány býti. (Nález o tom v Památných dskách: Léta božieho 1495 v pondělí před svatů Kedrutú: Páni a vladyky.) 15. Toto však před očima vždycky úředníci mieti mají, aby pamatovali, že nejsú páni, než všie obce a všech lidí služebníci; neb zato
os od lidí k živnosti své penieze a úplatky berú, a to jest jich, jakož často slýchají, pluh. A věděti mají, že ne pro ně dsky, ale i oni i dsky pro lidi a pro všecku obec všie země jsú, aby všem (neb jsú všech služebníci, poněvadž každý úřad nic jiného nenie, než služba všem), ktož co u desk činiti mají, slúžili, íuo se všemi lidmi bez křikóv a sváróv o jich potřeby, povolně jako služebníci mluviece, ne křikajíce jako páni. 16. Také KMsti, pánóm, rytieřstvu i všie obci, chudému jako bohatému, každý úředník přísahu dělá dřieve,. než se v úřad uváže, ale úředníkem přísahy žádný nedělá.   Ingrossátor a registrátoři té
los přísahy nečinie. — A potud o úřadu a úředníciech.
3. o trhu.
*) Počátek kupovanie a prodáváme od fŕajmarkóv a směn znikl jest,
neb za starých nebyl jest peniez, než rozdielne kupě a záplata.....
20) o práviech obecniech, v kterýchž učený nejsem, ale o českých .....
2-) ale snad mnohým, a dobrým zvláště a upřiemým..... 23) toto se
najprv u všech za právo .. . 2S) najprv měl než by jinému prodával, 28) trhu, neb při kladení...   3l) (č. 6 v I.  recensí není)   *3) žádného .práva ani panstvie, 48) iiřednici menší mají...  50) třetinu výš jménem pokuty a nákladov ... 53) nebo sumu nebo věno nebo jakéž koli právo ... 58) trhu se pokládá...
Digitized by Google
i
IV. 3. O trhu.
163
1. Mezi lidmi všelikých řádóv a obchodov počátek kupovanie a prodávánie od frajmarkóv a směn znikl jest; neb za starých a za najprvnějších lidí nebylo jest peněz, než rozdielne kupě a záplata jmenována jest bývala; neb jedenkaždý vedle potřeby své sobě neužitečným na užitečné a potřebné jest frajmar- 5 číval. Ale že se jest nevždycky a nesnadně přiházelo, když jeden měl to, čehož druhý žádaí, aby také zase měl druhý to, což by onen přijieti chtěl a čehož by potřeboval, nalezena jest mince, aby jejie obecná a známá vážnost a cena nesnadnosti směn rovností váhy zpomáhala. Z kteréžto věci k tomu jest 10 přišlo, že již jiná věc slove kupě a jiná penieze nebo záplata. 2. Z kteréžto jednoho za druhé směny vedle rovnosti kupě a peněz prodánie a kúpenie přicházie, a to slove trh. Kterýž jiného nic nenie, než mezi prodávajíciem a kupujíciem o kúpi vedle rovnosti peněz a kupě s obú stran dobrovolné k přijetí jednoho za druhé w svolenie. A bez svolenie obú stran žádný se trh dokonati nemôže, jako bez kupě a bez peněz. 3. Ale o trhu co se v piá-viech obecniech a přespolniech široce píše, toho na straně nechaje, k trhu zvláštniemu a v zemi české obyčejnému se navrátím^ poněvadž ne o práviech obecniech, než o českých toliko, kterýchž 20 jakúž takúž známost mám, píši, k užitku Čechóm, ač ne všem, ale snad některým, a zvláště dobrým a upřiemým. 4. Při trhu v zemi české a právě zemském obyčejném toto se najprvé za právo drží: Ktož co prodává, aby to sám najprvé měl, a tak sám najprvé maje, potom jinému, chce-li, prodával; nemá-li toho 25 a nedrží skutečně, ale naj méně právo k tomu, což prodává, má mieti; neb žádný prodávati nemóž, čehož nemá, jako ani dávati. 5. A co prodá, to ve dsky klásti má, vedle té smlúvy a trhu, jakž se mezi kupujíciem a tím, ktož prodává, smluví. Neb při kladení ve dsky to za právo jest, pokud se kupující s prodá- 30 vajícím obapolně a dobrovolně smluví a svolí. 6. Item má býti s obojie strany dobrovolné svolenie; bezděčnost trhu nečiní; vězeň, žena, služebník, leč svobodni jsúce, dobrovolně prodadie své, trh se k držemné pevnosti ne hned sejde. 7. Forma a zpósob trhu, tak jakž se ve dsky klade, jest tato: Pavel z Svršna 35 přiznal se před úředníky, Se jest prodal dědictvie své v Svršovci, tvrz, dvůr poplužní s popluSiem, ves celú, dvory kmetcie s platem, 8 dědinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, kurmi, vajci, robotami,
11*
Digitized by Google
164
IV. 4. O prodávajíciem.
s podacím kostelním v Makotřasiech, i se vsí zvoli, což k tomu o příslušie, s plným panstviem, to vše, což jest tu sám mel a držal, v těch meziech a hraniciech, jakož v nich to vše záležie, tak a v témž plném právě, jakož jemu dsky od Valše z Vrchlabie plněje svědčte, žádného práva, zvláštnosti, ani panstvie sobě tu dále k tomu dědictví nepozastavuje? Janovi z Podlajštínie a jeho dědicóm ó za tisíc kop grošóv Českých z úplná zaplacených, a jemu jest toho dědictvie dědicky postúpil. Zpraviti má sám toliko před každým člověkem právem zemským, a zvlášť před věny a sirotky, jakož země za právo má. Pakli by nezpravil, tehdy úředníci mají zvěsti kupujícieho na dědictvie zpravce, kdež má nebo mieti bude, třetinu výš peněz svrchu psaných jménem pokuty a nákladov beze všeho pohonu, jakožto v právě stáném. Těmi se slovy každý trh, tú formu, tím zpósobem ve dsky klade, když kto dědictvie prodává; též když plat nebo summu dluhu nebo zástavu nebo věno, nebo jakéž koli jiné právo, s malú proměnu týmž zpósobem se ve dsky zapisuje. — O kterémžto trhu po všech článciech jeho od prvnieho až do poslednieho, co píi čem za právo, za řád a za obyčej se drží, vypravovati budu. A poněvadž jméno a titul toho, ktož prodává, na počátku trhu ve dskách se pokládá, z té příčiny příhodně o prodávajíciem najprvé budu psáti.
4.  o prodávajíciem.
') Ktož co prodává a ve dsky chce trhem klásti, má vědéti.. . 10) túž pokutu své nepravosti ponese. (Toho dôvod jest v Modrých dskách pohonných, kdež Bohuslav z Prahy pohánie Vácslava Skuhrovského, kterýž se jest o tu nepravost v Cechách najprvé pokusil a Vácslavovi ve dsky kladl, čehož jest sám neměl; též kdež Mikuláš Čapek z Dálkovic, že jest zapisoval dskami, sám nemaje, v túž pokutu jest upadl a z plného súdu pro takový běh v kázeň jest vzat. To psáno v týchž dskách, kdež týž Mikuláš Čapek pohánie Žigmunda z Ostrého. í0) i ta jistá Blova, 4l) v trhu položena: 4T) ani k svědkóv přijímání jeti... ei) svým jménem a bratří nebo strýcóv ... 67) (Na to jest desk moře) ... 84) nemoci neb z jaké koli jiné příhody ... 86) nemóž ve dsky klásti . . . 8B) dědictvie královského, kteréž slove zápisné, ani kněžského, kteréž slove duchovní, ani cizieho ve dsky nemóž klásti; pakli by kto té všetečnosti byl a o takovú se nepravost pokusiti směl, má takový vedle práva kázán býti 9*) klade, přiznává 9T) 13. (schází) 109) věděti, že což koli prodává, lU) ze Mšeného. — Z kteréžto věci toto se zřetedlně bezprávie téměř po vší zemi od mnohých  děje,  že prodávajíce jedni druhým vsi, robot
Digitized by Google
IV. .4. O prodávajíciem.
165
zejména nekladli ani jich sobě pozóstavují; a proto lidé chudí nebozí těžké a bezprávné roboty dělati a robotovati držitelem svým musí, proti vší i božské i lidské, křesťanské i světské spravedlnosti, ješto takového bezprávie nepravého ani Turci ani jiní pohané nečiní. Z kteréhožto bezprávie, prvé v Cechách neslýchaného, mnoho zlého pochází, tak že lidé takového obtiežcnie nemilostivého snésti nemohúce někdy s gruntov svým všeckno opustiece utiekají a utekúce v zlodějstvie, v mordy, v žhárstvie a v jiná zločinstva se dávají, a země tudy pustne a drahota skrze to a hlad v zemi přichází. Jiní týmž obtieženiem přinuceni j súce proti svým panóm se zdvihají a hory vojensky osazují, dvory a dědiny, statky, ženy i děti své opustiece, jakož se nedávno na Moravě stalo, že Zábřežstí pro nespravedlivá obtieženie a roboty nepovinné zdvihse se pana Tunkle pána svého jsú porazili, zranili, zbili, bez mála zabili, tak že jest vždy od toho zbití nevstávaje umřel. A nyní v Cechách v kraji Prachenském (zkorr. v Litoměřickém) při Sv. Margretě lidé Adama Ploskovského, robot nepravých a vymýšlených nésti nemohúce, všickni jsú se zdvihli, vrch vojensky osadili a co z toho vyjde, ještě neviemy. Než bylo by potřebie spravedlivého v tom ode všie země chudých lidí opatrenie; ač chtie aby země nezpustla a ne nic najhoršieho a všie zemi škodného aby nezniklo; aby všeliká bezpravnost při lidech chudých a zádava přetržena byla a lidé v čemž sedie, to aby pánóm svým platili, a v čemž nesedie, aby na ně tím saháno nebylo, a řád zemský při lidech kmetcích ten aby držán byl, kterýž jest za staradávna držán byl, a přes to na lidi chudé aby výše žádným bezpraviem saháno nebylo. Ale nynie se k prodávajícímu zase navrátím. 154) otpieral a v tom by léta zemská prošla, tolikéž moci ten vklad má, jakoby se přiznal a na miesto jemu zostavené byl doložen. A též o jiných o všech, kteříž ač příbuzenstviem iei) kterýmž by miesta pozóstavena byla, l64) co se tím mieni. 1GS) Nemieni se tím (jakož se mnozí domýšlejí) to co by k tomu přislušalo což se prodává, než toliko svoboda na tom na všem i na jiném, což obecného k tomu příslušie, jako cesty ... a jiné k tomu podobné. A jest zvóle na gruntiech, panstvie na lidech. — A potud o prodávajícím.
1. Ktož co dobrovolně a svobodně komu prodává a to jemu ve dsky chce trhem, když již prodá, klásti, má věděti, že to za právo v zemi české jest: Nemá-li sám toho ve dskách, což jest prodal, nemóž ve dsky jinému klásti, a to netoliko trhem, ale ani zástavů, ani zápisem, ani kterým jiným vkladem, e 2. Pakli by kto přes to ve dsky jinému, sám ve dskách nemaje, směl klásti, s hrdlem i statkem na královskú milost a panskú přijde, a k tomu za falešníka zóstane, jako i ten ktož by co prodal, k čemuž by sám práva neměl; též i ten, ktož cizie za své prodává, tuž pokutu smělosti své ponese. (Toho dôvod jest v Mo- ™ drých dskách pohonných, kdež Bohuslav z Prahy pohánie Václava
166
IV. 4. O prodávajíciém.
etc. A v týchž dskách, kdež Mikuláš Čapek pohánie Sigmunda z Ostrého.)  3. A věděl-li by o takovém běhu kupující, že ten,
i5 ktož jemu prodává, toho což jemu prodává, sám ve dskách nemá, a přes to od něho ve dsky kladenie přijme, v táž vinu a pokutu jako prodávající upadne. (Toho dôvod v Modrých pohonných, kdež Otík z Tlučné pohánie Jana Žida z Vetli a tu při tom pohonu Oldřich z Svršna, že jest zapisoval Čečkovice
so Otíkovi Tlučnéři, sám toho ve dskách nemaje, a Otík přijímal zápis, věda, že jest těch dědin on Oldřich ve dskách neměl, pro tu vinu obá na plném súdu v moc a kázeň královskú vzati jsú). 4. Ale, die někto: „Kterakž já pak mám dědictvie své, ve dskách jeho sám nemaje, v držení však skutečném jsa, prodav
25 je jinému, to jemu ujistiti, poněvadž do desk klásti nemohu?" Jiné rady nenie, než aby k tomu kladení ve dsky uprosil povolenie královské, nebo panské, jestli že by král v zemi nebyl. Pakli to sám máš listem nebo kšaftem, cos jinému prodal, žádaj KMsti, ať ten list nebo kšaft ve dsky vložiti rozkáže, a tak
so budeš moci bez zmatku jinému ve dsky klásti, a té pokuty, v kterúž jsú svrchupsaní prodávající a zápisujíci vešli, ujdeš; jinak nic. 5. Má se také každý, ktož co ve dsky klade, svým vlastním a křestním jménem a titulem přirozeným jmenovati; jinak by kupující mohl i na trhu i na zprávě škodlivú ujmu
35 mieti. 6. Za právo se při trhu i při všelikém jiném ve dsky kladení drží a zachovává, že žádný ve dsky klásti nemóž nic bez osobnieho před úředníky přiznáme, a žádným listem, žádným psaniem, ani poslem nemóž se přiznati, než skrze se samého a svu osobu, přítomen jsa osobně, ne skrze přietele nebo súseda
4o nebo služebníka. (Toho dóvod všecky dsky i ta sama slova, kteráž se po jménu a po tituli prodávajícieho v každém trhu kladú: Přiznal se před úředníky etc.) 7. Řekl jsem „bez osobnieho před úředníky priznanie", a ne u desk; neb se přiházie, že úředníci menší z rozkázanie královského i chodie i jezdie
45 k lidem, a tak se móž někto kromě desk přiznati před úředníky. (Ale k žádnému zdravému bez rozkázanie královského k žádné věci, ani k svědkóv vyslyšení, ani jich zapsání a přijímání jeti ani jiti nemají, ani k úředníkóm najvyšším, ani k kmetóm zemským; neb v tom žádné zvláštnosti nad jiné lidi ani kmetové ani úřed-
60 níci zemští nemají, než též se při nich ve všem úředníci menší bez prijímanie osob jako při jiných najchudších zachovat! mají.)
