PRÁVA MĚSTSKÁ
KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO
A
MARKRABSTVÍ MORAVSKÉHO
SPOLU S KRÁTKOU JICH SUMMOU OD
M. PAVLA KRYSTYANA Z KOLDÍNA,
VYDÁNÍ PÁTÉ.
UPRAVIL
JOSEF JIKEÓEK.
V PRAZE.
1876.
O. XXVII—XXX.   P. I—II.
345
práva tohoto upadá.  Která/to pokuta záleží na spravedlivém
saudcův uvážení, vedle účinku a zásluhy jednohokaždého.
Všeliká šibal81va a neupřímnosti lidské mih stellionatu se zavírají, kterýmiž lidé buď lživau řeči a klamavými zprávami neb skutkem k oklamání přicházejí.  Pokuta toho na uvážení saudcův.
O. XXIX.
Grimm ábigeatus, dobytka a stáda zahnání aneb odražení, což se vykonává, když někdo lstně cizímu stádu úklady činí a potom zlodějsky je zahání a prodává. Pokuta vedle uvážení spravedlivého přísežných a obyčeje jednohokaždého města aneb krajiny.
Dobytek kdo zahání a potom jej prodává, pokutu podle uvážení saudcův a obyčeje města ponese.
O. XXX.
Occultatio sivé receptatio latronum, skreyvání, fedrování,
přechovávaní aneb přijímání lotrův a jiných zlých škůdci lidských.
A přyímači, přechovavaci a škodných lidí fedrovníci jednostejnau
se pokutau tresčí, jako ti, kteříž lotrovství všelijaká provozují
a vcystupkův rozličných se dopauštějí.
Prijímači a fedrovníci škůdcův lidských tauž se pokutau trestcí, jako škůdcové á lotři.
DE FURTO.
O krádeži aneb o zlodějství. P. i.
Krádež jest lstné dotýkání věci cizí mohvité, kteréž působí
a děje se bez povolení pána té věci, k nabytí jakéhožkoli zisku
z požívání jejího.
Krádež jest lstné dotýkání věci cizí mohvité bez povolení pána té věci.
p. n.
I. Krádež všelijaká jakž rozkazem božím, tak také právem přirozeným se zapovídá.
II. Právo přirozené: „Čeho sobě nechceš, nečiň toho jinému."   Právo božské: „Nepokradeš."
346
O krádeži aneb o zloiejttvL
Krádež se zapovídá jakž rozkazem božím: „Nepokradeš," tak právem přirozeným: „Čeho sobe nechceš, nečiň jinému."
P. III.
I. Krádež dvojí jest. Jedna zjevná a patrná, jako, když zloděj při skutku krádeže postižen bývá, anebo věc kradená zjevně při něm se nalézá.
II. Druhá tejná, jako, když se z svědkův a z prňvodův a
po příčinách jistých krádež na zloděje dovede.
Krádež jest dvojí. Jedna zjevná, když zloděj při skutku poBtižen bývá. Druhá tejná, když se krádež z průvodu vyhledá.
P. IV.
I. Za starodávna na ty, kteříž se krádeže dopauštěli, nebyla právy uložena pokuta hrdla ztracení. Než, kdož se krádeže dopustil, býval k tomu přidržán, že musil to čtvernásob aneb nejméně dvojnásob tomu, komuž škodu udělal, nahraditi. Chudší pak, kteříž statkem svým škody nahraditi nemohli, bývali kyjem biti, metlami mrskáni, vypověděním ztrestáváni. Ale císař Fridrich První toho jména, kterýž slaul také Barbarossa, z hodných příčin posledním právem a ustanovením svým, vida, že se taková nepravost velmi rozmohla, nařídil a pokutu na zloděje hrdla ztracení uložil, to jest, aby zloděj každý šibenicí ztrestán byl.
Každý zlodej šibenici ztrestán býti má podle nařízeni císaře Fridricha Barbarossy.
II. A však saudcové, nebyl-li by veliký vzatek aneb krádež, mohau pokutu zmenšiti, aby ne pro všelijaký vzatek aneb krádež měl hned člověk hrdla zbaven býti.
Avšak pro malau krádež nemá hrdlo odnímáno býti.
