Správní právo procesní - seminář

Pokyny pro 2. seminář

K nastudování:

  • § 1 - 18 a 177 správního řádu (z. č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů)
  • a dále si projděte obsah a strukturu správního řádu
  • str. 13 - 75 z učebnice (SKULOVÁ, Soňa a kol. Správní právo procesní. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017)
  • (v 2. vyd. učebnice str. 13 - 71, ale pozor na aktuálnost textu)

Jelikož semináře zásadně navazují na program přednášek, je pro přípravu na seminář žádoucí účast na přednášce - viz osnova k přednáškové části předmětu. 


Úkoly:

1) Zapojte se do práce se sdíleným dokumentem - MS Teams

2) Zodpovězte opakovací odpovědník (postačuje 6/11 bodů), viz níže:

Chyba: Odkazovaný objekt neexistuje nebo nemáte právo jej číst.
https://is.muni.cz/el/law/podzim2020/MP701Z/odp/seminare_t_svobody/


Judikatura

Fakultativně si můžete projít následující závěry (právní věty) judikatury:

Ústavní soud, Pl. ÚS 21/04 (N 90/37 SbNU 241)

  • Právní názor k ústavním aspektům problematiky vyloučení obecných předpisů o správním řízení vyslovil Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/96. Konstatoval, že naplnění ústavního postulátu, dle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny), představuje garanci proti zneužití státní moci a plyne z něj nutnost zákonného podkladu pro její uskutečňování (v posuzované věci ať už v podobě správního řádu, či jinou samostatnou normou). Vyloučení použití obecných předpisů o správním řízení při neexistenci jiných zakládá současně dle Ústavního soudu i rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny, který upravuje právo každého na stanovený postup při domáhání se svých práv. (...) Uvedený argument vychází z představy nepsané úpravy celého komplexu procesního práva. Tato koncepce je ale rozporná s ústavní maximou, dle níž státní moc lze uplatňovat jen způsobem, který stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny). Maxima zákonného podkladu pro výkon státní moci, resp. psaného procesního práva nevylučuje jeho dotváření judikaturou, příp. rozhodnutími správních orgánů, vylučuje ale ústavní akceptovatelnost absence explicitní zákonné procedurální úpravy v její úplnosti. 

Nejvyšší správní soud, 5 As 155/2015 - 35, [3444/2016 Sb. NSS]

  • Nelze se dovolávat legitimního očekávání z titulu zavedené správní praxe (zde vydání kladných rozhodnutí Národního památkového úřadu ohledně zateplení fasád u památkově chráněných objektů) za situace, kdy se jednalo o nezákonnou správní praxi, jejíž následování je nežádoucí a bylo by v rozporu se zákonem (§ 2 odst. 4 správního řádu z roku 2004).

Nejvyšší správní soud, 5 As 257/2015 - 32, [NSS 8177/2016]

  • I. Při posuzování technické možnosti připojení na kanalizaci ve smyslu § 3 odst. 8 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, je nutné zohlednit zásadu proporcionality. Nelze totiž vydat rozhodnutí o povinnosti připojit se na kanalizaci, pokud by takové rozhodnutí bylo zcela zjevně nepřiměřené okolnostem případu.

Nejvyšší správní soud, 1 As 51/2010-214, [2235/2011 Sb. NSS]

  • Poučovací povinnost správního orgánu dle § 4 odst. 2 správního řádu z roku 2004 nezahrnuje poskytování komplexního návodu, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku, ale jen pomoc k tomu, aby mohl zákonem stanoveným způsobem dát najevo, co hodlá v řízení učinit. Správní orgán proto v řízení o odstranění stavby (§ 129 stavebního zákona z roku 2006) není povinen poučit vlastníka stavby o právu podat návrh na zahájení řízení o jejím dodatečném povolení. Pokud však účastník řízení o odstranění stavby učiní náznak žádosti o dodatečné povolení stavby, resp. rozpoznatelným způsobem vyjádří vůli usilovat o zachování stavby, je stavební úřad povinen ho poučit o náležitostech žádosti.

Nejvyšší správní soud, Konf 25/2012-9, [2717/2012 Sb. NSS]

  • Autorizovaný inspektor jmenovaný podle § 143 a násl. stavebního zákona z roku 2006 není správním orgánem ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu z roku 2004 a § 4 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního. Jím vydaný certifikát (§ 117 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006) není rozhodnutím správního orgánu (§ 67 správního řádu z roku 2004, § 65 s. ř. s.) přezkoumatelným ke správní žalobě soudem, ale plněním ze soukromoprávní smlouvy uzavřené se stavebníkem.