05502
Liber
informatiomim et sententiarum,
čili
Naučeni Brněnská
Hradišťské městské radě dávaná od r. 1447 až do r. 1509
s
dodatky do roku 1540.
Dle   rukopisu H r a d i š ť s k é h o vydal
Ignác Tkáč,
c k. professor a úd hist. stat. odboru u. k. Mor. Slezské společnosti pro zvelebení rolnictví, poznaní přírody a vlasti.
Nákladem historieko-statistiokého odboru a. t. il. v Brně.
V Uh. Hradišti 1882,
tiskem Leopolda R. Krářelíka.
1159
— 114 —
A on vždy pravil a jistil, že Matěj Dvorský jeinu to učinil. Na tom nepřestává.
Item též fojt s těmiž konšely vyznávají, že nebožtík Řeheň po tom sbití pozdravil sě byl a pozdvihl a snad sedmnáste nedělí živ byl, konopie trhal, svá diela dělal, a kamž jemu bylo potřebie jezdil, chodil, a potom v některú chvíli přijda z Hradiště z trhu s svú ženu roznemůže sě a ležel týden, a v tej nemoci zavolavše k sobě fojta a konšely napřed jmenované svědky, řekl jim: Milí konšelé, k pravdě od boha ustavení, cožť mi sě stalo a od koho, pamatujte, a mým přátelóm, ačby potřebovali, pomocní a rádni buďte, žeť od nižádného jiného rukú nescháziem než od Matěje Dvorského. Tenť mne jest o mé hrdlo připravil. Tu jej fojt i s jinými pamatoval, není-li tak, aby své duše nezávodil, ani koho na svú duši bral. A on jednu, druhý i třetie jistiec to a praviec pod duši svej zatraceniem mluvil, že jinak nenie, a s tiem nevstávaje z tej nemoci umřel jest. Na těch svědomiech obviněný člověk nepřestává, ani jich hanie, a tak praví: On nebožtík v svých hněvích a útrapech mluvil, což mluvil. To i jiné svedomie strany odpornie obžalovaného, na němž žena vdova nepřestává ani jeho hanie, tehď milosti vašie podáváme, a podle těch pří i svedomie naučenie žádáme od vaší milosti.
Na to vás naučujem: Ačkolivěk žalobnice provozuje svědomím fojtem a konšely, že nebožtík Řeheň na smrtedlé posteli leže pod zatracením duše své řekl, že od žádného než od rukú Matěje Dvorského nescházie: však poněvadž tíž svědkové také znají, že Řeheň po tom bitie chodil, své dielo dělaje snad 17 nedělí, a na odpoviedatele o to bitie nežaloval: tehdy Matěj Dvorský vedle práva vinovat nenie o vraždu odpovídati, než vinovat jest toliko ženě a sirotkem Řehňovým za to bití dosti uČiniti vedle práva atd. Dat. Anno etc. LXII0-
109. 0 hru v krčině, kdož uchvátí.
Psali nám Veselští v tato slova: Purgmistr a rada města Veselé, službu atd. niúdří atd. Tajných v. mi" nečiníme, kterak přistúpíc před nás Mikuláš Majrle z Nové Vsi i žaloval na Václava Lupu, a řkúc, že mi jest penieze pobral. A kdy sem jemu řekl: Proč mi penieze bereš ? odpovie Lupa: Beru jie, neb jsú mé!
— 115 —
A já diein k němu: Všaks jich nevyhral. A s tiem Lupa týlec vytrhl, a já odskočiv i vytrhl jsem sekeru z zápasí. Tu žalobu my slyšíce podali sine na obě straně, má-li která strana svedomie, kterak sě mezi vámi stalo. Tu jest Majrle vystavil Jakuba Ry-sána a Mikuláše, mlynárova syna z Ostroha, Petraše z Lúky a Poláčka hospodářova pacholka, kteřížto před námi stojíc vyznali jsú jednostajně, že Poláček Lupovi týlec z ruky vytrhl a druhému sekerku. A při tej míře pan Jiřík Jelena die: To herber, to již jsú naši frejunk zrušili. Po tom svedomie podá Lupa svedomie listovnie[ho], kteréžto sě před va " dalo. To my přečtúce v ta slova přepsati jsme kázali, kteréžto v tomto listu v. " posielame a na to od v. u naučenie žádáme, čím o to rozděleni býti mají.
Na to vás naučujem: Poněvadž tato pře jde ze ihry práva hry nepotvrzující, protož i my hry nesúdime, ale vzal-li jest Václav Lupa co Majrlovi, jakožto tomu neodpírá, povinovat jest to Lupa Majrlovi vrátiti podle práva.
110. 0 ubití u frejunku.
