Akademické psaní Formulace výzkumné otázky (hypotézy) a základy metodologie Tvorba základní otázky —Dalším krokem po volbě tématu je formulace základní otázky; tzn. toho problému, který budeme konkrétně řešit. —Formulaci základní otázky musí předcházet prostudování literatury, zmapování toho, co se zjistilo, popsalo, jak to bylo řešené atd. —Výzkumný problém je vhodné formulovat jako otázku. Náš výklad pak bude hledáním odpovědí na danou otázku či otázky. —Kromě základní otázky můžeme formulovat další podotázky. —Vyhněte se formulaci otázek bez ladu a skladu („páté přes deváté“). —Postupujeme vždy od obecnějších problémů k jednotlivým, od abstraktních pojmů ke konkrétním. — Nejčastější chyby při formulaci základní otázky —Velmi široké vymezení problému, kdy není zřejmé, co vše se bude zkoumat. — —Výzkumný problém neprohlubuje naše poznání. — —Výzkumný problém je triviální, jednoduchý. — —Příkladem všech uvedených chyb jsou otázky typu: —Je legalizace eutanazie správným řešením? —Je právní úprava internetu dostatečná? —Jaká je nejlepší úprava financování politických stran? —Je česká právní úprava ochrany před domácím násilím vhodná? — —V čem je další problém uvedených otázek? — Nejčastější typy základních otázek —Deskripce: „Jaké to je?“ — (zjišťujeme a popisujeme situaci, stav, výskyt jevu, atd.) —Relace (vztahy a souvislosti) : „Jaký je vztah? “ — (dáváme do vztahu jevy, činitele a ptáme se, zda — existuje vztah mezi zkoumanými jevy, jakou povahu má ten vztah, jak se vyvíjí, atd...) —Příčiny a důvody: „Proč to tak je?“ — (zjišťujeme příčiny, důvody, které vedly k určitému důsledku, atd...) —Jaké Vás napadají příklady? — Tvorba hypotézy —Výzkumný problém určuje základní orientaci našeho tématu. Pro jeho další rozbor však nemusí vyjadřovat dostatek informací. K jejich získání slouží hypotézy. —Hypotéza je vědecký předpoklad, není to jakýkoli předpoklad - musí být vždy vyvozen z nějaké teorie. Nevíme ale, jestli je náš předpoklad správný /pravdivý nebo nesprávná/ nepravdivá. Jeho pravdivost či nepravdivost se musí prokázat; —Hypotézy rozšiřují naše poznání – empiricky ověřují části teorie. Na základě toho pak danou teorii doplňujeme nebo modifikujeme. —Hypotézy konkretizují, „rozmělní“ problém na částí. — Náš výklad je pak procesem ověřování stanovené hypotézy – její verifikaci. — Jak správně formulovat hypotézu? —stručně, jednoznačně, logicky jednoduše; —formulace by měla být v podobě oznamovací věty. — měla by být ověřitelná, tj. všechny proměnné (užité pojmy) je nutné definovat, aby bylo jasné, jaký mají význam. —měli bychom se vyhýbat slovům, která vyjadřují osobní (subjektivní) soudy, názory či preference; — za hypotézu by neměla být vydávána definice nebo neurčité tvrzení. — Příklady nesprávně formulovaných hypotéz —1.Sofistikované aplikace typu Business Intelligence (BI) mohou být ekonomicky prospěšné malým a středním podnikům formou podpory manažerského rozhodování. —Chyba: Formulace „mohou být prospěšné“ způsobuje vágnost hypotézy, protože vyjadřuje již určité hodnocení; —Vhodné nahradit: spojením způsobují růst nebo vedou k růstu; — —2. Český tisk věnuje málo pozornosti problematice školství. —Chyba: není zde komparativní prvek, „málo“ se nedá změřit. —Vhodné nahradit: komparací např., s televizí nebo jiným médiem. — —3. Absolventů gymnázií je na vysokých školách více než jiných absolventů. —Chyba: vztah mezi dvěma proměnnými zde není jasně a explicitně vymezen. — —Nutné dát vztah proměnných do nějakého vztahu, tzn. co tím chceme prokázat? –připravenost k zaměstnání, uplatnění na trhu práce apod. — Úkol —Pokuste se ve dvojicích formulovat výzkumnou otázku/hypotézu k jednomu z následujících témat: — —Interrupce ve světle judikatury ESLP —Právní regulace náhradního mateřství v ČR —Objektivní odpovědnost provozovatele vozidla za přestupky spáchané neznámým řidičem — — JAKÝ JE VÝZNAM NÁSLEDUJÍCÍCH POJMŮ? •METODOLOGIE •METODA •METODIKA Základní metody vědecké práce Metodologie vědecké