ÍL
VÝSADY („SVOBODA") PRO KLÁŠTER, JEHO STATKY A PODDANÉ, KTERÉ PANOVNÍK UVOLŇUJE OD BŘEMEN ZAKLADATELSKÝCH I JINÝCH. Privilegium pro Oslavany na Moravě, R. 1228.
V této době bylo tomu již téměř čtvrt lis íciletí, a počítáme-li k tomu dobu velkomoravskou, pak téměř čtyři století, co v našich zemích byly zakládány různé církevní instituce, které musily bytí vydržovány z majetkových podstat feudálního charakteru. Nej starší syst/m tohoto vydržování byl ten, že se kněžím různých hodností i funkcí a mnichům i jeptiškám různých řeholí přikazovali k službě určití lidé z čeledi toho, kdo kostel, klášter či kapitulu zakládal, a že se jim přidělovaly určité důchody, naturální především, z celkových důchodů zakladatelových.
Později dávaly se církevním ústavům pozemky, a to buď pusté nebo s feudálními poddanými, aby na nich kněží, mnichové a jeptišky sami hospodařili, ovšem lak, aby při lom. celá fundace nevyšla plně z rámce majetku zakladatelova. Zakladatel resp. věnovatel vyhrazoval si k majetku „svého" duchovního ústavu řadu práv, zvláště také jurisdikci nad lidmi na příslušných statcích usedlými. Šlo-li o fundace panovnického rodu, vykonávali tato práva knížecí resp. královští úřednici, zvláště hradští. Mluvíme zde o zakladatelských právech. Německá buržoasní věda zaváděla pro celý velký soubor jevů sem patřících označení „Eigenkirche'% do češtiny těžko přeložitelné.
Církev se usilovně snažila, zvláště od 12. století, omezili práva zakladatelů na míru co nejmenší. Zvláště ve 13. století vymáhaly si jednotlivé kostely, kláštery a kapituly od držitelů zakladatelských práv, mezi nimiž ovšem vystupují v první řadě členové panujícího rodu přemyslovského, listiny, v nichž se zakladatelé vzdávají větší či menší části svých práv, připojují po případě i jiné výsady, jimiž se právní situace fundace upevňuje a příslušnou fundaci tak osvobozují.
Zároveň stanoví obyčejně zakladatelé v mezích svých oprávnění daných stavem feudální rozdrobenosti i celý právní režim statků tvořících příslušné zbožné nadání a zejména kláštera, kostela a pod. samého. V důsledku toho představují nám výsadní listiny této kategorie nesmírně cenný právně historický materiál, v němž se dobře obráží celý složitý
54
už systém stálního, soukromého, trestního i procesního práva léto doby u nás. Ani zdaleka není tento materiál vědecky plně využit a zejména není v plném rozsahu zpracován, právnicky.
Dosavadní literatura mluvila o těchto výsadách běžně jako o „immunitách", užívajíc tak — vzdálenou analogii — terminologie známé zejména z poměrů v někdejší říši franské. Naše texty narážejí na lulo terminologii na př. výrazem emunitas,který nacházíme i ve svobodě oslavanské a který v českém textu ponecháváme beze změny.
Pro účely této Chrestomatie zvolili jsme příklad výsad daných králem českým cisterciáckému klášteru Oslavany na Moravě. Jde současně o případ kláštera, který původně nebyl královskou fundací, avšak jejž zakladatelka odevzdala králi a rodu Přemysloven, svěřujíc jej v jejich „ochranu". Text této královské výsady spolu s textem, který mu sloužil za základ a na nějž se sám odvolává (starší výsada pro klášter Velehrad), stal se vzorem pro řadu dalších „svobod" jiných duchovních ústavů u nás, zejména moravských (i. zv. formule velehradsko-oslavanská).
Z literatury:
Václav VANĚČEK, Základy právního postavení klášterů a klášterního velkostatku ve starém českém státě, I.—III,. Praha 1933—1939.
In nomine sancte trinitatis et indivi-due unitatis. Ego Premizl, qui et Otha-carus, terci us rcx Boemorum, cenobio in Valle sancte Marie constitute) et in eo de-gentibus in perpetuum.
Cum regálem deceat excellentiam ve-nerari et promovere sanctam in omnibus ecclesiam, congnmm nostre visum fuit clementie id initiari et exequi, quod nostre serenitati cederet ad meritum et sancte matrís ecclesie transiret ad pro-vectum. Ibi enim recte locantur benefícia, ubi creseunt merita; ibi decenter ímpertitur gratia, ubi cum premiis cu-mulatur gloria.