Jakožte nám zprávu dáti ráčili, což sě pasieřuov a tobolářuov z Olomúce a páně Jiříkových lidí z Břestku dotyce o tu škodu a zrušenie frejunku našeho, abychom sě na tu věc lépe ptali, a přijmúce širší správu a svedomie vám znáti dali: Kdež jsme my Konráda, rady naší staré přísežného, před sebú jměli, ten jest před námi vyznal, kterak jest viděl, že ti sedláci z Břestku v jarmarku našem za frejunkem k pasířuom a tobolářuom z Olomúce, když jsú nad statky svými na rynku stáli, pribehnúce puotku na ně učinili: to jeden vida pasíř strčil jedním sedlákem z těch, Stéčkú, aby jim pokoj dal. Tu jeden sedlák jednoho z těch lidí Olomúc-kých klikami v hlavu biti počal. PoJ;om jemu jiní pomáhali tak, že jsú ty pasíře a toboláře bili kyjiovím a z nich některé zranili a okrvavili. Jiřík také spolupřísežný náš vyznal, když jsú týž Stéčka s Janem synem svým a s Šantu z Břestku u něho v ten čas na víně seděli, slyšel jest, že sě ti lidé již jmenovaní na ty pasíře a toboláře strojí. Ěekl jim: Milí přítele: Nechoďte tam a jestli že vám na nich co vystává, však fojta jmáte. Jdětež k němu a žalujtež na ně, učiniť vám od nich všeckno 8^rave,<llvs4 bez takových ruoznic; neb nynie jarmark jest a. Ixeyvx^.^ sí«^W»
— 329 —
pacholka vandrovného postavil, žě takovým svědkem v tejto míře při švů obdržěti nemuož, a schází jemu na svědomí, prohěžto schází jemu také i na jeho právě, a vinovat jest žialobníku tu zapla-titi podle práva.
29. 0 ženském svědomí.
Na to vás n.: Ačkolivěk obapolně některá svědomí ženská vystavili, však proto žě ženy v tejto míře a při podle práva nemohu svědčiti, ani jich svědomí tuto příjemno jest, tehdy Anička, chce-li naříkání Markety nevinna bejti, má nevinnn svú sama dvie-ma prsty na kříži očistiti vedle práva.
30. Jest-li svědek Iměviiík.
Na to vás n.: Provede-li Dorota, žě ten svědek jest její hněv-ník svědomím ku právu potřebným, tedy sejde Kateřině na svědomí, a komuž schází na svědomí, tomu schází i na jeho právě.
31. Žialok o přihnání dlužníku před rychtáře.
Nato vás n.: Ačkolivěk žialobník žialuje, žě jsa purgmistrem přihnal jednoho dlužníka svého před pana rychtáře vašeho, a tomu vinu dal ze tři kop, a žě se k tomu znal dlužník, a žě jeho u pana rychtáře odšel, jemužto poručiv, a pan rychtář žě jieho upustil, a pan rychtář se k tomu nezná, však poněvadž v žialobě své nepravie, žěby panu rychtářovi jieho právu dal, a vedle práva dání jemu poručil, aby jemu od dlužníka práva pomohl, nemůž tím svú při obdržěti, ale prázen jest jeho pan rychtář učiněn v tejto míře, neb každý, kdož chce, aby mu rychtář od koho práva dopomohl, vinovat jest rychtáři dáti jeho právo; když dá rychtáři, vinovat jest jemu práva dopomoci. A zmeškal-li by v tom koho za to odpovídati, a dokavadž rychtáři právo na koho nedá, není vinovat práva dopomoci.
32. 0 slad koupeny od sladovníkiiov.
Na to vás n.: Poněvadž spoluměštěnín váš slad ten s žěnú svou u sladovníků koupil a na to zavdal, tehdy již jieho slad byl, ale ne sladovníků; by pak i tak bylo, jakož on praví, žě tepruov v pondělí vzíti jměl, ale poněvadž žě vojsko táhlo., a před tím
— 330 —
vojskem to opatřiti mohl a své vzíti a nepobral, tehdy přisel-li jest k jakej škodě, žiadnemu o to porokovati nemůže než sám sobě, a dle toho vinovat jest sladovníkóm ten slad zaplatiti.
38. Kdož dnou v základě dává, eo prvé učinili má.
Milí přátelé! Jakož odpórce praví žialobníkovi, daľs opově-dnie na dnom, a toho se drž, nebť nemám čím platiti, poddávaje jemu duom v základě dobrovolně, spravujem vás, žě odpórce svú přísahu nejprve odvésti má, žě hnutého statku, jímž by ten dluh zaplatiti mohl, žiádného jiného nemá; a když to učiní, tehdy žialob-ník ínuož se uvázati v duom, a třikrát před sudem potom ohlásiti opovidatelóm, čí duom jest, jakožto podruhovi pronajíti do roka a za den, tu množ radši než jinému; pakli by dlužník toho učiniti nechtěl, ale jinému v činž nebo v plat jej položití má; a potom když rok a den mine, jiestli žě dlužník domu nevyplatí, tepruov muož jej prodati komuž koli podle práva.
34. Žé každý zvláště přisáhati má.
Jakož naučení žiádáte, kdyby se událo, všichni-li by společně přisáhati měli, či každý zvláščě přisáhati má, naučujem vás, žě každý zvláščě přisáhati má p. p.
35. Kterak statek podle úmluvy a odkázání ženě po smrti muže jejího, poněvadž mimo rok spolu byli, zůstati má.
Na to vás n.: Poněvadž žena člověka umrlého svadebnými lidmi provedla, když se pojímali, žě sou se déli umluvili, a žě její muož po jieho smrti a syna jeho všecken statek, kterýž po jich smrti zůstal, jí dal a odkázal: jestli žě sou mimo rok spolu byli, pravíme, žě vedle těch lidí vyznávání a svědomí statek toho umrlého člověka ženě zůstati má p. p.
3$. Co přichází k traeení pře, žě k roku zavitému nestála strana jedna a odbyla v tom, eož právo našlo.
Na to vás n.: Jestli žě ste oběma stranama, když ortel náš před vámi čten jest, rok zavitý složili k odbytí práva podle naučení našeho a N. S. hofer lidí svých míti nemohl, a odbyti v tom zavřitým roku, což jim právo nalezlo, tedy to ^ndc k stvacení \>řo.