58.
J AK V B MENŠÍK Z M EN Š TEJNA „O MEZECH, HRANICECH,
SOUDU A ROZEPŘI MEZNÍ I PŘÍSLUŠENSTVÍ JICH V KRÁLOVSTVÍ
ČESKÉM
Důležitou soudní agendou v 15. a 16. století v Čechách byly složité spory mezi feudálními vlastníky o stanovení přesných hranic (mezí) jejich pozemků. Až do r. 1600 byly rozsuzovány tyto případy na základě nepsaného obyčejového práva. R. 1600 došlo svérázným způsobem ke kodifikaci těchto právních obyčejů, Tehdejší místosudí českého království Jakub Menšík z Menštejna je sepsal na žádost předních zemských úředníků v podobě traktátu — učeného spisu. Česky a přístupnou formou vysvětlil autor nejprve základní pojmy: §. 1. Meze a hranice co jsau. §. 2. Odkad slove, §. 3. Co jest soud mezní? a pod. ■— spis obsahuje celkem 91 paragrafů, a po té i obsazení mezního soudu, průběh řízení a dokazování, při čemž zvláštní pozornost byla věnována'důkazu svědky a svědecké přísaze.
Menšíkův traktát byl přijat zemským sněmem 21. ledna 1600 za zákon a bylo usneseno, aby byl vytištěn jako dodatek zemských zřízeni. Toto sněmovní usnesení pak bylo potvrzeno privilegiem císaře Rudolfa II. 23. června 1600 a Menšíkův traktát vyšel v temže roce tiskem.
Celá agenda mezního soudu náležela purkrabímu hradu pražského, který na žádost
jedné či obou sporných stran zahajoval mezní řízeni. Vedle purkrabího byly členy mezního soudu ještě přísedící a to do r. 1567 12 přísežných konšelů, vybíraných většinou z poddaných (každá strana navrhovala šest), dále pak řečník a rychtář. Na návrh tehdejšího nej-vyššího purkrabí Jana z Lobkovic byli tito konšelé nahrazeni osmi šlechtici, nebot prý poddaní neznají zemské právo. Ve skutečnosti zde šlo zřejmě šlechtě o důsledné odstranění jakéhokoliv vlivu poddaných na rozhodování šlechtických sporů, při čemž účast těchto byla již jen zřejmým přežitkem starší doby. Později r. 1575 byly dva z těchto 8 přísedídích jmenováni přímo purkrabím, který poleze r. 1585 jmenoval všechny členy 'mezního soudu, z kterého se lak stal byrokratický orgán.
Mezní soud neměl pevné sídlo a zasedal podle potřeby přímo na místě sporu, to jest na hranici či mezi, jejíž přesné určení dalo podnět k zahájení řízení. V důkazním řízení se zachovaly prastaré přežitky předfeudální doby. Ukazuje na to zvláště přísaha svědků. Tito měli přísahat bosi, oděni jen v košili a prostovlasl ve vykopané jámě s prsty položenými na kříž. Přes veškerou snahu Menšíkovu vyložit obyčej této přísahy jako křesťanský — jáma je nazývána hrobem, svědkům je hroženo posledním božím soudem a pod. —
344
má nepochybně původ předkřestanský, i když už se podle Menšíka nepřísahá s drnem na hlavě jak tomu bylo dříve v Čechách a v téže době ještě' i na Moravě. Analogii této přísahy bychom našli jak u starých Slovanů (např, přísaha s drnem na hlavě v právu ruském) tak ii Germána (chůze pod drnem u Skandinávců},
Z literatury:
II. JIREČEK: O soudu mezdním, ČGM, 1858, str. 171-186. j. KAPRAS: Mezní přísaha v českém právu, Praha 1915.
V. VANĚČEK: Česká škola právní XVI. stol., Vědecký svět  17/2, Praha 1936, str. 5.......6
§. 1. Mez a hranice co jsau? Předně a nejprve sluší věděti, žc meze a hranice
saii ta místa, kde se sauseu od sauseda grunty neb dědinami svými dělí, a kde se grantové a dědiny obau sausedův, podlé sebe grunty majících, jenž žádného sauseda gruntov a dědin mezí nimi není, začínají a skonávají.
