Hospodářské politiky EU

Politika životního prostředí EU


V této části kurzu se dozvíte

V této části kurzu se mimo jiné dozvíte:

Jaké byly zásadní milníky ve vývoji politiky životního prostředí Evropské unie.

Jaký je současný právní základ politiky životního prostředí Evropské unie.

Jaké jsou cíle politiky životního prostředí Evropské unie.

Jaké se v rámci politiky životního prostředí Evropské unie uplatňují zásady.

Jaké jsou příklady oblastí práva životního prostředí do kterých se promítá regulace právem Evropské unie.


Důležité pojmy

Důležité pojmy:

Vznik a vývoj evropské politiky životního prostředí

1972 v návaznosti na první konferenci OSN o životním prostředí zasedání Evropské rady v Paříži - je nutné vytvořit politiku životního prostředí Společenství na podporu hospodářského rozvoje + výzva k sestavení akčního programu.
Jednotný evropský akt z roku 1987 začlenil do tehdejší smlouvy novou hlavu nazvanou „Životní prostředí".
Stala se právním základem společné politiky životního prostředí a jejím cílem bylo zachování kvality životního prostředí, ochrana lidského zdraví a zajištění racionálního využívání přírodních zdrojů.
Následující revize Smlouvy posílily závazek Společenství v oblasti ochrany životního prostředí a rovněž úlohu Evropského parlamentu v rozvíjení politiky životního prostředí.
Maastrichtskou smlouvou (1993) byla z životního prostředí učiněna oficiální oblast politiky EU, byl zaveden postup spolurozhodování a hlasování kvalifikovanou většinou v Radě se stalo obecným pravidlem.
Amsterodamská smlouva (1999) zavedla povinnost začlenit ochranu životního prostředí do všech odvětvových politik EU, a to v zájmu podpory udržitelného rozvoje.
Lisabonská smlouva (2009) specifický cíl - „boj proti změně klimatu“ a také udržitelný rozvoj ve vztazích se třetími zeměmi.
Právní subjektivita nově umožnila EU uzavírat mezinárodní dohody

Současný právní základ
Čl. 7 SFEU: Evropská unie zajišťuje soudržnost mezi svými jednotlivými politikami a činnostmi s přihlédnutím ke všem svým cílům a v souladu se zásadou svěření pravomocí.
Čl. 11 SFEU Požadavky na ochranu životního prostředí musí být zahrnuty do vymezení a provádění politik a činností EU, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje (rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů).

EU má pravomoc jednat ve všech oblastech politiky životního prostředí jako je
- znečištění ovzduší a vody
- nakládání s odpady
- změna klimatu
oblast působnosti EU pro přijímání opatření je omezena zásadou subsidiarity a požadavkem na jednomyslné přijetí v Radě v oblastech fiskálních záležitostí, územního plánování, využívání půdy, hospodaření s vodními zdroji, volby zdrojů energie a struktury dodávek energie.

Právní základ
Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů rozhodnou, jakou činnost bude EU vyvíjet, aby bylo dosaženo cílů uvedených v článku 191 SFEU
uRada příjme zvláštním legislativním postupem a po konzultaci s Evropským parlamentem, Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů jednomyslně:
-předpisy především fiskální povahy;
-opatření významně ovlivňující volbu členského státu mezi různými energetickými zdroji a základní skladbu jeho zásobování energií
-opatření týkající se
  -územního plánování
  -hospodaření s vodními zdroji nebo týkající se přímo nebo nepřímo dostupnosti vodních zdrojů
  -využívání půdy, s výjimkou hospodaření s odpady

Pravomoci EU

Výlučná pravomoc
čl. 3 odst. 1 písm. d) SFEU: Unie má výlučnou pravomoc v oblasti zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky

Sdílená pravomoc
- čl. 4 odst. 1 písm. e) SFEU: životní prostředí
- čl. 4 odst. 1 písm. d) SFEU: zemědělství a rybolov, vyjma zachování biologických mořských zdrojů
- čl. 4 odst. 1 písm. i) SFEU: energetika
- čl. 4 odst. 1 písm. k) SFEU: společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví, pokud jde o hlediska vymezená v této smlouvě (SFEU)

Aniž jsou dotčena určitá opatření Unie, členské státy financují a provádějí politiku v oblasti životního prostředí (čl. 192 odst. 4 SFEU)

Čl. 193 SFEU ochranná opatření přijatá podle článku 192 SFEU nejsou překážkou tomu, aby každý členský stát zachovával nebo zaváděl přísnější ochranná opatření.
Tato opatření musí být slučitelná se Smlouvami.
Oznamují se Komisi.

Cíle politiky
články 191 až 193 SFEU (Smlouvy o fungování Evropské unie)
Politika EU v oblasti životního prostředí přispívá k sledování následujících cílů:
- zachování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí
- ochrana lidského zdraví
- uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů
- podpora opatření na mezinárodní úrovni určených k řešení regionálních a celosvětových problémů životního prostředí, a zejména boj proti změně klimatu

Při přípravě politiky v oblasti životního prostředí přihlíží Unie k:
- dostupným vědeckým a technickým údajům
- podmínkám životního prostředí v různých regionech Unie
- možnému prospěchu a nákladům plynoucím z činnosti nebo nečinnosti
- hospodářskému a sociálnímu rozvoji Unie jako celku a vyváženému rozvoji jejích regionů

Zásady
Zakotvené v čl. 191 odst. 2 SFEU

- Politika Evropské unie v oblasti životního prostředí je zaměřena na vysokou úroveň ochrany, přičemž přihlíží k rozdílné situaci v jednotlivých regionech Unie.
- zásada obezřetnosti (předběžné opatrnosti)
- zásada prevence
- Nápravy/odstraňování znečištění životního prostředí u zdroje
- zásada „znečišťovatel platí“

Víceleté akční programy
Evropský parlament a Rada přijímají řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů všeobecné programy činnosti, v nichž stanoví přednostní cíle, kterých má být dosaženo.

stanoví rámec pro budoucí opatření ve všech oblastech politiky životního prostředí
- jsou začleněny do horizontálních strategií
- přihlíží se k nim při mezinárodních jednáních o životním prostředí
- jsou prováděny

Příklady oblastí práva životního prostředí do kterých se promítá regulace právem EU
- Aarhuská úmluva – právo na informace o životním prostředí, účast veřejnosti, možnost obrany 
- posuzování vlivů na životní prostředí - EIA – Environmental Impact Assessment 
- povolovací procesy - integrované povolování, nejlepší dostupné techniky a technologie (BREF, BAT) 
- ochrana přírody a krajiny - směrnice o stanovištích, směrnice o ptácích
- rámcová směrnice o vodách
- ochrana zvláště chráněných druhů a regulace obchodu s nimi CITES nařízení
- ochrana vodních zdrojů proti dusičnanům ze zemědělsství - nitrátová směrnice
- Regulace chemických látek – nařízení REACH, nařízení CLP

Zopakujte si

Zopakujte si:

Jaké byly zásadní milníky ve vývoji politiky životního prostředí Evropské unie?

Jaký je současný právní základ politiky životního prostředí Evropské unie?

Jaké jsou cíle politiky životního prostředí Evropské unie?

Jaké se v rámci politiky životního prostředí Evropské unie uplatňují například zásady?

Jaké znáte oblasti práva životního prostředí do kterých se promítá regulace právem Evropské unie?

Předchozí
Následující