Mezinárodní právo soukromé = samostatné odvětví českého právního řádu, jehož účelem je úprava soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem
Předmět mezinárodního práva soukromého = soukromoprávní poměry s mezinárodním prvkem
Soukromoprávní poměry = poměry:
- občanskoprávní (př. nájemní smlouva na byt, dědické poměry)
- obchodněprávní (př. poměry mezi společníkem obchodní společnosti a touto společností, kupní smlouva mezi podnikateli)
- rodinněprávní (př. manželství, vztahy mezi rodiči a jejich dětmi)
- pracovněprávní (př. pracovní smlouva)
Mezinárodní prvek
- vyjadřuje, že určitý soukromoprávní poměr se dotýká více než jednoho státu
- může spočívat v:
- subjektu právního poměru (např. kupní smlouva uzavřená mezi osobami, které mají bydliště v různých státech, uzavření manželství mezi osobami různé státní příslušnosti)
- skutečnosti právně významné pro vznik a existenci právního poměru (např. dopravní nehoda, k níž došlo na území cizího státu, smlouva byla podepsána na území jiného státu)
- předmětu právního poměru (předmět koupě - např. nemovitost - se nachází v zahraničí)
- souvislosti s jiným právním vztahem, který se sám řídí cizím právem
Prameny mezinárodního práva soukromého
- skupiny pramenů mezinárodního práva soukromého (podle původu):
- vnitrostátní právní předpisy
- mezinárodní smlouvy
- právní předpisy EU
- základní pravidla pro řešení kolizí pramenů mezinárodního práva soukromého:
- vnitrostátní předpis x mezinárodní smlouva -> aplikační přednost mezinárodních smluv (článek 10 Ústavy ČR)
- vnitrostátní předpis x právní předpis EU -> aplikační přednost unijních předpisů (právo EU a judikatura Soudního dvora)
- právní předpis EU x mezinárodní smlouva -> není obecné pravidlo, řešeno obvykle v unijních předpisech
- mezinárodní smlouva x mezinárodní smlouva
-> záleží na konkrétní situace, pravidla "lex posterior derogat priori", "lex specialis derogat generali"
Evropský justiční prostor (v civilních otázkách)
- jedná se o souhrn právních norem, které regulují:
- jednotné nakládání s hmotným právem (nikoli jednotné hmotné normy, jedná se tedy o unifikaci kolizních norem)
- zajištění jednotného přístupu k soudům (jednotná pravidla pro určení mezinárodní soudní pravomoci/ příslušnosti)
- "volný pohyb soudních rozhodnutí" (jednotné nakládání s rozhodnutími vydanými soudy členských států, tedy hladký průběh uznání a výkonu soudních rozhodnutí mezi členskými státy)
- mezinárodní právní pomoc (přeshraniční doručování, dokazování atd.)
- a to v řízeních, v nichž je rozhodováno o právech a povinnostech v oblasti soukromého práva (občanské, obchodní, rodinné, pracovní právo).
- z hlediska původu pramenů je evropský justiční prostor tvořen:
- normami práva EU (jedná se především o nařízení - např. nařízení Řím I)
- mezinárodními smlouvami uzavřenými EU
- vnitrostátními normami členských států přijatými za účelem provedení práva EU (provedení zásadně vyžadují směrnice, v některých případech i nařízení - např. úprava řízení o prohlášení vykonatelnosti v ZMPS jako důsledek provedení nařízení Brusel I)
- formování evropského justičního prostoru je doprovodným jevem ekonomické integrace v rámci EU a vzniku jednotného vnitřního trhu. Tomu odpovídá i vývoj (od čl. 220 Smlouvy o ES až po změny provedené Lisabonskou smlouvou - čl. 81 a násl. SFEU).
Metody úpravy v mezinárodním právu soukromém
- metoda kolizní
- metoda přímá
Kolizní metoda
- základní metoda právní úpravy v mezinárodním právu soukromém, ve vztahu k metodě přímé je metodou obecnou (tj. uplatní se jen tehdy a tam, neexistuje-li přímá úprava pro danou otázku)
- provádí výběr rozhodného právního řádu za pomoci kolizních kritérií (hraničních určovatelů)
Struktura kolizní normy
- rozsah - vymezuje okruh právních otázek, na které se kolizní norma vztahuje (např. závazky ze smluv, věcná práva k nemovitostem, dědické poměry)
- navázání - určuje rozhodné právo pro okruh otázek vymezených v rozsahu kolizní normy, a to za pomoci hraničního určovatele, který je součástí navázání