42.
SVATOVÁCLAVSKÁ SMLOUVA.
V druhé polovině 15. a na počátku 16. století probíhal v Cechách ostrú boj mezi třídou feudála - šlechtou vyšší a nižší a městským stavem - měšťany královských měst Zprvu šlo o boj hospodárski), nebol šlechta se věnovala podnikání v nových hospodářských odvětvích, dříve obhospodařovaných téměř výlučně městy. Šlechtické hospodářství se přetvářelo z naturálního v peněžní a přecházelo k výrobě zboží, k výrobě pro trh. Konkurenční boj přerosil záhy v boj polilický, který významně ovlivnil vývoj českého státu a práva na přelomu 15. a 16. století. Jádrem politických p žadavků měst bylo především právo rozhodujícího hlasu na zemskému sněmu, které jim šlechta upřela v prvém zákoníku zemského práva - Zemských zřízeních z r. 1500, dále otázky soudní příslušnosti šlechticů a měšíanů, vymezení rozsahu věcné příslušnosti šlechtických soudů a některé další otázky spojené s podáváním svědectví na soudech. Některé tyto požadavky byly uspokojeny již před uzavřením Svatováclavské smlouvy (v r. 1508 právo měst na třetí hlas), ale většina sporných otázek byla vyřešena až v r. 1517, kdy celý spor byl formálně ukončen uzavřením zvláštní dohody - smlouvy - mezi stavy. Rozhodujícím motivem, který přinutil obě soupeřící strany k jednání o smír, bylo hrozící nebezpečí selského povstání, jehož se obávala nejen šlechta, ale i města. Již předloha Svatováclavské smlouvy (sněmovní usnesení z r. 1515), vznikla přímo pod vlivem velkého proti feudálního hnutí v Uhrách, vedeného Jiřím Dóžou. Podobně i Svatováclavská smlouva vznikla pod hrozbou selského povstání, které vypuklo na Křivoklátsku a mělo ohlas v dalších selských nepokojích v Cechách.
Svatováclavská smlouva byla uzavřena na zemském sněmu dne 2. října 1517. Její text se zachoval jako výtisk sněmovního usnesení pod názvem: „Smlúva vssech trzí Stavuo Svatováczlavského sněmu ve dsky vložená - Létha Božího etc. Sedmnácztého." Smlouva sama obsahuje-51 nečíslovaných ustanovení - článků. Její původní znění se významně Uši od všech dalších redakcí, které byly od r. 1530 připojovány k novým vydáním zemských zřízení. Již nikdy se neobjevuje v dalších redakcích článek 30 (o ručnicích), články 31- -51 (o dani). Článek o ručnicích byl později v roce 1523 nahrazen „Zřízením
257
o ručnicích", které bylo připojeno v roce 1530 jako dodatek Zemských zřízení. V „Zřízení o ručnicích" se původní strohý článek rozrostl na čtrnáct podrobných ustanovení. Články o dani pak zmizely v dalších redakcích docela. Upravovaly totiž otázku tak speciální a časově omezenou, že po jejím vyřešení bylo zbytečné text o daních dále ponechávat. Jinak se ovšem původní text podstatně neměnil. První nová redakce Svatováclavské smlouvy v roce 1530 měla 31 článků, které souhlasí doslovně (až na několik nevýznamných stylistických upřesnění) s textem z r. 1517.
Svatováclavská smlouva byla bez souhlasu krále Ludvíka vložena do zemských desk a stala ,<se zákonem, jehož hlavní význam spočíval v úpravě řízení před soudy šlechtickými a městskými a jenž z větší části platil až do r. 1782, kdy vešel v účinnost Všeobecný soudní řád.
Svatováclavská smlouva má všechny rysy třídního kompromisu. Města redukovala své hospodářské požadavky a vyklidila tak šlechtě i po formální stránce posice fakticky již dříve ztracené. Základem kompromisu se stalo prohlášení mést, že se podřídí právnímu řádu a uznávají Vladislavské zřízení za obecně platný zákoník zemského práva. Cestu k tomuto kompromisu musely však vyšší stavy uvolnit přiznáním třetího hlasu na sněmich městům a uznáním obecné pravomoci městských soudů nad měštany (s určitými výjimkami) a v některých případech i nad šlechtou. I když jinak Svatováclavská smlouva přinesla dočasné a částečné posíleni politické moci měst, nelze ji hodnotit jako vítězství městské politiky.
Pro svůj kompromisní charakter neodstranila rozpory mezi městy a šlechtou. V pozdějším vývoji města zabředávala stále více. do politické isolace, která je vedla v době protihabsburského povstání v r. 1547 k porážce.