§. 2. Odkud slove? A slove hranice, jako hradnice, a meze, jako mezi; jakoby řekl: Hradnice mezi sausedy, že se tu jeden saused znameními mezními od druhého sauseda hradí.
§. 3. Co jest saud mezní? Saud mezní jest ten saud, který ty rozepře rozsuzuje, v kterých lidé nebo strany a meze o hranice sau mezí seba u na odporu.
§.4. Co jest rozepře mezní? Rozepře mezní jest, když strana původní a obeslaná, jsauce sobě na sporu a meze o hranice, k s au d u meznímu pořadem práva přistoupí, jedna každá vedouce svau spravedlivost, saud u za spravedlivé opatření žádají.
§. 5. Kdy se začíná? Začíná se pak rozepře mezní, když od původa obeslání hlavní na meze k úřadu před pána purkrabí hradu Pražského podává.
§. 6. Kdy zase pomíjí? Míjí pak zase a bére své skončení táž rozepře mezní dvojí způsobem: Totiž saudem, když pán purgkrabě se pány saudci, po vyslyšení stran volném, veypovědí svau právní, stranám, co komu spravedlivě náleží, vypovídá. Anebo, když dobří přátelé sc mezi strany, a někdy i sám pán purgrabě se pány saudcími, podle přestání toho od stran na nich, k mocné ubrmanské veypovědi vložíce, přátelsky strany o rozepří mezní spokojí, a veypověd takovau ubrmanskau učiní, kterauž spečetěnů a od pánův smlauvcův utvrzenau, sobě strany dáleji ve dsky nebo v rejistra mezní, pro budaucí bezpečenství klásti dají, anebo spečetěnau za se-bau zanechají.
§. 7. Kolikerá jest? Rozepře mezní jest dvojí. Jedna: Když původ pana purg-krabí vyžádá na meze, a obsílá obeslaného do suudu mezního, tak že se ten spůsob saudu a rozepře mezi stranami více nepřátelský býti poznává. Nebo obyčejně strany v tom spůsobu k záští a zazlobení proti sobě přicházejí, a ta rozepře mezi nimi pořadem práva, jakž začátek svůj tak i skončení, veypovědí právní bóře, apo té veypovědi strany i o škody a jiné potřeby, exekuterně po právě kráčejí. Kteráž rozepře u latiníkův sluje malitiosa. My Čechové můžeme ji jmenovati záštní neb hněvivá, nepřátelská. Druhá: Když se strany mezi sebau snésti o meze a hranice nemohau, pro rozličné odporné zprávy lidí, i také znamení nejistá jsauce "však žádostiví jedna každá svého spravedlivého užití a nicméně spolu v dobrém přátelství a sausedství zůstali, společní náklad činí, po ukázání své spravedlivosti a zavření pře, nebo nálezu spravedlivého od saudu, aneb přátelského, mírného spokojení a smluvení očekávají: dále po žádných škodách a spůsobfch exekuterních proti sobě nekráčejí, na svém spravedlivém přestávaje, podlé onoho starého přísloví: Spolu se suďme a spolu dobře buďme.
345
A tento spůsob saudu neb rozepře sluje amicabilís, přátelský, sansedský. Jako se podobně stalo mezi pánem Mikulášem Krabici z Veitmile a vší obcí Milčíc.kau, krále Jeho Msti, poddanými, v pátek před svatým Václavem, léta tisícího pětistého jedenáctého; jichž rozepře a nález jest v Starých Stranních Veypovědiiícli Červených, C. 16.