Digitized by Google
IV. 4. O prodávajíciem.
167
A to priznanie před úředníky vyslanými kromě desk tak řádně, jakož .svrchu stojí, přišlé, tolikéž moci má, jako by se u desk stalo, jakož 0 tom na svém miestě šíře bude povědieno. A tak kromě desk móž býti ve dsky kladenie, ale bez úředníkóv žádného kladenie, žádného priznanie nenie, ani u desk.   Toto se 55 však znamenitě vymieňuje, že ktož s listem přiznavacím k úřadu přijde, že se to bez osobnieho přiznáme prodávajícieho ve dsky klade; a to z té příčiny přicházie, že se jest již prvé ten jistý před úředníky osobně přiznal, a na to ten list přiznavací vzal, aby již bez jeho přítomnosti mohlo tak, jakž se jest přiznal, co ve dsky kladeno býti, a jinak nic.  8. Děje se také ve dsky kladenie bez přítomnosti osobní a priznanie přítomného, a bez ujmy práva a spravedlnosti kupujícieho, kdež bratr, kdež strýc starší svým jménem anebo strýcóv svých nedielných let nemajících ve dsky klade. 9. Též i poručníci řádní svým a sirotčím jménem, bez 65 přítomnosti sirotčie, mohu dědictvie jích ve dsky klásti, a sirotčím statkem svobodným zprávovati. (Na to jest dóvodóv ve dskách trhových [velikých] dosti.) I nálezy obecniemi to jest schváleno,, že otec poruční každý statek sirotčí móž svým jménem a sirotčím prodati, dědicky zapsati, a jakž se mu zdá, odciziti, nic jinak 10 než tak, jako sám nebo otec nebo sirotek let došlý. A to kaž: dému jest pevno a držemno kupujíciemu nebo přijímajíciemu, i neškodno poručníku prodávajíciemu, zapisujíciemu nebo od-cizujíciemu.   (Nález na to II. Nicolai B. 22. v při mezi Sobě-hrdem s jedné etc.)  10. Má i to vědieno býti, že v některých ™ příhodách ve dsky móž kladeno býti bez ústnieho přiznánie; poněvadž němý od přirozenie, kterýž se nemóž ústně přiznati, má moc ve dsky klásti, když úmysl svého rozumu a chtěnie móž kývániem hlavy nebo ukázániem ruky oznámiti.  (To se najde v IV. dskách Matějových G. 1.4. Páni o Človeku němém.) so A též kdyby který člověk  pro  nedostatek  zdravie svého a pro těžkost nemoci mluviti nemohl, zbožie své ruky ukázániem móž ve dsky klásti.  Též i ten, ktož nenie od přirozenie němý, než z nemoci a božieho dopuštěnie, neb z jakéž koli jiné příhody případné na čas oněmie, móž ukázániem ruky nebo 85 hlavy, komuž chce, zbožie a dědictvie své ve dsky klásti. 11. Žádný, let nemaje přirozených nebo králem daných, nemóž vc dsky jménem svým klásti. 12. Žádný zbožie a dědictvie krá-
Digitized by Google
168
IV. 4. O prodávajíciem.
lovského, ani kněžského, ani cizieho ve dsky nemá klásti; pakli
»0 by kto té smělosti byl a o takovú se nepravost pokusil, má takový vedle práva kázán býti. (Toho nález jest v II. dskách Dúpovcových P. 29. Item ktož jest koli která zbožie, etc). Bránie také toho i ta sama slova, kterýmiž se každý, ktož co ve dsky klade, před úředníky přiznává, kteráž v trhu jsú svrchu polo-
98 žena, že prodává dedictvie své; tehdy ne cizie, ne královské, ne kněžské, než své vlastnie dedictvie každý má ve dsky klásti. 13. Než poruční otec, kterýž sirotčie dedictvie ve dsky klade, ten ne jako cizie již klade, poněvadž jest na miesto otce nastúpil, než jako právo k tomu maje; a proto se u desk ne-
íoo přiznává, že dedictvie své, než že dedictvie sirotčie prodává
> nebo zapisuje jako mocný otec poruční. Z té příčiny po jeho vlastniem jménu a tituli ve dskách se při' jeho přiznání ta slova pokládají takto: Martin z Hořiněvsi, otec poruční sirotkóv někdy Mariových, přiznal se etc. (II. Nicolai B. 22.)  14. Nemá také
los žádný člověk dedictvie manského ve dsky zemské, ani dedictvie svobodného ve dsky dvorské klásti, ani na něm věnovati. (To stojí v Modrých pohonných, kdež Anežka z Kovářova pohánie Jana Calty z Kamenné Hory.) 15. Při tom má každý ktož prodává, věděti, že kteréž koli dedictvie kto prodává, toho má
no dskami ze jména dotknuti; jestli že čeho ze jména dskami nedotkne, nenie to prodáno, což se ze jména ve dskách nepokládá. (Toho dôvod v Bielých pohonných, kdež Sigmund z Roznhánu pohánie Wiléma Ilburka ze Mšeného; a jiný nález mezi Sigmundem a Janem z Račiněvsi a Kunšem z Hrádku -etc. 1465
lis v úterý po sv. Vítě.) 16. Při tom tato se zádava děje druhdy, že prodávajíce jedni druhým vsi, robot ze jména ve dsky nekladu, a zvláště když jich od staradávna na lidech nenie, ani jich sobě skrze výminku v trhu pozóstavují; avšak proto ti, ktož kúpie, robot žádných nekúpivše ani jich ve dskách majíce, na lidech
i2o robot žádají, a lidé chudí těžké a bezprávné roboty dělati a robotovati jim musie, proti všie i božské i lidské, křesťanské i světské spravedlnosti, ješto takového bezprávie ani Turci ani jiní pohané nečinie. (Z kteréhožto bezprávie prvé v zemi neslýchaného mnoho zlého přicházie, tak že lidé, takového obtieženie
126 nového a nemilostivého snášeti nemohúce, někdy z gruntóv svých statky své opustiece, utiekaj í a utekúce v zloděj st vie, v mordy,
IV. 4. O prodávajícíem.
-169
v žhářstvie a v jiná zločinstva se dávají, a země tudy pustne, a drahota skrze to a hlad v zemi přicházie, zlodejstva a mordové se rozmáhají. Jiní tímž obtieženiem' přinuceni jsúce, proti svým pánóm se zdvíhají a hory vojensky 130 osazují, dvory, dědiny, statky, ženy i děti své opustiece. Jakož se nedávno na Moravě stalo, že Zábřežští pro obtie-ženie a roboty nezvyklé a nepovinné proti pánu svému jsú se pozdvihli a pána svého jsú porazili, zranili, zbili a skoro i zabili, tak že jest vždy od toho zbitie nevstávaje umřel. 135 A nynie v Čechách, jakož se slyší, v kraji Prachenském při svaté Margretě lidé zápisní nebo královští některých vesnic, robot nezvyklých prvé a obtiežení znovu vymyšlených snésti nemohúce, všickni jsú se zdvihli, vrch vojensky osadili, a co z toho vyjde a k jakému to konci bude přivedeno, kto věděti móž ? Než bylo 140 by potřebie spravedlivého ode všie země chudých lidí opatřenie, ač chtie, aby země nezpustla a nenič najhoršieho a všie zemi škodného aby nezniklo; aby všeliká bezpravnost při lidech chudých a zádava přetržena byla, a lidé, v čemž sedie, to aby pánóm svým platili, a v čemž nesedie, aby na ně tím saháno nebylo, 115. řád zemský při lidech kmetcích ten aby držán byl, kterýž jest za staradávna držán byl, a přes to na lidi chudé, aby výše žádným bezpraviem a zádavami nepovinnými saháno nebylo. Ale nynie se k prodávajíciemu zase navrátím.) 17. Ktož bratřie nebo strýce nedielné má, let spravedlivých došlé, nemóž 150 bez jich povolenie nic ve dsky klásti; bez přítomnosti móž, miesta každému z nich nechaje, aby se potom k tomu kladení přiznali, ač to chce ten, ktož jest kúpil, přijieti. A jestli že by se který nepřiznal, ani také ve dsky kladení otpieral, a v tom jeho nepřiznání a mlčení léta zemská prošla, tolikéž moci ten 155 trh ve dsky vložený má, jakoby se i ten osobně přiznal, komuž jest miesto necháno a na miesto jemu zostavené byl doložen. 18. A též o jiných o všech prodávajíciech nebo ve dsky jinak zapisujíciech, kteříž ač příbuzenstviem žádným svázáni spolu nejsú, ale spravedlností, právem nebo jměniem nějakým rovným íeo spojeni jsú, kterýmž by miesta byla pozóstavena, též o nich má rozumieno býti. 19. Ale že se v každém trhu kladú tato slova: i se vší zvolí, což k tomu příslusie, užitečné jest povědieti, co se tím miení.  Neb ne jedni za to držie, že by se těmi slovy
Digitized by Google
170 IV. 6. O kupujíciem.
les dědiny mínily, kteréž k tomu zboží příslušejí, kteréž se prodává a ve dsky klade; ale to jest jinak. Nemieni se těmi slovy to, což by k tomu příslušalo což se prodává, než toliko svoboda na tom na všem a k tomu, což prodáno jest, jako cesty, řeky, silnice, obce, močidla, vody a jiné věci k těm porn dobné. A jest zvóle na gruntiech, panstvie na lidech. 20. Ještě, bratr mladší nedielný, sám bez povolenie bratra staršieho nemóž žádných dědin a platov prodávati; pakli by prodal, ten trh žádné moci nemá, by pak i ve dsky všel. (Nález o tom III. Plana B. 24 mezi Vánkem z Valštajna.) — A potud o pro-175 dávajíciem.
5. o kupujíciem.
*) Ktož co u koho kupuje, *) jakť má zprávu dskami zapsati a jme-nevitě-li jistým zbožiem nebo platem zvláštním má zpravovati, či vším, což "má nebo mieti budeasám-li ôi s jinými zpravcemi; aby nemá-li za zprávu dosti, aby majícieho ve zprávu doložil; neb pro taková o zprávu nesrovnáme mnozí rozdielové a nesnáze bývají; l5) nehie, jakož o tom při trhu jest povědieno. Přiházie se pro to o zprávu... 2T) nemá kladeno... 23) Praha však toho chce před sedláky a jinými městy napřed mieti,35) kladeno bylo, což by kúpili, bez povolenie královského, ale to jest jim nejednu zastaveno, a najiti se móž v Památných K. 15. Najjasnejší; kdež jsú jim netoliko dsky, ale i všecka práva zemská, póhonové i sadové všickni staveni byli; ale když jsú právo zemské podnikli, jest jim to zase propuštěno. Též také 39) kladeno býti, leč by k tomu KMsti povolenie dáno bylo 83) který Pražák nebo Praženín co k kostelu a8) za starých dálo. A také jich 6l) kdož v Praze domu nemá a práva M) zbožie svobodné zapisovati, nejsa Praže-nínem; a učiní-li 66) někteří lidé zemanští pokúšeli *') Sedláci pak a dě-
dinníci a měšťané,  ti..... 7S)  povolenie žádným   obyčejem . . . .
") (č. 6. zcela není v rec. I.) ") též i Němce i mnicha. 10S) královského, Němci žádnému, žádnému cizozemci. loa) odjato býti a z země mají hnáni býti (Nález na to III. Andreae B. 1. Najjasnejší.) Za právo při trhu ll7)..v prvniem. Chce-li se pak kto toho uvarovati, když trh s druhým má, aby.. V23).. přijmi, aniž se v tom úředníkóv dokladaj, kteříž k tomu v laviciech sediece raditi neumějí; než přijma trh k sobě, zapiš potom.. 133) a teprv tobě potom prodal,   13t) ... hledati úředníkem, zapsal-li...
