Zadání pro semináře ze zvláštní části mezinárodního práva veřejného II
Diplomatické právo
„Nejlépe je mlčet a zapomenout. A k zapomínání
nedojde, postavíme-li lidi před soud.“1
Augusto Pinochet převzal moc v Chile dne 11. září 1973 prostřednictvím násilného
vojenského puče. V roce 1980 byl schválena nová ústava, která nařizovala prezidentské
referendum s jedním kandidátem v roce 1988 a návrat k tradičnímu politickému zřízení v roce
1990. V roce 1989 došlo k uspořádání vícekandidátských prezidentských voleb. Nově zvolený
prezident P. Aylwin převzal od Pinocheta moc v roce 1990, nicméně ten zůstal na svém postu
vrchního velitele armády až do roku 1998. V roce 1998 získal doživotně křeslo v chilském
senátu, což mu zajišťoval ústavní dodatek z roku 1980.
Pinochet přicestoval v roce 1998 do Británie za účelem podstoupení operace. Španělský
vyšetřující soudce B.Garzón si v Madridu na tento okamžik načasoval vydání mezinárodního
zatykače na Pinocheta. Zatykač se týkal případu chilského státního příslušníka, který byl před
lety údajně zadržen v Argentině, předán Pinochetově tajné policii DINA a zabit. Po
požadavku zatknout Pinocheta následovaly smíšené reakce britského Ministerstva vnitra a
Ministerstva zahraničních věcí.
Okolo případu existovalo od samého počátku mnoho právních i politických nejasností a
komplikací. O tom svědčí i fakt, že případ se rozhodoval na třikrát. Po rozhodnutí v případě
Pinochet I byla Pinochetovými advokáty úspěšně zpochybněna nezávislost jednoho ze
soudců – „lordů práva“ (law lords). Lordové práva, kteří jako členové Sněmovny lordů
zasedají v Nejvyšším soudě, museli rozhodovat případ znovu (v jiném složení).2
Nové
rozhodnutí potvrdilo předchozí názor, že diplomatická imunita se nevztahuje na ty, kdo jsou
podezřelí ze spáchání zločinů proti lidskosti. Právní argumentace lordů v případě Pinochet III
se však velmi lišila od případu Pinochet I. Nicméně výsledek – odejmutí imunity ratione
materiae – byl stejný. Velmi zjednodušeně řečeno, v případu Pinochet I byla imunita
odepřena na základě toho, že určité chování, které se kvalifikuje jako zločin podle
mezinárodního práva, nemůže být považováno za výkon funkcí hlavy státu.
V případě Pinochet III se soudci přidrželi formálnějšího výkladu. Zaměřili se především
na Úmluvu proti mučení 19843
(dále jen „Úmluva“) a uznali, že Pinocheta je možné stíhat
pouze pokud všechny zainteresované státy (Velká Británie, Španělsko a Chile) ratifikovaly
Úmluvu a pouze za zločiny spáchané od okamžiku ratifikace této Úmluvy. V žádném z článků
Úmluvy však nenalezneme zmínku o odstranění imunit. V řadě smluvních států Úmluvy k
mučení stále dochází, často právě ze strany osob zastávajících veřejné funkce. Paradoxně,
Chile se stala smluvní stranou Úmluvy v době, kdy byl Pinochet jejím prezidentem.
Lordové se zabývali otázkou, zda lze tvrdit, že údajná Pinochetova účast na mučení,
unášení obětí a na vraždách byly „činy, vykonávané jako součást jeho funkce hlavy státu.“
Většina lordů v případě Pinochet I a lordové Hutton a Philips v případě Pinochet III
nepovažovali mučení za součást výkonu funkcí hlavy státu. Lorda Nichollse uvedl, že je nyní
„jasné, že určité druhy chování, včetně mučení a braní rukojmích, jsou nepřijatelné, ať jde
o kohokoliv a opačný závěr by byl výsměchem mezinárodnímu právu“. Naopak lordové
Slynn a Lloyd, argumentovali, že funkce hlavy státu občas zahrnuje i protiprávní jednání.
1
Tak pravil Pinochet tři roky před svým zatčením.
2
Více o systému soudnictví ve Velké Británii a dalších státech naleznete na:
http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=382&d=116763
3
Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání 1984.
Otázky:
1) Byla by situace z právního hlediska stejná či odlišná, pokud by o Pinochetovi rozhodoval
nějaký mezinárodní (trestní) tribunál či soud? Porovnejte z hlediska přiznání/odepření
imunit například případ S. Miloševiče před Mezinárodním trestním tribunálem pro
bývalou Jugoslávii nebo Ch. Taylora před Zvláštním soudem pro Sierru Leone.