§. 8. O užívání saudu mezního. Saud mezní od starodávna jest byl nařízen a vždyckny v užívání, ale proměnně. Nebo Zřízením Zemským od starodávna vyměřeno bylo: Kdožby pána purgkrabí hradu Pražského na meze véstí chtěl, že původ, í obeslaný, po šesti konšelích k němu do saudu přidati byli povinni. Kdež sau strany lidí přísežné z měst, městeček, i ze vsí konšely přísežné, robotné lidí dost chatrné a Zřízení Zemského neznalé, přidávali. Kterýžto spůsob jest posléze, pro uvarováni protahův a skráceni na spravedlivostech lidských, na vznešení urozeného pána, p. Jana z Lobkovic a na Teyně Horšovském, Tachově a Pátku etc., Jeho Msti. císařské raddy, tehdáž nej vyššího purgkrabí Pražského etc, na sněmu obecním, léta tisícího pětistého šedesátého sedmého, proměněn, tak aby strany místo těch šesti konšelův, po čtyřech osobách stavu panského a rytířského, osoby dobře zachovalé, vydaly. A tu tehdáž jest s těch konšelův přidávání sešlo.
Potom, když se to poznalo, že osoby přidané se časně nesjížděly, a strany skrze to nebezpečenství nesly, na vznešení vysoce urozeného pána, pána Viléma z Rožmberka etc, správce a vladaře domu Rožmberského, Jeho Msti. císařské tajné raddy, tehdáž nej vyššího purgkrabí Pražského, jest to na sněmu obecním, léta etc. sedmdesátého pátého, nařízeno, aby purgkrabě osoby dvě z saudcův a radd saudu ňejvyššího purg-krabství Pražského, na též meze, kteréž mu se viděti budau, vzal, a nicméně po třech osobách stavu panského a rytířského od stran aby byly přidány; ti aby se časně sjížděli, pod přepadením pokuty, od jednoho každého straně své, padesáte kop grošů českých, j akž siřeji též sněmovní snesení to v sobě obsahuje. A když se tak nezachovali, a konšelův nebo pánův saudcův nebo také svědkův která strana své straně nevydala, bývalo na ni saudem mezním stáné právo dáno. Jakož toho příklady j sau v Starých Registřfch Mezních, B. 18. mezi paní Zikonijí z Holejče hrabinkau z Pasaunu, a paní Anežkau hrabinkau z Helfínšteina, v auterý po svatých Petru a Pavlu, léta tisícího pětistého čtyřídeátého pátého. Více příkladův v týchž Výpovědních Starých C. 3, D. 20, E. 12.
Posléze í ten spůsob, na vznešení téhož pána Viléma z Rožmbergka, ještě tehdáž ňejvyššího purgkrabí Pražského, léta etc. osmdesátého pátého, na sněmu obecním proměněn, když se to poznalo, že v těch velkých odpořícli, kteří na saudu mezním bývají toliko při těch, od kterých přidám byli, ti kteříž oi stran přidáváni bývali, drželi jest nařízeno, že sám pán purgkrabě bude moci osoby z stavu panského a rytířského, nestranní, kteřížby mu toho slyšetí a sauditi pomohli, k tomu obeslati, a ti že se mají sjížděli, pod propadením též pokuty padesáti kop grošův českých.
Také se trefuje, že někdy strany se svolí na karnpromissí a kommissaře s obau stran sobě volí jisté osoby, pány konipromíssaře a kommissaře. Ti páni se sjíždějí k jistému dni na meze, ob s v laj i strany i jiné osoby k tomu náležité, slyší strany, i také vypovídají mezi stranami. Jakož toho příklad jest mezí pánem Vilémem Vostrovcem z Královic etc. Jeho M. C. prokurátorem, na místě a k ruce J. M. C, jakožto krále českého, a pánem Karlem z Valdšteina i na místě bratří páně mladších, let nemajících, v pondělí po narození blahoslavené Panny Marie, léta etc. osmdesátého devátého, a k té kompromissí a kommissí obeslání nebo srocení vyšlo od saudu komorního království českého.
346
A někdy páni přátelé a sausedé, jakž předešle dotčeno, vkládají se mezí strany a to je ubrrnanskau výpovědí i jinak přátelskou smlauvau pokoji. Ale to k saudu a rozepři mezní nepřísluší.