Z literatury:
F. PALACKÝ: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, d. V., část 2. str. 330, Praha 1865.
R. RIEGĽK: Drobné spisy I., str. 375, 127.
K. JIČÍNSKÝ: Vývin českého právnictví, str. 143.
J. ČKLAKOVSKÝ: Povšechné dějiny právní, str. 19.
J. KALOUSEK: České státní právo, str. 325.
K. KADLEC: Dějiny veřejného práva, str. 177.
S. G. PUŠKARĚV: Městský stav a městské zřícení v Čechách v XIV. a XV. století, Praha 1932, str. 30 a 40.
V. VANÉČEK: Krátké dějiny a práva v ČSR, Praha 1955, str. 126.
K. MALÝ: Svatováclavská smlouva, Iřídní kompromis mezi šlechtou a městy, Univ. Carolina, Phil. hisL. 1., No 2, pag. 195—222.
SMLÚVA
všech tří stavuo Svatováclavského sněmu ve dsky vložená léta božího sedmnáctého. Rithmus ad lectorem
Ktož miluješ řád, pokoj, lásku, svornost, dobrému jsi rád, obmýšléš spravedlnost, sem rychle přistup, to dobré sobě kup,
v tom nebývaj skup.
Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, Amen. Léta od narozenie Syna božího tisícího-pětistého sedmnáctého, na sněmu obecném, kterýž jest držán na hradě Pražském při
258
času sv. Vácslava, stav panský a rytiersky královstvie Českého s jedné, a Pražané i všeckeren stav městský téhož královstvie Českého s strany druhé, o ty o všecky ruoznice a nesnáze I o všeliká záští, kteréž sú obápolně mezi týmiž stavy, což se ku právóm zemským stavanie dotýče, od dávních časuov až do chvíle této, k nemalému zastínění napřed krále JMti, tohoto královstvie, i všeho obecného dobrého, stály a trvaly, z daru Boha všemohúcího přátelským jednáním a s celau i dokonalau k sobě obojích stran duověrností sami mezi sebú, jakožto jeden jazyk český, tíž stavové všichni tří svrchu jmenovaného královstvie Českého smluvili sú se a srovnali, jakž tuto dskami zemskými zapsáno a stvrzeno stojí. A takto vuobec nalezli za právo:
Item: Osoba městská osedlá neb obyvatel městský, i jiný každý Člověk panského aneb rytierskeho stavu, kterýž duom v městě pod právem městským a pod šos má s těmito věcmi ku právu a saudu městskému a pod šos slušejí, tak jakož se tuto podpisuje, a před právem městským viněni i súzení býti mají:
Item: Z domu v městě, kterýž svobodný není.
Item: Což v tom má v městě jakéhož koli statku movitého, ješto pod šos přísluší,
Item: O dluhy všecky, krom listovních dluhuov, kteříž by listové s pokutami ležení a rukojměmi byli, aneb pod pečetmi neb pečetí na svedomie, kteříž moc listu hlavního maji a v sobě zavírají.
Item: O smlúvy, když by měštěnín s měštěnínem činiti měl, ti se hlédati mohů právem svým, což by se zemských věcí nedotýkalo, než toliko samých šosovních; neb jich panská a rytiersky stavové v to nepotahují. Než což by s panskými neb rytierskymi osobami aneb s lidmi jejich smlúvali, ješto by se zemských věcí a nešosovních dotýkalo,ta věczuostaň při zemském právě jako i prvé. Pakli by se kto mimo práva zemská več jiného dobrovolně podvolil, ten bude povinen podlé svého podvolenie tak se zachovati. Než jestli že by měštěnín s pánem neb rytierskym člověkem aneb s lidmi jejich jakú smlúvu udělal, buď o obilé aneb o trávy na lukách, na jeden rok aneb jakž by smlúva byla, zvlášt s sedlákem s volí pána jeho, jest-li že by ten měštěnín tomu dosti neučinil, má jej vinili na městském právě, a sedláka před pánem. Než jest-li že by pán jeho k tomu povolenie nedal, tomu bude moci odepříti.
Item: Což se osoby panské aneb rytierske dotýče, kteráž by v městě pod šosem duom měla: že má a povinen bude ten všecko z toho domu trpěti s ticm městem, v kterémž takový duom sobě kúpil, krom jest-li že by jeho chtěli na který úřad městský vsaditi, toho bude micti každý vuoli z panského a rytierskeho stavuo, kteříž by živnosti a obchoduo městských nevedli, to k sobě přijití neb nechali. A také chtěl-li by jej kto z toho domu neb z čeho ješto by to, což by kaupil, k městu pod šos slušelo, viniti, má tu na tom právě z toho práv býti. Než kterýž by pán neb rytiersky člověk měl v svém domě hospodáře, tehdy ten hospodář na jeho místě to činiti a podniknuti má.
