Bořivoj

·          První historicky doložený člen rodu Přemyslovců, ti odvozovali svůj původ od bájného
Přemysla oráče, který si vzal Libuši a stal se tak prvním českým vládcem.

·          Roku 855 se nechal spolu s manželkou Ludmilou pokřtít Metodějem.

·          Po rozpadu velkomoravské říše uznal roku 895 Bořivojův syn Spytihněv I. V bavorském
Řezně podřízenost přemyslovských knížat východofrancké říši, čímž rozhodl o začlení českého státu
do kulturní oblasti latinského Západu.


Vratislav I.

·          Bratr Spytihněva I., manželka Drahomíra, synové Václav a Boleslav.

·          Po jeho smrti se ujala regentské vlády Drahomíra.


Václav (svatý) (907-935)

·          Snažil se posílit vliv křesťanství.

·          Roku 929 vpadl do země saský král Jindřich I.

·          Český kníže uhájil samostatnost, ale musel změnit politickou orientaci z bavorského
Řezna na Sasko.

·          Výrazem nových zahraničních vztahů bylo založení kostela sv. Víta (světce uctívaného
zvláště v Sasku) na Pražském hradě.

·          Dne 28. září 935 byl Václav zavražděn družiníky svého bratra Boleslava na jeho hradišti
Staré Boleslavi.

·          Důvodů je více: od pouhé snahy se zmocnit trůnu až po nesouhlas s politikou svého
bratra.


Boleslav I. (Ukrutný)

·          Po nástupu na trůn dlouho válčil se Saskem, nakonec však uznal převahu krále a
pozdějšího císaře Oty I.

·          Za jeho vlády byly raženy nejstarší české mince – stříbrné denáry – a vznikl Vyšehrad,
který střežil pražskou kotlinu od jihu.

·          Roku 955 se Čechové již jako spojenci Oty I. účastnili vítězné bitvy s Maďary na Lešském
poli u Augsburgu.

·          Zatímco na Boleslavovi I. lpěla vina za bratrovraždu a byl proto středověkými dějepisci
nazván „Ukrutný“, jeho děti Boleslav II. Pobožný, Mlada a Doubravka si získaly uznání za aktivní
církevní politiku.

·          Doubravka se v roce 966 provdala za knížete Měška I. (nejstaršího historicky
doloženého polského knížete z rodu Piastovců) – syn Boleslav Chrabrý


Boleslav II. (Pobožný)

·          Rozšířil přemyslovskou vládu na oblast Moravy, Slezska, Slovenska (západního) a
Malopolska (území Vislanů).

·          Zasloužil se o založení pražského biskupství v roce 973, prvním biskupem byl Sas Dětmar.

·          České území přestalo být podřízené biskupství v Řezně (nyní spadalo pod arcibiskupství
mohučské).

·          Díky založení biskupství posílilo i postavení českého knížete, český stát tak vstoupil
mezi vyspělé křesťanské státy.


Spor se Slavníkovci

·          Narůstali politické ambice Slavníkovců, kteří užívali vévodskému titulu a začali razit
mince v Malíně a v Libici.

·          Situace se vyostřila expanze polských knížat Měška I. A jeho syna Boleslava I.
Chrabrého, kteří vytlačili české družiny z Krakova a Slezska.

·          To přispělo k nepřátelství mezi Přemyslovci a Slavníkovci.

·          V září roku 955 dobyla družina Boleslava II. hradiště Libici a pobila všechny přítomné
členy rodu.

·          Přemyslovci tímto drsným způsobem zlikvidovali možné rivaly a s konečnou platností si
zajistili převahu na českém území.


Spory o trůn

·          Kolem roku 1000 se český stát dostal do potíží – rozpory mezi vládnoucími Přemyslovci,
větší podíl na nich měl vznik Polska a Uher.

·          Právě Polsko získalo většinu území ovládnutých oběma Boleslavy, takže český stát zůstal
omezen jen na vlastní Čechy.