2) Myslíte si, že lze páchat zločiny podle mezinárodního práva v rámci výkonu veřejných
(státních) funkcí (official acts), tedy nikoli jako soukromá osoba (private acts)? Jaký
druh imunity by přicházel v úvahu?
3) Jaké další imunity kromě imunit diplomatických je nutno obecně rozlišovat? Jaký
smluvní instrument řeší otázku imunit? Najděte relevantní články.
4) Porovnejte a vysvětlete rozdíl mezi imunitami ratione materiae (funkční imunita) a
ratione personae (osobní imunita). Aplikujte na případ Pinochet.
5) Vysvětlete pojem univerzální jurisdikce a zamyslete se nad jejím případným uplatněním
v rámci námi řešeného případu.
Povinná literatura:
1) POTOČNÝ, M., ONDŘEJ, J.: Mezinárodní právo veřejné. Zvláštní část. Praha, C.H.
Beck, 2002.
2) Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo
trestání 1984
3) Vídeňská úmluva o diplomatických stycích 1961
4) Níže uvedené výroky
Doporučená literatura:
1) WATTS, A.: The Legal Position in International Law of Heads of State, Heads of
Government and Foreign Ministers. Recueil des Cours 247 (1994).
2) CASSESE, A.: International Criminal Law, Oxford, Oxford University Press, 2003,
str. 264-273.
3) Ex parte Pinochet (No. I) (1998), 4 All ER 897.
Pro inspiraci a nalézání právních argumentů se zamyslete nad následujícími výroky:
Sir Artur Watts: „State are artificial legal persons: they can only act through the institutions
and agencies of the State, which means ultimately through its official and other individuals
acting on behlaf of the State. For international conduct which is so serious as to be tainted
with criminality to be regarded as attributable only to the impersonal state and not to the
individuals who ordered or perpetrated i tis both unrealistic and offensive to common notin of
justice.“
Vattel: „Head of State who commits murder and other grave crimes is chargeable with all the
evils, all the horrors, of the war; all the effusions of blood, the desolation of families, the
rapine, the violence, the revenge, the burnings, are his works and his crimes. He is guilty
towards the enemy, of attacking, oppressing, massacring them without cause, guilty towards
his people, of drawing them into acts of injustice, exposing their lives without necessity,
without reason, towards that part of his subjects whom the war ruins, or who are great
sufferers by it, of losing their lives, their fortune, or their health. Lastly, he is guilty towards
all mankind, of disturbing their quiet, and setting a pernicious example.“ 4
Lord Lloyd: „The setting up of these special international tribunals for the trial of those
accused of genocide and other crimes against humanity, including torture, shows that such
crimes, when committed by heads of state or other responsible government officials cannot be
tried in the ordinary courts of other states. If they could, there would be little need for the
international tribunal.“
„I have no doubt that the crimes of which Senator Pinochet is accused, including the crime of
torture, were governmental in nature … it would be unjustifiable in theory, and unworkable in
practice, to impose any restriction on head of state immunity by reference to the number or
gravity of the alleged crimes. Otherwise one would get to this position: that the crimes of a
head of state in the execution of his governmental authority are to be attributed to the state so
long as they are not too serious. But beyond a certain (undefined) degree of seriousness the
crimes cease to be attributable to the state, and are instead to be treated as his private crimes.
That would not make sense.“
Lord Nicholls: „International law recognises, of course, that the functions of a head of state
may include activities which are wrongful, even illegal, by the law of his own state or by the
laws of other states. But international law has made plain that certain types of conduct,
including torture and hostage-taking, are not acceptable conduct on the part of anyone. This
applies as much to heads of state, or even more so, as it does to everyone else; the contrary
conclusion would make a mockery of international law.“
Lord Philips: „Would international law have required a court to grant immunity to a
defendant upon his demonstrating that he was acting in his official capacity? In my view
plainly it would not. I do not reach that conclusion on the simple basis that no established
rule of international law requires state immunity ratione materiae to be accorded in respect
of prosecution for an international crime. International crimes and extra-territorial
jurisdiction in relation to them are both new arrivals in the field of public international law. I
do not believe that state immunity ratione materiae can coexist with them.“
4
Wright, Q.: The Legal Lability of the Kaiser. American Political Science Review 13 (1919), str. 120, 126.