Definujte zápatí - název prezentace / pracoviště 1 Správní právo II 6. přednáška 25.10.2021 I. Charakteristika a znaky hlavních forem realizace veřejné správy (3. část - dokončení): Administrativní dozor. Kontrolní řád. II. Diskreční pravomoc veřejné správy doc.JUDr. Soňa Skulová, Ph.D. I. Téma: Administrativní dozor jako forma realizace veřejné správy. Kontrolní řád ---------------------------------------------------------------------------- • •Kontrolní, resp. dozorová činnost - nezbytně spojena s výkonem veřejné správy. - -Vyplývá to z nutnosti zajisti naplňování cílů veřejné správy, a také zajistit potřebné standardy v činnosti veřejné správy. - •Obecně: •kontrolní činnost = pozorování či zjišťování vymezeného stavu nebo činnosti u kontrolovaného objektu, a jejich porovnání se stavem žádoucím, resp. právem předvídaným. • •Veřejná správa může být jak objektem kontroly (je kontrolována – v rámci systému záruk zákonnosti veřejné správy), •nebo subjektem kontroly - tedy sama vykonává kontrolní činnost. • Kontrolní a dozorová činnost veřejné správy • •Administrativní dozor lze označit za kontrolní činnost správních orgánů v širším smyslu. • Vedle shora vymezené kontrolní činnosti (zjišťování, srovnánání, hodnocení): - dozor zahrnuje rovněž činnost vedoucí ke zjednání nápravy zjištěných nedostatků, tj. uplatnění právem předvídaných opatření vůči dozorovaným subjektům (obvykle - uložení nápravných opatření, vydání pokynů, či přímá realizace určitých úkonů). - •POZN.: Mohou následovat sankce za zjištěné porušení povinností (např. v rámci odpovědnosti za přestupky, či odnětí oprávnění, ad. - dle zvláštních zákonů). • •Aktuální otázka – vztah ukládání nápravných opatření a/nebo sankcí – vývoj, nekoncepčnost. 4 Dozorová činnost veřejné správy. •Správní (administrativní) dozor - • § vykonáván v rámci vnějších vztahů veřejné správy, vůči nepodřízeným subjektům • nezbytnost zákonného základu • (součást pravomoci SO - ve zvláštních zákonech). • •Vztah mezi kontrolujícím a kontrolovaným = právní vztah. Nejde o interní vztahy uvnitř veřejné správy. • §Dozorová pravomoc - není svěřena všem správním orgánům. • §Dozorčí orgán = vykonavatel veřejné správy, jemuž zákon (či na jeho základě autorizace) svěřuje tuto působnost (správní orgán, úřední osoba /“inspektor“/, ale i osoba právnická či fyzická/“veřejné stráže“/). • Dozorová činnost veřejné správy • •vykonávána: •- Jednak v rámci širšího spektra činnosti (např. živnostenská kontrola – živnostenskými úřady), •- nebo jako činností hlavní či výlučná - zejména tzv. specializované „inspekce“ (např. Česká obchodní inspekce). - -není v zákonech označována jednotně (dohled, dozor, kontrola, revize, inspekce). - •Řadíme sem také „pořádkový dozor“ – ze strany bezpečnostních sborů (Police ČR, Vojenská policie, Celní správa) či obecní policie – obecně nad bezpečností a veřejným pořádkem jako součást bezpečnostní (policejní) správy. 6 Funkce dozorové činnosti veřejné správy: • Funkce • zjišťovací • porovnávací či hodnotící • nápravná •+ poznávací (poznatky využitelné pro další činnost veřejné správy) • §S ohledem na uvedené funkce je administrativní dozor řazen mezi záruky legality veřejné správy. • •Jde o záruku plnění povinností na straně adresátů působení veřejné správy. • §Dozorová činnost vykonávána z moci úřední, jako povinnost. •Souvisí to s povinností SO reagovat na podněty. 