práce - základy —Metoda v původním významu znamená „cesta někam“. Metoda je vědomý a plánovitý postup jak dosáhnout nějakého teoretického i praktického cíle. —Pro úspěšnou realizaci cílů odborné práce může být využito více metod v souvislosti s realizací dílčích cílů. —Vždy je třeba uvést ale jak a kde konkrétně a proč byla určitá metoda použita. Základní metody vědecké práce —Empirické ¡Pozorování ¡Měření ¡Experiment, rozhovor, dotazník apod. —Obecně teoretické ¡Analýza ¡Syntéza ¡Indukce ¡Dedukce ¡Generalizace ¡Abstrakce ¡Komparace ¡Analogie ¡ Dílčí právní metody (Knapp) —Logické ¡Abstrakce ¡Indukce a dedukce ¡Analýza a syntéza ¡ —Exaktní —Sociologické —Systémové —Komparativní — Analýza —myšlenkové rozložení zkoumaného předmětu, jevu nebo situace (jevu) na jednotlivé části, které se stávají předmětem dalšího zkoumání —hledání dílčích složek jevu či problému ¡Hledání prvků podstatných pro zkoumaný objekt. —směřuje od složitého k jednotlivému ¡Klasifikační analýza ¡Vztahová analýza ¡Kauzální analýza ¡Systémová analýza Formy analýzy —KLASIFIKAČNÍ ANALÝZA: klasifikací buď řadíme dílčí jevy do skupin (tříd), nebo třídíme soubor do dílčích skupin —VZTAHOVÁ ANALÝZA: zjišťuje vztahy mezi jevy; zjišťuje, zda jde o vztahy závislosti, nebo nezávislosti. Sílu závislosti se snaží kvantifikovat —KAUZÁLNÍ ANALÝZA: zkoumá příčiny jevů, nezkoumá však dynamiku systému, jen vliv vnějších činitelů — SYSTÉMOVÁ ANALÝZA: zkoumá systémy s cílem je pochopit, vysvětlit, zvládnout, zlepšit a zdokonalit. Jevy nezkoumá jako izolované veličiny, ale snaží se postihnout jejich chování v systému, aniž by se systém (celek) při tom rozpadl na jednotlivé části Syntéza představuje — myšlenkové spojení částí v celek; ¡z výchozích zjištění formulujeme závěry. —skládání dosud oddělených, izolovaných či nespojitých prvků. —Příklad: bez syntézy zjištění zdravotního stavu a domácího prostředí posuzované osoby nelze učinit správný závěr ohledně existence a stupně bezmocnosti (domácí násilí) Indukce —Myšlenkový postup od jedinečného a zvláštního k obecnému. —Z jednotlivého jevu je vyvozen obecný závěr. —Existuje-li dostatek informací o jednotlivostech, lze formulovat závěry obecnějšího druhu. —„Ústava ani právní předpisy pojem vyvlastnění výslovně nedefinují. Jeho obsah možno proto vymezit jednak induktivně na základě pozitivně právní úpravy institutu vyvlastnění v různých právních předpisech a jednak doktrinárně, tj. na základě definic podaných právní vědou.“ (Pl. ÚS 16/93) — Dedukce — způsob myšlení, při němž od obecnějších závěrů, tvrzení a soudů přecházíme k méně obecným, k jednotlivostem; —vycházíme ze známých, ověřených a platných závěrů a aplikujeme je na jednotlivé doposud neprozkoumané případy; —z obecného poznatku vyvozujeme závěry i vůči jednotlivostem; — — KVANTITATIVNÍ VS. KVALITATIVNÍ VÝZKUM —Cílem kvantitativního výzkumu je testování hypotéz a logika kvantitativního výzkumu je deduktivní —Cílem kvalitativního výzkumu je vytváření nových hypotéz a logika kvalitativního výzkumu je induktivní Zobecnění – generalizace / abstrakce —Generalizace: Vyvození závěrů o množině objektů z pozorování jednoho objektu. —Abstrakce: vydělování základních znaků a odhlížení od jednotlivostí ¡Myšlenkové odlučování nepodstatných znaků ¡Souvisí s definováním a tvořením pojmů ÷Např. definice právní normy ÷ Komparace —Stanovení shody či rozdílu zkoumaných jevů. — —Jaké máme možnosti komparace v právu? Analogie —Analogický znamená podobný, obdobný. — —Analogie je vztah dvou různých věcí, které se v něčem podobají a dají se tedy přirovnávat. O věcech obtížně uchopitelných se často uvažuje a usuzuje na základě analogie (podobnosti) s věcmi známými. — — Základní postup práce Šanderová, J. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. Praha : Sociologické nakladatelství, 2003. s. 59 a n. Úkol —V rámci zvoleného tématu vymezte vědecký postup (kombinaci metod), které budete používat k dosažení stanoveného cíle. Svoji volbu zdůvodněte.