P. V.
Tau pak pokutau netoliko sami zloději, ale i všickni ti ztrestáni buďte, kteřížby zloděje fedrovali, jim radau i skutkem napomáhali, kradené věci k sobě vědomě přijímali, zloděje, ná-keřníky a laupežníky přechovávali a jim veystrahu dávali; proto, že přijimači a přechovavači jednostejné pokuty, jako i zloději, hodni jsau. Nebo kdož vědomě zloděje do svého domu přijímá, jim hospodu dává, ten slove zatajitel zlodějství a přijimač.
Kdo zloděje fedruje a od nich vědomě kradené věci přijímá, je přechovává, veystrahu dává: též jako zloděj buď ztrestán.
p. tu-v m.
347
P. VL
Item, kdožby zloději vědomě půjčil řebříka; kdožby mu dvéře, okno aneb co jiného otevřel; nětco toho, po čemby veyše lézti mohl, k vykonání krádeže dodával aneb půjčoval; kdožby Časem nočním aneb ve dne na stráži stál zlodějům, aby v skutku polapeni nebyli, návěští a veystrahu dával; vědomě klíče, kozí nohy aneb jiná instrumenta, nástroje aneb přípravy, jichžto zloději požívají, dělal, dodával aneb strojil: ti všickni takoví jsau pomocníci zlodejstva a krádeže aučastníci. A též ti, jakožto přechovavači a zlodějův fedrovníci, mají podle práva ztrestáni býti jednostejnau pokutau, jako zloději.
Kdoby zloději řebříka nebo nětčeho jiného dodal neb půjčil, aby krádež vykonal, neb výstrahu mu dal, aby nebyl polapen: též na hrdle bude trestán.
P. VIL
Komužby se hovada ztratila a jiní živočichové, jako slepice, husí, kačice, svině, krávy, ovce etc, kterážto, neužívajíce rozumu a nejsauce ostříhaná, letí aneb běží z místa jednoho na druhé: tehdy pro shledání a zlapání takového dobytka aneb ptactva náleží a sluší, ano i práva propůjčují, sausedu do domu sauseda druhého, prvé v tom jemu aneb čeledi jeho se ohradíc, vjíti, a cožby svého nalezl, s sebau to domův zase pojiti aneb odnesti bez vznášení toho na právo.
Kdyby které hovado vešlo neb vletělo k sausedu: saused k druhému sausedu, ohradě se jemu neb čeledi jeho, vjíti, a cožby svého nalezl, s sebau vzíti môže.
p. vm.
Jakž při jiných škodných veystupcích lidských, tak také i při vyhledání krádeže saudcům náleží všelijaké pilnosti po-žívati a po rozličných příčinách účinku vyhledávati; tak aby netoliko tajně a obzvláštně, pustíce před sebe původa i obžalovaného, skrze dotázky zprávy jich postranní přesleychali, ale také k osobě obžalovaného přihlédli, toho pošetřili a povážili, jaké předešlé bylo jeho chování: nedopustil-li jest se čeho prvé k tomu podobného; jest-li zachovalý čili zlopověstný; nacházejí-li se na něm která znamení aneb při něm takové některé věci, kteréž příčiny k podezření v sobě obsahují, jako, že ceych na sobě má, uši obřezané má, ditrichy, klíče falešné, nože aneb
348
O krddeii aneb o zlodljstvi.
nůžky k řezání měšcův při něm se našly; u koho slaužil; kde se tu vzal; a jiných circumstantií. Proto že, kdož jednau v zlost a v nepravost upadá, vždycky za zlého jmín a držán bývá. A potřebí jest i to znáti, že při krádežích a při jiných prohřešeních aneb veystupcích někdy člověk sauzen také bývá podle příčin, z jistých potahův aneb domnění pocházejících, kteréž praemmptiones slovau.
Při vyhledání krádeže mnohých circumstantU šetřiti se má, zvláště dopustil-li se kdy prvé toho ten, kdo v domnění krádeže jeet. Neb kdo jednau v zlost a nepravost upadne, vždycky za zlého držán bývá.
