Bakalářské studium Základy správní vědy 4.přednáška – 1.11.2019 Téma: Rozhodování ve veřejné správě PŘEDNÁŠEJÍCÍ: DOC.JUDR. SOŇA SKULOVÁ. PH.D. Rozhodování •Rozhodováním rozumíme proces, ve kterém rozhodující subjekt provádí v konkrétní situaci nenáhodný výběr minimálně ze dvou či více možných variant, resp. alternativ další činnosti. •Výsledkem je rozhodnutí •Rozhodování ve VS je významnou a nedílnou součástí procesu společenského řízení. •Vyznačuje se určitou stálostí či pravidelností, značnou mírou právní regulace a možností použití donucení, a institucionální strukturovaností. •Ze systémového hlediska je možno v rozhodování ve VS spatřovat rozhodovací systém. •V rozhodovacím systému VS lze postihnout různé podsystémy. •Rozhodovací činnost podsystémů může být zaměřena buď na vlastní činnost podsystému (interní rozhodnutí) anebo je zaměřena mimo systém VS (externí rozhodnutí). Subjekt rozhodování Subjekt rozhodování přijímá rozhodnutí. Obecně může být subjektem rozhodování jednotlivec nebo organizace, osoba fyzická nebo právnická. Ve VS je zpravidla subjektem rozhodování orgán veřejné správy, resp. správní úřad, popř. jeho organizační složka případně jiný subjekt zmocněný k výkonu určité oblasti veřejné správy. Rozhodovací činnosti jsou ve VS často hierarchicky uspořádány. Stádia rozhodovacího procesu výchozí situace (současný stav rozhodujícího subjektu a jeho prostředí) cíle (úkoly) definice problému možné cesty (varianty) k dosažení cíle zhodnocení variant z hlediska existujících omezení a možných důsledků výběr jedné z variant provedení rozhodnutí kontrola Úkoly a cíle veřejné správy •K jejich naplnění je směřována celá rozhodovací činnost rozhodovacího subjektu. •Jedná se o systém cílů a úkolů. •Mezi jednotlivými cíli existuje jejich vzájemná podmíněnost. •Nelze preferovat toliko jediný cíl. •Subjekt rozhodování musí být schopen se v cílech a úkolech orientovat, vymezit jejich vzájemné vztahy a řešit případné konflikty. Definice problému •Pouze přesné pojmenování problému umožňuje stanovit varianty řešení. Varianty řešení •Subjekt rozhodování přistupuje k posouzení různých alternativ. •Možnost využít odborných analýz, poradních orgánů. •V řadě situací je nutno brát v potaz připomínky, návrhy, stanoviska veřejnosti. •Nejvýznamnější formou účasti veřejnosti na rozhodování je referendum. Rozhodnutí •Účelem a smyslem celého rozhodovacího procesu je vydání rozhodnutí. •Rozhodnutí může být formální či neformální. •Formální rozhodnutí je takové rozhodnutí, které je projeveno v předem stanovené vnější formě a obsahující předepsané náležitosti. •Formální rozhodnutí mají nejčastěji povahu správních aktů buď normativních nebo individuálních. •Bezprostřední zákrok představuje takový druh rozhodovací činnosti, kdy vlastní stádium rozhodovací splývá vjedno s stádiem realizačním. Realizace a kontrola •Nebývají pravidelně uváděny jako stádia rozhodovacího procesu. •Na rozhodovací proces úzce navazují. •Realizace rozhodnutí je samotným účelem jeho přijímání. •Kontrola slouží ke zjištění zda a nakolik se shoduje výsledek dosažený realizací se stavem zakotveným v rozhodnutí. •V souvislosti s kontrolou vystupuje do popředí i otázka tzv. zpětné vazby. •Ve vztahu k rozhodovacímu procesu lze hovořit o problematice postupného rozhodování, jelikož rozhodování ve skutečnosti představuje dynamicky složitý cyklický proces na sebe navazujících dílčích rozhodnutí. Veřejná správa jako činnost programovaná a programující •VS jako činnost výkonná je zároveň činností programovanou, současně však také činností programující. •VS jako činnost programovaná realizuje vyšší postuláty. •VS jako činnost programující sama při své organizátorské funkci přijímá rozhodnutí, která program stanovují. Veřejná správa jako rozhodovací