Item: O všecky grunty, kteříž se kněhami městskými pod šos a právo městské zapisují, ješto od starodávna ku právu městskému spravedlivě příslušejí pod šos, totižto o dědiny, lauky, vinice, štěpnice, zahrady, o chmelnice, šafranice, řeky, potoky, hory, lesy, ostrovy, rybníky, luhy, kteříž by pod šos příslušeli, tak jakož se nahoře píše, a ješto by se spravedlivě prokázali mohlo, že pod šos příslušejí.
Item: O všecky svrchky, kteříž pod šos a právo městské příslušejí, krom co by páni a rytieřští lidé svých věcí a svrchkuo v městě a v domích měli.
Item: O příhody městské buďto při osobě aneb při statcích městských, jakožto z krádeže aneb z lúpeže, ktož by koho viniti chtěl po vyznání kterého zločince aneb bez vyznáni, nemaje naň nějaký duovod,z toho má každý viněn býti na právě svém.
259
Item: Jest-li pak že by kto z stavu panského aneb rytierskeho jakú škodu na osobě nebo na statku komu učiní, aneb pohruožky činil, a naň duo vod dostatečný byl, že by v zemi statku neměl a osedlý nebyl; aby ten, komuž by se škoda stala na osobě neb na statku, aneb komuž by na svém miestě poručil, mohl toho žádati tu, kdež by jej přistihl, aby byl ctí a věru zavázán, aby stál a dostál před saudem zemským, kterýž by najprv od toho času na hradě Pražském držán byl kromě zjevných a vyhlášených zhúbeí zemských a osob podezřelých, k těm aby se zachovalo podlé zřízení zemského prvního; neb jim na slib nemá věřeno býti. Než ktož by koli v zlodějství aneb v skutku zlém byl polapen, ten bez saudu buď trestán od toho, ktož by jej polapil, tak jakž o tom prvé zřízenie zemské ukazuje.
Než co se vyznání od zločincuov na kohož kolivěk dotýče, ta věc na této mieře stati má: Jcst-li že by který zločinec na koho z panského neb rytierskeho stavu osobu vyznal, a on o tom věda a chtě po své poctivosti stati, žádal, aby na hrad Pražský byl ten zloděj vydán: tehdy aby se to na královský groš podlé zřízenie zemského stalo, a ten zločince aby na hrad Pražský tím zpuosobem dodán byl. A kteréhož by město na hrad Pražský takového zloděje vydalo, bude-li chtieti, muož vysiati to město dvě osoby přísežné, kteréž by se jim líbily, z stavu městského, aby při takovém trápení byly, i také při tom, když by konec brati měl, aby oni k němu mluviti mohli, což by jim potřeba kázala. A též buď z stavu panského neb rytierskeho osoba, kteráž by na hrad Pražský kterého zločince vydala, bude tu moci sám býti anebo dvá dobrá člo-včky, aby při tom byli, vyslali.
A také jest-li že by se přihodilo a který zločinec v městě trápen býti měl, a která osoba, buď z panského neb rytierskeho stavu, když by jich neb lidí jejich potřeba toho ukazovala, žádala, při tom také býti má, aneb na místě svém dvá dobrá člověky vyslala: tehdy ten jistý z stavu panského neb rytierskeho, aneb kohož by tak poslal na svém místě, mají k tomu připuštěni býti.
Také ktož by koho zamordoval, každý z hlavy buď viněn na svém právě, tak jakž nález císaře Karla dskami zemskými zapsaný ukazuje.
Item: O láni měštěnín měštěnína: o to na svém právě viniti.