1. Svobodné dědictvie nebo plat ktož u koho kupuje, buó! trhem dědičně nebo zástavů do času, prvé než trh dokoná, srovnaj se a uhod! s prodávajícím o zprávu, aby věděl, jakť má zprávu za též dědictvie nebo za plat kupený ve dsky klásti, a
Digitized by Google
IV. 5. O kupuj íciera.
171
jmenovitě-liť jistým zbožiem nebo platem zvláštním má zprávo- 5 vati, čili vším, což má nebo mieti bude, spolkem, a sám-li toliko či s jinými spoluzpravcemi; aby, nemá-li sám za zprávu dosti, aby majícieho v zprávu vedle sebe postavil, anebo nemá-li sám po tom, což jest prodal, nic, aby miesto sebe jiného (raděje než vedle sebe) dosti majícieho ve dsky s jeho přiznániem 10 zapsal. Neb pro taková o zprávu nekonečná nesrovnáme mnozí rozdielové a nesnáze u desk při kladení bývají, a častokrát se přiházie, že se i trh rozcházie, když konečného srovnánie> kterýmž se každý trh zaviera a koná, mezi kupujícím a prodávajícím o zprávu žádného nenie.  Užitečné jest tehdy dřieve 15 než se trh počne, o zprávu na konec uhoditi, aby se nebo nadarmo nebo k nesnázkám a rózniciem netržilo. Přiházie se také pro to o zprávu nesrovnáme, že i póhonové i sudové mezi kupujícím a prodávajícím bývají.   2. Dále, ktož kupuje, v tom k sobě přihlédni a dřieve než kupíš, pomysl, móž-liť to, což 20 kupuješ, vé dsky kladeno býti; neb ne každý má ke dskám právo. 3. A někdy pro toho, ktož kupuje, někdy pro toho, ktož prodává, často i pro to, což se kupuje a prodává, ve dsky kladenie se zastavuje.  4. Pro toho, ktož kupuje, nemóž ve dsky kladeno býti, jestli že jest měščenín, sedlák nebo dědinník; neb 25 žádnému měšěenínu, žádnému městu, žádnému dědinníku, sedláku žádnému nic nemá ve dsky kladeno býti; neb jest jim kupovanie zboží svobodných zapovědieno  (v II. dskách Dú-povcových J. 2. Páni na plném súdu). Léčby k tomu král JMst povolenie ráčil dáti, tehdy městu neb osobám svrchu psaným 30 mohlo by ve dsky kladeno býti. (Dôvod toho v Památných knihách. N. 21. Najjasnejší knieSe etc). — Praha však toho chce svobodu před jinými městy mieti, aby obyvatelem jejiem, budte sedláci nebo dědinníci nebo jiní jacíž, koli obchodníci, ve dsky kladeno bylo, když právo městské přijmu a domy v Praze 35 mají, cožby oni koli na zemi kúpili, bez povolenie královského, tak'Staré Město jako Nové. — Též také žádnému kostelu,' žádnému klášteru, kaple, oltáři, špitálu a nakonec žádnému záduší, žádné obci, kolleji, škole nemá ve dsky nic kladeno býti, item žádnému cizozemci, léčby k tomu ke všemu KMsti povolenie 40 dáno bylo a relátor od JMsti ke dskám zvláště na to vyslán byl.  A to povolenie KMsti hned při tom ve dsky kladení i
172
IV. 5. O kupujíciera.
s poslem od JMsti na to (kterýž slove relátor) vyslaným má býti zapsáno, takto: K kterémužto ve dsky kladení Najjasnejší
45 knieže a pán, pan Jiří z božie milosti český král etc. své milostivé povolenie dáti jest ráčil. Posel ke dskám od JMsti byl jest Zdenek z Šternberka, najvyšší purkrabí královstvie českého, z pánóv od JMKské k tomu jsa zvláště vyslaný. Toto však při '  tom má vědieno býti, jakož kšaftové Pražští, kteréž Pražáci
so o svobodném dědictví svém dělají, ve dsky se kladú, když dvá z konšelov ke dskám s těmi kšafty od celé rady přijdu a seznají o kšaftu, že jest řádně a spravedlivě přišlý, jestliže v tom kšaftu který Pražák nebo měščenín Starého nebo Nového města Pražského, co k kostelu, klášteru, kolleji, škole,
55 oltáři, kaple nebo špitálu nebo jinak na zádušie a chudým odkáže, to se vé dsky klade bez povolenie královského. (A jest za mého úřadu pilně po starých dskách vyhledáno, že se jest to za starých dálo i za potommech) A také jich kšaftové ne slovo od slova se ve dsky kladú, než rozum, a to toliko, což se desk
co dotýče, jakožto všecky dsky široce takového kladenie svědčie. Ale při tom se žádný jiný nemyl, ktož v Praze obývá a v Praze domupodšosnieho nemá a práva městského jest nepřijal, by mohl na ten zpósob kšaftem zbožie svobodné nebo dědictvie zapiso-vati, nejsa měščenínem Pražským, by pak i dóm v Praze měl
65 podšosní nebo svobodný. A učiní-li to který ne Pražák, bud ktož bud, takové zbožie na KMst spadá. (Neb jsú se o to někteří zemane pokúšeti chtěli, v nemoci do Prahy přijedúce kšafty jsú dělali, jakoby Pražané byli; ale to jest jim jiti nemohlo.) Sedláci pak a dědinníci a měščané jiní, ti mohú pánóm nebo zemanóm
7o dědictvie svá svobodná bez EMsti povolenie ve dsky klásti. (To stojí v V. Pianových G. 6. Item JMst toto povolenie etc.)
5. Pro toho také, ktož prodává, druhdy se dsky zastavují. Nebo mniši s svými konventy, kanovníci, jeptišky, kněžie, kaplane, kollegiáti, špitálníci, žádnému ve dsky nic zádušnieho
75 klásti nemohu bez JMKské povolenie zvláštnieho žádným óby-. čejem (neb to jich nenie, než královské), jako ani ve dsky kladenie přijímati.   (Toho dóvod všecka taková ve dsky kladenie, kdež při každém kladení takovém nalézá se královské povolenie.)
6. Item kdyby kto co prodal, let nemaje; item kto by prodal dědictvie, jemu od někoho po smrti s uvázániem zapsané, a on
Digitized by Google
IV. 5. O kupujíciem.
173
chtěl by to ve dsky trhem nebo zápisem, neuvázav se prvé v to, klásti; item kdež otci a dětem jeho dsky svědčie; item kdež samým dětem a otci nic: v těch ve všech příhodách pro toho, ktož chce klásti, dsky se zastavují a kladenie ve dsky, a pro jiné věci těm podobné, jako kdyžby žena mužemajície z přinucenié 85 prodala a ve dsky plačící klásti chtěla; item vězeň, a jiné k tomu podobné. 7. Přiházie se-také, že se dsky zavierají pro to, což se prodává. Nebo zápisného dědictvie žádný ve dsky zemské klásti nemá, jako manského, jakož o tom i prvé jest povědieno, ani královského, ani zádušnieho. 8. Z toho známo jest, že se dsky oo zastavují trojí příčinu, že což se kupí, nemóž ve dsky kladeno býti: Nebo pro toho, ktož prodává, jako pro mnicha, kněze, opata, probošta, kaplana etc, nebo pro toho, komuž jest prodáno, jako pro měščenína, dědiriníka neb sedláka, též i cizozemce, mnicha, opata, probošta a jiné jim podobné; nebo pro to, což jest pro- 95 dáno, jest-li kněžské, královské, manské nebo kostelnie. A to má úředníky menšiemi všecko spraveno a opatřeno býti. (Neb ti mají nálezy všecky obecnie i práva zemská ven uměti a znáti.) Z těch tolika příčin nezbytečně jest povědieno, ktož co kupuje, aby se v tom shlédl, móž-li to jemu ve dsky, což kupuje, 100 vjíti čili nic; a najde, že netoliko sedláku a měščenínu nic, ale někdy ani pánu ani zemanu některé zbožie ve dsky nemóž kladeno býti bez povolenie královského. 9. Cizozemci žádnému nemá a nemóž nic ve dsky kladeno býti, než to, co by v zemi kúpili, má jim to odjato býti (nález na to III. Andreae B. 105 I. Najjasnejší etc.,), léčby s povoleniem královským kúpili. 10. Za právo při trhu jest, že žádný jeden s druhým v žádném trhu spolčiti se nemôže, takto, když trh dvěma neb třem svědčí a jeden z nich úmře7 aoy diel mrtvého spadl na živého zóstalého; než diel každého mrtvého spadá na krále. (To se najde v I. no dskách Prokopových U. 13. Páni nalezli). A tak tím trhem ne-dielní býti nemohu, ani se jím spolčiti mohu, leč by byli prvé spolu v nedielnosti nebo v spolku; v takovém běhu nejde nápad na krále, než na živého zóstalého, jakož týž nález ukazuje. 11. A ani syn s otcem od něho dielný, ani žena s mužem trhem spolčeni m býti mohu, než též v tom nápad s mrtvého ne na živého zóstalého, než na krále přicházie, jako v prvniem. 12. Než chce-li se kto toho uvarovati, když trh se druhým spolu má, aby diel jeho na
Digitized by Google
174
IV. 6. O dědiciech.
krále po  smrti jeho nepřipadl,  zapiš svój diel,  kterýž tím
120 trhem má, komužt se jemu zdá, a tak toho zmatku a nebezpe-čenstvie ujde. 13. Pakli co muž kúpie a chce, aby to po jeho smrti na ženu přišlo, nepřipúštěj ženy s sebú k trhu, než k sobě samému trh přijmi, a trh k sobě přijma, zapiš potom dluhem ženě po své smrti „s miestem" nebo „bez miesta". A to jest cesta
12& príhodnejšie než prvnie.—A potud o kupujíciem. 14. Každému,. komuž král herb dá? beze všeho otporu má ve dsky kladeno býti, jako pánu nebo jinému zemanu najstaršiemu. (Dóvod toho dsky všecky.)  15. Ještě ktož co ot koho kupuje, a má jemu ve dsky kladeno býti, nic dokonce na zprávu svého jistce ani
i3o na 'jeho jměnie nespoléhaj; neb i ta zprava s jměniem jeho mohla by zminúti [tě zklamati] a tobě ne k užitku než k škodě přijití, a to takto: Kdyby on prvé svój statek (jakož se to druhdy při-házie) všecek někomu jinému zapsal, a teprv tobě potom diel téhož statku prodal, a v tom umřel, a zápisnici po smrti jeho
136 tebe by z dědictvie kupeného i z toho, kteréž tobě ve zprávě jest, právem vyvedli: v té příhodě i zpravať by nezpomohla. Toho aby se uvaroval, přijď prvé ke dskám, a kaž sobě hledati u registr, zapsal-li jest kde tvój súkup své zbožie; a nezapsal-liť jest, budeš svým jist. Pakli jest zapsal, k tomu jej držeti budeš,
140 atby prvé zápis propustil a z desk vymazal, než tobě klásti bude, anebo zpravce jiného dosti na zemi majícieho v tu zprávu miesto sebe nebo s sebú zavadil, a tak teprv i trh tvój i zprava tvá tobě bez zmatku, škod i súdóv pojde. 16. A což koli o kupujíciem a prodávajíciem při trhu jest povědieno, to též při zápisu,
1452při zástavě a při jiných ve dsky kladeniech k těm podobných ve všech artikuliech a článciech, kromě samé zprávy, má zachováno býti. 17. Ale že téměř vždycky, ktož co kupuje, to sobě a svým dědicóm kupuje, a hned v trhu po jeho jménu a tituli ve dskách tato se slova kladú a jeho dědicóm, z té" příčiny ne
iw nic i o tom musí povědieno býti.
6.  o dědiciech.
