Cílem prvního seminárního zadání pro uvedené období je seznámit se s právní metodologií jako disciplínou právní vědy. Právní metodologie se dělí do základních dvou větví: vědecké a praktické metodologie. Samotná praktická právní metodologie může být charakterizována také ve dvou větvích, a to jako a) normativní metodologie a b) deskriptivní metodologie. Pro úvodní úvahy o úloze právní metodologie v systému právní vědy (jurisprudence) a v samotném právnickém studiu slouží jako podklad text Františka Roučka. 

V praktické části seminárního zadání jde o tříbení názorů na obecnou povahu interpretačního procesu (procedury výkladu) jako základní operace, kterou právník při práci s prameny práva provádí. Právní metodologie zde řeší otázku, zda jde o výkladové metody, či spíše aspekty (hlediska), prvky (F.C. von Savigny) nebo kánony výkladu. Dále vystupuje do popředí otázka hierarchizace těchto jednotlivých přiblížení (tzn. kritéria pořadí či přednosti). Studenti se mají zamyslet nad úlohou jazykového přiblížení k významu a smyslu právní normy, tedy jazykového či gramatického prvku výkladu. K tomu slouží výňatky z nálezů Ústavního soudu ČR (Pl. ÚS 21/96 a sp. zn. Pl. ÚS 33/97).