P. IX.
Člověk, po všeckny časy dobře zachovalý a v ničemž takovém nepodezřelý, byl-li by z jakého skutku neslušného obžalován, a dostatečným průvodem to by se naň od práva nedokázalo; i poněvadž podle starého práva Pražského člověk víry hodný, kterýžby jména dobrého a pověsti byl, raději má připuštěn býti k obránění cti, hrdla a statku svého, nežliby měl v tom přemožen býti od žalobníka svého: protož má ten a takový ku přísaze připuštěn býti, aby tau neviny své potvrdil a svau čest, hrdlo i svůj statček před žalobníkem ochránil.
Člověk vždycky dobře zachovalý byl-li by z zlého skutku obžalován, a ten by se naň dostatečně neukázal: má se přísahali očistiti. Neb jest bližší k obránění cti, hrdla a statku, nežli by měl od původa v tom přemožen býti.
P. X.
Kradené, laupežem pobrané a při škůdci postižené a na právě položené věci po odsauzených na smrt zločincích rychtáři, ani žádnému jinému nepřináležejí, než tomu, komužby buďto pobrány, pokradeny aneb vzaty byly. Však rychtáři, kdyžby jeho pilností k škůdci se přišlo, za práci podle slušnosti učiněno býti má.
Zločinec když konec života vezme, a krádež před rukama bude: ta má zase tomu, komuž byla vzata, vrácena býti. Však za práci rychtáři odtud buď učiněno.
P. XL
Cizích věcí žádný sobě neosobuj ani nepřivlastňuj. Nýbrž, najde-li se pán všelijaké takové věci, to jest, ten, číž vlastní byla: tomu jakožto statek jeho zase navrácena buď.
Cizích věci sobě žádný osobovati nemá.
P. IX-XVL
349
p. xn.
Na kohožkoli vina krádeže uvedena bude: ten, by pak o takovau krádež se umluvil, nicméně za zlopověstného zůstane. Zloděj, by se o krádež umluvil, nicméně za zlopověstného zůstane.
p. xm.
Otec syna svébo z krádeže viniti nemůže, proto, že jest adio famosa, to jest, pře, kteráž se k zmenšení a k ublížení poctivosti vztahuje. A taková pře mezi otcem a synem, ani mezi manželem a manželkau místa nemívá. Jako, kdyby manželka manželu některé věci pokradla, nemá z krádeže viněna býti, ale toliko z toho, že jest věcmi manžela svého proti vůli jeho heybala aneb preč je odnesla.
Otec syna, manžel manželku z krádeže viniti nemaže.
P. XIV.
Pacholík mladší osmnácti a děvečka patnácti let dopu-
stili-li by se krádeže aneb skutku jiného škodného: poněvadž
v tom svém věku ještě rozumu právě zdravého nepožívá a mezi
zlým a dobrým rozeznání dostatečného nemá, na smrt od-
sauzen býti nemá. Však saudcové jiným náležitým trestáním pro
takové škodné veystupky ztrestati ho mohau.
člověk nezletilý, buď pacholík neb děvečka, na smrt odsuzován býti nemá.
P. XV.
Edyžby koli která věc, krádežem jinému vzatá aneb mocí odjatá, byla prodána, a pán té věci, na ni přijda, ji zase míti chtěl: není povinen ji sobě vyplacovati, ale bez auplatku má jemu zase přivlastněna býti.
Věc krádežem odňatá bez auplatku má vrácena býti tomu, číž jest
P. XVI.
Také ne hned ten, u kteréhožby se věci kradené našly, za škůdci aneb za zloděje držán aneb počten býti má. Než mohl-li by saukupa, od něhožby takových věcí prodajem, pfljčkau, dáním aneb jakýmžkoli jiným spůsobem dosáhl, vystaviti: k sau-kupu o to hledíno buď. Pakliby ten, kterýžby k saukupu nikteraki přijití ani ho jmenovati a doptati se nemohl, byl člověk vždyckny po všeckny časy dobře zachovalý: přísahau povinen bude se
350
O krádt&i aneb o zlodSjttvi.
očistiti, že jest ty a takové věci buď kaupil, bud k sobě přijal,
nic ovšem toho nevěda a neznaje, aby ty a takové věci kradené
býti měly.  Avšak pánu ty věci darmo navrátiti povinen jest.
Člověk dobře zachovalý kaupí-li věc kradenau, a k saukupu přijití nemůže: přísahau se očistí, že o tom, aby kradená byla, nevěděl. A při tom darmo navrátiti ji povinen jest.
p. xvn.