§. 9. Odkud pochází rozepře mezní? Taková pak rozepře pochází naj více z lakomství, když lidé na tom, což jest jim od Pána Boha, a některému dosti hojně, u veliký šíří prostranství, dáno a propůjčeno, ještě na svým přestátí nechtějí, ale sau-seda a bližního svého (někdy í dosti chudého, skrovně majícího) potiskují, v jeho grunty mu se vkládají, a dále své meze přenášejí nežli náleží, a jinak nežli od starodávna jest bylo, na zlepšení a rozšíření dědictví svého, na ublížení pak a ujmu téhož sauseda přísedícího. Někdy se to také přihází z pauhé zlosti, nenávisti a pro nějaké vymstění. Nebo jakž apoštol Páně praví: Slepota lidského těla, jenž nepatří na věci nebeské, svých toliko časných vlastních věcí vyhledává, těch se dotýká, dere, béře, na všecky strany. Někdy také sc přihází příčmau dcštäv, prívalov a povodní, že mezníci vymle-ni a v jiná místa přenášeni bývají. A někdy i skrze zlé lidí strom a znamení mezní v dřevě bývá vyňato nebo vypáleno, příkop, násyp, nános, kámen, mezník, aneb jiné znamení mezní vykopáno, přeneseno a přesazeno, a skrze to paměti lidské k pochybení a z toho dosti k těžkým odporům a rozepřeni právním přihází.
§ 10. O opatrování mezí a hranic, A mnohým se vidí na tom dosti býti, když sa u sed u svému, vkládajícímu se v grunty a meze jich, někdy mocí svau, někdy veytržně odpírají, jakoby v tom času odporování jich nic neprornlčali. Ale pro mnohé příčiny, bezpečněji jest řádem a právem živu býti nežli mocí a odbojem, kteráž všemi právy jest zapověděna a sama v sobě nic dobrého nepřináší. U některých jest ten dobrý a chvalitebný spůsob, a ten obyčej se zachovává, že každého roku nebo sami osobně vyjíždějí a vycházejí a někteří lidí své staré a podle nich i mladé na meze a mezníky vysýlají, a tu kdež mezníci jich se dálejí do gruntův sausedských vztahují, sobě meze a ty mezníky spravedlivě vykazuji a zprávy činí. i také pro pamět budaucí a dokonalejší, lidem mladým na těch meznících lopatky-nebo i pardusy dávají, s dostatečným podlé toho jim o tom mezníku zprávy oznámením. A to obyčejně a nejlépe se děje a trefuje času jarního, když sněhově sešli a přívaly zimních nepřííežitostí pominuli; nebo se tu nejlepěji spatří, jestli na kterým mezníku těmi přívaly anebo jinými příčinami co hnuto, to také časně k nápravě zase, prvé nežliby o to jací další odporové vznikli, přivedeno býti může. A ten způsob dobrý měl by jedenkaždý při svých nie-zech tak naříditi a zachovávat!.
§.11. Proč jest saud mezní nařízen? Saud mezní proto od předkův našich jest nařízen, kdyby tak jeden druhému v mezech, proti spravedlivosti, překážku činil, aby tím saudem jedenkaždý při svých spravedlivých mezech byl zachován, a dálejí, aby sešlo s větších skrze to odporův, roztržitostí, nevolí, veytržností i veybojův, ano i mordův, kteříž nejvíce při těchto mezních nedorozuměních se přiházejí a trefují, tak že někdy s o b au stran lidé, v velkým počtu v zemi mírné a pokojné, pod řádem a právem, na sebe pro meze sahají. Což se dosti spatřuje, a obzvláštně léta tisícího pětistého třideátého pátého, Mikuláš Hruška z Března, maje s Jakubem Hruš-kau bratrem svým o meze rozepři, na týchž mezech.jest zabit. O čemž se pamět při výpovědí jich v regístřích starých téhož léta, pod líterau A 19. nachází. Pak s toho aby sešlo a meze a hranice v svých jistých pokojných spíisobleh aby zůstaly.
§. 12. Saud mezní má býti pokojně řízen. Od předkův našich to jest v obyčej přivedeno, že před tento saud žádný s žádným kordem, ručnicí, voš tipem nebo jiti au takovau zbraní, předstupovat! nemá, ale jedenkaždý mámíti hůlku v ruce, na znamení pokoje zdržení, pod spůsobem právního rozeznáni, a že ne moci, ale právem jedenkaždá strana živa býti chce.