·          Sporů o vládu mezi syny Boleslava II. Boleslavem III. Ryšavým, Jaromírem a Oldřichem

·          Boleslav III. nechal bratra Jaromíra vykastrovat a Oldřicha se pokusil utopit v lázních,
navíc se dostal do střetu s pražským biskupem a velmoži

·          Koncem roku 1002 byl vypuzen Boleslav III. Ryšavý, protože vládl krutě, proto lidé
povstali a vyhnali ho

·          Po vypuzení Boleslava III. z Čech byl velmoži osloven Vladivoj (asi rovněž Přemyslovec).

·          Vladivoj se obrátil na římsko-německého krále Jindřicha II., od něhož přijal roku 1002
český stát v léno. Tím pouze potvrdil příslušnost do svazku rodící se Svaté říše římské.

·          Až obavy krále Jindřicha II. z rostoucí moci Boleslava Chrabrého přivodily obrat,
s říšskou pomocí byli Poláci z Čech vypuzeni a vlády se měli chopit Boleslavovi synové.

·          roku 1004 nastoupil na trůn Jaromír, ale neustále soupeřil o trůn se svým bratrem
Oldřichem

·          1012 byl nucen Jaromír uprchnout ze země a na trůn usedl jeho bratr Oldřich


Oldřich

·          Vítězně z bojů o trůn vyšel kníže Oldřich, který začal vládnout roku 1012.

·          Asi roku 1019 dobyl s pomocí syna Břetislava na Polácích Moravu, později mu zde předal
správu.

·          Moravu chápali jako marku (nárazníkové území chránící přemyslovský stát proti prvnímu
úderu případných uherských nájezdů).


Břetislav I. (Český Achilles)

·          Po Oldřichově smrti byl s Jaromírovým souhlasem zvolen za panovníka Oldřichův syn
Břetislav.

·          Kvůli své odvaze a statečnosti byl nazýván „český Achilles“.

·          Byl nemanželský syn, proto hrozilo nebezpečí, že ztratí nárok na knížecí trůn.

·          Aby tomu předešel, oženil se s německou šlechtičnou Jitkou.

·          Synové: Spytihněv II., Vratislav II., Konrád I. Brněnský, Ota I. Olomoucký, Jaromír


Expanze knížete Břetislava I.

·          V roce 1039 vedl výpravu do Polska.

·          Nad hrobem sv. Vojtěcha ve Hnězdně dal vyhlásit tzv. Břetislavovy dekrety (první známý
český zákoník, směřující proti přežívajícím pohanským zvyklostem).

·          S Vojtěchovými ostatky se pak vrátit do Čech s domněním, že papež povýší pražské
biskupství na arcibiskupství. K tomu ale nedošlo.

·          Naopak, Břetislav se 2x utkal s římsko-německým panovníkem, který žádal, aby mu český
kníže složil slib věrnosti a vrátil polskou kořist.

·          V prvním střetnutí roku 1040 Břetislavovo vojsko zvítězilo, v dalším roce byl Břetislav
donucen slíbit poslušnost Jindřichovi III.

·          Po jeho smrti až do počátku 13. století platil tzv. stařešinský řád (vládl nejstarší
mužský potomek přemyslovského rodu, zbylí mužští členové rodu měli úděly na Moravě (zejména
v Olomoucko, Brněnsko a Znojemsko) a v Čechách

·          Po Břetislavovi převzal vládu jeho syn Spytihněv II., který usiloval o návratu
k jednovládě, ale marně


Vratislav II.

·          Nejúspěšnější z Břetislavových synů.

·          V roce 1063 prosadil zřízení biskupství v Olomouci.

·          V období jeho vlády došlo k tzv. boji o investituru (zápas mezi římskými papeži a císaři
o to, kdo bude v říši vybírat a uvádět do úřadu biskupy, arcibiskupy a opaty) mezi císařem
Jindřichem IV. a papežem Řehořem VII.