7 Zaměření dozorové činnosti : • •Obecně - na zákonnost (soulad s právem): • •= plnění povinností, založených: Ø zákonem nebo jiným právním předpisem. Ø opatřením obecné povahy, Ø správním aktem (rozhodnutím), Ø veřejnoprávní smlouvou. Ø •Povaha dozoru: • -Preventivní, průběžný, následný – ve vztahu k dozorované činnosti, -Soustavný či jednorázový ( může být k podnětu). - 8 Další kontrolní činnosti ve veřejné správě (= „uvnitř“): • • •vnitřní dozorčí činnost uvnitř státní správy: • - mezi stupni státní správy (ústřední orgány x územní orgány) – klasicky instanční dozor ( v rámci procesních vztahů). • • - uvnitř jednotlivých stupňů ústředních či územních orgánů (vnitřní dozorčí činnost) – zejména služební dozor ( v rámci vztahů státní služby). • • státní dozor nad veřejnoprávními korporacemi •(samosprávou - např. dozor ministerstva vnitra nad samostatnou působností ÚSC), • • • finanční kontrola (hospodaření s veřejnými financemi), • • přezkum hospodaření ÚSC. • 9 Kontrolní řád (zákon č. 255/2012 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění) • •= obecná úprava podmínek a postupu kontrolní činnosti. • •Nejde o rozhodovací proces – výsledkem není rozhodnutí, ale kontrolní zjištění (protokol). • •Působnost zákona široce založena (§ 1) pro činnost kontrolních orgánů: •- při kontrole činnosti orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků, jiných orgánů, právnických a fyzických osob, -při kontrole výkonu státní správy, -při kontrole činnosti právnických osob založených nebo zřízených státem nebo ÚSC ze strany zakladatele nebo zřizovatele). • • • Kontrolní řád upravuje: • osoby pověřené výkonem kontrolní činnosti („kontrolující“): • (pověření ke kontrole), včetně vyloučení kontrolních pracovníků (podjatost), •oprávnění kontrolních pracovníků (mj. přizvat třetí nestrannou osobu) + korespondující povinnosti kontrolovaných subjektů, •povinnosti kontrolních pracovníků, •protokol o kontrole, •řízení o námitkách proti kontrolnímu protokolu . • a také přestupky (za „nesoučinnost“). • •Režim protokolu o kontrole: •do 30 dnů ode dne posledního kontrolního úkonu, ve zvláště složitých případech do 60 dnů. •Stejnopis protokolu se doručuje kontrolované osobě. •Námitky lze podat ke kontrolnímu orgánu do 15 dnů ode dne doručení protokolu. •Nevyhoví-li námitkám kontrolující do 7 dnů po jejich doručení, vyřídí je nadřízená osoba kontrolujícího do 30 dnů ode dne jejich doručení. • • • 10 Kontrolní řád: •Uplatňuje se podpůrná působnost správního řádu. • •Odlišnosti a specifika postupů, kontrolované skutečnosti, apod. •+ režim vyvození následků kontrolních zjištění (porušení povinností) • – upraveny ve zvláštních zákonech. • •POZN.: Odraz také ve správním řádu – viz úprava „řízení /na místě/ navazující na výkon dozoru“ (§ 143), „příkaz“, „příkaz na místě“ (§ 150 odst. 2, 6). • II. Téma: Diskreční pravomoc veřejné správy. Obsah ( a zároveň i možné otázky): 1) 1)Problém vázanosti vs. „volnosti“ v činnosti veřejné správy 2)Pojmy „správní uvážení“, „diskreční pravomoc“. Varianty správního uvážení. 3)Správní uvážení jako projev pravomoci správního orgánu. 4)problém tzv. „absolutního volného uvážení" 5)Identifikace správního uvážení 6)Meze a hlediska správního uvážení 7)Neurčité pojmy • Pojem „diskrece“: •Obecně - slovníkový význam: • •„Uvážlivost, rozvážnost, volnost jednání a rozhodování, vlastní úsudek, volné uvážení, úvaha.“ • •(ale také taktnost, zdrženlivost, rezervovanost). • • • Na co navazujeme ? Co jsme již probírali ? •ve 2. přednášce – rozlišili jsme složky pravomoci správních orgánů dle obsahu a zaměření. Dotkli jsme se – otázky vázanosti a volnosti výkonu pravomoci. •Rovněž otázka (veřejných) subjektivních práv a jejich struktura („pětice“: právo na vydání povolení nebo souhlasu, právo na určitá plnění od VS, právo aby se VS zdržela zásahů či zákroků, právo uplatňovat procesní práva, právo na participaci na výkonu VS) - již jsme nanesli otázku jejich ne/nárokovosti (resp. ne/vymahatelnosti). •Otázka : Je vždy odpověď ANO – NE ? •Otázka: Co rozhoduje ? Jaké faktory zde působí ? •Ve 2. přednášce jsem prezentovali základní zásady činnosti – a jejich specifickou úlohu ve vztahu ke správnímu uvážení – diskreční pravomoci. •- mezi nimi primus inter pares – zásada legality. Sama o sobě, úzce chápaná (výslovná ustanovení) – odpovědi vždy nedává. Naopak – nastoluje problém povahy pravomoci ( viz níže příklad). •, • • Co víme dál ? •Problém současného působení, resp. požadavků: •veřejných zájmů vs. (veřejných) subjektivních práv ( a někdy mezi nimi v rámci obou kategorií). •Zásady poskytují vodítka: - jednání ve veřejném zájmu, ochrana práv, zákaz zneužití pravomoci, proporcionalita ( vyváženost), vztah k věcnému základu, legitimní očekávání, (+ odůvodnění). • (Pozn.: u VP smluv – také zásada účelnosti, VS jako služba - § 159 o.2 a 3 s.