347
§. 13, Co k saudu meznímu náleží? K rozepři a saudu meznímu musí býti
původ, obeslaný a saudce.
§. 14. Původ co jest? Původ jest ta strana,která druhau strann obsílá na meze a žaluje na obeslaného, že mu se v jeho niezech a hranicech od něho ubližuje vkládáním se v jeho grunty a dědictví, a žádá za opatření podlé práva.
§. 15, Obeslaný co jest? Obeslaný jest ta strana, nakterau se obeslání původa vztahuje, a která původu odpovídá a odpírá, že jemu, původu, v těch mezech se nic neubližuje, a v tom, z čehož ho obsílá, že mu nic vinen není.
§. 18. Saudce co jest? Saudce jest pán purgrabě hradu Pražského, se pány přísedícími svými, obeslanými saudcí, kteříž strany právně slyší, a po spatření, vyslyšení volném a vyrozumění "spravedlivostí stran, strany spravedlivau výpovědí podělují a o rozepři konec činí.
§. 17. Původa povinnost přátelská před saudem. Když se původu v meze od sauseda vkračujc, dobře jest, aby s tím díauho nemlčel, ale hned brzo o tu nejprve přátelsky s sausedem svým jednal, jemu to, jaké mu se ublížení od něho nebo lidí jeho děje, předložil, a o to se staral, mohlo-Iiby to přátelsky mezí nimi spokojeno býti, tak, bylo-liby co na nedorozumění, aby se raději sami o to přátelsky srovnali, a sobě své meze, vyjedauce na to, obnovili. Což pokudžby přátelsky srovnáno býti nemohlo, jest nebezpečněji, pro mnohé příčiny, časně sobě to pořadem práva k místu vésti, pro uvarování dalších o to nesnází a promlčení, i také pro smrt lidí, znamení mezních a jiných spravedlivostí povědomých.
§. 18. Původa povinnost právní. A když pak žádné přátelské hledání, jednání a napomenutí při sausedu jeho, k spokojení platnosti přinesli nemůže, a on se spokojili nechce, tak že se k saudu meznímu o retuňk utéci původ musí: tehdy nejprve původ má sám osobně v šrancích vyžádati pána purgkrabi hradu Pražského na Jich Milostech paních a vladykách, na plném saudu zemském větším, na meze a hranice, jmenujíce místo, kde a proti komu. A když mu toho povoleno bude, a relací od Jeho Mstí. nebo Jich Msti. ke dskám o tu věc. se vykoná, potom má při pánu purgkrabi jednati o příležitey a příhodný čas, kdyžby pán purgkrabě den a rok k sauzení týchž mezí uložil, a vyrozumějte o jistém dni, obeslání své hlavní mezní, pořádně sepsaný, spůsobem tím, jakž se níže píše, kterýmž druhau stranu obsílá na meze, k aura d u nejvyššího purgkrabství Pražského, má podati, a to podle vyměření Zřízení Zemského, nejméněji šest nedělí před stáním, k auřadu dodáno býti má.
Původ obeslání své a stížnost obyčejně spíše v ten rozum: Klade jméno své, a že obsílá ze jména koho, na meze a hranice, kde, počna od jednoho mezníku, kde odporu není, a klade dále zejména mezníky a znamení mezní, od jednoho místa k druhému, kde on praví býti pravé meze mezi nim a obeslaným, a kde jest odpor, až zase k poslednímu mezníku, o kterýž není rozepří, doložíc toho, po který slranč jsau grantové jeho, a po které obeslaného, ku kterému panství, zámku, městu, městečku, vsi nebo dvoru.
§.47. O zasednutí do saudu. Když se již na ta meze sjedau, pán purgkrabě Hradu Pražského má toho šetřili, již-li páni saudcové jeho sau v náležitém počtu sjeli. Jestližeby pak osoby z stavu panského a rytířského, k saudu obeslané, všecky sc ne sjely, za jakými koliv příčinami, tehdy pán purgkrabě nicméně v počtu desíti osob, ten sau d mezní zasednauti, říditi a konati bude moci, a v čas potřeby a nedostatky, osobu neb osoby hodné, kteréž by tu na mezech přítomné nalezl, z stavu panského neb rytířského obrali a do saudu dosadíti. Ta osoba nebo osoby budau povinny se v tom poslušně zachovati, pod propadením pokuty svrchu jmenované.
