PRÁVNÍ KULTURA VE STŘEDOVĚKU JAKUB RAZIM STŘEDOVĚKÉ PRÁVO „DVA PRÁVNÍ SVĚTY“ národní právo učené právo • „renesance“ 12. století • CIC • akad. emancipace pr. vědy: leges + canones • profesionalizace pr. aplikace • racionalizace práva • byrokratizace • práv. stav • ŘP „lex omnium generalis“ ANTROPOLOGICKÝ POJEM PRÁVA (POSPÍŠIL) „právo je pojem a nikoliv jev“ • forma: • abstraktní pravidla (kodifikace, chování lidí, rozhodovací praxe) • obsah: • autorita • univerzální použitelnost • závazek • sankce 4 FORMY A PRAMENY PRÁVA • dle vzniku (Ebel): • právo stanovené (Gebot)  autoritativní příkaz vrchnosti • právo usnesené (Willkür)  konsensus pr. společenství • právo nalézané (Weistum)  výsledek soud. činnosti OBYČEJ• 2 aspekty (Lesaffer): • materiální  usus  pravidelnost • psychologický  opinio iuris • charakteristika: • primárně nepsaný • spontánní vznik • růz. míra obecnosti (lokál. variace) • ve vztahu k psan. právu (Hudson) • interpretační vodítko • vyplňování mezer • konflikt: „dobrý“ x „špatný“ • paradox  idea starobylosti, neměnnosti x proměnlivost v praxi (correctio) CAPITULARIA • platnost: • zásadně teritorium • nezávazné pro nástupce na trůně • nedokonalá archivace • publikace  missi dominici • problematická efektivita • stížnosti • opakování příkazů • raněstv. mocenské akty panovníka • obv. „předjednávány“ (dvůr, sněm) • forma: růz., větš. členěny na capitulae • obsah: • zákonodárství • správa • církev • dělení: • cír. x svět. • per se scribenda (samost.) • legibus addenda (doplňky a modifikace kmen. práv) • missorum (úřed. instrukce) • Capitula legi addita (816): Když svědčí dvě svědectví o téže věci a jsou ve vzájemném rozporu, pak nechť hrabě zvolí po jednom zástupci z každé strany, aby spolu bojovali se štítem a holí. Budou-li však tito svědkové příliš slabí, mají být zkoušeni u kříže. Jsou-li ale příliš staří a nemohou-li stát u kříže, mají za sebe poslat syny, nebo příbuzné, nebo kohokoliv chtějí, aby je zastoupili. A každý, kdo bude usvědčen ze lži, nechť ztratí pravou ruku. LEGES BARBARORUM • raněstv. sepsání kmen. práv • výraz akulturace a přijetí „řím.“ forem spol. organizace • zákonodárcem je obv. náčelník • spolupůsobení kmene • latina • personalita • růz. stupeň romanizace • Liber iudiciorum (654): Udeří-li svobodný jakoukoli ranou do hlavy svobodného, ať dá za modřinu 5 solidů, za roztrženou kůži 10 solidů, za ránu až na kost 20 solidů, za zlomenou kost 100 solidů. Způsobí-li to však svobodný cizímu otrokovi, ať zaplatí polovinu výše psaného vyrovnání. Spáchá-li to pak otrok na otrokovi, ať plní třetinu téhož vyrovnání a dostane 50 ran. Zraní-li ale otrok svobodného, vyrovná se tak, jako když svobodný poraní cizího otroka a dostane 70 ran. Nebude-li ovšem pán chtít se za otroka vyrovnat, ať je otrok za zločin vydán. DOKUMENTY Z PRÁVNÍ PRAXE: LISTINY A PR. KNIHY PR. KNIHY • v kodifikačních „vlnách“ od 13. stol.: Sachsenspiegel aj. zrcadla (Deutschen-, Schwaben-, Franken-) • soupisy obyčej. práva v národ. jazyce • náběhy k věd. zpracování  evidence, systematika, komentář • v platnosti dlouho do novověku • autor: • větš. znalec práva/pr. praktik • větš. z (polo)soukr. iniciativy • fce: formativní (vliv na pr. praxi)+ informativní (info o právu) LISTINY • od 13. stol.: Sachsenspiegel aj. zrcadla (Deutschen-, Schwaben-, Franken-) • písemnosti • forma: vyhotovení a ověření • obsah: pr. jednání • notitia (ověř.) x carta (disp.) • výstavba: • protokol  arenga • text  pr. jádro • eschatokol  svěd. řada • ZBS (1212): Poněvadž ozdoba a moc císařská předchází náš stav, že nejen hodnosti ostatních knížat, nýbrž i královská žezla uděluje