14.
POŽADAVKY ČESKÉ A MORAVSKÉ ŠLECHTY PREDLOŽENÉ KRÁLI JANU LUCEMBURSKÉMU R. 1310.
Překonáváni feudální rozdrobenosti dálo se u nás po etapách, % nichž jednu na počátku 14. století vyznačuje charakteristicky koncept listiny, v podstatě už povahy volební kapitulace, kterou novému králi Janovi předložila česká a moravská šlechta strachující se o svou účast na ústřední vládní moci v českém státě.
K sepsání tohoto dokumentu dochází v době, kdy se zakončuje údobí bezvládí resp. nedostatku silné ústřední mocí vzniklé v českém státě po vymření přemyslovské dynastie r. 1306. Velmoži tlačení k tomu nižší šlechtou, městy, církvi a v neposlední řadě také ne-
83
spokojenými masami lidu, jsou nuceni likvidovat chaotické poměry předchozích několika let, ačkoliv skupině nejsilnějších velmožů nebyl zmíněny neuspokojivý stav zcela proti mysli.
Do normálních poměrů, stabitisované monarchie přecházejí češti feudálové s podmínkou, že nový panovník uzná určité meze královské pravomoci a bude respektovat lo, co velmoži sami považují za svá nezadatelná práva, za prám, jimiž se zabezpečuje jejich výsadní postavení ve státě.
Zdali skutečně Jan Lucemburský na tyto požadavky přistoupil a po svém korunování na českého krále žádané privilegium českým a moravským stavům vydal, nevíme, Z toho, íe z r, 1311 se zachovalo zvláštní Janovo privilegium pro Moravu, a ío obsahu značně skromnějšího a. ve formulacích mnohem mírnějších,*) lze soudit, že návrh podaný Janovi českou šlechtou r. 1310 neprošel v plné šíři, nýbrž byl nejspíše i pro Čechy zjednodušen a zbaven všeho prot i krá laoského ostří,
V každém případě je dokument z r. 1310, který zde otiskujeme v zachovaném textu původním i o novodobém českém překladu, mimořádně důležitým dokladem raného českého stavovstvl a stavovské politické ideologie. Jeho autor, kterého bohužel neznáme, byl nejen velmi vyspělým latinským stylistou, hýbri i pozoruhodným politickým theoretikem a o neposlední řadě i zkušeným a vzdělaným právníkem.
Z literatury:
Václav CHALOUPECKÝ, Inaugurační diplomy krále Jana z r. 1310 a 1311. Český časopis historicky-, roč. 50, 1947—1949, díl II. (1949); Joscí KALOUSEK, České státní právo, 2. vyd. {uspořádal B. RIEGER), Praha 1892. str. 246—254.
Johannes Dei gratia Bocmiae et Polo-uiae rex, sacrl imperii citra montes vica-rius generalis ac Lucemburgensis comes, omnibus in perpetuum.
Gloriae regalis cul men attollitur, tem-pusque datur vitae felicitati productius, dum rex amari, non timer! desiderans. uon saevientis, sed diligentis potius in subjectonmi assumit gubernatione of iichim. Nam dum ipsis in rege et regi in eis sic complacet, ex hujusmodi caritati-vac receptionis operibus pax, et ex pads totius boni procedit stabilitate f omentum, et piuni illtid regis pacifici, quo liumanum genus, ut honeste vivat, alteram mm lae-dai, jus smnn unicuiquc tribuat, informátor, decretum ad siuim feliciter infe-iici duuum transgressione abolitum revo-catur eiTectuni. .
Quapropter nos, qui gubernationi reg-ui Boemiae superna sumus dispositione
Jan z boží milosti král Čech a Polska, generální náměstek svaté říše před Alpami a lucemburský hrabě, všem na věky.