·          Zatímco Polsko a Uhry sledovaly gregoriánskou (prořehořskou) politiku, Vratislav II.
vystupoval na straně Jindřicha IV.

·          Roku 1085 jej císař Jindřich IV. povýšil na krále. Tím se stal český vládce druhým
nejvýznamnějším feudálem ve Svaté říši římské.

·          Titul získal Vratislav pouze pro svou osobu, nebyl dědičný.

·          Slavnostní korunovace, provedená roku 1085/1086 v Praze, ale ukázala, že Češi a Moravané
vytvořili mezinárodně uznávaný stát, který se pevně začlenil do západokřesťanské Evropy.

·          Česká vojska se účastnila bojů s císařovými odpůrci v říši, Vratislav II. obdržel v léno
Míšeňsko a získal slib na zisk Rakouska.


Břetislav II. a Konrád I. Brněnský

·          Na sklonku Vratislavovy vlády došlo k odboji jeho syna Břetislava II., který podpořila
„mladší“ a nižší část aristokracie, to bylo projevem nedůvěry ve starobylí systém seniorátu.
Břetislav II. byl sice poražen, ale po epizodické vládě strýce Konráda I. Brněnského se ujal vlády.

·          Vnitřní napětí však pokračovalo, nechal vypudit část předáků a brzy na to zbavil moci
brněnské Přemyslovce.

·          Roku 1100 byl na loveckém dvoře ve Zbečně zavražděn.


Boje o trůn

·          Po Břetislavově smrti byl nejstarším Přemyslovcem právě vyhnaný Oldřich Brněnský, ale
předáci a biskup Heřman povolali Bořivoje II – nevlastní bratr Břetislava II.

·          Toto narušení seniorátu plánoval i Břetislav II., chtěl nástupnictví jen na větev
Vratislavových synů.

·          Bořivoj II. ale měl velké potíže, do Čech se vrátily dávno vypuzené rody.

·          Roku 1107 svrhl Bořivoje II. Svatopluk Olomoucký a ve shodě s bratrem Bořivoje
Vladislavem (jenž se měl stát jeho nástupcem) byl dosazen na trůn.

·          Kníže strávil své panování na výpravách a do vnitřních záležitostí zasáhl vyvražděním
Vršovců roku 1108, byl to drastický masakr, při němž padli všichni Vršovci přítomní v Čechách.

·          V následujícím roce byl Svatopluk zavražděn.

·          Jeho družina se pokusila prosadit za vládce jeho bratra Otu Olomouckého, ale čeští
předáci obhájili nástup Vladislava I.

·          Vladislav I. obnovil integritu českého státu.

·          Na sklonku jeho života ve snaze vyhnout se dalším krvavým obětem převzala aristokracie
spolu s královnou Svatavou (vdova po Vratislavovi II.) iniciativu do svých rukou a za nástupce
určila Vladislavova bratra Soběslava I.


Soběslav I.

·          Nejmladší syn Vratislava II.

·          Soběslav I. vrátil Vratislavovi z linie brněnských Přemyslovců jeho úděl, o který tak
přišel Ota Olomoucký, jenž předtím s Vladislavovým souhlasem vládl na celé Moravě a byl nejstarším
Přemyslovcem

·          Ota se proto uchýlil k římskému králi Lotharovi III., aby mu napomohl k vládě v Čechách.

·          Něco takového bylo v rozporu se zájmy šlechty.

·          bitva u Chlumce roku 1126 Soběslav se šlechtou proti Lotharovi

·          Nesešli se jako pouhá Soběslavova družina, ale jako sebevědomí obhájci své země.

·          Soběslav vyhrál, Ota padl, vztah mezi Lotharem a Čechami byl upraven podle formálního
lenního vztahu.


Vladislav II. (Vladislav I.)

·          V roce 1140 se uplatnila plně vůle šlechty, když dosadila na trůn mladého Vladislava
II., syna Vladislava I.