') Jménem dědicóv netoliko.. 3) ale také i strýci a obojích bratří i strýcov i jich dětí, děti. 8) i dědičky se tají, neb v právě českém dcera tak dobře dědí jako-syn. Toho... I2) i syny, že zemru, u) při otci bez bratřie zóstanúci.. ,a) vkročiti a jeho užívati.. u) na svět posli také-li.. *8) muži
Digitized by Google
184
IV. 11. O zprávě.
zápisného zbožie ve dsky kladenie bez povolenie Kské Msti a bez relátora ve dsky se nemá klásti. Kšaft žádný městu žád-
20 nému, kromě Pražanom, ani měščenínu dědictvie, ani co jiného, též jako dědinníkóm a sedlákem, ve dsky nemôž bez povolenie královského a bez relátora zvláštnieho kladeno býti. A též klášteru, kostelu, kaple, mnichóm, kněžiem, kanovníkem, oltářníkóm a krátce k žádnému záduší, k žádnému špitálu.  A též ani od
as kláštera, kostela, káply, kolleje a od jiných obcí jakýchž koli kostelních, duchovních a zádušních, nemóž se ve dsky žádnému bez povolenie KMsti klásti, jakož o tom při trhu jest povědieno. A což se koli s povoleniem JMKské nebo na plném súdu panském klade, tu všudy jest relátora při každém takovém kladení
30 potřebie. 4. Item žádný_ výpis z desk žádného trhu, zápisu, nálezu ani čehož jiného nemóž a nemá bez povolenie královského nebo panského dán a vypsán býti. 5. A co se vymazo-vánie některých věcí dotýče, ty také bez povolenie královského z desk nemají býti vymazovány; než z desk zápis „s miestem" nebo
se trh, nebo spolek, každý komuž dsky svědčie, beze všeho povolenie královského i panského, beze všech relátoróv móž pro-pustiti. 6. Nemóž také žádný relátórem býti, ktož raddú krá-lovskú přísežnú, nebo kmetem, nebo úředníkem zemským nebo dvorským nenie.  (To psáno v III. Ondřejových F. 8.)  Co se
40 pak dotýče relací, žádný kněz, a s krátkými slovy, žádný duchovní člověk nemá relátórem býti, by pak i raddú byl. Item žádný sám sobě relátórem nemá býti, neb by taková relácie byla podezřelá a snad by i od úředníkóv přijata nebyla. Nacházie se ve dskách, že miestokomorník a miestopísař také jsú relací
« ke dskám činili. (V Modrých pohonných, kdež Václav z Vale-čova pohánie Hanuše z Svídnice; a v Červených pohonných, kdež Václav, český král etc. Petra z Kosti pohánie. Ale mně se zdá, že jest úředníkóm menším příhodněje .relací přijímati, nežli ji od krále nebo od pánóv sobě a jiným úředníkóm činiti.) —
so A potud o relátořiech a relaciech.
?) Zprava tak jakž se ve dskách pokládá, -jiného nic nenie než všech zmätkov, narčcnie a závad na zbožie prodané nebo zapsané skrze
11. o zprávě.
IV. 11. O zprávě.
185
právo a súd, ne skrze moc a násilie, přišlých, třetinu výš.než prodáno jest, nebo bez" třetiny, beze všech póhonóv, věčné k vyvážení zavážanie a ujistěme a na vrch kdyby k tomu přišlo, práva dovedenie. *) že každá zprava jde' na dědictvie. 9) A tak jest dědictvie ve zprávě s penězi spojeno, u) při každé zprávě ta slova se kladú, že úřednici meuU maji zvěstí, kupujíáeho na dědictvie zpravce, kdež má nebo mieti bude, třetinu výš ne dědictvie než peněz svrchu psaných, beze všeho pohonu, jako v právě stáném. ae) 7. (c h y b í) 89).. najbezpečnejšie, kdež kto zpravuje: jakož země za právo má. Některá do času kdež kto spravuje za tU leta a za XVIII nedělí, a dále nic; a ta jest nejistá a jako nic. Jiná.. 49) zpravce postavuje, kteříž mají.. S3) i ten poslední, že někdo.. 5*) na prosto ho nezpravuje. Při tom.. T2) beze všeho zmatku. Než ktož by stištěn byl, tomu .. 18) nepříteli, má pohonem.. dobý-vati. Pakli.. 8l) neb v hřmotu vojenském.. 89) než sám tri, leč by zvláštnie mezi stranami svolenie bylo; toho jim ani úředníci nemohu brániti, nebjsú dsky svobodné a tak v ně má kladeno býti jakž se lidé svolí a jak se lidem, ne úředníkem zdá. Věno.. 9S) v třetiech Ondráčkových F. 13. l0°) a jeden z nich že nic nemá a druhý má... sazeno býti (to stojí v třetích Ondráčkových B. 3. v té při.. n9) zavázáni, ale také kdyby dědicóv neměl, tomu každému, komuž by to dluhem po smrti své zapsal, lí3).. obdržal: i tomu jsú zpravovati dlužni, ktož tu odúmrt 12S).. nálezy vetchými okáží: 1SS) (To se najde v třetích dskách Ondráčkových D. 14. 159) 21 (chybí) IM) tehdy by též pro nezpravu na zápisné.. m) Ačkoli se i promluví zprava i promlčí, však se tak m) k svědčení pohonu nebo k súdu nestojí; by pak i svému zpravci dal úmluvu. Než kdež súdná pře nenie a kto z toho vyveden jest, začež zprávu má, nehned promlčí zprávu, leč by kto (ale musil by velmi nemluvný býti, a tak dlúho jako učedlníci Pythagorovi mlčeti), za tří léta a za 18 nedělí nepromlúval, ten by zprávu promlčal. Než dokudž naň.. l88).. zemskú mienim a dedičnú. A při zprávě.. l9!) ani pohonu, ale hned k úředníkem menším jdi, 200) vypíši.. (konec).
1. Zprava, tak jakž se ve dskách pokládá, jiného nic nenie' než^ dědictvie svého nebo cizieho pro dědictvie prodané, zastavené nebo zapsané, k očištění závad od práva na to dědictvie prodané, zastavené nebo zapsané přišlých, třetinu výš nebo bez třetiny, k věčnosti nebo do času jmenovitého, zaya-_5 .^enie. 2. Při tom vědieno má býti, že každá zprava trhová jde na dědictvie s jmenovitú summú peněz, tak že ne dědictvie proti dědictví zhola, než dědictvie proti dědictví v peněziech se odhaduje. 3. A tak jest dědictvie ve zprávě trhové s penězi spojeno, že jedno bez druhého netoliko býti, ale ani roz- w uměti se nemôže, aby nemohlo ani na dědictvie bez peněz ani na penieze bez dědictvie právo vedeno býti, než na dědictvie
Dígitized by
186
IV. 11. O zprávě.
v jisté summě peněz. 4. A z té příčiny ve dskách při každé zprávě trhové ta slova se kladú, že úředníci mají zvesti ku-
mpujícieho na dědictvie zpravce, kdež má nebo" mieti bude, třetinu výs (ne dědictvie než peněz svrchu psaných), beze všeho pohonu jako v právě stáném.* 5. Proč o tom tak dlúze? Proto, aby každý rozuměl, ktož co kupí, ujme-li sobě summy při kladení do desk, že sobě ujme i zprávy; a tolikéž jemu
so zprávy ujde, pokudž sobě sám peněz a summy ujme. Neb mnozí to činie kupiece zbožie znamenité za několik tisíc: aby méně od desk dali, kladú sobě trhy v summách malých, neznajíce toho, že viece zprávy mieti nemohu, než pokudž trh jich a summa peněz okazuje. (I přicházie na ně to, čehož se každý pilně va-
25 rovati má, ie pro málo ztracují mnoho, pro několik kop několik tisíc nebo set, ješto se toho každý, rozum opatrností spravený maje, varovati bude. A mnozí jsú již toho neopatrného kladenie litovali, a nejedni jsú pro to škodu na svých zbožiech i posměch od jiných trpěli.)  Z té příčiny najbezpečnejšie jest,
30 tak ve dsky přijímati a tak sobě klásti do desk úředníkem roz-kázati, a v té summě, jakž kto za jakú summu kupí. 6. Aniž se v tom slušié zpupností zbožie a nenařiekániem troštovati, poněvadž žádný tím jist nemôže býti, aby jistě věděl, kdy ne-zprava a otkud přijde; neb i na zbožie nenariekané nezprava
sa ode sta let móž přijíti, kdež jeden druhému, a jiný tomu, a tomu opět jiný zpravuje. 7. Než když jsú směny jednoho dědictvie za druhé, tu jest zprava bez peněz, než dědinami třetinu výš sobě zpravují. 8. A jest zprava rozličná. Některá jest dědičná a věčná, a ta jest najbezpečnejšie; jiná do času urce-
40 ného a jmenovitého, kdež kto zpravuje za tři léta a za osmnácte nedělí, a dále nic, nebo do menšieho času, a ta jest nejistá a jako nic. Jiná zprava jest, kdež kto zpravuje vším, což má nebo mieti bude. Jiná, kdež kto ne vším než některým zbožiem jmenovitým a zvláštním zpravuje. Opět někdo zpravuje některým
45 dědictviem napřed jmenovitě a potom jiným zbožiem svým vším, kteréž má nebo mieti bude. Někto také sám toliko zpravuje, jiný pak zpravuje sám napřed a vedle něho jeden, dva nebo třie zpravce nebo viece jich. Někto pak sám nezpravuje a zvláště ktož nemá nad to, což jest prodal, než jiné miesto sebe zpravce
so s jich volí a přiznániem u desk postavuje, kteříž za to mají.
Digitized by Google
IV. 11. O zprávě.
187
Bývá také zprava do summy toliko, za kterúž jest kupeno, bez třetiny výš. A ty všecky rozdiely zprav a rozličností jich po dskách shledati móž, ktož chce; i ten po slední, o kterémž ještě nic povědieno nenie, že někdo dědictvie své prodada na prosto ho nezpravuje, než beze všie zprávy je do desk tomu m komuž jest prodal, klade. 9. Při tom, ktož co zapisuje, opatř se, aby nikdy (a zvláště za malú věc) mnoho zpravec nepřijímal, než na jednom dobrém, na dvú, nebo na třech najviece přestaň; neb budeš-li mieti mnoho zpravcí za malú věc, viece na zvody a na práva vedenie naložíš, než summa tvá i s třetinu eo výš bude moci postihnuti. A pak-liť přeběhne co přes náklady, čím toho uživeš ? Když budeš mieti v tolika krajiech dědictvie, v kolika krajiech budú zpravce, těžce to v hromadu sženeš, a čím viece zpravcí, tímť viece nákladov i nesnaží. Z toho toto zbeř: Jeden zpravce, za to dosti maje, jest naj užitečnější. 65 10. Při zprávě toto se za právo drží, že žádný před mocí, před ohněm, před lstí nezpravuje, ani před úkladem, než toliko před právem, když by z prodaného dědictvie kupující uvázániem s komorníkem, zvodem, odhádániem, věnem, listem obranním, sudem, nálezem panským nebo jiným právem jakýmž koli byl vyveden, w Těmi příčinami a každú z nich má a móž sáhnuti na dědictvie svého zpravce, třetinu výš, beze všeho zmatku, jestli že se v tom vedle práva zachová. 11. Než ktož by s dědictvie kúpeného mocí byl vytištěn, spálen, nebo lstí zlú a úkladem s toho se zlúditi dal, a válků nebo jinak se zbožie kúpeného, nebo s zámku w zlezeniem stištěn byl: tomu prodávající žádnu zpravú nenie povinen; než ten každý tak o své dědictvie připravený toho na svém zhúbci a nepřieteli nebo úkladníku pohonem, právem a » sudem zemským dobývati má. Pakli práva nejdú, tehdy rovnú mocí svého móž zase na každém dobývati, od kohož by mu koli80 bylo tak odjato, práv nečekaje; neb v válku, v hřmotu vojen-.ském a mezi železem práva mlčie, aniž tomu chtie, aby jich čekáno bylo, než mocí jeden každý moci odpieraj, znaje, že zbroj proti zbrojným brati,, všecka práva dopúštějí, a moc jest zapověděna nálezy těm, ktož ji činie a ji začínají, ne těm, ktož «5 se jí bránie, jakož jest v třetích knihách „O moci" při konci šieř povědieno. 12. Za právo se také při zprávě zachovává, že se ne každý zápis, ne každý dluh zpravuje, než sám trh. Věno se
Digitized by Google
188
IV. 11. O zprávě.
»0 také druhdy (ale to se velmi pořiedku přiházie) zpravuje. 13. Drží se také za právo, ktož pro nezpravu na zpravce, viece zpravcí než jednoho maje, chce sáhnuti, že má najprvé na jistce
' sáhnuti, a tepruv, což by se jemu tu nedostalo, toho má na spoluzpravciech jeho postíhati.  (To najdeš I. Mauricii B. 5.