Vrchol královské slávy se zvyšuje a je hojněji času pro životní štěstí, když král, přející si býti milován, a nikoli bytí obáván, zaujme svou vládou nad poddanými úřad ne někoho, kdo zuří, nýbrž kdo miluje. Neboť když poddaní v králi a král v poddaných má zalíbení, vzchází z účinků této laskavé vzájemnosti mír a ze stálosti míru útěcha všemu dobru a šťastně nabývá nové účinnosti zbožné ono poslání krále — míro tvorce, nabádající pokolení lidské, aby počestně žilo, jiného nepoškozovalo a každému jeho práva přálo, což dotud na neštěstí bylo přestupováno a naráželo na překážky.
Pročež my, kteří nejvýš š ím rozhodnutím byli jsme postaveni do vlády nad
*) Viz jej v českém překladu v chrestomatii „Naše národu! minulost v dokumentech" I.. Praha 1954, str. 82—84.
84
praepositi, sic in ipso vivere, sicque Deo auxiliante proponimus dirigere actus nostros, quod nil sibi vendieet odium vel favor usuxpet illicitus, sed omnia ex cant ale composita inter nos et ipsius regni incolas fidei amoris et dilectionis perpe-tuae sentiant firmitatem.
Et ut hujus nostri laudabilis Deo fa-vente propositi iidem regnicolae in ef-flcaci et benigna sentiant prosccutione progressum, hoc eis promíttimus et ad hoc nos íideli et constanti promissionis vinculo obligamus.
I. Qnod venerabilem in Christo patrem D. Johannem Pragensem episco-pum, principem nostrum dilectum, et successores suos, ipsani Pragensem eccle-siam tot'umque clerurti, nee non nobiles et terrigenas, regnique ipsius populum universum, bona et possessiones ipso-runi, in eoruni conservabimus juribus, et eoruni libertates, consuetudines, privilegia et jura quaelibet, tam in judicio quam extra judicium, firma et illibata servabimus, nec ea inmutabimus nec diminuemus in aliquo, sed. ea ct per nos tenebimus et per alios teneri et servari semper ab omnibus inimitabiliter facie-mus; nec aliquibus, cujuscunque condi-tionis aut status fuerint, bominibus ali-qua. quae praedictis juribus, consuctu-dinibus, privilegiis vel. libertatibus prae-judicare possent, privilegia dabimus, imo data ab aliis praesentibus revoeamus.
II. Et ne hujus generalitatis ainbi-guum calumniosac quispiam intcrpreta-tionis figuratione adhibita in praeditae nostrae voiuntati contrarium et ipsorum regnicolarum odibilem referát intellec-tum: eorunideni regnicolarum jura, quae rnagis dilucidatione et aperta intelfigen-tia opus habentj per hoc non revocatis nec dirninutis aliis, promissa quo que nostra, quae eis super eisdem juribus et quibnsdam certis articulis observandis praestitimus, praescntis script i manda-vfmus annotatione includi.
českým královstvím, máme v úmyslu tak zde žiti a tak s boží pomocí říditi své činy, aby tu nebylo místa pro nenávist ani pro nezřízenou přízeň, nýbrž aby všechny vztahy mezi námi a obyvateli tohoto království v laskavosti uspořádané pociťovaly pevnost lásky a milování.
A aby titíž příslušníci království uzna-menali pokrok v účinném a dobrotivém provádění našeho chvályhodného předsevzetí v boží přízni, toto jim slibujeme a
k tomu sc zavazujeme věrným a pevným poutem slibu.
I. Že ctihodného v Kristu otce p. Jana, pražského biskupa, knížete našeho milého a jeho nástupce, pražský kostel sáni i veškero duchovenstvo a rovněž urozené a zemany a veškeren lid tohoto království a jejích statky a nemovitosti zachováme při jejich právech a jejich svobody, obyčeje, výsady a práva jakákoli, ať na soudě či mimo soud, uchováme pevná a nedotčená a v ničem je ani nezměníme ani nezmenšime, nýbrž je i sami budeme držet i budeme dbát toho, aby od jiných nezměnitelní' navždy byla držena a zachovávána; a nikomu, ať by byl jakéhokoli postavení a stavu, nedáme žádné výsady, která by řečeným právům, obyčejům, výsadám či svobodám byla na Skoda, nýbrž spiše tímto listem odvoláváme, co od jiných (v tomto směru) bylo dáno.