Item: Zhaněl-li by pak pána neb rytierskeho člověka, aneb že by ho na poctivosti jeho dotekl měštěnín neb obyvatel městský: aby to pán ten neb rytiersky člověk skrze osobu svů aneb skrze posly aneb psaním svým purkmistru a konšelom v tom městě oznámil; a bude-li se ten měštěnín neb města obyvatel, kterého koli stavu, před purkmistrem a konšely k tomu znát i a toho vésti nebude chtieti; aby tu nápravu tomu pánu neb rytierskemu člověku na svém právě, jemu samému, aneb kohož by na svém místě poslal, učinil. Pakli by se znal a vésti chtěl, tehdy aby saud městský k sobě toho nepřijímal, ale s sebe složil; a ten pán, neb rytiersky člověk, kterýž by po své poctivosti jiti chtči, bude moci toho měštěnína neb obyvatele před krále JMt, když by v zemi byl, aneb před saud zemský z toho pohnati. Jest-li že by pak přel ten měštěnín aneb města obyvatel, a ten pán neb rytiersky člověk na tom dosti mieti nechtěl: tehdy aby to na toho měštěnína neb obyvatele města dvěma svědky hodnými, aneb chce-li kto víece, provedl, že jest to mluvil. A těch svědkuo, kterýchž by k tomu ten, kohož by se dotýkalo, potřeboval, nebude potřebie poháněti; než ktož by toho na nich žádal, mají jemu to svědomí a povinni budú, kterak sú toho v pravdě povědomí, každý 7. nich listem otevřeným dáti anebo osobně před purkmistrem a konšely bez přísahy seznali: a vedle původu měštěnín aneb obyvatel městský bude povinen jemu tu nápravu při saudu zemském na suché dni najprv příští učiniti i pokutu trpěti; pakli by ten pán neb rytiersky člověk od toho měštěnína aneb obyvatele městského před tiem
260
právem nápravu přijití clilěl, toho bude mieti vuoli. Á k té nápravě, nechtěi-lí by sáni pan neb rytiersky člověk při jiti, ale na svém místě s mocí bude moci posiati. A v nápravě má jméno toho, kohož by se to hanění dotýkalo, jmenovat)*. Jest-li že by pak ten měštěnín aneb obyvatel městský těm nahoře jmenovaným sved kóm odpíral: tehdy strany mají o to před saudem zemským stati ty suché dni potom najprv příští, ten pondělí po týchž suchých dnech, anebo po svatém Jeronýme najprv příští Len pondělí, a svědky ty anebo jiné, kterýchž by potřebovali s obů stran, budú moci vésti, a což by tu nalezeno bylo, podniknuti. A takové stání má býti bez puohonu; a páni sudce zemští mají o to mezi stranami na týž den svrchu jmenovaný, po najprvnl při to slyšíce, konec učinili tak a tím spuosobem i vším pořadem, jako po puohonu. Co se pak pokuty trestání dotýče, má ten měštěnín neb obyvatel městský trestán býti od purkmistra a koiišeluov téhož města, z kteréhož by byl, takovým trestáním jako na hradě Pražskem.
Tleni: Což se pak láni o dluhy a peníze dotýče, ta věc stuoj podlé zřízenie zemského. Jest-li že by pak kto n koho co vyvěřií a na čas určený nezaplatil, z kteréhož koli stavu, a k takovému kto se znal, jsa napomenut jednu, druhé v slušném času, muož se. k němu těmi slovy domlúvati: žc jemu tomu dosti neučinil na ten čas, což jemu řekl. Než když zaplatí, to jeho poctivosti nemá nic škoditi. Pak-li by který pán aneb rytiersky člověk, vzdluže se u řemeslníkuo a jiných v městě obchodníkuo všelikterakých, záplatu by prodléval: tehdy aby na hajtmany aneb na hajtmana toho kraje to vzneseno bylo; a jest-li že by po tom vznesení ten pán nebo rytiersky člověk toho dluhu ve dvú nedělech pořád zběhlých nezaplatil a k němu sc znal: tehdy aby jeho věci věřitel mohl obstaviti, a to až do V kop grošuo českých, a nieže po to. Pakli by přel, tehdy aby to naň před hajtmany neb hajtmanem toho kraje, kdež přisedí, provedl; a po pruovodu ve dvú nedělích pořád zběhlých aby ten dluh zaplatil, pod pokutu nahoře položenu. Též z měst, z městeček, zc vsí panských a rytierskych lidí dlu-huo dobývati mají. A což sc jiných stavuňkuo vuobec, krom těchto, dotýče, ti zuo-staňte na tom, jakž od starodávna bývalo.
Itcm: O svěření, ktož by kolivěk co měštěnín neb města obyvateli svěřil aneb s chovat i dal: ten měštěnín i obyvatel aby z toho na svém právě každému práv byl, což se svrchkuo jakýchž koli dotýče, krom majestátu© a lištno na peníze a gruntuo svobodných, manských neb zápisných; pakli by měštěnínu jakýž kolivěk klenot od stříbra, zlata, perel, na hotových penězích aneb šatství jakčmž koli svěřen byl, má týž viněn býti před purkmistrem a radú téhož města, a oni jemu ve třech měsících pořád zběhlých konec o to učiniti mají; pakli by neučinili, tehdy aby tu osobu měl vuoli k zemskému nebo komornímu saudóm pohnali, kterýž jsa napomenut vrátit i by nechtěl: leč by která strana bezelstně svědkuo miti nemohla, podlé práva jdúc v tom času.
