KRONIKA ZBRASLAVSKÁ. PŘEKLAD JANA V. NOVÁKA ÚVODEM A POZNÁMKAMI PROVÁZÍ VÁCLAV NOVOTNÝ. V PRAZE, 1905. NÁKLADEM NADÁNÍ FRANTIŠKA PALACKÉHO. Nesnáze Gbraslavě po smrti Václava III. 189 pádu tohoto mladistvého krále přihodilo se Zbraslavi, rozvláčné 1306 bylo by povědéti nebo napsati. Uštknutím smrti statečný rod králův Takto jest přemožen, potomek mužbký žádný nezůstal. Jen svazky pohlaví ženského zůstaly; Odtud smutný nápěv pěj, osiřelý lide Český. Hle, nyní sklíčen leží, smrtí přemožen král tento, Běda, přirozený, nedostane se tobě nikdy takového krále. Království, právem lkáš, protože hle, králů Českých Sedmi jsi zbaveno a tak bídně ovdovělos. Je to skutečnost smutná, sedmý tento král poslední, Při němž přirozenost všemu lidu obllbiti se slibující Takto jest zničena, bědováním veškeren lid naplněn. Ženicha nevěsta nemá, po němž nyní dospělá schne Země Česká, trpící rozmnožení zlého. Zabit pak byl tento slavný král Uherský, Český a Polský léta Páně 1306 dne 4. srpna v osmnáctém roce věku svého, Í-Aus-jehož duše v pokoji věčném a sídle nadhvězdném s andělskými obyvateli šťastně nechť odpočívá. Pochován pak jest v Olomouci ve větším chrámě před hlavním oltářem. Nikomu však není pochybno, že též on na Zbraslavi byl by pochován býval, kdyby po obdržení ran byl mohl něco promluviti a pohřeb si vyvoliti. Neboť často dříve byl říkal, že nikde nechce býti pohřben nežli na Zbraslavi.13) Kapitola LXXXV. Jak Rudolf, vévoda Rakouský, syn Albrechta, krále Římského, zvolen byl za krále Českého léta Páně 1306.1) Když vyhynulo urozené símě mužského rodu slavných králů Českých, odtud království přirozeného pána jsouc zbaveno 13) Václav III. byl péčí sestry své Elišky později skutečné na 'Zbraslav přenesen, a to dne 3. října 1326, o čemž naše kronika vypravuje v knize IL, kap. XVII. LXXXV. *) O volbé Rudolfově jedná Ilorčička, Herzog Rudolf III. von rOesterreich Einsetzung zum Könige von Böhmen i. J. lííOO. MVGDB. XVII., str. 186 n.; některé jeho mylné názory opravují díla od nás v dalších poznámkách citovaná. Kroniku Xliraslavská, kn. I., kap. LXXXV. i.w. (» kráb' jluělio si odjinud bohužel nuceno bylo žebrati, jakkoli nedávilo pred tím, záříc v jasné slávé, i správu cizích království si obyčejné osobovalo. O jak záhubná proměna a žalostila opuštěnost! O jak náhle kterýkoli na krehkých základoch spočívající vrchol důstojnosti na tomto svété seshroutí! Kdy/ tedy zabit byl Václav, sedmý král Český, v květu mládí svého, učiněno svolání obecné tak pánů a rytířů, jako iné- Ug.stanuv o volbu krále jiného k oktávu Nanebevzetí do Prahy, o kteréž lhůtě neshodou hlasův a růzností obliby překažena byla svornost volby.'-') Neboť někteří mezi voliči obrátili hlasy své na Rudolfa, vévodu Rakouského, syna Albrechta, krále ílťniského, jiní na Jindřicha, vévodu Korutánskeho, jenž tehdy osobně byl přítomen, většina však lidí, ale nikoli rozumnějších, žádala si za krále a volila Jindřicha, vévodu Korutauského, proto, že starší dceru královskou měl za choť, protože lid pošetilý neví, čeho žádá, a neví, jaký jest [ten], jehož volí; předkládají se v jeho prospěch listiny císařské3): jestliže by některý z králů Českých bez potomstva mužského vykročil z tohoto života, dcera témuž právu v království že se má těšit i jnko syn, aby někdy dravost smrti nepřetrhla pásma rodu královského. Přízeň obecného lidu tedy vzbudila pokřik a žádala, by Jindřich, vévoda Korutánsky, volbou stal