95 Páni nalezli etc. a v III. Ondřejových F. 13. v při mezi Alšem z Rysmburka, a opět v II. dskách Mikulášových D. 22. v při Smila z Rychmburka.) 14. Toto však se vymieňuje, jestli že by jistec nic na dědictví neměl, tehdy móž hned na zpravce sazeno býti. 15. Též také, když dvá spolu prodávají, spolu ve dsky
ioo kladú a spolu zpravují, a jeden z nich že nemá nic, čím by zpravoval, a druhý má, tehdy zprava všecka na tom, kterýž má, zóstává a na toho má sazeno býti, leč by dědiny druhého zpravce okázal. (To stojí v III. Ondřejových B. 3. v při mezi Ctiborem z Bukóvky.)  16. Ža právo také jest: Ktož
los zprávu má, a pohnán jsa nestojí, a právo na sobě ustáti dá, ten žádný pro nezpravu na svého zpravcí sáhnuti nemóž. (To psáno v Modrých pohonných, kdež Otík z Boršic pohánie Ctibora Sekerky.) 17. Též také i ten, ktož zpravce maje a z toho dědictvie jsa pohnán, za kteréž zpravce má, bez nich se súdi, a jim
no úmluvy vedle práva nedada, když prosúdí, zprávu svú potracuje, a nejsň jemu zpravú zpravce povinni. (To najdeš, ve dskách Viktorinových A. 24. v té při, kdež Dobrohost z Ronšperka pohánie Bedřicha. Jakož o tom jest i v třetích knihách po-vědieno, tu kdež se „O pohnaném" píše. Ale nic neškodí o jedné
no věci potřebné několikrát psáti.) 18. Za právo se také v zemi české od staradávna drží, že zpravce netoliko tomu zpravú, komuž prodávají a trhem vé dsky kladú, jsú povinni, ale také i dědicóm jeho i jich dědicem. A ještě poviem výše, že jsú ne samým dědicóm kupujícieho zpravú zavázáni a povinni, ale také
i2o kdyby to ten, komuž zpravují, dluhem po smrti své zapsal, nebo s kýmž by se spolčil, nebo také jestli že by umřel bez dědicóy a žádnému jinému nezapsal, a někto to na králi vyslúžil, a to obdržal: tomu každému nápadníku,, společníku jsú zpravovati dlužni; i tomu, ktož tu odúmrť od výprosníka kúpi.   A ne-
125 chci, by mi kto toho věřil, leč to dskami a nálezy starodávnými okáži: Kdož komu statek svój po své smrti zapíše, a v tom zápise tato slova stojí: V témž právě, jakož jest ty dědiny sám
IV. 11. O zpravé.
189
měl a držal, tehdy zpravce po smrti toho zapisujícieho jsú povinni tomu a těm zpravovati, komu a kterýmž jest dědictvie své zapsal — to se najde Wenceslai Andreae M. 7. Páni na plném íao súdu.  Než nestanú-li ta slova v zápisu, tehdy zpravce zprávy mají býti prázdni.   Též také, když se dvá zbožiem a dědic-tviem svým spolčita obyčejem a řádem zemským, a jeden z nich umře, tehdy zpravce statku společníka mrtvého mají zpravovati týž statek společníku živému i dědicóm jeho — toho dôvod v týchž m dskách" v témž nálezu.    Což se pak zprávy odúmrtí dotýče, toho nález jest I. Procopii U. 26.: Léta božieho 1383 o suchých dnech letničních páni nalezli za právo: Kdež by koli král kterých dědin právem dosáhl, že vždycky kupujíciemu zpravce zpravovati mají vedle znenie desk královstvie českého, beze všie nesnáze, uo 19. Ještě při zprávě i toto má vědieno býti, že na dědictvie prvé věnem starším nežli jest trh obsažené, zprávu žádný sahati nemá, leč by ten, ktož se pro nezpravu vede, to věno prvé penězi hotovými ssul; tehdy by se tak mohl vésti pro nezpravu, a jinak nic. (To stojí v III. Ondřejových B. 3. v při mezi Kun-145 drátem Štosem a Jindřichem Haléřem.) Než kdež by věno bylo zprávy a trhu poslednějšie, tu móž právo vedeno býti bez ssutie toho věna, a zvlášť kdyby ten, ktož se chce vésti, věnu kladení odpieral.  20. Přiházie se také, že, kdež jest několiko zpravcí • a o jistcových dědinách se nevie, a kupující se na dědictvie 150 zpravec vede, a ti tomu-vedení práva otpierají, má každý věděti, chtie-li zpravce tím zvodu otpierati, „že vědie dědiny jistcovy," že je mají kupujíciemu z práva okázati. A okáží-li, tehdy jich dědin má necháno býti a na jistcovy se dědiny má vésti; pakli dědin jistcových neokáží, ta zprava na dědinách jich i práva vedenie zóstává. 155 (To se najde Wenceslai Andreae A. 23. v při mezi Oldřichem Medkem z Waldeka a Jaroslavem Plichtu, a v III. dskách Ondřejových D. 14. v při mezi Václavem Hrzaniem a Čeňkem Kobíkem.)   21. A také v takovém práva vedení zpravce mají ukázati dědiny jistcovy tomu, ktož právo vede; pakli neukáží, i«o má se na dědiny zpravce vésti.  A jestliže by se prvé vedl na dědiny zpravcí než na jistcovy, tím nic neztratí než ten náklad. Než zvod ten, když by jemu byly dědiny jistcovy ukázány, má z desk propustiti.   (Nález o tom H. Nicolai D. 22. v při Smila z Richmburka a Jana z Zaječic).   22. Žádný se také nemóž
Digitized by Google
190
IV. 11. O zprávě.
pro žádnu nezpravu na dědictvie zápisné a duchovnie vésti, než jestli že by o tom páni nález udělali, (jako jsú po právě stáném a po nálezu udělali, aby se každý mohl vésti pro nezpravu též jako po právě stáném a po nálezu i na zápisné), tehdy by
170 na zápisné mohlo, vedeno býti, ale nynie nic 23. Ale snad by se někdo otázal: „Také-li se zprava promlčí?" Ačkoli druhdy se i promluví zprava, pojednú se také i promlčí. Však se tak brzo promluví jako promlčí; neb se pojednú promluví, jakž kto k súdu bez zpravcí svých, pohnán jsa, pristúpi, úmluvy jim vedle
na práva nedada; jakož nahoře napsáno jest. A také se pojednú promlčí, jakož kto pohnán jsa k vysvědčení anebo k súdu, nestojí a neohlásí se, by pak i svému zpravci dal úmluvu. Než ktož pohnán jsa k pohonu i k súdu, stojí skrze se nebo skrze pa-ručníka a úmluvu svému zpravci vedle práva po komorníku od
i8o úřadu desk zemských dá, ten své zprávy ani nepromluví ani nepromlčí. Též také kdež súdná pře nenie, a kto z toho vyveden jest právem jakýmž koli, za čež zprávu má, nehned promlčí zprávy své, leč by tak dlúho mlčel, ž e by za tři léta a 18 nedělí nepronilúval a na svého zpravci právem nesáhl, ten by
186 také zprávu promlčal. (Nález o tom H. Plana G. 28. mezi Zdeňkem Kostků z Postupic a Bohuslavem z Dobrošovic.) Než . dokudž naň žádný ani sudem ani zvodem nesáhne, nikdy a věčně se zprava nepromlčí (zemskú mienim a dedičnú, zhola beze všech výminek ve dsky zapsánu.) 24. A při zprávě se tento řád za-
íoo chovává: Ktož z dědictvie, za kteréž zprávu má, právem jakýmž koli vyveden bude, nehleď súdu ani pohonu, v žádné se otpory nedávej, než svých desk se drž, své zprávy následuj a po zprávě jdi, aby svého se práva spustě, v otpory a súájr se bez potřeby dada, spravedlnosti své i zprávu neztratil a viece
im se nedosúdil a nedootporoval. Než hned všech otporóv, všech pohonov, všech súdóv cizích tobě nepříslušných nechaje, ke dskám zemským a k úředníkem menším jdi, a najprvé úmluvu od úřadu vezmi, potom zvod, po zvodu panovanie troje, potom odhádánie, (jakož o tom o každém hned se mluviti bude, když prvé o třetině,
zoo o kteréž jsem zmienku v zprávě učinil, vypíši); neb spustíš-li se své zprávy, a v otpor se nebo pohon dáš, strach jest, by se sám k zmatku nepřivedl.
V. 33. O poručenství.
239
Když dsky před rukama jsú, telfdy věna propúštějí, ale když se ke dskám nemóž, protože dsky staré dole nejsú, tehdy se věna m trhem kladú. — A potud o zplacování věn.
33.   o poručenství.
*) Poručenstvie jest dětí a statku svého k opatrování a k množení, ne k umenšení, komuž se zdá, dskami svěřenie a po smrti své postúpenie...
e)  nebo manského nemá,   T)  dělati  nemá a nemóž..... 23)   (č. 5.
není).   ") A to se za obyčej vždycky ve dsky píše.   3r') spravedlivá
maje,   se   samého,   bratřie   své.....poručiti;   též  i  strýc strýce
") (č. 9. není) odepři tomu poručenství a tak se toho zhostíš i slušně i bez hriechu. Kto nechce.. 7l) svého raději k sirotčiemu nenič při-činitŕ než snad v úmyslu svém to má, aby sirotčieho užívaje.. ™) poručenství sám odepři. Neb nad tu nepravost mezi všemi nepravostmi větčie a nepravej šie není, kdež kto komu děti a zbožie svého svěří, a ten komuž jest tak svěřeno, pod tím zpósobem v to vkroče, z sirotčích škod sobě užitky své přivodí, a maje jich obránce býti, i jest zlodějem statku jich! Takový. . 83) horší aoprovazenie než zloděj silničný hodnější; neb tento cizím a neznámým a těm, kteříž naň péči mají a jemu se brániti mohú, s svým velikým nebezpečenstviem a úsiliem bere, ale onenno ty, kteříž jsú jeho obraně a Yěře bezpečně poručeni, pod přikrytím.. 88) pod obranu práva bezpečně lúpi, a statek .... 9l) praví poručníci a Budce býti, ještě . . .
1. Poručenstvie jest dětí a statku svého, kterýž kto ve dskách má k opatrování a k množení, ne k umenšení, komuž se zdá, dskami nebo kšaftem na list mocný královský svěřenie a po smrti své[ postúpenie dětí a statku svého, dědičného a svobodného nebo manského nebo zástavného. 2. Neb žádný, ktož dědi-e ctvie svobodného nebo manského dskami zapsaného nemá, po-ručníkóv dskami dělati nemóž. 3. Z té příčiny to dvé jest spolu svázáno „dětí a statku"; neb nemá-li kto statku svobodného na zemi (jakož jest povědieno), a děti má, nemóž poručníkóv dětí svých dskami činiti. A též ktož dědictvie a zbožie svobodné na io zemi má, a dětí nemá, nemóž poručníkóv dskami dělati, než toliko nápadníky, zápisem nebo dániem, kohož se jemu zdá, učiniti móže. 4. Aniž se na to kdo obracej, že ve dskách někdy poručenstvie dětí a statku najde se toho, ježto nic na zemi nemá. To přicházie z toho, že někto, maje na zemi dědictvie svobodné u nebo zástavné, poručenstvie dětí a statku svého zapíše dskami; potom to, což jest na zemi dědičného nebo zástavného měl,
Digitized by Google
240
V. 33. O poručenství.
prodá jinému, anebo zplacen s zástavy dědictvie zástavného bude a poručenstvie tehdáž, dokudž jest měl dědictvie na zemi,
20 učiněné Ye dskách zóstane. (Mnozí toho svědomí nej súce a toho neznajíce za to mají, že jest poručníky dskami někto dětí svých učinil, na zemi nic nemaje; ale tím nevědomiem se klamají a mýlie.) 5. Úředníkem příležie v takových poručenstviech, ktož je dskami dělati chce aneb chtie, otázky činiti, má-li dědiny
25 svobodné, prvé než poručenstvie zapisovati budú, a ty dskami upevněné. 6. „Dětí á statku svého". Vtom se zaviera a rozumie, že poručenstvie móž býti netoliko dětí toho, ktož poručníky dělá, ale také dětí bratra i strýce jeho nedielného, však neb ačkoli děti jeho nejsú, ale proto, poněvadž on s bratrem nebo strýcem svým
30 v nedielnosti jest byl, statek bratra, statek strýce nedielného jest jeho statek. Atak se vtom slově zaviera to „svého"; neb poručníky dskami učiniti nemôže dětí svých, ne otec toliko; ale i bratr jeho, kdyžby otec umřel, móž poručníky dětí bratra nebo strýce svého účiniti. A to se za obyčej ve dsky píše. 7. Móž také bratr starší,
35 léta spravedlivá maje, bratřie své i strýce mladšie, komu chce, dskami též jako otec poručili, nadto i se samého; též i strýc strýce své mladšie móž poručníky, kterýmž se jemu zdá, opatriti. 8. Ještě, to slovo v poručenství položené „statku svého" nenie prázdné; neb žádný cizieho statku a dětí porúčeti nemóž, po-něvadž ani děd, jsa vnuka svého dielen, nemóž jemu poručníkóv žádných ustanoviti, by pak vnuku i statek svój dal. Též bratr, strýc, dielni j súce, ačkoli sami vedle práva poručenstvie bratří a strýcov svých obdržie, když by od otcóv sirotci žádnými poručníky opatřeni nebyli, však proto j ich poručníky jinými opatrovati nemohu.
