Základy finančního práva

Základy rozpočtového práva

30.10.2020

16:00-17:40

 

Vybrané materie z nefiskální části finančního práva

ŠRA

 

18:00-19:40

 

Vybrané materie z fiskální části finančního práva

PAŘ


ROZPOČTOVÉ PRÁVO 2020 


Rozpočtové právo řadíme do fiskální části finančního práva.

                                


Rozpočtové právo je součástí finančního práva, které je nejmladším samostatným právním odvětvím v České republice Někteří autoři považují rozpočtové právo i za pododvětví (sub odvětví) finančního práva, a proto je dělí stejně jako finanční právo na obecnou, zvláštní část na část procesní případně administrativní.

 

Rozpočtové právo je pod odvětvím finančního práva a lze zkoumat i jeho vztahy k ostatním právním odvětvím. Kromě vztahů k ostatním právním odvětvím zkoumáme vztahy rozpočtového práva i například k mezinárodnímu právu a k právu Evropské unie. Nejdůležitější vztahy má však rozpočtové právo s dalšími pod odvětvími finančního práva, kde jsou to zejména daňové právo, poplatkové právo  a celní.

Z výše uvedeného můžeme konstatovat, že rozpočtové právo má pak mezi nimi zvláštní postavení, vzhledem k tomu, že bez rozpočtového práva by byl celý systém finančního práva bez základních pravidel už jen z toho důvodu, že rozpočtové právo určuje, kam a jak se použijí výnosy z jednotlivých daní, poplatků a cel. Ovšem pokud by neexistovaly ostatní pod odvětví finančního práva, nemělo by zase rozpočtové právo smysl, a proto z těchto důvodů existuje úzká provázanost většiny pododvětví finančního práva, protože jedno bez druhého nemá význam.

Rozpočtové právo je soubor právních norem, které upravují soustavu veřejných rozpočtů, obsah veřejných rozpočtů, fondovní hospodaření, rozpočtový proces a vztahy vznikající při tvorbě, rozdělování a používání peněžní masy v těchto veřejných rozpočtech.

Definici rozpočtového práva se většina autorů pro její složitost vyhýbá a definují posléze až pojem rozpočtová soustava. Některé definice i přes to můžeme najít, například Mrkývka s Pařízkovou definují

rozpočtové právo jako „…souhrn právních norem, které se zabývají chováním subjektů finančněprávních vztahů k veřejným rozpočtům, ale i jako souhrn finančněprávních norem upravujících rozpočtovou soustavu, rozpočtový proces a každoročně státní rozpočet. Tento souhrn právních norem zahrnuje jak normy hmotně právního charakteru, tak i procesně právního.“

Dále například Marková a Boháč rozpočtové právo vnímají jako „...soubor právních norem, které upravují soustavu veřejných rozpočtů, obsah veřejných rozpočtů, fondovní hospodaření, rozpočtový proces a vztahy vznikající při tvorbě, rozdělování a používání peněžní masy v těchto veřejných rozpočtech.“

Oporou pro tento způsob vnitřního členění rozpočtového práva ÚSC můžeme nalézt i zákonné úpravě

jímž je zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném znění


Prameny právní úpravy Rozpočtového práva

Základní pojmy:

  1.  Ústavní úprava
  2.  Zákony
  3.  Vyhlášky
  4.  Nařízení


Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů

ÚZ č.347/1997 Sb., o vytvoření VÚSC

Čl. 8 Úst: „Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.“
Čl. 101 odst. 3 Úst: „Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu.“

Z. č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, vzpzd.

Z. č. 25/2017 Sb., o sběru vybraných údajů pro účely monitorování a řízení veřejných financí, vzpzd.

Z. č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, vzpzd.

Z. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, vzpzd.

Z.č. 128/2000 Sb., o obcích , vzpzd.

Z. č. 129/2000 Sb., o krajích, vzpzd.

Z. č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze, vzpzd.

Z. č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, vzpzd

Z. č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), vzpzd.

Z. č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření ÚSC, vzpzd.
Z. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, vzpzd.
Z. č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění.

Vyhláška č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, vzpzd.
Vyhláška č. 416/2004 Sb., kterou se provádí zák. o finanční kontrole ve veřejné správě, vzpzd.

Zákonů, které s danou problematikou souvisí je samozřejmě daleko více.


Základní prameny ke studiu:

PAŘÍZKOVÁ, Ivana. Finance územní samosprávy. Brno: Masarykova univerzita, 2008. Edice učebnic / Masarykova univerzita. Právnická fakulta. ISBN 978-80-210-4511-8. s. 26 a následující.

SMRŽOVÁ, Petra a Petr MRKÝVKA. Finanční a daňové právo

Fiskální zřízení
Přejít

POJEM FISKÁLNÍ pochází z lat. fiscus, původně košík, později státní pokladna, a vyjadřuje spojitost s daněmi.  

Význam slova fiskální     

DANĚ - dříve

Daně původně sloužily k pokrytí potřeb panovnického dvora a armády, později i pro financování veřejně prospěšných staveb (silnice, průplavy, železnice, školy atd.) a pro financování veřejných statků (bezpečnost a policie, zdravotnictví, školství, ochrana prostředí a další). 

Pojem daň-nyní

Daní se pro účely daňového řádu rozumí z. č.280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění

a) peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek,

b) peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona,

c) peněžité plnění v rámci dělené správy.

Daň podle DŘ zahrnuje rovněž daňový odpočet, daňovou ztrátu nebo jiný způsob zdanění a příslušenství daně.

Příslušenstvím daně se rozumějí úroky, penále, pokuty a náklady řízení, jsou-li ukládány nebo vznikají-li podle daňového zákona. Úroky, penále a pokuta za opožděné tvrzení daně sledují osud daně.

Pojem poplatek

Poplatek je zákonem stanovená, povinná platba plynoucí do veřejného peněžního fondu, za níž má poplatník nárok na ekvivalentní protiplnění ze strany státního orgánu.

FISKÁLNÍ PRÁVO

tvoří rozpočtové právo, berní právo a celní právo.

Předchozí
Následující