II. A aby snad někdo dvojsečnosti
této všeobecné formulace nezneužil zlovolným výkladem tak, že by jí dal smysl odporující naší vůli a nepříznivý oněm příslušníkům království, nařídili jsme do záznamů této písemnosti vložiti práva těchto příslušníků království, jež zvláště vyžadují objasnění a otevřeného výkladu, aniž bychom tím odvolávali nebo zmenšovali práva jiná, a rovněž (sepsati) své sliby, které jsme jim poskytli ohledně zachovávání těchto práv a některých určitých článků.
85
Specialiter eiiim haec jura regni colas ipsos ab antiquo habuisse, et a nobis ct successoribus nostris habere dobere, praesentibus profitemur:
1, Quod videlicet nobiles et terrigenae ipsi non tenentur, nec nos ipsos ad hoc debemus aliqua ratione compellere, quod ad expeditionem procedant aliquam ultra quam metač terrarum Boemiae et Moraviac se cxtcndunt, nisi hoc ab eis, ut ultra metas ipsas ad expeditionem procedant, nostris possumus precibus vel íienariis obtinerc. Seci cum ipsis terris Boemiae et Moraviae vel ear um alteri de-íendendae vel pacificandae immineret necessilas, ad hoc sive expeditione, sive servitio alio opus esset, Boemi et Moraví simul vel divisim, prout bonům et status terrarum ipsarum exegerit, procedere ne-eessario tenebuntur.
2. Collecta generalis quoque, quae vulgarit cr berna dicitur, nec per nos nec per successores nostros reges Boemiae ípsi regno debet imponi vel recipi, nisi in duobus casibus infraseriptis: ad coro-nationem videlicet regis, et ad quamlibet regis filiam mariLandam. Et time collecta ipsa hoc modo solvetur: videlicet quilibet laneus vel molendinum super tlumen, quotquot rotas habuerit, unum fertonem argent i, et quilibet artifex mechanicus de artificio suo, quaelibet taberna et quodlibet molendinum super rivulum, etiamsi plurcs rotas habuerit, unum lotonem argent i, ct si argenti usus non fuerit, pro fertone XVI, pro lotone Illor grosses Pragenses; de agris autem, qui per laneos distinct! non sunt, de aratro, unum fertonem nobis ipsius collectae nomine solvere tenebuntur. Illos autem agros, laneos, artifices, molendinatores et molendina so-lummodo collectae predictae subjecta et obnoxia esse dicimus, de quibus dominis eorum census solvitur, et non sunt ipso-rum dominorum vel servitiorum suoram iisibus deputata. Si quae autem ex eis vel servitores dominorum ipsorum pro servitio suo tenorit, vel ipsi domini pro se co-lunt, vel suis vel curiarum suarum vel
ProhlaSujemc tedy tímto, že oni příslušníci království odedávna měli a od nás a našich nástupců mají míli jmenovitě tato práva:
1, Že totiž urození a zemane sami nejsou povinni, a ani my je k tomu nemáme z nějakého důvodu donucovat, tá-hnouti na nějakou výpravu mimo hranice území Čech a Moravy, leč bychom toho, totiž aby za ony hranice táhli na výpravu, mohli dosáhnouti svými prosbami nebo penězi. Avšak kdyby oněm zemím Ge-ciiám a Moravě nebo z nich některé hrozila nezbytnost obráni ti je nebo je uklidnili („pacifikovať'), k tomu nutně budou povinni táhnout) Čechové i Moravané spolu nebo odděleně, jak by toho vyžadovalo dobro a stav těchto zemí.