Item: Což se slibuo dotýče, aby to při purkrabském úřadu zuostalo,to což k tomu saudu přísluší; a jiní slibové zuostaňte při tom právě, k kterémuž právu kto přísluší, tak jakž se od starodávna zachovávalo.
Item: O čeled v městě, což měštěnín s měštěnínem neb s obyvatelem v městě, kteréhož kolivěk stavu, činiti má, z toho sc hleďte právem městským, kteráž by čeled v těch domiech šosovních byla. Než o čeleď, kteráž by z gruntuov zemských svobodných zběhla, tu stuoj při prvním zřízení zemském.
item: O viny městské v městě, proti komuž by městský člověk co provinil,kromě králi Jeho Milosti provinční, a věcí zemských aneb pokut: ti zaostaňte při právě aneb při úřadu pana podkomořího, a také při výsadách měst Pražských i jiných měst, kterýchž sú od starodávna užívali, kterémuž co náleží, tak jakž od starodávna bývalo.
261
Item: O kšafty, kdež by se grutuo a věcí zemských nedotýkalo.
Item: O nápady, což by se také zemských grutuo a věci nedotýkalo, nežli toliko šosovních věcí samých: leč by kto nad to výše jaké výsady od starodávna měl a jích užívali.
Item: O svády městské, svadil-li by se měštěnín s měštěnínem, o to při právě městském sebe hleďte. Pakli by se svadili pán neb rytířský člověk v městě sami mezi scbú, to zuostaň při právu a zřízení zemském, tak jakož o tom prvé zřízeno jest; a taková věc aby skutečně skrze pány a vladyky saudu zemského trestáním byla napravena. Pakli by pán aneb rytiersky člověk svadil se s měštěnínem: tehdy bude-li chtieti pán aneb rytiersky člověk měštěnína viniti, aby ho vinil před právem městským; a též je jest-li že by také měštěnín pána neb rytierskeho člověka viniti chtěl, aby ho vinil před saúdem zemským neb komorním: kromě což se hanění dotýče, to zuostaň při tom, jakž psáno stojí.
Item: Přečinil-li by který měštěnín neb obyvatel městský na gmntích zemských tiern skutkem, kterýž by k rozvažování a sauzení saudóm zemským spravedlivě náležel, taková věc zuostaň při šandech zemských.
A o tento toliko samý artikul se svolili na témž sněmu, aby toliko tak, jakž v sobě zní, odložen byl, bez újmy jedné každé strany spravedlnosti, až do šesti let najprvé pořád zběhlých.
Item: Jest-li že by k tož kolivěk z panského neb rytierskeho stavu kterú radu města kterého kolí samu viniti chtěl z čeho takového, ještě by věc městská byla a saudóm městským náležela: tu dotkne-li se měst Pražských, má radu předešlu před novú rada u viniti, tak jakož práva a zřízenie krále JMti učiněné ukazuje, a od starodávna toho v užívání byli. Bude-li se pak jiných měst též o ty věci napřed položené dotý-kati, tu zuostaň při úřadu pana podkomořího řádně přišl ho, a při výsadách jednoho každého města, jakož jest od starodávna bývalo a toho v užívání jsú. Pakli by se dotýkalo osob neb osoby stavu panského neb rytierskeho, aneb jich lidí, aneb jakýchž kolik věcí, kešto k saudóm zemským příslušejí: o takové věci budú moci poháněni býti k saudóm zemským, tak jakž jest od starodávna bývalo, totiž purkmistr, konšelé i všecka obec.
Item: K tož by z panského neb rytierskeho stavu chtěl purkmistra a radu i všecku obec z čeho viniti, ješto by se věci gruntovní a zemské, a sauduo zemských dvorského a purkrabského nedotýkalo: tehdy aby ten, kdož by viniti chtěl, poslal do města toho, aneb napsal list pod svú pečetí purkmistru a radě téhož města, jest-li k tomu vuole vší obce, co by se jemu stalo? tu tíž purkmistr a konšelé i všecka obec mají odpověď dáti do dvú nedělí pořád zběhlých, zná-li se k tomu obec čili nic. Tehdy ten, ktož by chtěl .viniti, má na krále Jeho Milosť taková věc vznésti, a před Jeho Milostí Královské osobau zde v zemi, když by v zemi býti ráčil, viniti má. A král JMI! má jím o tom konec ve třech měsíčcích po tom vznesení pořád zběhlých učiní ti. Pakli by JME Královská v tom jmenovaném času jim o to konce a místa neudělal: tehdy ten, kohož by se ta věc dotýkala, bude jich moci o to před saud zemský pohnali. A jest-li že by krále JMti v zemi nebylo, tehdy též bude moci o to beze všeho prostředku před saudy zemské je poháněti.