«Neb statek sirotčí, totižto bratří nebo strýcóv mladších, nenie bratří nebo strýcóv starších dielnych. Z té příčiny nemohu dielní bratří a strýci poručníkóv mladším bratróm nebo strýcóm dělati, než sami toliko poručenstvie proti jiným poručníkóm králem daným obdržie. 9. „Dětí a statku svého." Kto má toliko"
so zápisné nebo královské na majestátiech, a těch majestátov ve dskách nemá, kto má to na listech toliko, s a ve dskách nic nemá: nemóž dskami dětí svých a statku svého dělati poručníkóv; ani ten, ktož dědictvie jaké dědické kšaftem má anebo drží, a ve dskách jeho nemá, nemóž dělati dětí a dědictvie svého po-
55 ručníkov. Než ktožby dědictvie ve dskách měl, by pak za jeden
V. 83. O poručenství.
241
groš toliko stálo, ten móž poručníky dětem svým a statku svého dskami učiniti, a vedle toho i majestáty i listy všeliké i penieze hotové s klenoty při poručenství zavaditi, a též i zápisem nápadním ve dsky klásti (Dóvod dsky zápisné všecky). 10. „K opatrování a množení, ne k umenšení." Kto nechce statku sirotčieho «o tak věrně jako svého a mnohem pilněje než vlastnieho opatro-vati, neber na se poručenstvie dětí a statku žádného; neb jest mnohem užitečněje poručenstvie na se nebrati než přijatému věrně a právě dosti nečiniti. A jestliže tě kto bez tvého vědomie poručníkem ve dsky dětí a statku svého zapíše, a tobě v mysli w nenie, aby děti jeho a statek tak pilně jako své vlastnic beze všie zlé lsti opatroval, měj k tomu toho, ktož jest tě poručníkem učinil, ať tě odvolá zase, a vynme z poručenstvie. Pakli toho neučiní, přijeď ke dskám a odepři tomu poručenství, a tak toho prázden budeš beze všech nesnází a potomniech súdóv. 11. Kto w nechce sirotčieho statku množiti a svého raděj e k sirotčiemu phčiniti než sirotčieho ujímati, než snad to v úmyslu svém má, aby z sirotčieho ujímaje svój statek množil a k svému sirotčie bera přikládal, též učiň a žádaj, ať tě odvolá ten, ktož jest tě poručníkem učinil, anebo poručenství sám odepři. 12. A též w kto nechce poručníkem zúmys^a býti a cizím se zanášeti, odepři poručenství a budeš toho prázden. (Neb by nad tu nepravost mezi všemi nepravostmi větčie a nepravej šie býti nemohla, když by otec poruční, kterémuž" jest dědictvie s dětmi tak svěřeno, aby to jako otec opatroval, pod tím zpósobem v to kroče, so z sirotčích škod sobě by užitky své přivodil a maje jich obránce býti, i byl by zlodějem statku jich. Takový každý poručník zloděje zjevného jest horší a oběšenie než zloděj silničný hodnější. Neb zloděj cizím a neznámým a těm, kteříž naň péči mají a proti němu se opatrují a jemu se brániti mohú^ s svým velikým 85 nebezpečenstviem, s prací a s strachem bére: ale onenno ty, kteříž jsú jeho obraně a vieře poručeni, pod přikrytiem otcovského a najbližšieho přátelstvie a pod obranu práva bezpečně a doma lúpi, a statek jich, kteréhož jest povinen jiným všem brániti, sám okrádá. Nechci toho připomienati, což se často pod so žertem mluvívá: „že ta miesta, kdež mají praví poručníci býti, ještě jsú v nebi prázdna.") 13. Po smrti své kto chce poručníky dětí a statku svého dělati, má je, dokudž jest živ a dokudž móž
Viehrd. Ig
242   V. 34. Forma poručenství. — 35. Poručenstvie móž býti doma etc.
dělati; neb po smrti k tomu též jako k pokání žádného času os nenie. Ale za živnosti učinění poručníci v moc poručenstvie teprv po smrti toho, ktož jest je ustanovil poručníky, vcházejí, a prvé nic. Z té příčiny jest položeno, že poručenství jest „dětí a statku svého svěřenie a po smrti poručujícieho postúpenie."
34. Forma a zpósob poručenstvie otcovského.
*) zbožiemi a dědictviemi svými.
Ctirad z Dobronic přiznal se před úředníky, že jest všecky dšti své se všemi zbožiemi a dedinami svými, kteréž má anebo mieti bude, i se všemi nábytky a svřchky též, kteréž má nebo mieti bude, s listy, majestáty, klenoty, hotovými penězi, jakž by to koli 6 a kdež koli mohlo shledáno a jmenováno býti, poručil mocně a porúčie Všerubovi z Chvatliny a Václavovi Sakovi ze Znančic, oběma spolu, tak Že jest je učinil oba pravé a mocné otce poručnie a obránce všech věcí svrchu psaných.
35. Poručenstvie móž býti doma kromě desk.
20) Při tom placenie od kladenie ve dsky znamenitého a velikého najprv, potom .... 23) a jiných toliko zpletkóv a nesnaží.... 2T) učiniti mají. A ačkoli prvé se jest 29) leč zvláštní na to od JMKské relatorbude poslán. Též také 3<) učiněným. (Ale řekl jeden, že neškodí k mléku ,sme" tany přiliti, a od té doby tak držie, a ta ^lova v královských majestátiech jsú prázdna, mocí a jitie žádného nemajíce.) 40) býti měli, neb to od toho ktož je ustanovuje, berú, že mají býti 45) i odciziti (jakož na to mnoho jest nálezov, ale desk a zápisov i trhóv rozličných viece).
1. Mohu poručníci dětí a statku zděláni býti netoliko skrze přiznánie před. úředníky u desk, ale také bez přiznánie a beze všech úředníkóv přítomnosti doma, když kto list mocný od KMsti má, aby na ten list mocný mohl statek svój zřiediti s a dětí i téhož statku poručníky, kohož by se jemu zdálo, učiniti. 2. A tak na ten majestát královský poručníci učinění tolikéž moci a práva mají, jako by dskami učiněni byli, a v statek a v poručenstvie tím listem skutečně vkročiti mohu a mají, a ve všecko se mocí téhož kšaftu uvázati hned po smrti toho,
Vo 35. Poručenstvie móž býti doma kromě desk. 243
ktož jest jim poničil, nic nečekajíce, ani se nevloženiem téhož 10 kšaftu ve dsky meškajíce; neb toho nic potřebie nenie ve dsky klásti, aniž pro nevloženie toho kšaftu ve dsky jaké ujmy na tom poručenství nebo na kšaftu poručníci trpěti mohu.  3. Při jich dobré voli jest, to poručenstvie nebo ten kšaft ve dsky vložiti nebo tak nechati.  Nébrž z mnohých příčin jest lépe, u do desk ani poručenstvie toho ani kšaftu neklásti, a z této mezi jinými příčinami najznamenitějšie, že, když sirotci živi zostanú, nebudú skrze takové kšaftu daremné kladenie žádných zmatkóv mieti, ani jim bude potřebie toho z desk propúštěti a vymazovati, čehož jest nebylo potřebie ani ve dsky klásti. Při 20 tom placenie od kladenie ve dsky najprvé, potom propuštěnie z desk a děkovánie z poručenstvie, a opět nového ~ placenie ujdú, a jiných toliko prací, jiezd a nesnází. 4. A ačkoli v každém majestátu královském zřetedlně se přikazuje úředníkem zemským, když by požádáni býli od toho, komuž jest takový majestát od 25 krále dán, nebo od poručníkóv jeho, aby ten majestát ve dsky vložili, že tak učiniti mají (a prvé se jest každý majestát takový i kšaft ve dsky kladl): však nynie již žádný majestát takový ve dsky se neklade na to KMsti rozkázánie, leč by zvláštní na to od JMKské relátor z pánóv nebo z vládyk poslán byl. «0 Též také již nynie kšaft žádný se ve dsky neklade ani list bez povolenie královského a posla od JMsti zvláštnieho, než prvé se jest každý majestát, v kterémž jest to prikázanie bylo, bez relátora ve dsky kladl i s kšaftem na ten majestát učiněným. 5. ň Pravé a mocné." V každém poručenství se tato slova kladú, m že jest je učinil pravé d mocné otce poručnie:   Pravé, že nejsú vetření ani jakým fortelem v poručenstvie vešlí ani vprošení, a také aby se varovali nepravosti, a sirotkem aby právě v statku jich činili, a sami na se toho neuvodili, aby nepravými poručníky býti měli; neb je k tomu zavazuje ten, ktož je ustanovuje, že« mají býti praví poručníci. Ale budú-li nepraví, to sami od sebe a od své nespravedlnosti mieti budú. Jsú také „mocní" poručníci, proto, že moc mají statek sirotčí spravovati, opatrovati, zlepšo-vati, množiti, sirotčieho dobývati.  6. Mají také moc, statek sirotčí zapsati, prodati i odciziti pro lepšie sirotčie (jakož na to « mnoho nálezov a desk, a zápisov i trhóv rozličných viece). 7. Ještě, poručníci mají moc o statek sirotčí se súditi, za sirotky
16*
244 V. 36. O obránci. — 37. Dokud poručenstvie trvá.
odpoviedati, sirotkóm vysúditi i prosúditi. 8. Ale aby statku sirotčieho zanetbávali, jej opúštěli a jeho umenšovali, k tomu
6o mají býti ne mocni, leč by jací dluhové nebo závady spravedlivé předkóv sirotčiech předešli, kteréž by na tom statku sirotčiem poručníci předešlé nalezli, ne sami je znovu uvedli. V takovém běhu mohu poručníci umenšiti statku sirotčieho, neb jest sirotkóm lépe a užitečněje, malý statek mieti nežli žádného
es nemieti. A tak tím umenšeniem poručníci neujmu sirotkóm statku, než přičinie, když skrze uprodánie potřebné sirotkóm neňic statku zachovají. 9. A tak poručníci mocní slovu, že mají moc, aby statku sirotkóm dobývali, ale nemají moci, aby jim statek jich bez příčiny utratili, anebo jej bez znamenité potřeby.
«o a spravedlivé a hodné příčiny komu prodávali, a zvláště sami sobě.
36. „A obránce". [O obránci.]
*) proti moci hájiti i proti súdóm jim statku.. 8) proti žalobníkem jeho brániece a za ně odpoviedajíce T) když by pohnáni byli, 8) (č. 3. v I. rec. není).
1. Jsú také poručníci i statku sirotčieho i sirotkóv obránce, tak že jich mají proti moci, proti křivdě i proti súdóm brániti, jim statku jich sudem dobývajíce i proti žalobníkem všelikým za ně otpoviedajíce. A vysúdie-li co sirotkóm, ne sobě vysúdie s a prosúdie-li co, ne sobě prosúdie, než sirotkóm. 2. A jakož moc mají z sirotčieho poháněti, též také povinni jsú, za sirotky, když by od koho pohnáni byli, odpoviedati. (O tom, máš nález v II. dskách Pianových Gr. 24. Najjasnejší). 3. Jest také každý poručník otcem učiněný sirotkóv i statku jich tak mocen jako io otec sám, do jich let spravedlivých toliko, a dědictvie jich móž * prodati, zastaviti, zapsati a k své voli obrátiti, jakž by se jemu zdálo; než věnovati a dáti sirotčieho pryč, toho učiniti nemóž.
37. Dokud poručenstvie trvá.
*) Déle poručenstvie netrvá než do let sirotka ne najmladšieho, než najstaršieho. *) vládnuti má. To v zemi české.. 9) když sirotek léta maje toho na něm požádá, **) ještě by let neměli, má děvečce vedle práva, leta mající, poručenstvie sstúpeno býti 29) kterýž jest viece než ode dvú set let nalezen Janem králem ...
Digitized by Google
V. 38. Troje poručenstvie. , 245
v
1. Žádné poručen stvie, otcovské, přirozené ani králem dané, déle netrvá, než do let sirotka ne najmladšieho, než najstaršieho-2. Kterýž když let spravedlivých dojde, poručníky své poručenstvie zbaví, a sám bratřiemi nebo strýci svými mladšími z práva vládnuti má; neb každý sirotek takový, jakž k letóm spravedlivým e přijde, hned jest bližší poručenstvie, nežli onen dskami od otce jeho nebo od jiného učiněný. (To v zemi české od počátku desk za právo se jest vždycky držalo a zachovávalo.)   3. A každý poručník, když sirotek léta spravedlivá a řádná maje, toho na něm požádá, aby jemu zbožie postúpil, má tak učiniti, io a dědictvie jeho jemu postúpiti. (To najdeš v IV. Ondřejových L. 10. kdež Jan z Valštajna Annu z Kovaně pohánie).  4. A mají se sirotkům léta majícím, když toho na úředníciech ke dskám přijdúce žádají, listové od úřadu k poručníkóm dávati, aby statku sirotčieho jim sirotkem poručníci jich postúpili. 15 Pakli tak od úřadu obesláni jsúce, sirotkem dědictvie jich ne-postúpie, mají sirotci listem obranním skrze purkrabí naj vyš- , šieho v statek svój dědičný otcovský uvedeni býti.  5. A též také, kdy by sirotci ženského pohlavie toliko byli, má té, kteráž k letóm najprv přijde, najstarší s statku od poručníkóv sstúpeno 20 býti, a ona má mladšie spravovati s dědictviem jich i svým. 6, Též také kdyby se přihodilo, že by sirotci obojieho pohlavie byli, ženského i mužského, a děvečka by k letóm přišla, a bratřie její ještě by let spravedlivých neměli, má dievce vedle práva, léta ma-jície spravedlivá, sporučenstvie sstúpeno býti. (To najdeš vBielých 25 pohonných: Léta božieho 1493, kdež Barbora z Vrchlabiepohánie.) (Jinak kdyby to ženskému pohlaví jiti nemělo, též jako i mužskému, byl by grunt práva českého zdvižen, a nález najstarší byl by v nic obrácen, kterýž jest nalezen Janem králem českým, že dcera též jako syn tím vším právem dědí; i byla-li by od po-30 ručenstvie odstrčena, již by tím vším právem jako syn děditi nemohla, ješto taková věc jest zřetedlně proti tomu nálezu a právu najstaršiemu i naj spravedlivější emu.)