·          Nezkušený kníže se zprvu špatně vyrovnával s nesnesitelnou vládychtivostí předáků

·          Roku 1158 obdržel od římského císaře Fridricha I. Barbarossy v Řezně královský titul
(jako král Vladislav I.), který získal za pomoc Čechů na tažení proti Milánu v roce 1156.


Zmatek v říši

·          V roce 1172 se Vladislavův syn Vojtěch jako stoupenec papeže Alexandra dostal do
konfliktu s císařem.

·          To mělo závažné následky pro další vývoj.

·          Vladislav se pokusil zajistit abdikací vládu a královský titul pro svého syna Bedřicha,
jenž měl podporu šlechty, poprvé princip primogenitury (nástupnictví nejstaršího syna).

·          Císař však volbu neuznal a určil za vládce Oldřicha, který pak předal vládu Soběslavovi
II., jehož pak šlechta s velkou nechutí přijala.

·          To vneslo do říše zmatek, mnozí Přemyslovci se pokoušeli zmocnit moci nebo vybudovat
vlastní knížectví.


Soběslav II. (bratranec Vladislava I.)

·          Nedokázal si získat důvěru šlechty, ani vytvořit dostatečnou protiváhu z řad nižších
bojovníků (proto dostal přídomek „kníže sedláků“).

·          V bojích mezi Přemyslovci se postupně ztrácela autorita českého vládce a ambiciózní
členové dynastie opět hledali podporu u římských panovníků.


Konrád II. Ota a Jindřich Břetislav

·          Na řezenském setkání Přemyslovců a českých předáků s císařem Fridrichem I. Barbarossou v
roce 1182 byla Konrádovi udělena hodnost markraběte jako říšského knížete, čímž vzniklo markrabství
moravské, které bylo podřízené císařské moci.

·          Samotného postavení a hodnosti říšského knížete dosáhl v roce 1187 i pražský biskup
Jindřich Břetislav.

·          Na českém trůně se pak vystřídali oba ambiciózní Přemyslovci, Konrád II. Ota (1189-1191)
i Jindřich Břetislav (1193-1197).

·          Roku 1197 se vlády ujal Přemysl Otakar I. – syn Vladislava II.


Přemysl Otakar I. (1197–1230)

·          zahájil vzestup českého státu, syn Vladislava II. a Judity Durynské

·          Zlatá bula sicilská

o    vydal ji roku 26. 9. 1212 císař Fridrich II. v Basileji jako odměnu za podporu v boji a za
pomoct při zisku římského trůnu

o    název listiny – sicilská pečeť (jediná, která byla k dispozici Fridrichovi)

o    zaručen dědičný královský titul, čeští stavové rozhodují o volbě krále a císař jen potvrdí,
král má právo dosazovat biskupy, vymezovala hranice českých zemích, český král se musí účastnit
říšského sněmu, král má právo volit císaře SŘŘ = stal se kurfiřtem

o    nedělitelnost státu, dědičný královský titul, právo dosazovat biskupy, jeden ze 7 voličů
císaře

·          zaměnil seniorát za primogenituru (vládnout bude nejstarší syn panovníka) – snaha
zabránit sporům o trůn

o    správu Moravy svěřoval do rukou svých synů

·          změnil znak českého království z plaménkové (svatováclavské) orlice na dvouocasého
českého lva = symbol moci a úspěchu; zobrazuje se dvouocasý stříbrný lev na červeném poli

·          zakládal královská města: Olomouc, Hradec Králové

·          denáry nahradil brakteáty – mincovní reforma


Václav I. Jednooký (1230–1253)

·          korunován roku 1228 s manželkou Kunhutou Štaufskou

·          1241 bitvu u Lehnice (Polsko) – odražen útok mongolského Tatarů, kteří plenili Moravu

·          1247 – se proti němu vzbouřila šlechta a zvolila si za krále jeho syna Přemysla Otakara
II., PO II. poražen a prozatím dostal od otce titul moravského markrabě

