Daně z příjmů jsou daně, které se staly součástí daňové soustavy s účinností od 1. ledna 1993 s tím, že z hlediska subjektu tyto daně členíme na daň z příjmů fyzických osob a daň z příjmů právnických osob. Charakterizovat tyto daně lze jako daně přímé, důchodového typu. Osobní důchodová daň je nedílnou součástí každého moderního daňového systému. Na tuto daň jsou kladeny nejvyšší požadavky, a to z toho důvodu, že má zohlednit sociální postavení poplatníků. Daně z příjmů jsou z hlediska podílu na celkovém daňovém indexu druhou nejdůležitější položkou státního rozpočtu po nepřímých daních (dani z přidané hodnoty a spotřebních daních). Adresát výnosu daní z příjmů není podle platného zákona o rozpočtovém určení výnosu některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům pouze jeden, vedle státního rozpočtu se na příjmech podílejí také obce a kraje.

Právní úprava daní z příjmů

Základním právním předpisem upravujícím problematiku daně z příjmů je zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

Při aplikaci zákona se dále vychází ze zákona ČNR č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů a dalších právních předpisů, především vyhlášek Ministerstva financí, opatření Ministerstva financí a současně i sdělení Ministerstva financí, a dále je třeba postupovat dle pokynů Ministerstva financí uveřejňovaných ve finančních zpravodajích (pod označením pokyn D).

Konstrukce daně je složitá, a to z důvodu rozmanitosti příjmů, kterých jednotlivci dosahují, stejně jako rozmanitosti požadavků na ni kladených.

Zákon o daních z příjmů se člení na sedm částí. První obsahová část se zabývá zdaněním příjmů fyzických osob, druhá část formuluje podmínky pro zdanění příjmů právnických osob, třetí část zákona obsahuje daňové podmínky, které jsou stanoveny jak pro fyzické, tak i právnické osoby Společná ustanovení. Čtvrtá část upravuje „Zvláštní ustanovení pro vybírání daně z příjmů“, část pátá řeší problematiku „Registrace“ daňových subjektů, v šesté části jsou upraveny „Pravomoci vlády a ministerstva financí“ a část sedmá jsou přechodná a závěrečná ustanovení. Nedílnou součástí zákona je přílohová část, jež obsahuje třídění hmotného majetku do odpisových skupin a dále postup při přechodu z vedení účetnictví na daňovou evidenci z hlediska daně z příjmů fyzických osob a postup při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví z hlediska daně z příjmů fyzických osob.

Základní pojmy daně z příjmů fyzických osob

Daň z příjmů fyzických osob je univerzální daní, jíž podléhají veškeré zdanitelné příjmy jednotlivců. Požaduje se po ní, aby byla prostředkem redistribuce důchodů od bohatších k sociálně potřebným, a zároveň má ovlivňovat chování poplatníka žádoucím směrem.

Konstrukce daně z příjmu

Zákon o daních z příjmů fyzických osob vymezuje okruh poplatníků daně, zmiňuje osobu plátce v rámci daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, kde jím je zaměstnavatel. Dále zákon upravuje předmět daně, jímž jsou jednotlivé příjmy kategorizované dle zdrojů, poté vymezuje jednotlivé typy daňových osvobození, ať již samostatně upravená v § 4 či konkretizovaná u jednotlivých typů příjmů v § 6–10. Základ daně obecně upravuje § 5 a současně je v tomto ustanovení definována daňová ztráta. Základ daně je dále definován a rozšířen u jednotlivých kategorií příjmů, a to samostatně, a zákon jej pojmenovává jako dílčí základ daně. U jednotlivých předmětů zdanění jsou přesně charakterizovány výdaje nutné na dosažení, zajištění a udržení příjmů a dále je ještě v této části zákona uvedena sazba daně z příjmů fyzických osob. Korekční prvky této daně jsou upraveny jednak v § 15 označeném jako „Nezdanitelná část základu daně“ a poté ještě právní úpravu korekčních prvků nalezneme v části třetí zákona o daních z příjmů, a to ve společných ustanoveních, kde se jedná například o položky odčitatelné od základu daně či slevy na dani.