ř.). •Ve 3. přednášce – cíle a úkoly veřejné správy. Jakou úlohu mají při rozhodování dle konkrétních zákonných ustanovení ? Je zde souvislost s účelem pravomoci SO ? •Ve 4. a 5. přednášce – u jednotlivých forem veřejné správy - dotkli jste se otázky zákonnosti a (věcné) správnosti výsledku (rozhodnutí), tedy obsahové stránky rozhodnutí, a také postupu. •Otázka: předepisuje právo vždy varianty konkrétního výsledku, tedy věcného řešení ? •Otázka: A týkají se položené otázky pouze procesních forem činnosti ? 1) Otázka vztahu vázanosti vs. volnosti při výkonu pravomoci správních orgánů Základní problém: •Připadá v úvahu - s ohledem na povahu a rozmanitost úkolů a forem veřejné správy: •a) plná právní regulace činnosti veřejné správy, resp. správních orgánů („SO“), tedy pro všechny případy a situace, resp. - lze požadovat plnou právní vázanost veřejné správy? •A na druhé straně •b) pro situace, kde nejsou dána konkrétní a přesná pravidla, resp. hlediska pro rozhodování, plná rozhodovací volnost, tedy ničím neomezený výkon činnosti správních orgánů ? • • Nastavení vztahu vázanosti a volnosti v činnosti veřejné správy – výsledek vývoje v podmínkách moderního právního státu: •Řešením: kompromis mezi vázaností a volností • – nikoliv však jakýkoliv. •= výzva pro legislativu: Míra určitosti a přesnosti právních úprav měla by být adekvátní významu upravované věci. • •Následně - náročný úkol interpretační, a také aplikační. •Přičemž – otázka kvalifikovanosti osob vykonávajícíh VS („úřední osoby“). •Pro ilustraci – příklad z právní úpravy přestupků: • Příklad: § 125c z.č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích: (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích: •f) při řízení vozidla:….. •7. předjíždí vozidlo v případech, kdy je to obecnou, místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno,… • •(5) Za přestupek se uloží pokuta:... •d) od 5000 Kč do 10000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 …. písm. f) bodu …7… •(9) Za přestupek podle odstavců 1 až 4 nelze uložit napomenutí. •Od uložení správního trestu podle odstavců 5 a 6 nelze v rozhodnutí o přestupku upustit. •-------------------------------------------------------------------------------------- •Otázka obecná: Jak pro neukázněného řidiče může případ dopadnout? K tomu otázky dílčí: I.otázka: Kdy jde v právní úpravě přestupků o rozhodnutí vázané, kdy jde o správní uvážení ? •Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v platném znění (výňatky): • •§ 78 Zahájení řízení z moci úřední •1) Správní orgán zahájí řízení o každém přestupku, který zjistí, a postupuje v řízení z moci úřední. • II. otázka: Může SO postupovat odlišně? • • § 35 Druhy správních trestů 1)Za přestupek lze uložit správní trest a) napomenutí, b) pokutu, c) zákaz činnosti, d) propadnutí věci nebo náhradní hodnoty, e) zveřejnění rozhodnutí o přestupku. • Otázka III: Musí být trest uložen vždy, pokud je přestupek spolehlivě zjištěn a obviněnému prokázán ? • Otázka IV. Dle čeho se bude druh, resp. výměra trestu určovat ? • • § 37 Určení druhu a výměry správního trestu •Při určení druhu správního trestu a jeho výměry se přihlédne zejména •a) k povaze a závažnosti přestupku, ……. •c) k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem, …. •f) u fyzické osoby k jejím osobním poměrům a k tomu, zda a jakým způsobem byla pro totéž protiprávní jednání potrestána v jiném řízení před správním orgánem než v řízení o přestupku, •g) u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti, .