Tzv. Hroznatova závěť

(staročeský překlad)

Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice. Já Hroznata, z Boží milosti ze slavného rodu patřícího k
předním v Čechách, všem věřícím v Krista, budoucím i současným. Poněvadž to, co z Božího vnuknutí
stanovili prozíraví, je pevněji svěřeno paměti a více vyloučen falešný výklad, když je to zapsáno,
proto chci já, na Boží pokyn kráčející ve stopách těch, kteří jsou označeni svatým křížem, a
toužící spatřit hrob našeho Spasitele, oznámit všem budoucím a přítomným, že jsem bratřím, kteří v
Teplé slouží Bohu a blažené Marii, natrvalo odevzdal do užívání jmenované místo se vším, co k němu
patří, ať už se vrátím nebo ne. Kdybych na této cestě, kterou nastupuji, naplnil svůj životní úděl,
pak jsem všechny své pozemky i všechny statky s veškerým dobytkem témuž klášteru navždy daroval.
Jestliže se vrátím, pak tyto pozemky kromě Teplé a co je v jejím držení se náležitě vrátí do mé
správy. Aby mí příbuzní jmenovanému místu věrně pomáhali, dal jsem jim toto: Blehovi Blehov,
Zdeslavovi a jeho dvěma bratřím újezd Stvolínky, Hrděborovi Smilovice, jak říkám, jestliže se
nevrátím. Mému kaplanu Holofernovi Malečov, Martinovi Skalici, synu Petrovu Nezly, těmto třem jsem
to dal, ať se vrátím nebo ne. Aby nic nedobrého neudělali Bohu a opatství, které jsem založil, z
mých bojovníků, kteří ode mne dostali mé statky, ten, který má oráčství, dostane od tepelského
(opata) zaplaceny dvě hřivny, aby oráčství získal (natrvalo). Ten, který má celou ves, dostane od
opata pět hřiven a bude dělat, co bude chtít. Avšak u vesnic, které drželi v lesích, nebude klášter
platit nic. Témuž klášteru předávám své služebníky a služky. Všechny své statky svěřuji do správy
nynějšímu tepelskému panu opatu. Téhož pana opata a své věrné svěřuji do ochrany Benešovi. Jestli
má sestra pozůstalá po manželovi v Polsku bude chtít žít v rodné zemi, ať drží Chotěšov se vším
příslušenstvím, pokud setrvá ve vdovském stavu. Když se vdá nebo když jako vdova zemře, ty statky
ať dostane klášter. Druhé sestře Jitce ať tepelský opat poskytne slušné zabezpečení ze statků,
které jsem dal klášteru. Kdyby někdo rozšířil falešnou zprávu o mé smrti, nikomu ať se nevěří,
pokud panem opatem nebude zveřejněno určité znamení, které jsem svěřil jenom jemu. Kdyby opatství
pro statky, které jsem věnoval Bohu, chtěli napadat moji příbuzní, kromě nepřízně, kterou si
zaslouží od Všemohoucího, hle říkám to před Čechy, ať věnované statky se trvale vrátí do užívání
kláštera. Aby pak toto uspořádání zůstalo u budoucích pevně v paměti, rozhodl jsem se svěřit je
písmu a dát je potvrdit pečetí pražského kostela, pražského knížete a naší pečetí a uvést také
jména těch, kdo byli přítomni. Jména svědků jsou tato: Jindřich, kníže a biskup Čechů, jeho bratr
Vladislav, moravský biskup Engelbert, Spytihněv, Vladimír, Florián, probošt a kancléř, Hrabiše,
komoří, jeho bratr Slavek, Jiří z Milevska, Jan, sudí a Zuda, jeho bratr, Jaroslav, Budivoj a jeho
bratr Ben, Beneš syn Heřmanův, Bertold a jeho syn Sezema, Vítek syn Vítkův, Předbor, Ctibor,
Načeplik, Matouš. Kdyby si někdo usmyslil, že výše psané statky uchvátí pro sebe nebo rozchvátí, ať
pozná, že upadne do klatby.

Dáno toho léta vtěleného Slova 1197, 15. indikce, žádné epakty, 2. konkurenty.