rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 07.02.2018, čj. 3 As 303/2016 – 97

"Uloží-li správní orgán rozhodnutím povinnost entitě, která není osobou v právním slova smyslu, je takové rozhodnutí nicotné pro právní neuskutečnitelnost podle § 77 odst. 1 správního řádu".

Ústavní soud ČR, nález I ÚS 5/96 (Sb. n. ÚS, sv. 6, Praha, C. H. BECK, 1996, str. 337):

„Podle tohoto ustanovení (čl. 38 odst. 2 Listiny – pozn. aut.) má každý právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů. V případě této ústavní stížnosti jde tudíž o prokázaný jiný zásah do ústavně garantovaného práva zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny.“

Ústavní soud ČR, nález IV. ÚS 114/96 (Sb. n. ÚS, sv. 9 , Praha: C. H. BECK, 1997, str. 71):

„Právo plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, totiž právo na řádný a spravedlivý proces, zahrnuje v sobě nejen právo na spravedlivý způsob vedení procesu, ale také právo na trvání procesu až do jeho ukončení zákonem předpokládaným způsobem.“

Ústavní soud ČR, nález II. ÚS 225/01 (Sb. n. ÚS, sv. 23, Praha: C. H. BECK, 2001, str. 35):

„Skutečnost, že správní orgán po dobu více jak 9 měsíců neučinil v řízení žádný úkon, jednoznačně dokládá, že nepostupoval tak, aby věc byla vyřízena bez zbytečných průtahů, což zakládá porušení čl. 38 odst. 3 Listiny.