Jiné pak všecky věci mimo tyto položené a těmto podobné, nižší a menší městské, ty též mají sauzeny býti na právě městském, a z nich měšťané a obyvatelé městščí nemají jinam poháněni býti. Též také jiné všecky věci nižší a menší zemské mají při zemských saudích zuostati, což k kterému saudu přísluší.
Item: Což se trhuo dotýče, ti mají býti svobodni v městech i v městečkách, tak aby každý svobodně bez útisku kupovati i prodávati mohl.
262
Item: O kteréž kolivěk městské věci páni a rytieřstvo měli před saudem městským člniti, tehdy na svém miestě každý bude moci s listem mocným poslali.
Nalezli vuobec za právo: Což se svědomí dotyce ke všem saudóm zemským,, též i k purkrabskému, aby každý pán i rytiersky člověk svědomí k týmž saudóm zemským dáti mohl a dal listem zavřeným pod pečetí svau; a ktož by toho svedomie potřeboval, aby to dostatečně tomu pánu neb rytierskemu člověku pří puohonu na ceduli, jakého svedomie na něm žádá, sepsané dali. A v tom listu aby tak stálo: že to béřc na svú vieru a na svú duši, že jest v pravdě tak, což tu svědčí; a to o každú věc takové listovní svědomí bude moci dáti. Jest-li že by pak kto chtěl svědomí dáti při dskácls, aneb při registřích purkrabských neb komorních, tak jakž by měl listem dáti, to bude moci 'učiniti: kromě když by se ctí, hrdla a gruntuo, když by o to puohon byl neb obeslání, aneb z tčch tří jedné včel dotýkalo, tu každý povinen bude osobně stati a svedomie dáti při úřadě desk zemských, tak jakž o tom prvé zřízení zemská ukazují.
Item: Konšelé v městech královských, kteříž přísežní jsau, též budú moci listem zavřeným pod pečetí mestskú svedomie dávati, vezmauce to, což vyznávají, na tu přísahu, kterúž sú pánu Bohu a králi JMti k úřadu konšelskému učinili: též kromě těch tří nahoře psaných kusuo, cti, hrdla a gruntuo: tu budú povinni osobně stávati podlé prvního zřízení zemského.
Item: Což se pak za jiných osedlých městských lidi dotýče, takto se v tom všecka, bud města královská krále JMti, panská neb rytierska zachovati mají: že v každém městě maji míti písaře městského, člověka dobrého, na své cti dobře zachovalého, kterýž zvláštní přísahu na to učiniti má: napřed pánu Bohu a všem svatým, králi JMti, pánóm Jich Milostem a pánóm rytieřslvu, Pražanom, a všem městóm i obyvatelem královstvie Českého: že kteráž svedomie k saudóm zemským od měštan toho města přijímati bude, že v lom tejnosť zachová, pod túž pokutu jako při saudu zemském. A to svědomí takto přijímati má:
Kdož by kolivěk v městě osedlý byl, tomu vydati má přísahu túž jako při saudu zemském, kterúž oni stojíc a zdvihnúc dva prsty, učiniti mají. Jiným pak v městě ne-osedlým a kteříž jsú prvé v městě sausedé nebyli, má vydali přísahu, kterúž oni též jako při soudu zemském klečíce a položíce dva prsty na kříži učiniti mají. A když ten písař taková svedomie přijímati bude, mají při tom dva z konšeluo toho města býti, kdež by takové svědomí dáno býti mělo.
A též také ten, ktož by svedomie toho potřeboval, bude moci s sebau mleti dvě aneb tři osoby, ze stavu panského aneb rytierskeho, tak aby ty osoby nahoře dotčené všecky, kteréž by tak při tom byly, to viděly a svědomý toho byly, že se takové svedomie řádně přijímá. A když se tak od písaře přísežného spíše lo svedomie: tehdy to svedomie má se zapečetí ti hned městskú pečetí, žádnému ohledati nedadúe pod tauž přísahu, a těch pánuov neb dobrých lidi přítomných pečetí jednu nebo dvěma; a hned má dáno býti tomu, kdož toho (k té) potřebě potřebuje. A od takových svědkuo zapsání písaři městskému má dáno býti po elvú groších českých. A jest-li že by pak kto z pánuo aneb z rytieřstva při tom svědomí sám býti nechtěl, tehdy bude mocí na svém místě k tomu podlé napřed dotčeného zpuosobu s listem mocným posiati. A pakli by kto z stavuo svrchupsaných toho všeho chtěl dověřiti písaři toho města, při přítomnosti dvú z konšel, toho bude každý mieti vuol. A takové svedomie též bude moci pečeti městskú zapečetěno býti.