Kdožby co ztraceného aneb na silnici, na cestě aneb na stezce ležícího náhodou našel, nemá sobě toho přivlastnovati; proto, že ta věc jeho nebyla a ještě podle práva vlastně není. Než ví-li, kdo jest pánem jejím, tomu ji navrať. Pakliby nevěděl, v tom povinen jest se ohlásiti, čí by byla. A kdoby znamení jisté dal, má mu ji navrátiti.
Yěc ztracenau kdo najde, nemá ji Bobě přivlastniti. Než nevMi, či by byla, má se ohlásiti, a kdoby dal jisté znamení, má ji jemu navrátiti.
p. xvm.
Zloděje aneb škůdci nočního ven ze zdí městských, od kteréhožby se někomu škoda na statku dála, aneb na zdraví žeby mu se ublížiti chtělo: jedenkaždý zabiti může.
{Do ulova)
P. XIX.
Bylo-li by na koho to shledáno, žeby po vinicích, zahradách, chmelnicích štěpí vysekával, reflinky aneb fázary vytahoval, a jiným k tomu podobným bylinám, z nichž lidé půžitkňv očekávají, ubližoval, škodil a je hubil: takovému oči bez milosti vyvrženy a vylaupeny býti mají. Pakliby kdo v noci takové škody Činil a své nepravosti provozoval, a v tom by polapen aneb popaden byl: ten hrdlo propadni.
Škůdci viničnému, zahradnímu, chmelničnému oči vylaupeny býti mají. Ä činil-li by to v noci, hrdlo propadne.
P. XX.
Přihodilo-li by se pak, žeby takový zločinec který jeden, aneb jich více, při tom škození zabit aneb zabiti byli: tehdy ten, kdožby jej aneb je zabil, nic více jest nepropadl, než dva haléře. Kteráž, na zabitého tělo poloze, žádnau další pokutau povinen nebude.
Bude-li pak takový škůdce při tom škozeni zabit: kdo ho zabil, vloze naň dva haléře, na tom víc nic neztratí.
p. xvn-xxív. 351 p. XXI.
Všickni ti, kteříž po silnicích lidi laupí, statky pres pole pracujícím mocí odjímají, nákcřníci aneb laupežníci slovau a šibenicí se tresčí.
P. xxn.
Také, podle obyčeje krajiny a koruny této, zloději a ná-keřníci provazem aneb mečem pro své zlé skutky se tresčí. Nákeřníci a laupežníci provazem se trestcí nebo mečem.
DE CRIMINIBUS EXTRAORDINARIIS.
O rozličných veystupcích aneb zaviněni lidí.
P. XXTTT.
Jsau mnohé jiné viny a lidská provinění, kterážto nemohau všecka vyslovena býti, a na kteráž žádných jistých pokut právy uloženo není; a slovau crimina extraordinaria. Taková zavinění jvxta poenas arbitrarias, to jest, podle velikosti účinkov a zásluh lidských většími aneb menšími pokutami k trestání přivedena býti mají vedle spravedlivého saudcův při jednomkaždém právě uvážení. A protož, kdožby se čeho takového proti řádu a právu dopustil, ten každý bud ztrestán podle zaslaužení svého.
Yšeckny viny a provinění lidská nemohau vyslovena býti. A protož ani pokut na ně právy uloženo není, než na spravedlivém saudcuv uvážení zastávají, tak aby každý podle zaslaužení svého byl ztrestán.
P. XXIV.
Všelijací zlí skutkové a nepravosti hřešících vedle obyčeje a spůsobu království Českého ztrestáni buďte pokutami zvyklými. Jako. Dopustila-li by se žena trávení, aneb žeby o bez-hrdlí muže svého jakéžkoli auklady činila, lidi kauzly mámila, prachy aneb jakýmžkoli jiným spůsobem trávila, lidi sušila a o bezhrdlí strojila: ta buď za živa zahrabána. Muž pak, bude-li v tom shledán, na kůl vbit aneb při nejmenším sfat bude.
Zlí skutkové a nepravosti hřešících vedle obyčeje království tohoto pokutami zvyklými strestaní buďte.