D. XXII, Řády selské a in&tľtíhce hospoíWshé:
Rozdíl čtvrtý.
Quředník k lidem pod správu svú jak dohledali a je opatrovali má.
ľiVHÍkľlLí niii jr  \<<- <■ ti n  ihv/ilr  \>u/.í \r<l\.  [unirvrid?  li 1....... ;i  ur k jinému
všmkui od pána. Dolin stvorou i jsme. a ode všech neřádil? pŕk n e pomalu je o d vozová ti. Přilili by který, tak z uťaly s a, prestatí nechtěl, tresti je; pakli by takový vždy n a svém stál a lotiovství prestatí nechtěl rodě j i s volí páně tukové z gruntfiv vy bývej. A kily ž sr k tomu dobrému stateíné srdcem upřímným přičinéti budeš, tehdy Bftb všeuiohm-í nit t pum ne dáva ti, a tak všecky jiné veci Hned snadněji port in ku pújdrni, jakž o tom v straňte přední něco obšírnej i položenu jest; zase jich v ničem/, pokud/ zíi spravedlivé*, iieopuiištěti, než podle nich jakž n á lei í stati.
Dále pak pro nepořádné a lehkomyslné, kteří od seli e spravedlivé řiníti necbtí, pudle starobylé navyklosti tento pořádek mezi nimi se zřídí: Itejii při času masopustním, poněvadž tehdy lidé jako nejme f i na práci mívají, ke dni určitému ľo/kií/jui, k U r i ■ L n: ľwliiľ | ■ i .1 \ i ■ i tIc n\i]\</Á. n\ v-ukui m j d n. iiK-r-- 11 ■■ I nm II neb tri neděle hlas, že soud držun bude, jestli by kto pH tom sondu c o ti nit i měli, aby se najití dali. A když na ten den uložený pohromade všiekni k t oni u náležející I nulou, p n jeda o u re d nik mezi ni\ rozkaž konseluoni váem XII do lavic sednou t i. a ru/križ | h ľ-.^ i-i. a ť so ml těmito slovy zaháji, ať všiclíui poslúchaj', rozprávek nechajíc:
Zahájení sondu.
„Já tento soud hájím buoži mocí, jeli o miíosti pána našeho mocí, pana ouředuíka mocí, ryclitářslíťi i kou selsku mneí? a k tomuto ctnému sondu připít ví dám všecka uctivost a spravedlivost. A kdo/ by kol i chtěl před toto ctné právo o potřeba svn předstúpití, přistup s odpuštěním a odstup z u s e s odpuštěn im, A také žádný s ž ú dnu b ľan i p led toto ctné právo aby nepredstupoval, a k tož by se tak nezachová b bez viny nebude. A k tož by jeden druhému před timto ctným právem v reč vska-kuje, prekážku činil, bez pokuty nebude; než aby jeden druhého vyslyše, každý svu potřebu volne a svobodné z pra vi t i mohl A ktoá by koli před tím tu ctným piávem co přemluvil, pokutu trpeti a na právu učiniti. pohudž inu soudem nalezeno bude, iná. Jestliže by pak kdo im kuho mocí před tímto ctným právem sáhl, ten hrdlo ztratiti má. A kdnž by koli co skrze toto ctný právo vy soudil, buď jemu to tak pevné, vážné a stálé, jako by na svobodném trhu za hotové peníze koupil. A ktož by koli skrze tato e.tné právo e o p roso ml i k buď jemu to tak p etap a vážu o, jako by na svobodném trhu za botové peníze prodal".
Pak dej naučení rychtáři, ať on sudí slove; a když si1 sudím jmenovat i bude a dotázka nati jaká od koho Hniti, ať odpovídá.  1 promluvě k němu ľka: „Pane
firtvtnúv návod o správě lida poddaného 1640.
117
sudí, podej na pány konšely, dosti-li se jest soudu zahájení stah, ŕ-L—1 í podle práv vašich potřebí co opravit i," Potom sudí do třetice tu sedíc zavolatti neb promluviti má po malé chvilce jedno po druhem takto: „Má-lí kto co před tímto ctným právem činiti, aby přistupovali, že páni konšelé proto sedí, chtíc jednomu každému za spravedlivé učiniti.* Po druhé" opět tolikéž že již čas a hodina jest, též i potřetí ac. A kteříž by předstupovat! chtěli, po jednom ať přistupují, prvé se dotazujíc, jest-li právo při pokoji; důle potom: přeje-li právo pristtipiti, přej e-li potřebu pověděli? Pak když potřebu oznámí, tehdy ope t ať se ptá: ľrejc-li právo zase odstúpili? A sudí ua každé povedení konšelů ať se dotazuj e, a. ?, as o tomu. k tož ku právu piistupujr, odpovědi ať dává.