Pakliby který pán neb rytiersky člověk .potřebovali jakého svědomí z loho města, s kterýmž by městem ve při byl, kteréhož by proti témuž městu potřebovali: jest-li žeby toho svedomie nechtěl dáti jích písaři městskému psáti, a v tom sobě něco ob-
263
těžoval, tehdy bude moci písaře z jiného města královského, panského neb rytierskeho, kterýž by na to přísahu měl, vzítí, a tomu sobě podlé napřed psaného zpuosobu ty svědky dáti zapsali. A jest-li že by pak chtěl písaře, kteříž svědomí u desk píši, k tomu vzíti, toho též každý bude vuoli mieti, dadúc tomu písaři to dvoje právo, což se kterému komorníku od úřadu desk do toho kraje dává; a k tomu od svědka zapsání po čtyřech groších českých jemu samému, ktož by takové svědky psal.
A žádný pán, rytiersky člověk, ani město, když by od svých lidí poddaných, a město neb měštěnín od svých spolusauseduo aneb obyvateluo toho města svedomie potřebovali, nemá sobě takového svedomie písaři toho města svého dáti zapisovali, než má jiného písaře vzíti, buďto od desk, neb z města královského, aneb janského ■neb rytierskeho, a tak to svedomie v přítomnosti dvú neb tří osob z stavu panského neb rytierskeho zpuosobiti. Však proto pří takové věci ten pořad se zachovat! má: ktož by svedomie jakého v týchž dotčených městech potřeboval, má to purkmistru a radě toho města puohonem po komorníku od úřadu desk zemských oznámili, že potřebuje svedomie osoby jedné nebo viece, a jakého od nich svedomie potřebuje. A oni mají toho anebo ty k tomu připravit;, aby jemu svedomie dali zpuosobem nahoře psaným, kromě cli hrdla a gruntuo; a od toho puohonu na město aby tolikéž dáno bylo, jakž od starodávna bývalo. A jest-li že by pak ti svědkové bez puohonu svědčili chtěli, to b u cla u moci dobře učinili; a od každé osoby, kteréž by k tomu svědomí potřeboval, má dáno býti od obsílání po jednom groši českém.
Též také potřcboval-li by ktož koli svedomie od lidí sedlských aneb z městeček bud krále JMti panských, rytierskych, aneb k městu kterému příslušejících, i také od lidí duchovních osob z městeček i ze vsi kerýchž koli: ten má toho pána, rytierskeho člověka, město neb duchovního člověka pohnali, aby osoby, kteréž v témž puohonu ze jména postaví, k tomu připravil neb připravili, aby jemu svědčili, co jim o tom vědomo jest, zpuosobem nápředpsaným. A při témž puohonu má položití, jakého svedomie žádá, kromě cti, hrdla a gruntuo, jakž se svrchu píše: o to osedlí měšťané bu-dau povinni osobně před úřadem desk zemských stávati a svedomie dávat, přísahu činíce, jako od starodávna bývalo, při dskách zemských stojíc, zdvihna dva prsty. Než což se neosedlých lidí dotýče, ti také o česť, hrdlo a grunty před úřadem desk zemských přísahy klečíc činiti mají, jakož prvé zachováváno bylo.
Také co se svedomie od purkmistra a rady přísežné v kterémž kolivěk městě dotýče: potřeboval-li by jich kto společně k jakému svědomí a na nich toho žádal, aby mu vyznali, ješto by ta věc před nimi v radě zjevně se dála, krom saudu, tu mají společně listem svým, tak jakž často dotčeno, svedomie dávati; než dotýkalo-li by se kterých osob zvláštních rozdílně, ti mají svedomie dávati každý zvlášť, jakž prvé položeno. Jesl-li že by pak ten, ktož by k svědomí potřebován byl, od purkmistra a kon-čel aneb od kterého pána neb ry tieřského člověka, tež od osoby duchovní aneb od úředníka krále JMti, aneb kterého z svrchupsaných stavuo nebyl k tomu připraven, aby svedomie dal zpuosobem nahořepsaným: tehdy ktož jest takévo svedomie potřeboval, jest-li že by který z těch často dotčených stavuo, aneb purkmistr a konšelé to obmeškali, a takového neb takových k svědomí nepřipravili, bude moci jich o to pohnat i, a o to k nim podlé zřízení zemského hleděli. Pakli by se purkmistrem a konšely, aneb osobau tau z dotčených stavuo při tom nic neobmeškalo, a toho bczclstnosi kto pokázal, tehdy jim to k škodě býli nemá.