…. • •Otázka V: Jsou hlediska pro uložení trestu a jeho výměry zcela konkrétní ? •VI. Lze přihlédnout k jiným hlediskům, než výslovně uvedeným ? •VII. Jakýmkoliv hlediskům ? •VIII. Jaký je celkový právní rámec pro rozhodování SO o uložení trestu, resp. ukládání trestů v rámci celkového výkonu jeho pravomoci ? Vývoj řešení otázky vázanosti vs. volnost v rozhodování veřejné správy vůči adresátům: • • • – od plné (absolutní) vůle panovníka (státu) • • - k vázanosti veřejné správy ústavou a zákony • (koncept právního státu, konstituování správního práva), • • - až po současnou vázanost celým právním řádem, resp. principem legality • (srov. § 2 odst. 1 s.ř.), a to v podmínkách moderního právního státu (tj. s příslušným hodnotovým rámcem, a působením principů – obecných, právního odvětní). • •„Státní moc slouží všem občanům, a lze ji uplatňovat v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“ (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl.2 odst. 2 LZPS). • • + respekt k ZPS, a ochrana (veřejných) subjektivních práv osob, včetně práva na soudní ochranu. • • • Legislativní řešení problému nastavení „volnosti vs. vázanosti“ veřejné správy: • Nástroje použité v pozitivním právu • (= na mnoha místech v předpisech správního práva): • • I. Správní uvážení, resp. diskreční pravomoc. • II. Neurčité pojmy • Mohou býti v právní úpravě kombinovány, tedy SU stanoveno s použitím neurčitého pojmu, jak bylo patrno i ve shora uvedeném příkladu. • • (Nejde přitom o mezery v právu.) • ------------ • •POZN.: Odlišným pojmem je „volné hodnocení důkazů“. Procesní zásada - slouží ke správnému posouzení skutkové stránky věci (srov. zejm. § 50 odst. 4). Volnost i zde jen relativní – existují také závazné podklady, jimiž je SO vázán. 2) Definice správního uvážení („SU“): •situace, kdy s naplněním hypotézy právní normy není spojena jediná právně přípustná dispozice. • •= Aplikujícímu správnímu orgánu je ponechána možnost výběru z nejméně dvou variant dalšího postupu (dispozic). • •Fakticky = ponechání zákonem předvídaného prostoru k vlastní úvaze správního orgánu. • •Pozn.: ve správním řádu se pojem SU nevyskytuje. •Použit pro soudní přezkum – srov. § 78 odst. 1 s.ř.s. (nezákonnost spočívající v překročení zákonných mezí správního uvážení, nebo jeho zneužití). • Pojmy: správní uvážení - diskreční pravomoc: • •Správní uvážení /“SU“/ (tradičně tzv. volná úvaha správního orgánu) - zpravidla zařazena v dispozici (resp. sankci) právní normy (v řešení konkrétní věci). • = uvážení v klasickém smyslu (stricto sensu), resp. v (legislativně) technickém pojetí. • •Pojem „diskreční pravomoc“ - obsahově širší: •Zahrnuje: - shora uvedené správní uvážení /klasické/ • + zmocnění SO k normotvorné činnosti. • •Nicméně - pro SU se používá také označení „diskrece“, „diskreční pravomoc“ – jako vyjádření opaku rozhodování tzv. vázaného. Varianty správního uvážení: • • - dle toho, zda právní norma zakládá pravomoc: • •A. - danou normu aplikovat či neaplikovat • (= „uvážení jednání“) • (Např.: SO může uložit pořádkovou pokutu - § 62 s.ř.), • • B. volby některého z více nabízených konkrétních řešení dané věci • (= „uvážení volby“). q •(Např.: SO může uložit pořádkovou pokutu do výše 50 tis Kč – ibid, a může ji také snížit či prominout – odst. 6). • • Varianty mohou být kombinovány, resp. na sebe navazovat, jak je tomu v uvedeném příkladu z oblasti přestupkové. • • 3) Správní uvážení jako specifická součást, resp. projev pravomoci správního orgánu: • •Účel diskreční pravomoci (SU): poskytnout SO prostor pro nalezení •správných, vhodných řešení, resp. rozhodnutí v konkrétním případě • = potřebnou flexibilitu, • •ovšem při zachování dostatečné míry stability rozhodování (právní jistota, předvídatelnost činnosti VS). • •Správní orgán může využívat svou …“odbornost, zkušenost, přizpůsobivost nastalým a těžko předvídatelným situacím, a to i z hlediska důsledků zásahu. (V.Vopálka) • SU jako projev pravomoci správního orgánu: •Zda a jaký prostor pro volnou úvahu bude správě ponechán - svěřeno především do pravomoci zákonodárce. • •Zákonodárce nemá, co do úpravy volné úvahy veřejné správy, vlastní volnou úvahu (…zákonodárce je vázán určitými základními hodnotami, jež Ústava prohlašuje za nedotknutelné.