VERNEUERTE
L AND ES-ORDNUNG
des
Erb-Markgrafthums Mähren. OBNOVENÉ
ZÍtíZENÍ ZEMSKÉ
dědičného markhrabstíí moravského. 1628-
K vydáni upravil
Dr. Hermenegild Jireéek.
V BRNĚ.
Nákladem rydavatelovým. — Tiskem »Moravské akciové kněhtiskámy*.
1890.
— 121 —
by koho v čem obmeskali, jich vina bude a oni chtěl-liby kdo o to k kterému z nich hleděti, podle práva z toho odpovídat musí a povinni jsau, jakož se to žádnému nezavírá.
114. A poněvadž prokurátoři netoliko k samé toliko rozepři, ale k dovedení a na místě postavení té vší věci nařizováni a dožádáni bývají, pročež jsau povinni, celý process práva, exceptí, exekutí, složení k revisí a všecky jiné právní remedia až do skonání té pře vykonati a vytrvati.
115. A jakož jsme se též milostivě o tom resolvírovati ráčili, v tomto Našem dědičném margkrabství moravském v jistém času jisté a přísežné prokurátory naříditi: pročež má na ty, kteříž nyní zprvopoČátku v tom se potřebují a při vedení pořadu práva do tohoto Zřízení se vpravují, a ten v krátkosti a podstatně, též počestně vedau, obzvláštní pozor dán být i, aby ti a takoví před jinými při Našich saudech fedrováni, jiní pak odbyti byli.
XXXII.
O processn práva skrze spisy.
116. Ačkoliv předešlých časů v process právní při saudu zemském austně se dál a když k sepření přišlo, tehdy prokurátor strany původní půhon (s kterýmž jak se postupovati a co při něm se šetřiti «eiělo, již předešle dosti oznámeno) všecken skrze austní přednášení pro vozová ti, a strany odporné prokurátor ihned na to jako na stopu nastaupiti, jeho principála zastávati a na všecka podání odpovídati musel, nesmějíce nikam od austního přednášení ustaupiti; což poněvadž dosti nebezpečné, takové velké a dobrého uvážení potřebující věci, na kterýchž kolikrát mnoho záleží, skrze takové spěšné austní processy vyřizovati; a také řečníci nejsau jednostejní, čehož domácí zkušení netoliko v království českém, ale i jinde kdež se řečníkovi všecko svěřovalo a svěřuje, dosvědčuje, že takových řečníkův málo se nalézá, oni pak sami toliko tu všecku rozepři v jejich rukau mají a jako nějaké obzvláštní tajemství zachovávají, že mnohdykrát víceji na ozdobu a veymluvnost řečníka nežli na samau věc pozor se dával; Bkize což mnohey potřebney člověk, nemoha s to býti, aby sob§
— 123 —
takového prokurátora choval, mnohdykrát v své spravedlnosti otlačen býti musel; mlčíme, že těžko a nemožné jest k věcí tak hbitě a na kvap jakby náleželo za úplná odpovídat!, jako když k tomu čas a zdravá rada přistaupí, a v tom jako ve vší římské říši a vdech jiných zemích skrze spisy se postupuje; zatím poněvadž nyní Nade dědičné království české a toto margkrabství moravské od Našich věrných poddaných, netoliko z českého národa, ale z jiných cizích jazykov lidí osazeno jest, a My bychom tomu vděčni býti, abychom je všecky pod správou Naší, skrze takový jednostejný pořádek práva, v kterýmž každý co nejlépe svau věc opatřiti a o tu, kde se jemu líbí, dobrau radu vzíti může, společně zachovávati a tak nad nimi ochrannau ruku držeti ráčili: za tau tehdy pří či n au ráčili jsme milostivě uznati, aby na místě toho austního processu, tento skrze spisy process při saudu zemským zachován byl.
117. A poněvadž jsme na tom milostivě u 8 trna u ti ráčili, aby v tomto Našem margkrabství moravském jak česká tak i německá řeč jedním spůsobem svůj průchod jměla, svůj vzrost brala: pročež mají takoví spisové buď v německé anebo v české řeči podáváni býti, na ten spůsob: Jestliže by se o tom vědělo, že obžalovaný německého jazyku povědom není, žaloba v české řeči, a není-li české řeči povědom, v německé; pakli té jedné ani druhé řeči neumí, v některé z těch dvau (jakž o tom prve při cedulích řezaných oznámeno) skládána, a tak potom ten pořád práva všecken tau řečí k konci přiveden, a při něm jak při vyšším tak i menším právě v žádné jiné řeči nic přednášeno a uvažováno nebylo.
118. A ačkoliv s strany spisův, kteříž by v české řeči podáváni byli, žádné obzvláštní péčí není, pročež mají mezi menšími auředlníky vždycky nejmeněji tří, kteříž by německé řeči dobře povědomí byli, nařizováni býti, jenž by takové německé spisy přijímali, a co by k tomu processu náleželo, buď při exa-minování aneb přijímání svědkův aneb v jiných potřebách tu věc ■ fedrovali. A kdyby nějaká pochybnost v těch příčinách se přihodila, tak že by pro spěšnější pamět toho spisu auředlníci menší rozeznati a nějaký nedostatek tomu vystaviti mohli: tehdy mají
— 125 —
to též jiným spolutovaryšům svým oznámili a jim to srozumitelně vy ložíc přednosti, a na čem spolu jednomyslně snesau, takový veyno8 stranám, austně anebo skrze spis, oznámiti.
119. A jakož předešle půhonové a obesláni do obzvláštních register poznamenovány bývaly, mají tehdy takový registra dvoje býti a do jedněch česky a drahých nemecky vkládati. Podobným spůsobem má se s jinými všelijakými knihami ke všem auřadům náležejícími, do kterýchž se svědomí lidská zapisují, zachovati, a každého času při nich jeden přísežný vkladatel, to jest registrátor, zůstávati, kterýž by německá svědomí zapisovatel, a kdyby v českém jazyku dávány byly, ty překládal a německy vkládal, k kterýmž vždycky český originál přikládán býti má. Má též s jinými věcmi, kteréž by v českém jazyku přicházely, jednostejně se rozuměti.
120. A jakož žalobník na vůli má v kterékoliv řeči na obžalovaného žalovati, zvláště když obžalovaný obouch řečí povědom jest, neví-li pak o tom, tehdy má se na to bedlivě zdali by toho jazyku strana odporná povědomá byla, prvé nežli co s ní začne, vyptati a vyzvěděti, a kdyby pochyboval, že obau řečí povědomá není, ji raději vlastní řečí potkati, tak aby sám prodlaužením té věci příčinau nebyl. A poněvadž by se mnohdykrát přitrefiti mohlo, že takové spisy jsauc v jedné řeči sepsány, potom by jinač zase před saudem vedeny a stranám oznamovány byly: tehdy ráčíme to milostivo nařizovati, aby v jednom každém kraji jistí a přísežní překladači, jimž by se strany bezpečně duověřiti mohly, však aby v tom také žádné straně nenakládali a v ničem se nezavazovali, nařízeni byli.
Mají také všelijací takoví spisové dvojnásobně předkládáni býti, tak aby jeden exemplář při právě zůstával a druhy odporné straně dodáván byl.
XXXIII.
Jak po žalobě dále s spisy se postupovati má.
121. Poněvadž tehdy to mí ti chtíti ráčíme, aby netoliko pohon (jakž nahoře doloženo), ale i vedení práva dále skrze spisy od stran (kmetcí a poddací lidi, kterýchž My při jejich austním