38. Troje poručenstvie.
*) dětem svým poručníky ustanoví, 8) jiných poručníkóv nezdělá ^kdyžby obec poručníkóv žádných.. *°)k letóm přirozeným přijdu, zbožie jich najprv.. ")a ma jim všeho zbožie jich zúplna beze všeho umenšenie
Digitized by Google
246
V. 38. Troje poručenství.
postúpití. Pakli by jim ,5e) poručník jich nevyšel, též také pro to se mohu v dě-dicttie poručníka i jeho rukojmě uvázatí, to držeti a toho užívati, dokudž by jim nebylo zúplna navráceno a zaplaceno, což by jim dědictvie jich bylo umenšeno a užitkóv utraceno .... 6<) poznáno (konec).
1. Nalézá se po dskách zemských poručenstvie troje, a každé vedle práva země české: Přirozené jedno, druhé otcem učiněné, třetie dané. 2. Poručenstvie otcem učiněné jest to, když otec živ jsa dětem svým za zdravého života nebo na smr-
6 tedlné posteli poručníky ustanoví, kteréž se jemu zdá, (jakož o tom již prvé jest povědieno). A to móž sluti poručenstvie otcovské. 3. Přirozené poručenstvie jest, když bratr nebo strýc, sestra nebo teta, buctte dielní nebo nedielní, když otec jiných poruč-nťkóv vedle práva nezdělá, v poručenstvie se uvazují. A to móž e
io sluti poručenstvie přirozené nebo příbuzné, (o kterémžto poručenství světlý nález jest Venceslai Andreae M. 7. mezi Zbyňkem z Soběšína.) 4. Ale to poručenstvie příbuzné nemá miesta než tehdáž, když by otec dětí a statku svého poručníkóv žádných neustanově umřel, anebo také, kdyby poručníci otcem učiněni
m zemřeli, a sirotci by ještě let spravedlivých nemajíce živi zóstali. Než při tom toto má opatřeno býti, že strýc nebo teta, kterýž by chtěl v to poručenstvie vstúpiti, má sirotkóm uručiti vedle práva a řádu zemského, aby jim statku jich neumenšoval, než raděje přivětčoval. (To psáno v témž nálezu). 5. Ale kdyby pak
so strýcóv několiko bylo bližších a dalších, nebo jednostajné blízkých nebo dalekých, který z těch obdržeti má poručenstvie? Mezi blízkými a dalšiemi ten má poručenstvie obdržeti, který jest najbližší. (Dóvod toho svrchupsaným nálezem.) Ale mezi jednostajné dalekými strýci nebo jednostajně blízkými ten obdrží,
s* kterýž lépe ujistiti móž statek sirotčí, aby jím jeho neumenšoval. A též v ženském pohlaví bližšie přietelkyně má poručenstvie obdržeti vedle práva, jako sestra před tetú. (Toho dóvod v Památných F. 6. Najjasnejší). 6. Přirození přátelé: Když otec umře poručníkóv nezdělaje, a král když sirotkóm poručníky dá,
so kteříž za to JMsti prosie, obdržie přirození přátelé poručenstvie proti danému králem poručenství. (Toho nález v Bielých pohonných, kdež Barbora z Vrchlabie etc.) 7. Ale králem dané poručenstvie jest, když otec žádného poručníka neučině umře, a přátel žádných přirozených nenie; tehdy král, najvyšší všech
V. 39. Zpósob poručenstvie králem daného.
247
eirotkóv na zemi i v městech svých poručník, sirotkóm poručníky ss dá, kteréž ráčí. 8. A ten každý králem daný poručník má sirotkóm dostatečně ujistiti dskami, že jim statku jich nemá umenšovati, rukojmí dosti za to majícím; jinak neučiní-li toho, nepojde jemu královské dánie. 9. Má také každý poručník králem daný a povinen jest sirotkóm, když k letóm přirozeným přijdu, dědin, *o zbožie a statku jich najprv postúpiti, a počet z dědictvie a statku jich i ze všech užitkóv spravedlivý učiniti. A má jim dědictvie všeho a zbožie a gruntov zúplna beze všeho umenšenie postúpiti, azužívánie úrokóv, platóv, rybníkov, lesóv, nábytkov, svrchkóv, peněz a všech dóchodóv jich počet učiniti. 10. Pakli by « jim zbožie a statku jich umenšil, tehdy těm sirotkóm nenie po-třebie súdu čekati, ani z toho poručníka pohoniti; než vezmúc komorníka, hned se mají v dědictvie poručníka svého i v dědictvie rukojmě jeho vedlé práva uvázati ve všecko, a to mají držeti a toho požívati tak dlúho, dokud by se jim nezaplatilo m to vše, což by jim od poručníka bylo dědictvie a statku jich umenšeno a utraceno.  (Dôvod toho všecka ve všech dskách králem daná poručenstvie.)  11. A též také, když by poctu z užitkóv, totižto z úrokóv vybranie, rybníkov spustenie, lesóv na prodaj mýcenie, nábytkov a svrchkóv prodánie dostatečně« poručník jich nevyšel, a jim toho zase nenavrátil nebo nezaplatil, též také proto mohú se v dědictvie poručníka svého i jeho rukojmě uvázati, to držeti a toho užívati, dokudž by jim nebylo zúplna navráceno a zaplaceno, což by jim statku a peněz i dóchodóv jich bylo umenšeno a užitkóv utraceno, se všemi ná- w klady. (Dóvod toho dsky všecky takových poručenství). Neb se to v každém takovém poručenství králem daném zapisuje, jakož to z formy a zpósobu téhož poručenstvie tuto hned podepsaného, zřetedlně móž býti poznáno, i nálezové panští to ukazují.  12. Item při poručenství, kdež jest několik poručníkóv,« má vědieno býti, že jeden poručník bez vole a vědomie druhého brati sirotčieho nic nemá.  (Nález o tom III. Plana B. 2. mezi Zachařem z Říčan a Milotu.)
39. Zpósob a forma poručenstvie králem daného.
ST) a z toho nemohu ani mají viněni býti 4s) a tú příčinu téměř vsickni poručníci sirotčích statkov prosie; °8) aby bránili.   (Ale tím během téměř
248 V. 39. Zpósob poručenstvie králem daného.
žádného človeka nenajdeš, aby za poručenstvie sirotčie krále prosil, a mnohem spieše uzříš kobu bílú nebo labuť černú, než takového poručníka.) neb žádný ...
1. Jiří, z božie milosti Český král etc, z plnosti moci své a milosti zvláŠtnie Václava z NemyČevsi mocným jest učinil a ustanovil porucníkem sirotkóv nékdy Tomáše Behma z KonobrS, zbožie a dědictvie týchž sirotkóv, kteréž mají nebo mietsi budú, tak
6 však, aby zbožie a dědictvie týmž sirotkem neumenšoval, než ra-děje množil a přivětčoval. Za to slíbil jest týž Václav sám napřed a vedle něho Arnošt z Věžník. Pakli by co týž Václav zbožie a dědictvie svrchu psaným sirotkám umenšil, tehdy tíž sirotci přijdúc k letám spravedlivým s jedním komorníkem budú se
io moci uvázati v dědictvie téhož Václava poručníka svého a Arnošta rukojmé jeho, kteréž mají nebo mieti budú, a to budú moci držeti a jeho užívati tak dlúho, dokudžby se jim dosti nestalo, což by jim na dědictví i na statku jich bylo umenšeno, se všemi náklady. (Na to posel od KMsti byl jest Zdeněk Kostka z Postupic z pánov,
i5 jsa k tomu od KMsti zvláště vyslaný.) 2. V tom každém poru-čenství EMstí daném tato slova znamenitě se pokládají: Umen--Šoval-li by dědictvie a zbožie poručník sirotkám, že se budú moci uvázati v dědictvie jeho v dědictvie rukojmě jeho, kteréž mají nebo mieti budú. Z té příčiny, že již všecek statek svój poručník
2o sirotkem jako ve zprávu zavazuje, kterýž koli má, aby na tom statku jeho sirotci mohli svého statku týmž porucníkem umenšeného postihatí, by pak statek svój poručník prodal, zapsal, nebo jakž koli jinak zavadil. A též i rukojmě jeho vedle něho svój statek všecek zavazuje. A sirotci pro umenšenie svého statku,
2sk letóm přijdúce, na statky poručníka a rukojmě jeho sáhnuti mohu a v ně se uvázati, netoliko v ty, kteréž nynie mají, ale také i v ty všecky statky, zbožie, platy a dědiny jich, které js.ú toho času neměli, když jest poručník poručenstvie vyprosil a rukojmě když jest zaň slíbil. 3. A když se již tak uváží sirotci
so v jich statky, poručníka a rukojmě, tak dlúho a dotud je držetř mají a jich užívati, dokudž by sirotkóm statek jich utracený i s užitky, kteréž jest poručník zmrhal a z nich spravedlivě na počtu vyjiti nemohl, nebyl navrácen, se všemi náklady. 4. A což sirotci statkóv poručníka svého a rukojmě jeho
35 v tom času uživú, dokudž se jim za jich dosti nestane, to při
Digitized by Google
V. 40. Móž-li poručník sirotčí poruóníka jiného udělati. 249
nich beze všeho otporu zóstati má; z toho nejsú povinni žádnému odpoviedati, a z toho nemohu ani-mají žádným právem viněni býti. K kteréžto spravedlnosti a tuhé i těžké pokutě kdyby poručníci králem daní prohledali, ne tak by se kvapně ani tak valně v poručenstvie sirotčích statkóv třeli. Neb každý *> ktož za poručenstvie krále JMsti prosí, jednu ze dvojie příčiny k tomu hnut bývá: Nebo lakomstviem, aby sirotčieho statku užieval a z jich škod aby svých užitkóv dobýval (a tú příčinu někteří za poručenstvie sirotkóv a sirotčích statkóv prosie, aby sirotčieho zbožie umenšiece, sobě svého přičinili, ne sirotkóm45 jich zbožie přivětčovali); nebo z přiezně a lítosti, že jim přirozená milost, kterúž jest Bóh všem lidem ve všech zákoniech uložil, v přirozeném, v psaném i v zákoně milostivém (kterýž se od přirozeného málo dělí,) že jimi přirozená milost hýbe, aby vy-prosiece poručenstvie sirotkóv, jim statek jich zachovali, a proti w nepravým lidem, lakomým a nelítostivým, sirotkóv opuštěných i statku jich aby bránili, a jim užitky a dóchody ze zbožie, kdyby k letóm přišli, s přimnoženiem statku jich aby navrátili. (Ale tím během řiedký se člověk najde, aby za poručenstvie sirotčie krále prosil; neb žádný svého pro cizie bez užitku meškati nechce,» kromě samého přietele dokonalého, kterýž mezi lidmi jest přieliš řiedký a neobyčejný.)