“ ( Pl. ÚS 19/93). • •K tomu klasik: •Legislativně-politickým důvodem zařazení správního uvážení do předpisů není, aby byla umožněna subjektivní zvůle správních orgánů, nýbrž, •„…aby mohly vyhověti speciálním požadavkům jednotlivých konkrétních případů. Uvažování představuje, obrazně řečeno, bránu, kterou vcházejí do budovy právního řádu mimoprávní motivace." (A.Merkl) • • • 4) K problému tzv. „absolutního volného uvážení“ • •= případy, kde SO rozhoduje o oprávněních, na něž není právní nárok, a/resp. kde zákon nestanoví zcela přesná kritéria (např. udělení státního občanství, azylu, vysílací licence, a d.). • •AVŠAK: „Každá pravomoc má právní limity, a to bez ohledu na to, jak široce je formulován zákon, který ji zakládá.“ • „Tam, kde panuje vláda práva, nemůže existovat neomezená diskreční pravomoc.“ (H.W.R.Wade) •TEDY uvedené případy: •jsou variantou SU, minimálně jsou případem „úvahy jednání“, •vztahují se na ně obecně požadavky kladené na řádný výkon pravomoci SU - nemůže jít o libovůli, •nejsou obecně vyňaty ze soudního přezkumu (jde minimálně o kontrolu nepřekročení mezí SU, nezneužití), ledaže tak výslovně stanoví zákon. • • Ad problém tzv. „absolutního volného uvážení“: • ÚS i NSS: „V právním státě je libovůle nepřípustná.“ • •NSS – 906 Sb.NSS – 6 A 25/2002-42 ( + RS NSS č.950 Sb.NSS): • • “Absolutní či neomezené správní uvážení v moderním právním státě neexistuje. Každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, principu proporcionality atd. Dodržení těchto mezí podléhá soudnímu přezkumu.“ • • • Ad problém tzv. „absolutního volného uvážení“: •NSS č. 905 Sb. NSS, č.j. 4 Aps 3/2005-35: •I. Pravomoc prezidenta republiky jmenovat soudce [čl. 63 odst. 1 písm. i) Ústavy] je výrazem jeho postavení v rámci moci výkonné jako „správního úřadu“ sui generis. •II. Na jmenování soudcem není právní nárok. Funkce soudce je ovšem veřejnou funkcí a justiční čekatel nejmenovaný prezidentem republiky do funkce soudce je oprávněn dovolávat se práva na rovné podmínky přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím [čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 25 písm. c) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech]. Ve spojení s tím je oprávněn dovolávat se toho, aby nebyl na tomto právu diskriminován (čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny), stejně jako je oprávněn i k tomu, dovolávat se práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), a to i když sám návrh na projednání věci podat nemohl. • III. Právo na rovné podmínky přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím (v daném případě na přístup k funkci soudce), jakož i právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, ve spojení s právem nebýt diskriminován, není s ohledem na znění čl. 36 Listiny, a to i ve spojení se zákonem č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ze soudního přezkoumání vyloučeno. Akty či úkony prezidenta republiky při výkonu jeho pravomoci jmenovat soudce jsou ve spojení s uvedenými právy přezkoumatelné ve správním soudnictví. 5) Problém identifikace SU: •= které případy jsou správním uvážením, a které nikoliv. • •Ne vždy jde o případ SU, pokud zákon stanoví, že správní orgán něco učinit „může“, resp. že z jeho strany něco učinit „lze“. •Může jít o povinnost správního orgánu jednat určitým způsobem - tzv. „norma kompetenční“, jež svým zněním zakládá pravomoc SO vůči adresátům. •Vždy proto nutno brát v úvahu širší právní kontext, včetně nastavení, resp. účelu pravomoci správního orgánu (srov. § 2 odst. 2 s.