náš majestát, pokládáme za slavnou a velikou věc, že v tak velikém dobrodiní naší štědrosti i jiným vzrůstá rozmnožení královské důstojnosti a že tím naše vznešenost netrpí nijakou újmu. • ZBS (1212): Proto my po přihlédnutí k přeslavným službám oddanosti, které veškerý lid český od dávného času věrně a oddaně prokazoval císařství římskému a že jasný král jejich Otakar od začátku mezi jinými knížaty, zvláště před ostatními, nás zvolil císařem a při naší volbě ustavičně a užitečně setrval: jako náš milý strýc, dobré paměti král Filip po radě knížat svým privilegiem ustanovil, také my jej králem ustanovujeme a potvrzujeme a tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme a království České štědře a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti našeho dvora jemu a jeho nástupcům navěky propůjčujeme a chceme, aby kdokoliv z nich bude zvolen králem, k nám nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal. • ZBS (1212): Této věci svědkové jsou tito: arcibiskup z Bari, biskup tridentský, biskup basilejský, biskup kostnický, biskup churský; opat z Reichenau, opat svatého Havla, opat Wisemburský, Bertold z Neifen, přední notář dvora královského: hrabě Oldřich z Kyburka, hrabě Rudolf z Habsburka a lantkrabě v Alsasku, hrabata Ludvík a Heřman z Froburka, hrabě Wernéř z Hohenburka, Arnold šlechtic z Wartu, Rudolf fojt z Reprechtsweileru, Rudolf z Ramensberka, Alberto z Tanehausu, komorník, a mnoho jiných velmožů a šlechticů a svobodníků, jejichž svědectvím je toto privilegium potvrzeno. STŘEDOVĚKÉ PRÁVO • komplementarita: učené pr. x národní pr. • personalita x teritorialita • otevřenost vůči jiným norm. sys. • statusová nerovnost před zákonem  právo jako privilegium • pluralita „center normativní aktivity“ (Rückert)  ne-systém • subjektivní  „listinné“ právo (Krause) • objektivní  do 12. stol. týká hlavně procesu výkonu spravedlnosti • „gutes altes Recht“/ lex prior melior (Kern) • „deficitní“ bez moc. monopolu  • „konsensuálné-konkrétní“ • identifikováno ve sporech (Weitzel) • „aliterární“ dynamika paměti a zapomínání (Vollrath) • „obyčejové“ • „ritualizované“ (Dilcher, Althoff) STŘEDOVĚKÝ PROCES ZÁKLADNÍ CHARAKTER (OESTMANN) 1. Jaká je role „státní“ moci? 2. Kdo soudí? 3. Podle jakých procesních zásad? „DVA PRÁVNÍ SVĚTY“ národní právo učené právo • soudce rozhoduje ve věci samé • formalizovaná procedura • racionální dk, zaměřuje se na předmět • většina • víceinstanční sys. • spíš judikace (povin.) • CÍL: rozhodnutí sporu na principu subsumpce • laický soudce řídí soud. jednání • pr. společenství rozhoduje ve věci samé • neformalizovaná procedura ad hoc • iracionální dk, zaměřuje se na strany • jednomyslnost • jednoinstanční sys. • spíš mediace (dobrovol.) • Z.: veřejnost, ústnost, dispozitivnost • CÍL: obnova řádu a mezilidských vztahů METODY ŘEŠENÍ KONFLIKTU SOUD MIMO SOUD NÁSILÍ SMÍR Fehde SPOR convenientiae mediace arbitráž rigor iustitiae obj. měřítka ekvita subj. pocit (amor) win-lose win-win SOUDNICTVÍ • kolektivní  tribunál za předsednictví lokální/centrální autority • znalosti, charakter a status přísedících: „experti“ v právu + boni homines (míst. elity) • pers. obsazení  vynutitelnost, participace cír. hodnostářů  odbornost, nábož. sankce • mocen. faktor • veřejnost • jednotný (není rozdílu na civ. a trest.) a „pragmatický“ proces dle okolností případu • skutk. otázky se řeší obvykle rekurzem do minulosti  paměť, pís. důkazy • pr. otázky se řeší nalézáním odpovědí v pr. paměti ad hoc • v obou případech se hledají precedenty • cíl: ukončení sporu, obnova narušených vztahů • komplementarita s ADR PRÁVNÍ RITUÁLY