Noverint ítaque tam presentes quam íuturi, nos quoddam monasterium mo-nialium Cistercicnsis ordinis, a quadam nobili matrona nostra domina Helwidi ex consensu nostro et approbatione ve-nerabilis patris n o stri Roberti, Olomucen-sis cpiscopi, in regno nostro et episcopate eius con strne turn et in Brunnensi provincia constitutum, quod O zla wan vulgo vocatur, cuius nomen transmutatum est in Vallem sancte Marie, auctoritate ve-nerabilis patris no stri Roberti, Olomu-censis episcopi, ad peticionem preíate
Ve jménu svatč trojice a nedílné jednoty. Já Přemysl, který je (zván) i Otakar, třetí král Čechů, klášteru v Údolí sv.
Marie zřízenému a těm, kdo v něm bydlí, na věky.
Ježto se sluší, aby královská výsost ve všem uctívala a podporovala svatou církev, zdálo se vhodným naší laskavosti podnítiti a provést! to, co by přistoupilo k zásluze naší jasnosti a vyústilo v prospěch svaté matky církve. Tam totiž správně se umísťují dobrodiní, kde rostou zásluhy: tam se náležitě uděluje milost, kde se s odměnami shromažduje sláva.
Necht tudíž vědí přítomní i budoucí, že jsme z moci ctihodného otce našeho Roberta, olomouckého biskupa, k prosbě paní zakladatelky a některých našich velmožů vzali ve svou záštitu a ochranu jak záslužně máme učiniti, jistý klášter jeptišek cisterciáckého řádu jistou urozenou paní naší, paní Ilelvidou, s naším souhlasem a se schválením ctihodného otce našeho Roberta, olomouckého biskupa, v našem království a v jeho biskupství postavený a v brněnské oblasti zřízený, který se lidově jmenuje Oslava-
55
matroae et quorundam baronům nostro-rum in nostram tutelam et protectio-nem, sicut mcrito debemus, recepisse cum omnibus ibi commanentibus, videlicet sanctinionialibus et earum ministris ear unique prediis et possessionibus sive acquisiLis sive acquirendis.
Cui monasteries candem dedimus liber-tatem, quam dedimus Weligradensi ee-nobio Cislereiensis ordinis, a nostra benignita te et inclite mcmorie iratris nostri Wladizlay, quondam marchionis Morauie inpensis et expensis fundato et con-structo.
Libertas autem hec est, quam a pietate nostra statuirnus et sanccimus firmiter observari, scilicet o nines villas et posses-siones, quas ecclesia ilia possidet vel pos-sessura est, ubicunque site sint in regno nostro, sive in Boemia, sive in Morauia, ab omni onere tributorum, vectigalium, collectarum aliarumque exactioiium, sive in quatuordecim* ad principem vel be-neficiarios spectantibus, quocumque modo nominentur, esse absolutas.
Adicientes, lit nullus principům suc-cessorum nostrorum vel baronům nobis vel eis subiectorum pro castrorum ediil-catione vel reedificatione vel aliqua in-gruenti expeditione homines preiati ce-nobii audeat inquietare. lus autem, quod datur pro capite, eis concedimus; hoc de fure statuentes: si in earum habitat possessionibus et deprehensus fuerit in furlo manifesto, vel de aliquo occulto accuse-tur. videlicet quoad indicium ferri can-dentis vel a que vel vomeres calcandos vel duelli, et convincatur in aliquo isto-rum in iudicio seculari, eidem monasterio bona furis sive rei integraliter remane-ant; iudices autem, quorum interest, fa-ciant dc eo, quod eis iustum videbitur. Si autem homines eiusdem cenobii coram iudicibus nostris culpabiles inve-
ny, a jehož jméno bylo zmčněno na Údolí svaté Marie, se všemi, kdož tam zůstávají, totiž jeptiškami a jejich služebnictvem a jejich nemovitostmi a držebnostmi buelsi už nabytými nebo jichž nabudou.
Kterémužto klášteru dali jsme tutéž svobodu, kterouž jsme dali velehradskému klášteru cisterciáckého řádu, založenému a postavenému z naší dobrotivosti a nákladem a na útraty slavné paměti bratra našeho Vladislava, někdy markraběte Moravy.
Svoboda pak tato jest, kterou zbožností naší stanovíme a nařizujeme pevně zachovávati, totiž aby všechny vsi a državy, které onen kostel má nebo bude mí ti, kdekoli by ležely v našem království, ať v Čechách či na Moravě, byly osvobozeny od veškerého břemene poplatků, důchodů, sbírek a jiných plnč-ní, ať již v platu 14, knížeti nebo úředníkům náležejících, ať se jmenují jakkoli.