ř.). •Nutný tedy také – výklad systematický, resp. také teleologický. • Zajištění legality správního uvážení •Obsah a rozsah pravomoci SO by měly být dostatečně určitě zákonem stanoveny. • (viz ústavní požadavek stanovení mezí a způsobu výkonu státní moci zákonem / čl. 2 odst. 3 Ústavy/). • •ESLP: Silver et al. V. Spojené království, 1983: „Zákon, který svěřuje diskreční pravomoc, musí stanovit rozsah takové diskrece“… • •Metody: •stanovení limitů (mezí) = ROZSAHU SU •stanovení hledisek (kritérií) – OBSAHU, KVALITY SU •přezkum respektování hledisek SU ad 1) a 2) •POZN.: Pojem „zákonnost“a „správnost“ rozhodnutí a postupů /§ 89 odst. 2 s.ř./, soudní přezkum správního uvážení /§ 78 odst. 1 druhá věta, odst. 2 s.ř.s./. • 6. Hlediska (kritéria) pro aplikaci správního uvážení • Vedle I.konkrétních hledisek (a mezí) stanovených zákonem – specifických pro danou oblast, resp. činnost, • pak hlediska obecnější: •II. obecné principy, resp. principy správního práva. • Pro SO koncentrovaně vyjádřeny ve správním řádu ve formě: • „Základních zásad činnosti správních orgánů“ (§§ 2 – 8 s.ř.) •Z nich zejména zařazené v § 2 (proporcionalita, jednání ve veřejném zájmu, předvídatelnost - legitimní očekávání (včetně ustálené praxe), zákaz zneužití správního uvážení, resp. pravomoci SO, šetření práv nabytých v dobré víře, zásahy jen v nezbytném rozsahu, § 4 (zásada dobré správy, vstřícnosti), § 5 ( smírné řešení rozporů). • Přitom působnost zásad obecná – při „výkonu veřejné správy“ (§ 177 odst. 1 správního řádu), •+ další zásady (výslovně nezařazené /např. řádného odůvodnění, transparentnosti/, či zásady nepsané /neminem laedere/. • Hlediska ( kritéria) pro aplikaci správního uvážení •Dále také: •III. principy dobré správy (jež konkretizují povinnosti právní, či jsou neprávní povahy (etické, či směřující k vyšší efektivitě veřejné správy – srov. např. § 4 odst. 1, § 6, § 8 odst. 2 s.ř.). • K tomu např. - „desatero“ Veřejného ochránce práv, nebo Evropským ombudsmanem vydaný – Kodex dobré správní praxe (2001), čl. 41 LZPEU ( „právo na dobrou správu“), a také doporučení Výboru ministrů Rady Evropy (2007)7 o dobré správě. •Významné pro SU – Doporučení Výboru ministrů RE (80)2 z 11.3.1980, které se týká správního uvážení. •------------------------------------------------------------------------------------------------- •Pozn.: Viz 2. přednáška v předmětu Úvod do studia VS – zde navazujeme ! •-------------------------------------------------------------------------------------------------- - •Závěr k hlediskům pro SU: •V souhrnu jde o strukturu určující obsahovou stránku správního uvážení. •V prostoru vymezeném jak po stránce hranic (limitů), tak co do závazných hledisek se rozhodování s volnou úvahou musí pohybovat. • • • • 7) Neurčité pojmy (NP): • - pojem, vyskytující se v právní normě, přičemž jehož obsah a význam není přesně a úplně vymezen. • •Ve správním právu hojný výskyt („veřejný pořádek“, „noční klid“, „bezúhonnost“,...). • •Při aplikaci neurčitého pojmu jde o otázku (pravomoc) subsumpční. • •Správní orgán musí NP vyložit, definovat, a poté posoudit, zda zkoumaný jev či situace odpovídá vymezeným znakům, a lze je tedy pod NP podřadit. Poté lze normu aplikovat. • •Nutno použít obvyklé interpretační metody. • • Neurčité pojmy: •Míra neurčitosti se může v čase i místě měnit. • •Míru neurčitosti snižují: • legální definice pojmu • příkladmé výčty znaků pojmu v zákoně, • prováděcí (podzákonné) předpisy, § judikatura, § metodika § ustálená rozhodovací praxe SO § tradice. • Literatura ke studiu základní: •Průcha, P.: Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Brno: MU, 2012. • •Další prameny: • •Kopecký, M.: Správní právo. Obecná část. 2. vydání Praha: C.H.Beck, 2021 • •Skulová, S.: Správní uvážení – základní charakteristika a souvislosti pojmu. Brno: MU, 2003. (https://science.law.muni.cz/knihy/skulova_spravni_uvazeni.pdf) • •Mates, P.: Správní uvážení. Plzeň: Vydavatelství A.Čeněk, 2013. • • Toť vše pro dnešek…… Děkuji za pozornost.