40. Móž-li poručník sirotčí poručníka jiného udělati.
°) aby se miesto něho súdil, smlúval, 20) sirotkóm a statku jich nemohu. *°) poručníkóm, kteréž dskami82) Hynka Hradišťského přijala. 84) A to přijetie. 35) ztvrzeno) i také po bvó smrti jiné poručníky ustanoviti, 41) i uře" dníkóv všech všelikého nátisku, kteříž jsú *4) beze všie odpornosti (konec)'
Pr. Aby mohlo vědieno býti zřetedlně, o čem se mluví, poněvadž nejedno jest poručenstvie: užitečné jest prvé skrze rozdiel obé oznámiti. 1. Neb dvoje se v právě zemském poručenstvie nalézá: Jedno poručenstvie pře, kdež kto s druhým súd maje, pře své, kohož se jemu zdá, učiní k súdu poručníka, aby na s miestě jeho stával, a miesto něho aby se súdil, smlúval, právo vedl po nálezu, (o kterémžto poručenství jest v druhých knihách povědieno.) A v tom běhu poručník poručníka jiného učiniti nemôže.  (Toho nález v Bielych pohonných, kdež Jan Lukavecký
250
V. 41. Z čeho mají poručníci počet činiti.
10 kněze Viktorína pohánie.) 2. Jiné jest poručenstvie dětí a statku, o kterémž se tuto mluví, i to nejedno, než (jakož jest napřed povědieno) troje: otcovské, přirozené a králem dané. 3. V králem daném a přirozeném poručenství poručník žádný poručníka jiného učiniti nemóž; neb obojích takových poručníkóv ani statek ani
i5 děti, kterýchž jsú poručníci, nejsú jich, než cizí. 4. V otcovském pak poručenství jestliže zhola a prostým během kto poručníky dskami nebo kšaftem na mocný list zdělá, a žádné moci zvláštnie při tom poručníkóm svým nepřidá, nad tu moc, kterúž právem obecnieho poručenstvie mají, také ti poručníci jiných poručníkóv
zo ustanoviti sirotkóm nemohu. 5. Než ktož zvláštní moc poručníkóm dětí a statku, kteréž dskami nebo na list mocný činí, v poručenství svém dá, aby oni mohli dětí a statku jeho jiné poručníky, kohožby se jim zdálo, učiniti po své smrti, nebo hned za živnosti jich k sobě přijieti, v takové zvláštnosti a moci kšaftem nebo
as dskami dané móž poručník otcovský i jiné poručníky k sobě za živnosti své přijieti (jako jest ^učinila Anna z Kovaně, že jest k sobě kněze Hynka v poručenstvie sirotkóv někdy Hynka Hradištského přijala vedle té moci, kterúž jest jí kšaftem manžel její při témž poručenství dětí a statku svého dal. A to přijetie
so k sobě poručníka jest i sudem zemským stvrzeno.) 6. Móž také poručník otcem učiněný vedle té moci vlastnie jemu nad obecnie poručenstvie přidané, i jiné poručníky ustanoviti, jakož se toho mnoho po dskách najde. Kteréž jsú tak svobodné a tak prostranné, že každý jimi statek i děti své, vedle vole a libosti své, jakž
se se jemu zdá, až k věčnosti móž opatřiti beze všie všech lidí překážky i úředníkóv všech otporu všelikého, kteříž jsú každému z práva povinni, o statku jeho i o dětech i o všech spravedlnostech tak ve dsky klásti, jakž on chce a jakž rozkáže, beze všie otpornosti, a bez úrazu práva samého toliko.
41. Z čeho m%jí poručníci počet činiti.
x) Když sirotci k letom přijdu, mají jim ,3) (č. 3 v I. r e c není.) *5) činiti povinni (konec).
1. Když sirotci k letóm spravedlivým a přirozeným přijdu, mají jim poručníci jich najprvé všech gruntóv jich, dědin, platóv, rybníkov, siedla i jiného všeho, což sirotčie jest, postúpiti, bezei
V. 42. O spolku s sirotky.
251
všeho umenšeme, a mají všeho lepšieho postúpiti, nežli jest bylo tehdáž, když jsú se v to poručenstvie uvazovali. 2. Potom mají * z užívanie platóv, rybníkov, lesóv, peněz, počet sirotkóm učiniti; než z užívanie dvorov poplužních s poplužiem, dědin, luk, nábytkov i jiných drobných věcí, a z jiného všelikého hospodářstvie, kterýmž se dobytci a čeleď chová a bez umenšeme těch věcí se dobytek i čeled chovati nemôže, z toho poručníci počtu činiti io nejsú povinni. (Toho nález jest v Menších Zápisných 1494 léta, v sobotu po sv. Lucii vedle nálezu prvnieho mezi Oldřichem z Holedče.)   3. Než jestliže by to najali a penieze za to brali, a ani čeledi proto ani dobytkov nechovali, o tom by se jinak rozuměti musilo, é. Ale při postúpení zbožie a statku sirotčieho ie a počtu činění jest rozdiel takový, že všickni poručníci statku sirotčieho sirotkóm léta přirozená majíciem postúpiti jsú povinni beze všeho prodlévánie i otpieránie. 5. Ale počtu činiti sirotkóm nevšickni poručníci jsú povinni, než toliko dvojí: Přirození jedni, a druzí králem daní.  Než poručníci otcem učinění sirotkóm 20 počtem žádným nejsú povinni, poněvadž dědictvie sirotčie mohu i prodati, i zastaviti, i zapsati (vedle nálezu v I. dskách Mikulášových B. 2. v při mezi Soběhrdem učiněného), leč by se kteří poručníci otcovští z své dobré vole počet činiti podvolili; tím podvoleniem byli by počet činiti povinni. (A to ne z práva, než 25 z svého podvolenie dobrovolného, kteréž všemi právy mocně hýbe, jakž chce, a súdy též.)
42. O spolku s sirotky.
1. Nemá žádný poručník spolkóv sobě s sirotky uprošo-vati, ani jich KMst má dávati. 2. A jestliže by král spolek komu s sirotky dal, to dánie žádné moci mieti nemá, a páni takové dánie na plném súdu mají zdvihnuti, a takového, ktož jest spolek uprositi směl proti nálezu a právu, v svú kázeň vezmú. (O tom e jest nález Venceslai Andreae M. 7.) 3. Nápad však statku sirotčieho po smrti jeho móž poručníku král hned při poručenství spolu dáti. (Kteréhožto dánie dsky plné jsú.)
Digitized by
252
V. 43. Co při poručenství ' sirotČiem za právo jest.
43. Co při poručenství sirotČiem za právo jest
') Při poručenství se za právo drží, najprvé že každý .... 8) nenie sirotku škodami žádnými po tom přišlými povinen 2B) pro spravedlnosti své okázánie a dosti učiněnie .. ss) dokudž k letom najstarší....
1. Při poručenství se za obyčej drží, že každý poručník otcovský, přirozený nebo králem daný má statek sirotčí pilněje než svój vlastní opatrovati, a o sirotky* se věrně starati, je k dobrému vésti tak, jako své děti vlastnie, a mnohem pilněje. 2. Dále
* z práva otcovský poručník má sirotku statku jeho let došlému, když toho na něm požádá, postúpiti. 3. Ale poručník otcovský nejsa od sirotka k letóm přišlého napomenut, aby jemu s statku jeho sstúpil, nenie sirotku, proto že by jemu statku jeho nepostúpil, škodami žádnými potom po letech jeho přišlými povinen.
io (To se najde v Bielých pohonných, kdež Margréta z Libčic po-hánie Margrétu z Malštýna máteř svú.) 4. Kdež poručníkóv otec dskami nebo kšaftem nezdělá dětem svým, těch z práva poruč-níci mají býti přátelé najbližší. (To jest bylo napsáno v Ěímě za pohanov na dvanádcti dskách práv římských, neb jsú i Římané
i* dsky měli.) 5. A uručiti má každý přietel v poručenstvie veházeje sirotku, aby jemu statku jeho neumenšoval. 6. A toho poručenstvie ze všech jiných přátel strýc jest najbližší, a sestra bližšie než teta. (Nálezové ná to svrchu jsú připomienáni.) 7. Králem daný poručník nemá statku sirotčieho žádnému prodávati, a
m zvláště tomu, ktož jest zaň v tom poručenství rukojmí, aby statku sirotčieho neumenšoval. (To stojí v Bielých pohonných, kdež Vavřinec z Tábora pohánie Kateřiny z Ěepče.) 8. Spolku s sirotky nemá prošiti žádný, ani toho král má (by pak kto za to prosil) dávati.  9. Item každý poručník, přirozený i králem
a* daný, jest povinen sirotku statku jeho k letóm přišlému, když toho na něm požádá, postúpiti, též jako poručník otcem učiněný. 10. Každý poručník jest povinen sirotku počet z užívánie statku jeho učiniti, kromě poručníka otcovského. 11. A ten pro uvaro-vánie podezřenie a pro spravedlnosti své oznámenie a dosti
so učiněnie svěření otcovskému, nejsa toho podlé práva povinen, z dobré vole to od sebe sám učiní, což příbuzný nebo králem daný poručník z práva učiniti musí. 12. Ještě, každý poručník má za sirotky, pohnán jsa, odpoviedati, a též také sirotčieho má
V. 44. O letech. 45. Léta jsú dvoje.
253
a móž právem, pohonem a sudem dobývati. (Nález na to v U.
v
dskách Pianových G.1 24. Najjasnejší.) ^13. Žádné poručenstvie 35 déle nemôž trvati, než dokudž k letóm spravedlivým najstarší sirotek, bud pachole neb děvečka, nepřijde. — A potud o poru-čenství a o poručníciech.
Znamenitě jest ne na jednom miestě, ale na mnohých při poručenství sirotčiem let spravedlivých dotýkáno. Ale že v rozličných práviech rozličně se léta počítají, z té příčiny nezdálo mi se býti zbytečné pod zvláštním nápisem o letech spravedlivých a přirozených psáti. O kterýchžto letech, poněvadž se nejedno-« stajně, než rozličně v rozličných práviech nalézají, a v právě zemském jsú jednostajná, pro snadnějšie srozuměnie najprvé skrze rozdiel jedněch od druhých užitečné jest nenič povědieti.
2S) tak se ven vynášie; neb jsú se i při tom fortelové zlí, za nedávné paměti (viem co mluvím) zřetedlně našli. A jest nový rozdiel o letech přirozených nikdy prvé neslýchaný, ani kde zapsaný, obmyšlen: Prý má léta, ale mladá (chtěl ten, aby sirotek jeho léta, kterémuž na šedesáte let bylo, měl); ale nenie div: Od stromu ovoce nedaleko padá!) K kterémužto.. 27) . . . . při tom býti, kromě toho tretieho .... 81).. . . a veliká lest a nepravost při tom 32).. . . let děti svých nepamatuji. Ale toto s!>) .... ale ono kněžské v jich práviech kostelniech všecko na slyšení samém záležie. Ale viece jest svědek očitý jeden nežli ušatých deset, jakož jest Plautus napsal. Z té příčiny.. *') léta přirozená vážie, neb to žádného . . 46) kla-deniem ve dsky se zapisují.. 89) jakýmkoli spósobem; nebo také kdyby .. 6T) vedle práva čtú, potud.
1. Léta sirotkem spravedlivá v zemi české dvojím obyčejem přicházejí: Jedna skrze přirozenie, a přirozená slovu, druhá skrze vyplnenie a dánie královské, a slovu králem daná; ale oTwje spravedlivých jméno držie. 2. Léta přirozená v zemi české ne vedle jistého počtu let, ale vedle dokonalosti přirozenie se čtú'.5 Na mužském pohlaví, když se brada spe aneb když lóno chlupatí, a kdež se koli jedno z toho dvého ukážéy dosti jest, a nenie potřebie obého (neb mnozí muži až do starosti se nalézají, ješto na bradě chlupu žádného mieti nebudú.) A na ženském pohlaví,
44. O létech.
45. Léta jsú dvoje.
VII. 27. O smluvách. 28. O odporu proti brání.
335
z čehož pohnán jest  (Ale již jest i to minulo, a jsú úředníci z toho, též jako i z jiných vin vyvedeni, a práva svá všecka jsú 36 promlčeli, aniž se na ně táhnuti mohu, leč by se k tomu země znovu podvoliti chtěla.) — A o odboji potud jest povědieno.
.27. O smluvách.
(Hlavy této v I. rec. zcela není.)
1. Každý, ktož s kým smlúvu má bud věčnu neb do času řezanú cedulí na .papiere nebo na pergamene s visutými pečetmi učiněnu, bud ta smlúva ve dsky vložena nebo nebud (neb na tom nic nenie), má obojie strana ve všem i v jednom každém artikuli dosti činiti. 2. Pakli by jeden druhému dosti neučinil v čem koli, s jestliže jsú pokuty pro nezdrženie nebo dosti nečiněnie smlúvě v též smlúvě položeny, má se strana držiecie smlúvu těch pokut držeti a na stranu nedržiecí vedle těch pokut sáhnuti. 3. Pakli by žádné pokuty v smlúvě položeno nebylo, tehdy pro dosti neuči-něnie smlúvě v čemž koli, strana držiecie stranu nedržiecí má io k súdu zemskému pohnati z nedrženie smlúvy, nebo z dosti neučiněnie smlúvě. (Nálezov na to dosti jest ve dskách.) 4. Než při smluvách toto má vědieno býti, že, ktož koli smlúvě dosti nečiní, že dosti nečiněniem smlúvě každá se smlúva ruší a zdvíhá, a strana druhá, jestliže se chce súdóv zbaviti, móž také smlúvy v ničemž druhé straně nedržeti. A tak ta smlúva skrze nedrženie a jí dosti nečiněnie a pro nezachovánie vedle nie zrnine a zrušeny bude. (Nález o tom v III. Pianových. L. 21. v při Markéty z Seslavic a Janem Šlechticem.) 5. Zóstává také smlúva řádně učiněná a přijatá a zachovaná proti dskám. (Nález v Modrých 20 pohonných, kdež Prokop z Prahy Mikuláše z Lobkovic pohánie.) 6. Item ktož smlúvě neotpierá o jeho věc učiněné skrze otce nebo máteř jeho, nebo jiného přietele, tu smlúvu má a povinen bude držeti, a má taková smlúva držána věčně a zachována býti. (Nález na to v při mezi Jindřichem z Stráže a Elškú 26 z Stráže léta božieho 1475, v úterý po zvěstování panny Marie. [1475 před zvěstovániem panně Marii]).
28. O, otporu proti bráni.
') Zdá-li se pak komu, že by naň.. u) šíře bude povědieno (konec.)
Digitized by Google