Připojujeme, aby žádný z knížat, kteří budou našimi nástupci, nebo z velmožů, kteří nám nebo jim budou podléhat, neopovažoval se znepokojovat poddané řečeného kláštera k vůli stavení nebo opravám hradů nebo pro nějakou naléhavou výpravu. Právo pak, které se dává za hlavu, jim postupujeme; toto stanovíce o zloději: bydlí-li v jejich državách a byl-li by chycen při zjevné krádeži nebo obviněn z nějaké tajné, totiž pokud jde o soud žhavého železa nebo vody nebo šlapání radlic nebo souboje a byl-li by usvědčen některým z těchto řízení na světském soudě, ať témuž klášteru plně zůstane jmění zloděje nebo vinníka; soudcové však, jejichž záležitostí to je, ať s ním učiní, co se jim bude zdát spravedlivé. Kdyby však lidé téhož kláštera
* Tento poplatek jest třeba spojití s poplatkem za ordál zmíněným výše v článku 8 Statui. Konrádových (str. 70 těchto Pramenil). Sotva má nějak co činit s poplatkem 14 penízů, který býval v našem bavorském sousedství placen církví od propuštěných nevolníků.
Srov. také poplatek 14 na str. 104, čl. 39. v 1. vyti. této chrestomatie.
56
niantur, nec nobis nec iudicibus nostris curialibus vel benificiariis aliquicl inde utilitatis proveniat, sed apuci idem ce-nobium culpe perseveret satisfaetio, nisi in eo, in quo tenctur satisfacere adversaries
Ceterum ut omnia breviter conprehen-damus, omnem utilitatem, que spectat ad usus nostros vel successorum nostro-rum vel beneflciarios nostros a nobis in-feudatos, eis remittimus, ut plena et perfecta gaudeanl libertate et ut nullus eis novas condiciones contra statuta nostra audeat inponerc; ct hoc ideo fecimus, quia quanto est fragilior et lenerior sexus muliebris divinis mancipaLus officis, tanto amplioribus regie magnificentie debet vallari benefieiis et muniri presidiis.
Statuimus eciam, ut nullus camerarius intret villas monasterii ad aliquem citan-dum vel ad aliquid ibi faciendum, sed signíflcet procurator! domus illius, cui coiTjrnissa fuerit procuratio in tcmporali-bus, ut eos citari faciat, qui sunt citandi, quatinus die et loco determinate cos coram iudicibus statuat, quorum interest causas et negocia rcgni nostri t radare et difíinire.
Si q wis autem alicui persone religiose infra septa monasterii constitute manu s iniecerit violentas ad aliquam ibi deho-nestandam, capite puniatur et pro emu-nitate lesa monasterio decern marcas auri componat, nisi quoad sententiam capitis aliud nostre visum fuerit dementi e. Si vero quis irruperit claustrum monasterii ibi aliquid iniuste rapiendo, a blat a restituat atque in cameram nostra m et succesorum nostrorum decern marcas aulri componat, vel secundum quod visum fuerit. nostre serenitati satis-faciat.
In sup er statuimus, u L quicumque no-bilium vel potentum in prefati monasterii curiis vel villis pernoctando vel in-trando eidem extiterint iniuriosi, ban-
by li před našimi soudci shledáni vinnými, ať z toho nejde žádný užitek ani nám ani soudcům našim dvorským či úředníkům hradským, nýbrž zadostiučiněni viny ať zůstane u téhož kláštera s výjimkou toho, v čem je nutno učinit zadost protivníku.
Ostatně, abychom vše krátce shrnuli, veškeren užitek, který jde k prospěchu našemu nebo našich nástupců nebo k našim úředníkům, kteří od nás mají léna, jim popouštíme, aby se těšili plné a dokonalé svobodě a nikdo aby se neopovažoval proti našemu ustanovení ukládat jim nové podmínky; a to jsme učinili proto, že čím je křehčí a slabší ženské pohlaví přikázané k boží službě, tím více má býti zabezpečeno dobrodiními královské štědrosti a opatřeno pomocí.
Stanovíme také, aby žádný komorník nevstupoval do klášterních vsí, aby tam. někoho poháněl nebo tam něco dělal, nýbrž nechť oznámí věc orgánu (zástupci) onoho domu, který bude m f ti svěřeno světské zastupování (kláštera), aby dal pohnali ty, kteří mají býti pohnáni, aby v určený den a na určitém místě postavil je před soudce, kterým náleží pře a věci království našeho projednávat a rozhodovat.