2. Všeobecná sbírka také, která se domácím jazykem jmenuje berna, nemá tomuto království býti ukládána nebo (od něho) přijímána námi nebo našimi nástupci, králi českými, leč ve dvou případech takovýchto: totiž ke korunování krále a k sňatku kterékoliv dcery královy. A pak se ona sbírka bude platili takto: totiž každý lán nebo mlýn na řece, ať by měl jakýkoli počet kol, (bude platiti) jeden čtvrtník stříbra a každý řemeslník ze svého řemesla, každá krčma a každý mlýn na potoce, i když by měl více kol, jeden lot stříbra a kdyby stříbro nebylo v užívání, za čtvrtník 1 fi a za lot 4 pražské groše: z polí pak, jež nejsou rozdělena na lány, z rádla jeden čtvrtník budou nám povinni platiti z titulu této sbírky. Avšak za podrobené a podléhající zmíněné sbírce prohlašujeme pouze pole, lány, řemeslník}', mlynáře a mlýny, z nichž se platí plat jejich pánům, a jejichž' služba není přikázána přímo jejich pánům nebo jich služebníkům. Jestliže pak některé z nich buď drží za svou službu služebníci jejich pánů aneb obhospodařuji je pro sebe sami páni, nebo je přidělili služebním nebo strážním účelům svých dvorů nebo svých statků, z těch,
86
bonorum suorum officinis vel offlciis vcl custodiis deputarunt, de ipsis dicimus non debere solvi eollectam.
3. Antiquum ctiam regnicolarum ipso-rum jus, quod aliquorum praedecesso-runi noslrorum regum Boemiae tempori-bus abolitum et abusu revocatum fuerat, renovantes, decernimus.et in pcrpelua de cetero volum us stabilitate man ere, quod quicuriquc liliis masculis non relictis decesserit, fliiae superstites in hercdi-tate et bonis paternis succedant.
Si autem nec Alios nee Alias habens, et nulla de bonis suis in vita vel in morte dispositione facta decedat, proximiores usque ad quartum consanguineitatis gradům masculini vel feminini sexus heredes in bonis suis omnibus et hercditate succedant.
Quibus non cxistentibus, ct legilima bonorum suorum dispositione, prout praemissum est, per decedentes non facta, ad nos tunc demum bona deceden-tium taliter (totaliter?) devolvantur. Et hoc idem in bonis eorum, qui pro deiictis suis capital! puniuntur sententia, volu-mus observari: liccre autem volumus*) omnibus filiorum ct filiarnm postcritate carcntibus, et capitali, ut dictum est, sententia puniendis, de bonis suis in vila el in morte disponere, prout eorum placue-rit voluntati.
4. Ceterum ut omnis, quae de nobis ipsis nobilibus et terrigenis regni Boemiae possit oriri, suspicio vel displiccndi materia auieratur, banc nobis legem cum adimplendi necessitate imponimus, et hoc in nobis et successoribus nostris per-peluae obligationis observatione firma-mus, quod nullum capitaneum, nullum purcravium vel castellanum in castris nostris,nullum beneíiciarium vel of-iicialem aliquem in Boemia vel Moravia, vel in curia nostra poncmus alieni-genam, nec bona, possessioncs vel castra,
pravíme, nemá se sbírka platit.
3. Obnovujíce také starodávné právo těchto příslušníků království, jež za času některých našich předchůdců, českých králů, bylo zrušeno a neoprávněně odvoláno, stanovíme a chceme, aby napříště zůstaio trvale pevné, že kdyby kdo zemřel nezanechaj e synu, n c ch f. nastoupí v dědinu a otcovské statky dcery.
Kdyby však zemřel bez synů i dcer a neučinil o svém jmění pořízení za života ani na případ smrti, ať ve jmění jeho všechno i dědinu nastoupí bližší dědicové mužského nebo ženského pohlaví, až po čtvrtý stupeň pokrevenství.
Kdyby (ani jich) nebylo a nestala sc, jak prve bylo řečeno, se strany zemřelých zákonná disposice jměním, teprve tehdy takto spadne jmění zemřelých na nás. A totéž chceme, aby se zachovávalo i v případě jmění těch, kteří jsou za své delikty trestáni hrdelním nálezem. Chceme*) totiž, aby se dovolilo všem, kdož postrádají potomstva synů a dcer a kdož, jak bylo řečeno, mají býti potrestání hrdelním nálezem, aby o svých statcích pořizovali .za života i na případ smrti, jak by se zlíbilo jejich vůli.