A když jest dostatek saudcův, má pán purgkrabě stranám předložení učinití, již-li sau strany s svědky i se všemi potřebami na hotově.
348
Jsau-li strany na hotové, tu hned má býti na tom místě, odkad se ten odpor mezi začíná, hrob vykopán, k východu slunce obrácený, však y gruntech strany původní neodpořilých a ne v gruntech vlastních obeslaného, o které není odporu, Mezí tím časem pánům saudcům má býti vydaná přísaha v tato slova:
§. 48, Přísaha pánův saudc&v. „Přísaháme Pánu Bohu, všem svatyni, nej-jasnějšímu knížeti pánu, panu Rudolfovi z Boží milosti druhému volenému Římskému Císaři etc., Uherskému a Českému etc. králi etc, urozenému pánu, panu N, z N. nej-vyšsímu pánu purgkrabí Pražskému, i všemu úřadu zemskému, že v tomto saudu mezním, k němuž sine voleni a povolání, pravdu vésti a křivdu tupiti, tejnost rady zachovat! chceme, a to ani pro přízeň, ani pro nepřízeň, ani po kterú jinau věc! Tak nám pomáhej Pán Bůh i všickni svatí!"
Jsau-li kteří z pánův neb rytířstva předešle kterému saudu zemskému přísahami zavázaní, těm znovu přísahali není potřebí, když se toliko přiznají, že to přijímají na tu přísahu, k tomu saudu zemskému učiněnau. Než mimo přísahy k sau dům zemským, jiná žádná přísaha k saudu o meze postačili nemá, ale jedenkaždý z pánův a rytířstva tu přísahu vykonat! jest povinen. A tak pán purgkrabě má dotázku učmiti na osoby odeslané z pánův a rytířstva, kteří k jiným sau dům zemským povinností sau zavázaní, přijíniají-li to k svým povinnostem a přísahám předešle učiněným, že se tak zachovat! chtějí, jakž tato přísaha to v sobě obsahujíc zavírá. A když řeknau, že přijímají, potom pán purgkrabě má prornluviti ku pánům saudcům, aby vstaupilí d.o čtyř lavic a se posadili. A když zasednau, pán purgkrabě maje na hotově také osobu hodnau, dobře zachovalau, kterémuž by úřad rychtářský na těch inczech poručil, na tu osobu má ihned zavolati aby vystaupil, jemu předložili, poněvadž tu povinnost rychtářskau k sobě přijal podlé práva mezního přísahu aby vykonal a dále se náležitě podlé té povinnosti a vyměření úřadu, rychtářství mezního zachoval, a ta osoba má tu hned přísahu učinití.
§. 48. Přísaha rychtáře. „Přísahám Pánu Bohu i všem svatým,' eožkoMv od práva mluviti budu o tyto meze a hranice, že to všecko věrně a právě povím, a v povinnosti rychtářský při tomto saudu mezním, tajně, náležitě, upřímně a spravedlivě se zachovám, a to ani pro přízeň, ani pro nepřízeň, ani pro kterau jinau věc! Tak mi toho dopomáhej Bůh i všickni svatí!"
§. 50. Zahájení saudu. A tu hned rychtář má zahájíti saud v tato slova: „Já tento saud zahajuji Boží pomocí, n.cjjasnějšího knížete a pána, pana Rudolfa druhého voleného Římského Císaře, Uherského a Českého etc. krále etc. mocí, urozeného pána, pana N. z N, nej vyššího purgkrabí Pražského moci, i těchto pánův saudc&v moci. V tomto saudu všecku poctivost připovídám a nepoctivost zapovídám, a jestli kdo v tom saudu přečiní řečí, jdi jemu napeníze, pakli skutkem, jdi jemu na hrdlo." A pán purgkrabě se pány saudcími mají k tomu zahájení pro vážnost stati a všickni jiní tolikéž, s odkrytými hlavami.