·          začaly se užívat erby


Přemysl Otakar II. Král železný a zlatý (1253–1278)

·          král železný a zlatý (silný a bohatý)

·          sňatek s Markétou Babenberskou → rozšířil území stáru o Horní a Dolní Rakousy, Štýrsko,
Korutany (byla o 30 let starší → rozvod)

·          vydal se na křížové tažení do Pobaltí, aby získal podporu papeže, zde 1255 založil
Královec (Východní Prusko), dnešní Kaliningrad (Rusko)

·          1260 – bitva u Kressenbrunnu (o rakouské Štýrsko) proti uherskému králi Bélovi IV.,
vyhrál → definitivní zisk Štýrska → oženil se s Kunhutou Uherskou (Bélova vnučka)

·          snaha získat korunu římského krále, německá šlechta ale volí Rudolfa Habsburského
(chtěli oslabit jeho moc)

·          konflikty s českou šlechtou (Vítkovci – Záviš z Falkenštejna) a Rudolfem Habsburským

·          spory vyvrcholily 26. 8. 1278 - bitva na Moravském poli – utkal se zde proti Rudolfovi
Habsburskému, ale zradila ho šlechta → poražen a zabit

·          po smrti Přemysla se ujímá vlády Ota Braniborský (poručník Václava II.)


Ota Braniborský

·          poručník Václava II. (věznil ho na Bezdězu a v Braniborsku)

·          měl zajistit jeho výchovu, to se nestalo, Václav neuměl číst ani psát

·          „zlá léta“ – šlechtická anarchie, hladomor, epidemie, drancování Čech

·          šlechta se poté spojila s městy, vyhnala Branibory a vykoupila Václava za 20 000 hřiven


Záviš z Falkenštejna

·          nový manžel královny Kunhuty

·          princ Václav se vrátil do Prahy 1283, získal si jeho přízeň a stal se jeho rádcem

·          1290 popraven před Hlubokou


Václav II. (1283–1305)

·          po smrti svého otce byl vězněn na hradě Bezděz, matka Kunhuta ho opustila

·          Václav převezen do Branibor, české království ve správě jeho strýce Oty Braniborského –
neblahé období „Braniborů v Čechách“ (drancování)

·          Václav vykoupen českou šlechtou i městy, návrat do země (1283), spolupráce s matčiným
novým manželem Závišem z Falkenštejna, později roztržka a Závišova poprava

·          oženil se s Gutou Habsburskou (dcera Rudolfa I.)

·          za jeho vlády se v Kutné Hoře našlo veliké naleziště stříbra (1290)

·          1300 – horní zákoník – stanovil pravidla těžby a prodeje stříbra

·          král polský (sňatek s Eliškou Rejčkou) – v Polsku vymírají Piastovci

·          pro svého syna Václava III. získal i korunu uherskou (po vymřelých Arpádovcích)


Václav III. (1305–1306)

·          manželka Viola Těšínská

·          3 koruny: uherská (přijal jméno Ladislav V.), polská a česká

·          musel se vzdát koruny uherské, aby udržel korunu polskou, ale začali se proti němu
bouřit i Poláci (kníže Lokýtek)

·          při tažení do Polska, aby uhájil polskou korunu zavražděn v Olomouci 4. srpna 1306 =
vymření Přemyslovců po meči

·          Přemyslovci vládli 421 let, 30 panovníků, první a poslední domácí (česká) dynastie


Rudolf habsburský (1306–1307)

·          vzal si Elišku Rejčku (vdovu po Václavovi II.), král kaše – hamižný


Jindřich Korutanský (1307–1310)

·          manžel Anny Přemyslovny (dcery Václava II.)

·          neschopný vládce – bezcharakterní, neschopný

·          opoziční skupina mocných pánů, ti naplánovali sňatek Elišky Přemyslovny a Jana
Lucemburského