Jestli by puk kdo toho pořádku chybil, tehdy pokuta podle starobylého pořádku, neb jakž konšelé uznají, iiby od takového hned přepadená položena na stul konšeluom byla. A což by koli takových pokut bylo, to konšelé, nač se jim zdáli bude, i s rychtářem obrátiti mají. Konšelé pak počnúc od předního až do zadního, což na ně přijde, ať ua to se dobře uradíc. rozvážně a pěkně každému odpovedi dávají, každej z nich zvlášť. Pakli hy který pro zvláštní příčinu odpovědi dáva ti nemohl, tehdy přední ať za něj poví.
Konšelé při soudu jak se chovati maji.
A kdy/ by kterej konšel z lavice pro potřebu vstáti chtěl, tehdy se staršímu opověz, a hned zase na to místo své se navrať; pakli by zoumyslně tam piodléval, an mu toho potřeba nebyla, tehdy pokutu ať položí, tak jakž sami mezi sebú na se vloží.
Jestli by pak pře jaká před ně přišla, tehdy všickni konšelé pilně ať poslú-chají; a když by k rozvažování přišlo žaloby, odporu při líčení i svědkův vedení, to pilně každý, na svou duši pamatuje, ať váží; a nedorozuoinívali-Ii by čemu, tehdy oúředníka nechť se dotazují, kterýž tu při nich za druhým stolem s písařem seděti má. Tehdy ouřetlník vážně a spravedlivě má jim ke všemu radu dávati, aby vejpo-vědi spravedlivé každému a to rozumně čin i ti mohli. ľ>v!i-M liy konšele tak prostí, že liy žádný z nich vejpovědi vynésti neuměl, tehdy mají žádost na ouředníka pféd stranami vložiti, aby on za ně vejpoved učinil: a když vypoví, i dotaz se jich. tak-li mu poručili oznámili, a oni se k tomu přiznati mají. Pakli by co nesnadného bylo a zvláštní toho potřeba byla, nech by se to do posudku, totiž do dvou neděl pořád zbehlých, odložilo a stranám oznámilo, aby se v též místo zase najiti dali.
Item mohlo-U by se pak co bez soudu srovnali, k tomu ouředník neb rychtářové ať se přičínějí; jest jistě za slušné, neb co se přátelsky narovná, o to starosti a soudu netřeba.   Pakli by toho potřeba kázala a kdo žádostiv byl, nerci-li tehdy
11H
D. XX1L Řády srlské a instrukce hospodárske:
ale i jindy, kolikrát by toho potřeba byla, soud se má o * az o vat, což by přátelsky h rovnán o býti nemohlo.
Ttem jestli by pak k volaní sudího žádný s e k sondu neohlasoval, telí cly sudí ať na k 011 Rely d otázku učiní: Byl-li by oas soudu udhájitiV A když by konšelé oznámili, nemajíc co čin i ti, že jest tas soudu a hodina ort háj i ti, tehdy písař nebo kwIí množ piomluviti takto: ., Poněvadž žádný před tímto etiiým právem Ciuiti nemá, jak už moci tento soud jest zahájen, toni mocí se zase odhajnje; protož kdož nic zde ŕ;j niti n ci n á, muož v pokoji od jiti."  A to pred polednem řéditi se má.
Při tomto soudu nejvíc o grant o v ní věci se íídívá; protož má tu s sebou písař registra gruntovní i sirotčí uiíti, jestli by kdo peníze jaké jedni druhým kladli, aby so jim zapisovalo; pak-li by nekladli, přísné jim prikázati, aby píi posudku, kterýž ve d von nedělích po témž soudu vždycky držeti se má, pod skutečným tre-^ 1 ľ 1111111 |s hnili. ;i \i\-;>,<- jim iuha iuipromijtlti, : 11 ■/miiíku n ^pirtlíuv -kivr in pri ffmntích nebejvalo, a grantové aby se čistili, peníze sirot k umu také aby se achle-dávaly [sic], a do registr pořádně to aby sc zapisovalo.
Item jestli by pak pro příčinu ho duň pře jaké do posudku odloženo bylo, tehdy rady obnovení do téhož posudku má zanecháno býti, ni by se to prvé vy-
kuneŽOValo^) *) Veleslaví n a sir. íSl opravil: vykonalo.
Rady ofmoveni.