§. 51. Stavení svědkův. Potom pán purgkrabě vezmauce potaz má oznámití, aby strany dali svědky své poznamenaný. A když nejprve původ, potom obeslaný své svědky dají poznamenaný, pán purgkrabě má oznámití, aby sc jména svědkův čtli, a po přečtení, chce-ii kdo svědky naříkatí, má o to tu hned z hodných příčin slyšeno býti; pakli žádný žádného svědka nenaříká, již potom žádného svědka vícejí naříkali moci nebuclau, než svědomí jich postačili má. A toho jest příklad v Registříeli Mezních Starých, A. 3. mezi pánem Vilémem z Pernšteina a Jiříkem Kořenským z Terešova, den s. Žoíijes léta tisícího pětístého dvanáctého. Potom rná pán purgkrabě oznámití, aby svědci ven k hrobu vyšli, a v hrobě na Božím Umučení, toliko v ko-
349
šilích, bosí a bez pašův, s odpjatými obojky, s nepřikrytými hlavami, kleče přísahali A když se svědci svlekau, tu hned těm svědkům má se dostatečně předložití, že snu se rtazi obnaženi na svět zrodilí, a tak že budou stati před trůnem spravedlivého saud-ce, v den posledního saudu. Že pak obnaženi nad hrobem stojí, to znamená každého smrt, a hrob tento že znamená hrob ten, do kterého po smrti vloženi fond au, a z kteréhož k tamu saudu před trůn toho spravedlivého saudce jiti, se postavit! a ortel i na toto své vysvědčení slyšeti mají, aby sobě to bedlivě rozvážili a myslili, jakoby hned do hrobu onoho po smrtí vloženi býti měli, a pravdu, neohládajíce se ani na pány své. ani žádného jiného člověka, ani pro přízeň, ani pro nepřízeň, o těchto mezeeh, čeho sau povědomí, aby vysvědčili. Co se lidí stavu panského neb rytířského dotyce, kteříž by k svědomí na mezeeh od kohož koliv potřebováni byli, ti mají přísahu učiniti, zdvihnauce dva prsty a stojíce nad hrobem proti východu slunce. Než listovní svědomí na mezeeh od žádného nemá přijato býti, léčby se o tom strany svolily a snesly. Jestližeby se strany dobrovolně snesly o kterého svědka, anebo o všeekny, aby se nc-svláčeii nad hrobem, v stanu jinde nebo listovně svědčili, anebo toliko zprávu austní nebo listovní bez přísahy dali, mají toho vůli, a toho se při svolení jich zůstavití má. Co se pak lidí robotných svědkův do týče, ti mají býti lidi dobrého lůže, bez zlých nárokův, a mají býti postavem nad hrobem, a Boží Umučení má před nimi položeno býti; tu všichni od nich odstaupiti mají, aby mohli svobodně od pána purgkrabí a pánův saudcův tázáni býti, A když tak stanau nad hrobem proti sluncí, tu se jích má rychtář dotázati po třikráte, jež-li sau hotovi? Tehdy napřed svědkové strany původní, a potom také svědkové strany obeslané, vždy po jednom, dvau nebo třech i -více, jakž hrob postačiti může, pravú nohau mají vslaupiti do hrobu, a má každý tam kleknauti, vloze dva prsty na Boží Umučení, a přísahat! v tato slova:
§. 52, Přísaha svědkův v hrobě. „Přísahám Pánu Bohu, všem svatým, v této při, kteráž jest mezi A. s jedné a B, s strany druhé, o ty meze a hranice, o kteréž jest mezí nimi pře, že to, čehož sem dobře povědom, pravě a spravedlivě povím, povedu a ukáži, a to ne pro přízeň, nebo nepřízeň, ani pro kterau koliv věc! Tak mi Pán Bůh pomáhej, všichni svatí, Amen!"
Tu se má pilně poslauchati, aby jedenkaždý svědek právě slova přísahy vyříkal, potom mají sc svědci s obojí strany ze jména v stanu zapisovati, a napřed svědkové původa, potom obeslaného; jakž přísahají, tak potom zapisováni býti maji.
Otištěný text je převzat z edice, K. Jírcčkn, Spisy právnické o práva českém v XVI. století, Vídeň 1863.