systém otevřený •Otevřenost VS je nutno chápat z hlediska informačního, které má sloužit racionalitě a efektivnosti činnosti VS. •Rozhodovací proces má být otevřený informacím a hlediskům relevantním pro posuzovanou věc. Rozhodování účelové a rozhodování ve smyslu konkretizace a aplikace práva •Jedná se o dvě vzájemně se prolínající množiny. •K účelovému rozhodování se přistupuje zpravidla za situace, která umožňuje v přesných, nejlépe číselných, parametrech vymezit cíl a varianty vedoucí k jeho dosažení. •V rámci aplikace práva subjekt rozhodování provádí výklad právní normy a zkoumá, zda byla naplněna její hypotéza a podle toho relevantním způsobem zasáhne. Je přitom nutno respektovat zásadu legality a požadavek právní jistoty. Významnou vlastností každého rozhodnutí je sdělitelnost, tj. schopnost jednoznačně vyjádřit přesný obsah rozhodnutí. Důležitou roli hraje i závaznost rozhodnutí. Princip omezené racionality •Jelikož rozhodování VS probíhá za situace, která může být příliš náročná a složitá, tato náročnost posléze vede k určitému zjednodušování rozhodovaných záležitostí. •Jelikož není reálně možné vždy vydat plně racionální rozhodnutí, uplatňuje se princip omezené racionality. •Namísto rozhodnutí optimálních jsou fakticky přijímána rozhodnutí uspokojivá, adekvátnější složitosti rozhodovací situace, komplexnosti reality a schopnostem a možnostem subjektu rozhodování Rozhodovací situace •rozhodování za jistoty •rozhodování za rizika •rozhodování za nejistoty Typy a druhy rozhodování a rozhodnutí ve veřejné správě Dělení dle právních důsledků •normativní (abstraktní) správní akty •individuální (konkrétní) správní akty •interní normativní akty (interní instrukce) •individuální interní akty (služební pokyny) •akty smíšené povahy •správněprávní dohody •faktické úkony s přímými právními důsledky Dělení podle subjektu rozhodování •rozhodování individuální – orgán monokratický •rozhodování kolektivní – orgán kolegiální rozhodování státně správní rozhodování samosprávní Rozhodování dle zaměření: • zavazující pouze samotný subjekt rozhodování – rozhodnutí interní •rozhodování adresované nebo zavazující subjekt odlišný od subjektu rozhodování – rozhodnutí externí Rozhodování a rozhodnutí z hlediska úplnosti rozhodované věci •celková (komplexní) •dílčí Z hlediska stádií rozhodovacího procesu •přípravná •procesní, event. pomocná •meritorní (vlastní rozhodnutí řešené věci) •realizační (směřující k naplnění přijatého rozhodnutí •kontrolní (odrážející míru souladu skutečnosti s přijatým rozhodnutím meritorním) Z hlediska propojení trvání rozhodnutí v čase a jeho zásadnosti lze rozlišovat rozhodnutí • strategická • taktická • operativní Dalším kritériem je obligatornost nebo fakultativnost k vydání rozhodnutí. V rámci fakultativního rozhodování může být dáno správnímu orgánu správní uvážení: 1) zda rozhodnutí vydat či nevydat. 2) Další stránkou je volnost či vázanost ve vztahu k obsahu rozhodnutí = jaký je jeho obsah (tj. vlastní rozhodnutí dané věci). Dělení rozhodnutí z hlediska formálnosti: •formální •částečně formální •neformální Dělení podle právní závaznosti rozhodnutí: •právně nezávazné(= bez právních důsledků) •právně závazné závazné pro správní orgán závazné pro adresáty rozhodnutí, event. také další osoby K problematice závaznosti se váže i otázka vynutitelnosti rozhodnutí. Dělení podle způsobu využití výchozích informací •empiricko-intuitivní – vychází pouze z vlastností, znalostí a zkušeností subjektu rozhodování. •exaktní – využívá vědeckých metod a poznatků, zejména matematického vyjádření hodnot a kritérií. ------------------------------------------------------------------- S uvedeným dělením úzce souvisí i otázka poučitelnosti rozhodovacího subjektu z předchozí rozhodovací činnosti.