Pii tom také jest potřebí uuředníku pilnost mí ti, když by m rada obu o víti měla, aby lidi boh o bujné, hodnověrné a ty, kteříž pravdu ml uvi ti sinéjí, k tomu vyhledal, ne mordéře, loupežníky nebo jiný cizoložníky, kteříž dusí svých jako nic m obě váží; neb takový, poněvadž duée své zatratiti se opovážil, což tehdy přísahu inu vydati platné jest, aíi dobrovolné beze věch o přim u co vání takový zo umy siné třebas stokrát v hodině přísahu učiní beze vsí příčiny. Drnčí' se pak takovému, což na něm jest, zeť soudem svým za spravedlivé učiní, a zvlášť k komuž by nechuť jak u prvé měl. 1'ak pán nebo ouiedník, kdož radu obnovuje, sluší mu jistě na to mysl i ti, aby ty vyhledal osoby, rychtáře neb konšely, tak dohře ve vsi jako v městě neb mestečku, kteří by se k tomu ho cli ti mohli. Neb víš-li o kterým takovým nevážným a lehkomyslným, a dáš jej v ouiad, a on komu křivdu soudem svým učiní: teli<ly rovně jako hy ji sám činil, a poněvadž to skrze tebe, žes jej na ten ouřad dal, jde, musíš za to, ac nepokáješ-li se, těžký počet pánu Bohu činiti.
Kde jest městečko a jest v něm lidí neb sousedův k tomu dosti, tu rychtáře i všech XII konšelův vyber; pakli by dosti nebylo, tehdy přidej k nim některá vesnici blíž přísedící, a tu z každé asi po II neb lil konšelích vyber, a rychtáře v každé vsí jednoho usaď; týmž způsobem při každé rychtě se zachovaje.
Brtvinäv návod o správě lidu poddanéko 1540. 1J9
A když se již ke dni uloženému vSickní sejdu, rozkaž konšeluom. starýni do lavic srsti. A po soudu zahájeni neohlašoval-li l>y se žádný k sondu, propusť jc z toho ouŕadu, i rychtáře také; však mají-li lv tomu rozoiu, prve na ouředníka Žádosť vložiti by měli, aby z té práce propuštěni byli. A když propuštěni budou, nechť jdou mezi obec. Tu hned ke všem učiň řeč. prve než by se rada obnovila, mčl-li by kdo oč s kterou osobu s konšelů starých činiti, aby pred tebň oznamovali, že slyšeti chce, Bylo-li by co takového, srovnej je. Potom předpověz všem, kdožkoii k kterému ouřadu zavolán bude, ať na svá místa jdou, žádný ničími se iievymlúvaje, neb ta výmluva platná nebude, I rozkaž je písaři pořád čisti, najprv konšely, potom rychtáře; a hned přísaha ať se všem společně rychtářuom i konšeluom vydá v tato slova, rozkáže jim vstáti a každému dva prsty zdvihnuti:
Prísaha konšelská.
Přísahám pánu línku stvořiteli svému a jeho milosti pánu svému i od jeho milosti o úředník u nad námi postavenému; že v tomto ouřadě (konšelé ať jmenují konšelském, a rychtáři rychtářském) jsa, ve všech věc e cli a k každému dici se spravedlivě chovati, znumyslné žádnému svejm vědomím křivdy nečiniti, a to pro přímen ani pro nepřízeň, pro dar ani pro nedař: při tom dobré velebiti, cti a chvály boží lileděti, a jiné k tomu věsti, zlé tupiti, totiž neřády ľušiti, a v ničemž zlému příchodu nedávati. Tak mi pán Bůh pomáhej i všickni svatí.
Oznámení zvláštní ryvMáruom a konšeluom, jak hy se oni pH týchí úvodích svých
chovati měli.
Dej jim naučení a rozkaž, jak se chovati mají, jiným příklad dobrý na sohě dávajíc: v krčmách, což nejmeň mohu, aby hejvali, leč by toho potřeba zvláštní kázala; her, tancův i jiných neřádův, což by proti pánu Bohu bylo, aby nechali, a raději z takových věcí jiné trestali a toho jim nedopúětěli. A kde by byly mezi lidmi jaké nesnáze nebo různice, to rychtář s konšely aby rovnali a lidi mierili. Což sami srovnat! mohu, k tomu ať se přičiněji, aby. což nejmeň mohu, pánu nebo ouředníku tím zaneprázdnění činili. Lee by čemu samí za dost luiniti nemohli, nebo že by kdo na nich čeho zoumyslně přestátí nechtěl a před pána neb ouředníka se volal, toho žádnému aby nehájili. Také rychtářové k sousedem, zvlášť mrhačóm nedbnnlívýni, aby dohledali, je k hospodaření napomínali, a někdy, kdož by poslechnuti nechtěl, i potrestali; kterýž by pak takový mrhač na žádné trestání nedbal, takového každého ouředníku aby oznamovali. Na sirotky a vdovy žádné těžkosti mimo spravedlivost, leč by se kto zoumyslně več dal, aby nedopouštěli, v ničemž jim křivdy nečiníc. Na žádného také aby nekříkali, než s k až d ej m pěkně o všecko aby rozmlouvali; by pak někdo jím dosti veliké protivenství činil, žádného aby nebili, než raději do trestání