Kdyby pak někdo vztáhl násilnou ruku na nějakou duchovní osobu, která je ustanovena v klášterní ohradě, aby tam některou zneuctil, ať je potrestán ztrátou hlavy a at složí kláštera za porušení emunity deset hřiven zlata, leda že by co do hrdelního nálezu jinak se uzdálo naší laskavosti. Kdyby však někdo vtrhl do klášterního uzavření, aby tam něco nespravedlivě uloupil, ať navrátí, co odnesl a ať složí do komory naší a našich nástupců deset hřiven zlata, nebo ať učiní zadost podle toho, jak by se uzdálo naší jasnosti.
Nad to stanovíme, aby kdokoli z urozených nebo mocných, kteří ve dvorcích a vsích řečeného kláštera přenocují nebo do nich vcházejí, by tam urážlivě vystou-
57
iium nostrum in decern marcis conponant et ei dampna illata in duplum rcstituant.
Hums autem libertatis a nobis con-cesse ct regali muniflcienlia donate prefa-to monasterio lieredes nostros tutores constituimus et defensores, et precipue filiuni nostrum Wencezlaum, in regem consecratum, et fratrem eius Premizl, filium nostrum, marchionem Morauie; hoc sanccientes, u t huius privilegii vio-latores in eameram nostram ct successo-rum nosLrorum decern marcas ami conponant. Insuper rogavimus venerabilem patrem nostrum Robertům, Olomucen-sem epicopum, in presentia lilii nostri Premizl, marchionis Morauie nec non baronům nostřorum, ut omnes, qui preláti ccnobii violarent emunitatem, qui etiam tunc temporis ecclesiam consecra-vit, cui nos cum ilustri coniugc nostra Constancia et fllio nostro Premizl ante-dicto inleríuimus, excommnnicarct.
Addentes etiam, ut homines prefati cenobii per thelonea transeuntes in rebus, que.spectant ad opus vel usus ecclesie, ad earn in necessitatibus eius deferendis vel transducendis siní a pedagiis et the-loneis absoluti: mereatores vero solvant quo d sui iuris est.
Hoc etiam omnibus esse volumus manifestům, quo d sine oŕľensa nostri erit, si prescripLus episcopus et eius successo-res nostrarum constitutionum in ha c pa-gina et in pri vile gio Weligradensi con-tentaruni secundum ecclesiastica iura punierint transgressores.
Possessiones autem, qua s ad presens possident, sunt hee:,..
pil, složil naši pokutu ve výši deseti hřiven a klášteru dvojnásobně nahradil způsobenou škodu.
Za ochránce a obránce této svobody od nás udělené a královskou štědrostí darované řečenému kláštera ustanovujeme naše dědice a zvláště syna našeho Václava posvěceného na krále a jeho bratra Přemysla, syna našeho, markrabího Moravy: nařizujíce, aby rušitelé tohoto privilegia do komory naší a našich nástupců složili deset hřiven zlata. Nad to požádali jsme ctihodného otce našeho Roberta, olomouckého biskupa, který tenkráte také kostel zasvětil, čemuž my, s jasnou manželkou naší Konstancií a synem naším Přemyslem jsme byli přítomni, za účasti syna našeho Přemysla, markraběte Moravy, a našich velmožů, aby vyobcoval všechny, kdo by porušili emunitu řečeného kláštera.
Připojujeme také, aby lidé řečeného kláštera, chodící přes celnice, byli zproštěni od poplatků a cel z věcí, které náleží k potřebám nebo k užitku kostela a které pro kostel a jeho nezbytnosti se nosí nebo převážejí; obchodníci však at platí, co je podle práva.
To také chceme, aby všem bylo jasné, že nás se nedotkne, jestliže řečený biskup a jeho nástupcové podle církevních práv potrestají přestupníky našich ustanovení, která jsou obsažena v této listině a v privilegiu velehradském.
Držebnosti pak, které nyní mají, jsou tyto:...
Latinský text j ľ převzal v podslaLE z edice G. FRÍKDR1CHA, Codex diplomat icus et epistolaris Bohemiae, I., č. 320, str. 315—318. K souvislostem s jinými listinami téže doby viz Jindřich SEBäNEK, Notář Otakarus 5 a nejstarší listiny oslavanské a velehradské, Časopis Matice Moravské, roč. 67, 1947, str. 222—290; týž autor, Po stopách díla notáře Heřmana, tamtéž, roč. 68, 1948, str. 194—243.
58