Povolování realizace staveb navazuje na první fázi povolovacích procesů, a to na povolování umístění staveb. Stávající stavební zákon stanovuje pravidlo tzv. dvojího povolování staveb, kdy v první fázi se posuzuje soulad navrhované stavby s územním plánováním v rámci územního řízení či zjednodušených postupů směřujících k povolení umístění stavby. V druhé fázi dochází k posuzování souladu stavby s obecnými požadavky na výstavbu, zda je zajištěn přístup ke stavbě, včasné vybudování technického, popř. jiného vybavení potřebného k řádnému užívání stavby vyžadovaného zvláštním právním předpisem, také se posuzují účinky budoucího užívání stavby. Tato druhá fáze by měla s výjimkami danými zákonem navazovat na předchozí fázi.  

Povolování realizace staveb upravuje část čtvrtá, hlava první stavebního zákona. Povolení realizace staveb může být v tzv. „klasické“ formě formou vydání stavebního povolení, popř. zjednodušenými způsoby, a to ohlášením, veřejnoprávní smlouvou či vydáním certifikátu autorizovaného inspektora.

Zákon vymezuje okruh staveb, které nepodléhají stavebnímu povolení ani ohlášení, dále vymezuje konkrétní okruh staveb, jež je možné realizovat na základě ohlášení. Zda stavba podléhá povolovacímu nebo ohlašovacímu režimu závisí na kategorii, typu stavby a také na jejím umístění.  

Společná řízení 

Novinkou aktuálního stavebního zákona jsou společné postupy, které by měly sjednotit a zrychlit povolování staveb. Novinka nejsou tyto samotné společné postupy, ale okruh staveb, na které se vztahují. Od 1. 1. 2018 se společné územní a stavební řízení vztahuje nejenom na stavby obecné, ale i na některé stavby speciální (jedná se o stavby drah, pozemních komunikací a stavby vodních děl) a stavby tzv. jiné v působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu (stavby k účelům těžby, zpracování, transportu a ukládání radioaktivních surovin na území vyhrazeném pro tyto účely, u staveb souvisejících s úložišti radioaktivních odpadů obsahujících výlučně přírodní radionuklidy a u staveb v areálu jaderného zařízení, u staveb ropovodů a produktovodů a u staveb zařízení pro přenos elektřiny, zařízení pro přepravu plynu, zařízení pro uskladňování plynu nebo výrobny elektřiny o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 100 MW a více), a to i přes to, že stavby speciální vymezené v ustanovení § 15 a stavby jiné vymezené v ustanovení § 16 odst. 2 v tzv. „klasickém“ dvoufázovém režimu by podléhali dvěma typům stavebních úřadů (obecný stavební úřad by povoloval umístění a speciální či jiný stavební úřad by povoloval realizaci stavby). 

Společným povolením se stavba zároveň umisťuje a povoluje. Příslušným stavebním úřadem k vedení společného územního a stavebního řízení je stavební úřad příslušný k povolení stavby podle § 13 odst. 1, § 15 odst. 1 písm. b) až d) nebo § 16 odst. 2 písm. d) stavebního zákona. V případě staveb obecných, tak bude příslušným vždy obecný stavební úřad. V případě ostatních staveb bude příslušný k vydávání společného souhlasu speciální stavební úřad, popř. Ministerstvo průmyslu a obchodu, vždy dle konkrétního typu stavby.   Společné územní a stavební řízení je možné vést i u tzv. souboru staveb. U souboru staveb se příslušnost k vydání společného povolení řídí příslušností k povolení stavby hlavní souboru staveb. Příslušným stavebním úřadem je stavební úřad, který by povoloval realizaci stavby hlavní, která určuje svojí povahou samotný účel (či charakter nebo důvod) výstavby. Stavební úřady příslušné k umístění nebo povolení vedlejších staveb souboru jsou ve společném územním a stavebním řízení dotčenými orgány a pro potřeby vydání společného povolení vydávají namísto rozhodnutí závazná stanoviska. Tyto stavební úřady se dostávají do postavení nikoliv rozhodujícího správního orgánu, ale do postavění subjektu zúčastněného na řízení formou vydání závazného stanoviska. Bez či v rozporu se závazným stanoviskem dotčených stavebních úřadů nelze vydat společné povolení.