50,
P Ú HON.
První stadium českého feudálního procesu bylo zahajováno zvláštním úkonem žalující sírany, který se nazýva půhon. Půhon (od slova poháněli na soud) byla písemná formulace žaloby s níž hodlal žalobce — původ vystoupit na soudě proti pohnanému — žalovanému. Nebyla to žaloba ve vlastním slova smyslu, neboí půhomi chyběly určité náležitosti pro žalobu nezbytné: tak např. neobsahoval důkazy nebo návrhy důkazních prostředků a pod.
Celý složitý akt pohánění začal tím, že žalobce se obrátil na zvláštního úředníka při menším zemském soudě — starostu komorničího. Tento úředník měl na starosti celou agendu pohánění,disponoval soudními posly — komorníky a zapisoval půhony do zvláštních knih nazývaných registra. Starosta komorníci určil na žádost žalující strany komorníky, kteří pak měli za povinnost doručit půhon pohnanému. Na počátku 16. stol. vyvinula se praxe, že starosta komorníci mohl odmítnout přijetí piihonu, jestliže jím bylo např. poháněno před věcně nepříslušný soud a rozhodnout tak praejudicielně otázku soudní kompetence.
295
Piihon zapsaný v registrech mohl být žalobcem měněn a doplňován jen dotud, pokud pohnaný nepřipojil k jeho zápisu tzv. vizu (od lat. video, videre), kterou naznačil, že zápis četl, čili dnešními slovy jej „ovidouaľ.
Původ se musil vedle pohnání starat i o to, aby byl půhon skutečně proveden, čili slovy feudální právnické terminologie, aby byl pohnaný dohnán. V případech, kdy byl předepsán právem několikanásobný půhon (někdy i trojnásobný — např. při sporu o dědictví — svobodný statek, o dluh větší než 100 kop č. gr., o hlavu, únos či znásilnění), musil původ skutečně třikrát pohnal, nebot jinak by byl soudem pokutován.
Půhon musel mít určilé nezbytné náležitosti, bez kterých by nemohl být jako právoplatný uplatněn se zdarem před soudem. Především musel obsahovat jména sporných stran — původa i pohnaného — a jejich přesné tituly. Dále v něm musil být uveden text žaloby, jméno komorníka doručujícího půhon a daium soudního přelíčení — soudní role. Pohnání muselo být provedeno nejdéle ti a nejméně 2 týdny před zahájením soudu. Pohánět mohl každý plnoletý. V určitých případech bylo však pohánění zvláště upraveno. Zvláštním způsobem byl poháněn např. král a zemští úřednici, jinak byli poháněni bezzemci a ve starší době i svobodní.
Před zahájením vlastního přelíčení byly půhon y „svědčeny" (vyhlašovány), a to tak, že půhon byl za přítomnosti stran soudním úředníkem přečten, aby tylo mohly vznést námitky proti případným formálním nedostatkům půhonu, či způsobu jejich doručení. Již v tomto stadiu, které v podstatě uzavíralo přípravné řízení, uplatňovala se zásada kontu-mačního rozsudku pro ...nestání", a to pro případ, že by se jedna ze sporných stran ke svědčení půhonu nedostavila.
V průběhu 16. stol. začal být půhon postupně nahrazován jiným způsobem předvolání k soudu, jež se nazývalo obeslání a bylo v podstatě úředním předvoláním strany k soudu na žádost (vznešení — suplikaci) strany žalující. Půhon zanikl r. 1627, kdy byl Obnoveným zřízením zemským zrušen a nahrazen obesláním, které se tak stalo výlučným prostředkem předvolání k soudu.
Půhon, který otiskujeme, má všechny nezbytné náležitosti, jak byla o nich řeč výše (navíc je ještě nad jménem pohnaného připojena poznámka o právním zástupci — řečníkovi). Tento půhon je zajímavým tím, že je k němu připojen i enunciát nálezu, jimž byl celý spor ukončen a to kontumačním. rozsudkem pro nestání.
Z literatury:
V. BRANDL: Staročeské řízení soudní, Právník 1869.
.1. MARKOV: Svědčení půhonu a kontumační rozsudek, Mlscellanea historico-iuridica, Praha
1940, str. 166.
Gregorián komorník útok vložen v outerý po sv. Jiří. Dodán kdy vyšeJ.
Léta an, padesátého čtvrtého
K SUCHÝM DNŮM____... LETNIČNÍM
Arnošt Bryknar z Brukštejna a na Benci pohání
Tu týž Vilém poroučí Janovi z Popovic k vzetí obojího hojemství. Viléma Chlumčanskýho z Přestavlk
Vinit ho chce z nářku ctí, a to z takového, že jest o něm Arnoštovi Bryknarovi mluvil ne na jednom místě mezi lidmi, léta p. padesátého druhého i třetího, že jest měšec
296
s penězi ukradl a jej zas vrátiti musil. A když jest týž Arnošt Bryknar o to k němu Vilémovi Chlumčanskému podle zřízení zemského skrz ceduli řezanou poselství učinil, znali se k tomu, na to jest mu světlý odpovědi nedal, a tak jest to k sobě přijal. Protož aby stál a jemu Arnoštovi Bryknarovi z toho práv byl.
Dokládá se smlouvy s pečetěmi a cedulí řezaných posíiací a jiných svých spravedlivostí k tomu náležitých.
Tu vedle toho půhomi páni jich milost a vladyky na plném soudu zemském s úředníky vyšším i menšími, soudíce stání i nestání, poněvadž on Vilém Chlurnčauský, pohnaný, po třikrát volán jsouc k tomuto pnhonu když na při přišlo jest nestál, i z té příčiny dali jsou ráčili jemu Arnoštovi Bryknarovi původu, proti němu Vilémovi Chlumčanskému, pohnanému, za právo s tané. D. p. Ante sabbatto S. Jeronimi 1558.
Otištěný text je převzat z Register píihonných červených i55 i—1555, zemských desk menších 2), Státního ústředního archívu.