RITUÁL • obec. (Althoff-Siep): • deskriptivní část: standardizované způsoby kolektiv./individ. chování, které: • je založeno jak na vnucených, tak na tradičních pravidlech • identicky, popř. s drobnými obměnami se opakuje • má symbolický rozměr • funkcionální část: • ovlivňuje soc. status aktérů • manifestuje systém hodnot a představ • zavazuje aktéry do budoucna • v právu (Dilcher): • inscenace na veřejnosti • sakrální autorita • právní účinky • odkaz k normat. představám • performance rituálu (forma) = výkon práva (obsah) • fce: • komunitární • stabilizační • protikonfliktní • legitimita: stáří, opakování, původ • soustavné „zpřítomňování“ obsahů práva v orál. kult. DEDITIO • „rituál moci“ (Althoff) • ant. počátky: vstup mezi klientelu, voj. kapitulace • stv.: mimosoudní řešení konfliktu • fce: • stabilizovat politický řád • legitimizovat kroky panovníka • harmonizovat protikladné zájmy vládnoucí elity • poskytnout zadostiučinění poškozeným • nápodoba nábož. rit. z penitenciální praxe  demonstrace pokory  rit. gesta a promluvy: bosé nohy, roucho kajícníka, sypání popelu na hlavu, slzy, prosby, proskyneze (klečení), prostrace • veřejnost • humiliatio-exaltatio (christomimesis) • fáze: 1. iniuria/offensio = zásah do práv, statusu a cti panovníka 2. reconciliatio = zprostředkování smírného řešení sporu 3. satisfactio = imateriální zadostiučinění formou rituálního podrobení, eventuálně i náhrada škody Římský král předává Břetislavovi štít s (plamennou) orlicí v lat. překladu Dalimilovy kroniky (sign. XII.E.17, fol. 3v) INVESTITURA • „soukr.“ sféra  transfer majet. práv • „veřej.“ sféra  inaugurační a přechodový rituál  transfer vrchnost. práv • fce: minimalizace spol. rizika a nejistoty v důsledku bezvládí • předání symbol. předmětu: • pozemek (věc: hrouda hlíny, drn trávy, větev, fošna ze dveří + panství: rukavice, krb. hák, kopí, nůž, kobouk) • panství (žezlo, praporce) • autonomní rit./součást feudál.-vazal. vztahů • „graciální“ polit. řád (Weinfurter) • „antropologické konstanty“ lenní infeudace (Le Goff): • místo  symbolická půdu, kam přijížděl vazal za svým pánem • veřejnost  společenství přijímá vazala do svého středu, je svědkem a ručitelem jeho iniciace • individualizace  poměr vazala a pána se promítá do průběhu infeudace, která se adaptuje na konkrétní podmínky v místě a čase • fixace  uchování aktu v paměti Král uděluje knězi a ženě léno symbolizované žezlem (Sachsenspiegel – Lehnrecht, Cod. Pal. germ. 164, fol. 1v) CIRCUITIO • čes.: „újezd”, lat.: „circuitio“, resp. „circuitus“, nebo „ambitus“ • paralela s Königsumritt (Bader)  rituál. obcházení nebo objezd na koních • v terénu za účasti místního obyv., znalců (Feldgeschworene) a provinc. úředníků  autorizace, paměť • fce: zmocnění se, obnovení držby/svrchované moci nad územím a obyvateli • formy: periodicita (někdy jen ad hoc část hranice), slavnosti • individ.  vytyčení hranice pozemkového majetku za účelem pr. dispozice • kolekt.  vytyčení pr. rámce pro život pospolitosti a posílení její identity • nábož. prvky  účast cír. osob, imitace procesí • pr. podstata: tradice • prodávající  symbol. prokazuje vlastnickou svrchovanost nad zcizovaným územím • kupující  nabytí vlastnictví a příležitost, seznámit se důkladněji s jeho rozsahem Vytyčení hranic Würzburgu (Würzburská kronika Lorenze Friese –der Univ. bibl. Würzburg, M.ch.f. 760, fol. 15r) STŘEDOVĚKÝ „STÁT“ CO JE „STÁT“? • lidské společenství, které si na (víceméně) pevně určeném území (víceméně) úspěšně nárokuje pro sebe monopol (kontrolu) na legitimní použití fyzické moci • poměr panství člověka nad člověkem, opírající se o