Obecné právní dějiny Ladislav Vojáček Recepce římského práva Obsah n1. Dvě linie uplatnění ŘP na počátku středověku n2. Termín recepce n3. První středověké právnické školy, studující ŘP n4. Uplatnění recipovaného ŘP 1. Vývoj římského práva po zániku Západořímské říše npřežívání v západoevropských germánských říších •nepovažuje se za součást recepce •personalita práva •leges Romanae barbarorum •„Ecclesia vivit lege Romana“ nkontinuální vývoj v Byzatské říši •objevení Digest ve 2. polovině 11. století 2. Termín recepce, recepce ŘP n„přejímání, přijetí, přebírání, převzetí“ nterminus technicus, protože „jen“ pronikání jednotlivých prvků ŘP: institutů, pojmů, zásad, logických konstrukcí n = akulturace středověkých právních řádů n = romanizace práva 3. Počátek vlastní recepce nod 11. století systematické studium orientované na budoucnost, na vytvoření nové právní vědy nnález justiniánských Digest npozitivní vztah k antické tradici nuniverzalistické tendence štaufovských císařů nekonomické zájmy městských komun Justinian01 CIC-01 Justinian02 Glosátoři nBologna nIRNERIUS + jeho žáci MARTINUS, BULGARUS, JACOBUS, HUGO nglosy nACCURSIUS: Glossa ordinaria (magna) nVulgata a Barbarosa Friedrich Barbarossa se svými syny Friedrich Barbarossa se svými syny Barbarosa Komentátoři (postglosátoři, konsiliátoři, civilisté) nekonomické zájmy severoitalských měst nvolnější přístup, ohled na platné právo nzpracovali, zobecnili a uspořádali obsah ŘP s použitím nových pojmů n = mos italicus nBARTOLUS de Saxoferrato, BALDUS de Ubaldis nvýsledek: ius commune a Bartolus Bartolus de Saxoferrato 4. Uplatnění recipovaného ŘP n(Itálie) nFrancie nAnglie nNizozemí nzemě Koruny české nhlavní pozornost římsko-německé říši Mos gallicus (16. století) nvliv humanismu npolitické tlaky nnávrat k původnímu římskému právu nkriticko-historická metoda nAndreas ALCIATUS nvydávali sbírky pramenů nDionysius GOTHOFREDUS: poprvé CIC a Gothofredus Dionysius Gothofredus (Godefroy, Denis) (1549-1622) Anglie npřerušení procesu recepce nzákazy již ve 12. a 13. století n (důvod: specifický právnický stav, uchování jednoty práva, …) nv 16. a na zač. 17. století podpora panovníky (X revoluce) Nizozemí (16. století) npřed a v průběhu revoluce nLeyden n„škola elegantní jurisprudence“ •historicko-kritická metoda •jasný systém •vytříbený styl •Gabriel van den MUYDEN, Arnold VINNIUS, Johann de VOET, Gerhard NOOTH •uplatnění v koloniích Romanizace práva v českém státě nkanonické právo nměstské právo a horní právo nMaiestas Carolina npražská univerzita napelační soud n„Justiniána ciesaře ustanovenie a naučenie“ (1562) a Sachsenspiegel Schwabenspiegel Sachsenspiegel a Schwabenspiegel a Všehrd Viktorin Kornelius ze Všehrd Recepce v Německu njednorázové převzetí (= recepce v pravém slova smyslu, ale ius commune) nzřízení říšského komorního soudu 1495 nŘád říšského komorního soudu •žaloby proti zeměpánům + odvolání od zemských a městských soudů •soudit především podle „obecného práva říše“ (+ domácí právo) Právnické školy nkameralistika •sepjetí s Říšským komorním soudem •Joachim von MYNSINGER von Frundeck, Andreas GAIL nškola právníků – systematiků •vliv humanismu nsaská právní věda (východiskem Konstituce, zákoník ovlivněný římským právem; 1572) •Benedict CARPZOV (1595 – 1666) nusus modernus pandectarum MYNSINGER, Joachim a Frundeck Institutiones iuris civilis Venetiis, 1569 Mynsinger a carpzov carpzov01 Usus modernus pandectarum nzejména 17. a 18. století n„moderní užití římského práva“ •Samuel STRYK: Usus modernus pandectarum •Georg Adam STRUVE: Iurisprudentia Romano-Germanica forensis („Malý Struve“) •Johannes SCHILTER: Praxis iuris Romani in foro Germanico nnejdříve lotharská legenda, pak: ŘP platí silou právního obyčeje a dsc02644 stryk Samuel Stryk (1640 - 1710) a Struve Struve01 Georg Adam Struve a Schilter (1683) Věda pandektního práva v 19. století (pandektistika) nv širším rámci historické školy nnávrat k CIC (glosátorům) npřesné pojmové učení ndotvořila obecnou teorii občanského práva (viz BGB) nCarl Ludwig ARNDS, Friedrich Carl von SAVIGNI, Georg Friedrich PUCHTA nkritici: Rudolf von IHERING Friedrich Carl von Savigny (1779 -1861) savigny Friedrich Carl von Savigny (1779 -1861) Caspar Rudolf von Ihering (1818 - 1892) RudolfvonIhering2 Caspar Rudolf von Ihering (1818 - 1892) Závěry (1) nna základě studia ŘP vyrostlo ius commune a pak věda soukromého práva nrecepce sehrála specifickou roli zejména v německých státech n Závěry (2) nstaré ŘP právní řády •modernizovalo •unifikovalo novlivnilo i veřejné právo •opírala se o ně universalistická koncepce středověké římské říše •opíraly se o ně centralizační a unifikační snahy panovníků •zásluhou kanonického procesu se modernizovalo a unifikovalo soudní řízení Závěry (3) nodstraňování překážek podnikání: •personality práva ve Franské říši •primitivní úpravy obligačních poměrů u Germánů (a Slovanů, …) •ekonomické nejednotnosti Německa •feudálních omezení v disponování s majetkem •nedávných představ o důsledné státní regulaci