se králem Českým. Rozvaha však rozumnějších a starších ne-klonila uši k lomozu křiku lidového, nýbrž zamýšlela učiniti něco jiného, co tehdy zdálo se užitečnějším. Dále Albrecht, kiál Římský, slyše, že zemřel Václav, král Český, syn sestry jeho, sebrav vojsko k zemi České se blížil a tvrdil, že Rur< dolf, syn j?ho, vévoda Rakouský, musí býti za krále zvolen, a skrze slavnostní posly o to, aby se to provedlo, usiloval. Týmž způsobem týž Rudolf, vévoda Rakouský, převzav posilni otcovo, s ozbrojenci ku království Českému se blížil. A tak přišel král Albrecht od západu, syn od východu, onen z I'«>liiick<: Mrany 1 i ô í ľalackV II., 1. str. 311 n.; o právních otázkách s \ulitou Minvisojiiich srnvn. liailmuuin 71G n., 387, 448 a Exkurs II. ;i III, sir. >77 u., a pn.ii urinu Xovolný str. 6í»; Goll, K výkladu jtrivik'i.'i* Fridricha II., VISji. ľ.1113. *) Ž<> tyto lisiiny l.yh pndvržony, dokazuje Palacký na uv. m. SIS, jiozii. 3.'i7, a u/navá sp po urin oliernú. Volba Rudolfa za krále. 191 u města Louu;4) tento u Jihlavy položil se táborem, a svorní (1306) v úmyslu se vší bedlivostí oba pracovali u království. Vědouce tedy někteří z pánu, jakož i měšťanu, že otec jest velmi mocný a syn jeho, vévoda Rakouský, moudrý a spravedlivý, tohoto Rudolfa, vévodu Rakouského, zvolili za krále Českého. Vida pak to vévoda Korutánsky, žeby neprospěl, tajné z Prahy zároveň s paní Annou, chotí svou, uprchl, a prošed skrze Bavory, navrátil se do zemé své, odkud byl přišel.5) A poněvadž se o něm myslilo, že má při sobě vlastnosti, jež králům se hodí, lid obecný útěkem jeho obecně byl znepokojen, urozená panna Eliška, dcera krále Václava, pro odchod švagra a sestry své z plné důvěry počala tolik naríkati a plakati, že bylo žalostivo na to hleděti, poněvadž od nikoho z lidí nechtěla přijímati útěchy. Neboť se vší touhou ráda byla by viděla, aby Jindřich, vévoda Korutánsky, zároveň se sestrou její království byl nabyl. To tehdy za dobré a užitečné sobě i království pokládala, ale později zkusila opak, jakož i ostatní. Rudolf tedy zvolen byv za krále Českého, města a hrady některé pánům některým odevzdal6) a měšťanům dary rozdělil; jakož před zvolením svým jednomu každému byl slíbil, tak nyní daroval. Neboť byli někteří tak ze šlechty, jako z měšťanstva, kteří volili tohoto Rudolfa z ohledu na strach a na dar, jakkoli byl ku kralování způsobilý. Posléze tento Rudolf . zároveň s otcem svým okolo svátku Narození blahoslavené Panny do Prahy vešel,7) také paní Alžbětu, vdovu po panu Václavovi starším, manželstvím si spojil, jakož byl drive přislíbil, nežli byl zvolen. Kníže tento zajisté hned na počátku kralování svého zasazoval se o prospěch obecný, bylť *j Albrecht byl v Lounech 3. října 1306 (Iteg. II., č. 2109 a2110), syn jeho Rudolf již I. října stál před Frahou (tamže č.-JiOH) a 3. října byl již t Praze (č. 2108). ») Podobné líčí události Jan z Viktringu (IJôhmer FRG. I., 350). 6) Některé listiny o odměnách českých pánu strany Rudolfovy v Eg. II., č. 2106, 2108-10. 7) V datu jest patrné omyl; narození panny Marie připadá na k. září, Rudolf byl v Praze teprve počátkem října. Albrechta pak vidíme v Praze teprve 22. října (Reg. TI., č. 2111); správnější datum sňatku ÍRudolfa s Alžbětou udává Chron. Sanpetrinum (vyd. Stiibel, G. Q, der Provinz Sachsen, I., str. 147), že totiž sňatek slaven okolo svátku sv. Kavla (16. října). • Kronika Zbraslavská, kn. L, kap. LXXXY. 13