4. Jinak, aby bylo odstraněno všechno podezření a zdroj nelibosti, jež by o nás mohlo vzniknout! u urozených a zemanů českého království, stanovíme si tento zákon s nezbytností jej plnit a stvrzujeme za nás i za naše nástupce věčný závazek jej dodržovati, že ani v Čechách ani na Moravě neustanovíme žádného cizince za hejtmana, purkrabího, kastelána na našich hradech nebo pří našem dvoře, ani že statky, držebnosti nebo hrady, nebo nějaké úřady, nedáme trvale nebo dočasně cizincům ani že nepřipustíme,
*) V jednom opise latinského originálu čte se „nolumus — nechceme", což prijímal Kalousek, i. c, str. 565. Avšak logika kontextu i historických souvislostí svědčí o tom, že zde skutečně původně bylo „vplunius".
87
vel officia aliqua aiíenigenis ípsis in perpetuum vel ad tempos dablmus, nec eos hereditäre in regno Boemiae aliqualiter admitternus;
sed pra e elit: t u omnia in Boemos vel in Moravos tantum per nos ita clispensari debere deerevimus, quo d nobis non licere aliud judicamus. Et ne subrepat. alia, quod una via sub sincera sollicitudine prohibetur, lioc praedictae nostrae. legi cum aequali observationis necessitate ad fan giro us, quo d niillu in al ienigenam vel extraneum in Boemia vel Moravia hereditates, castra, possessiones, bona immo-bilia vel jura aliqua emere vel eiiipta re-tinere aliqualiter admitternus. Sed si ali-cui de talibus bona hiijiisinodi dona t a vel iegata, vel forte in dolem dominae ali-cujus de Boemia vel Moravia fuerint as-signata, vel quocunque alio titulo perve-nerint ad eundem, ea a die, qua ad cum pervencrint, intra annum vend ere alicui terrigenae teneatur; quod si non fecerit, omnia praedicta, quae fuerat assecutus, tunc ad proximiores ipsius dominae con-sanguincos statim post ipsius anni terminům devoivani.ur.
Et quia omnia et singula supradieta terrigenis ipsis firma semper volumus et illibata servare, promittimus, quod cum favente Domino in regem Boemiae fueri-mus coronati, literas praesentis tenoris cum majoribus sigillis nostris regalibus, quibus tunc iitcniur, sigillatas, triplicatas ipsi domino episcopo Pragensi et terrigenis infra duas septimanas a die corona-tionis nostrae dare nuliatenus obmitte-mus.
aby nějak v království Českém vlastnicky se účastnili:
naopak rozhodli jsme, že vše uvedené má být v našich, rukách k disposici pouze pro Čechy nebo pro Moravany, což — jak soudíme — jinak nám ani nesluší (činit). A aby se nešlo cestou druhou, když jedna je zřetelně zakazována, připojujeme k předchozímu svému zákonu, se stejnou nutností věc zachovávat!, žc nijak nepřipustíme, aby jakýkoli cizinec nebo cizozemec v Čechách nebo na Moravě zakupoval nebo zakoupené držel dědiny, hrady, držebnosti, nemovitostí, nebo jakákoliv práva. Avšak, kdyby někomu z takových byly statky tohoto druhu darovány nebo odkázány nebo snad mu dány jako věno některé paní z Čech nebo Moravy, nebo přešly na něho z jakéhokoli jiného titulu, ať je povinen, do roka ode dne, kdy k němu přešly, prodat! je některému domácímu šlechtici; kdyby toho neučinil, všechno uvedené, čeho získal, ihned po uplynutí roční lhůty spadne na bližší pokrevnlky oné paní.
A ježto všechny a jednotlivé výše řečené věci domácím šlechticům chceme pevně a neporušeně zachovávali, slibujeme, že až z přízně boží budeme korunováni na českého krále, dáme pražskému biskupovi a šlehtě ve dvou týdnech ode dne svého korunování ve třech vyhotoveních list tohoto znění zpečetěný většími královskými pečetěmi, jejíchž tehdy budeme používat.
Latinský text zde otištěný je převzat z edice v díle: Josef KALOUSEK, České státní právo. 2. vyti, 1892, str. 1563—565.
88