prostředky moci, jež je dobrovolně uznávána za legitimní • hledání počátků moderních národních států v minulosti a „vymýšlení“ národních příběhů  idea primordiálního národa CO JE „STŘEDOVĚKÝ“ STÁT? • spor o „středověký stát“ v Německu (Haller – patrimonialismus, Gierke – pospolitosti, Sohm – státní monopol na realizaci práva, Below – delegace státní moci v říš. teritoriích) • kritika prézentismu  namísto „státu“ LTI: „panství“ (Brunner), „politický řád“ (Mayer) • „personalizace“ státu  síť mocenských vztahů mezi příslušníky urozené elity • Mayer: Personenverbandstaat x territorialer Flächenstaat • vývoj od středověkého státu, založeného na osobních vztazích, k institucionalizovanému plošnému státu moderní doby (Mayer klade modernizační posun do 12. století, Keller až na přelom pozdního středověku a raného novověku, Strayer pak hluboko do novověku) PANOVNICKÝ DVŮR • CO: • organizované společenství • nadřízených a podřízených osob • kolem vůdčího jednotlivce, který je jeho tvůrcem • správní, politické a soudní fce + z hosp. dův teritoriálně zakotvené, ALE: mobilní + fce reprezentační a kult. + centrum mzn. aktivit • KDO:  curia minor  „všední“: členové vládnoucího rodu s „domácností“ (úředníci + služebníci + rádci)  curia maior  „slavnostní“: obec. shromáždění „SPRÁVA“ (WILLOWEIT) • prostředky a způsoby výkonu panství • stabilizace v prostoru • byrokratizace • zpísemnění agendy RÁDCI SLUŽEBNÍCIÚŘEDNÍCI DVORSKÉ ÚŘADY • čtveřice hlavních úřadů:  komorník  maršálek  stolník  číšník • „genetické pojetí“ = úřad je služba na principu delegace a zastoupení (Moraw) • okruhy činnosti • výkon svěřených pravomocí • správa majetku • smluvní základ • PO: fidelita jako korektiv řádného výkonu úřadu • PR: odměna „FEUDALISMUS“ FEUDALISMUS 1. lenní systém (F. L. Ganshof – právo) • hierarchicky uspořádaný systém závislostních vztahů, založených na syntéze věcných (léno) a osobních komponentů (vazalita) 2. státní forma na určitém stupni dějinného vývoje (M. Bloch – společnost) • osobní závislost a podřízenost sedláků • léno (držba spojená se službami) • třída specializovaných válečníků • vazalita (pouta poslušnosti a ochrany) • přežívání rodových a státních struktur ANATOMIE LENNÍHO VZTAHU PÁN VAZAL lennírituál ochrana radaapomoc věrnost LÉNO PROPŮJČUJE UŽÍVÁ os.komponenta věc.komponenta SCHÉMA LENNÍHO RITUÁLU 1. hominium: lenní slib (prohlášení vyjádřující vůli stát se manem), vkládání rukou (manus – potestas) 2. fidelitas + osculum: přísaha věrnosti doprovázená polibkem 3. investitura: udělení léna (smlouva) • symbolika gest a promluv • symbolika místa • publikum jako garant řádu světa • paměť MODER. POJETÍ FEUDALISMU • změna paradigmatu: • přehodnocení teze o „feudální anarchii“ a pozitivní ocenění vlivu lenního systému na stabilitu stv. polit. útvarů (Mitteis) • od lenní teorie k lenní praxi • od komplexních modelů k lokálním specifikům • od právní historie k „totální historii“ KRITIKA FEUDALISMU • v nejstarších vývojových fázích úzká pramenná základna • mnohovýznamové dobové termíny jsou nekriticky přijímány za důkaz existence právních institucí ve smyslu vědeckého modelu • středověká realita skrytá za „lenní terminologií“ je natolik proměnlivá, že se výkladový model feudalismu zdá být příliš zjednodušující až zavádějící • spojnice mezi beneficiem a vazalem se při kritickém čtení všech dostupných pramenů nejednou rozvolňuje DEKONSTRUKCE FEUDALISMU (REYNOLDS) Lenní právo: produkt byrokrat. správního aparátu a profes. práv. myšlení ve 12. století Lenní terminologie: nepřesná His. skutečnost: diferencovaná Koncept feudalismu: výtvor univ. feudistiky 16.-17. století