A což se měst zavřených panských a rytierskych i duchovních lidí dotýče: též písaře mieti mají v každém měslě, a též při tom při všem se tak v svědomí dávání všelikterakým obyčejem, jako jiná královská města, zachovali mají.
Itein: Což se svedomie, dotýče, kteréž by stav panský a rytiersky stavu městskému
264
dávati měl, to jim listovní zavřeně pod svými pečetmi k jich saudóm, když by toho potřebovali a toho na nich žádali, dávati mají, pod týmiž pokutami, jakž oni stavu panskému a rytierskemu jsú povinni dávati, s těmito výměnkami: jest li že by který z stavu panského aneb rytierskeho dal svědomí, byl nařčen od toho, proti komuž by svedomie dával: tehdy při kterémž by se to saudu neb městu přihodilo, purkmistr a konšelé toho práva mají tomu pánu neb rytierskemu člověku a hned ze jména tu osobu oznámiti, že jest svedomie jeho nařčeno; tehdy ten pán neb rytiersky člověk bude moci o nářek svedomie svého viniti tu osobu před saudem zemským, tím zpuo-sobern, jakž zřiezení zemské o nářek cti ukazuje.
Item: Což se piva vaření do týče, ta věc mezi stavy panským a rytierskym a stavem městským jest odložena až do šesti let od nynějšího času pořád zběhlých, a to bez újmy každé strany vší a všeliké spravedlnosti. Též také všecky zapovědí a pokuty proto, aby k městóm a trhóm jich vezeno nebylo, minuti mají, kteréž sú se viece z nelibosti nežli z jaké potřeby až do těchto časuov dály.
Což se pak lidí obecních scdlských clotýče při piva na prodaj vaření, to stuoj při nálezu krále Jiřího slavné paměti.
Item: Nepřátelé, kteříž jsú aneb by ještě byli, budto ze stavu kterého, aneb osoby které: ti a takoví mají býti a jsú všech nás tří stavuo nerozdílně nepřátelé; a k těm takovým všickni tři stavové máme a povinni jsme i slibujem se zachovati, tak jakž o tom zřízení obecní předešlé okazuje.
Item: Nalezli vuobec za právo: Jest-li že by kterýmž koli nepřátelóm zemským, buď to stavu kterého neb osoby, glejtové dáni byli: aby v tom glejtu žádnému takovému, ani jich pomocníkom žádný koní nedával, neprodával a nesměňoval, ani puojčoval, ani zbroje, ani braní všelijaké, též ani peněz, a pod žádným vymyšleným obyčejem jich jinak nijakž nefedroval, leč jídlem neb pitím, bud za penieze neb darmo, toho vuoli každý měj; než jiným ničímž, ani radau, pod pokutu cti, hrdla ztracení, a to po dnešní den.
Item: Což se ručnic dotýče, ode všech tří stavuo takto jest svoleno: aby žádná osoba z žádného stavu, též také i žádný člověk obecní s žádnu ručnicí nejezdil a nechodil více, buď to v městech, v městečkách, ve všech, ani po cestách a silniciech, a to konečně do vánoc nejprv příštích. Pakli by kto z kteréhož koli stavu anebo i člověk sedlský a obecní po vánocech byl postižen, an s jakú ručnicí jede anebo jde, k tomu každému má sazeno býti jakožto k člověku lotrovskému a ve zlém podezřelému, kterýž práva užití nebude moci. Než pro potřebu války ručníce všickni lidé všech stavuo míti mohu v svých domích, tak aby takovým nepřátelóm takovými ručnicemi odpírati a odolávat! mohli.
Item: Což se stáných práv dotýče před vymazáním té s mluvy prvé mezi stavy učiněné, taková stáná práva mají při rozsudku slavné paměti krále J M t i zuostati, a při sněme najprv příštím a budúcim v to se má vzhlednuti a na místě postaviti, podlé toho rozsudku krále JMti, osobami k tomu ze všech tří stavuo volenými a vybranými.
Item: Což se práva dotýče, buďto při puohoních, tak jakž jest túto smluvú nyní smluveno a zavříno, aneb při práva vedení: to bud všem osobám i jedni každé osobě svobodné, kteréhož koli stavu, jednostajně, tak aby jedna každá osoba z kteréhož koli stavu překážky v tom neměla,než aby tu svobodu měla poháněti, z čehož přísluší, podlé této smlúvy nynější, o také právo vésti a do věsti, tak jakž od starodávna bývalo.
Item: Z těch ze všech zápisno postranních, kteříž sú v těchto ruoznicích mezí stavy a stavem učiněni, všickni tři stavové i také stav každý se propauští. Než při zápisích
265