9.
STATUTA KONRÁDOVA. Z konce 12. a počátku 13. století.
Ve třech různých zněních z let 1222, 1229 a 1237 zachovala se nám mimořádně důležitá památka přemyslovského zákonodárství, kterou si historická věda zvykla označovali jako statuta Konrádova. Znění z r. 1222 je zachováno v opise ze 14. století, obě dvě znění ostatní, jsou zachována v originále. Ve všech třech případech jde o vyhlášení právních předpisů pro určitou místní oblast, r. 1222 pro úděl znojemsky, r. 1229 pro úděl brněnský, r. 1237 pro úděl břeclavský. Kdežlo vyhlášení pro Znojemsko a pro Brněnsko činí český král Přemysl Otakar I., vyhlášeni pro Břeclavsko činí místní ůdělník, kníže Oldřich. Všechna tři vyhlášení mají společný základ, avšak každé při tom má větší či menši odchylky, zvláště vyhlášení pro Břeclavsko. Společný základ — jak na to odkazují jednotlivá zachovaná vyhlášení sama — je dán starším zákonodárstvím, o němí jinak nic spolehlivého nevime, z doby vévody Konráda Oly (1186—1192).
38
Celkový ráz a historický smysl Konrádových statuí, tak jak sc nám zachovala, je možno vystihnout slovy, že jde o kompromis mezi feudúly a panovníkem resp. jeho místními representanty, Mělníky a úředníky. Konrádova statuta jsou dokladem konfliktů jednak mezi mocí ústřední (pražskou) a mocemi místními (údělníků a zfeudalisovaných úředníků), jednak vůbec mezi státním aparátem, ústředním i místním (venkovským) a šlechtou, vyšší a nižší. Zračí se v nich slav těsně před tím, než ústřední moc definitívne začala překonávat feudální rozdrobenost lim, že připustila feudály k větší účasti na úřadech a na jejich kontrole, a než státní aparát definitivně začal mít (alespoň zásadní, de iure) převahu nad jednotlivými feudály. Zračí se tu i rychlé upevňování moci jednotlivých feudála (pozemkových vrchnosti) nad poddanými.
Jsou tedy Konrádova statuta dokumentem z doby, kdy se u nás plně konsoliduje pozemková vrchnost světská i duchovní a zároveň připravuje přechod od feudální rozdrobenosti k vyšším formám rozvitého státního života cestou jejího překonávání ústrední vládní mocí.
Obsahem Konrádových statut jsou závažné dílčí reformy ncjrůznějších úseků starého obyčejového práva, zvláště v oblasti soudnictví resp. procesu. V řadě bodů ustupuje zde ještě ústřední moc zájmům místním a individuálním, v řadě jiných bodů jeví se posilování ústřední moci a státního aparátu za cenu širší účasti feudálů na nich.
Charakteristickým — a teprve nedávno zjištěným — rysem je, že se reformy opírají o Písmo svaté (o Starý zákon), z něhož sek novým účelům přejímá řada ustanovení práva starožidovského (biblického), vzniklého v údobí patriarchálního otrokářství v Palestině téměř 2000 lei předtím.
Bližšího prozkoumání zasloužil by poměr, v němž jsou ustanovení Statut Konrádových k soudobému právu německému zachycenému zejména v tehdejším zákonodárství zemských mírů (landfrýdů). Styčné body s některými ustanoveními Konrádových statut naleznou se v zákoně o říšském míru z r. 1152, dále v t. zv. saském landfrýdů z r. 1223 a konečně v zákoně o říšském míru z r. 1235 (Constitutio pacis Moguntina).
Tak v zákoně z r. 1152 (v edici ALTMANN-BERNI1EIM, Ausgewiihlte Urkunden, 4. vyd., Berlín 1909, sir. 230, čl. 2) upravena je — ovšem poněkud jinak — situace přibližně táž jako u článku 17 statui Konrádových. Jde o uplatnění zásady, že se má respektovat právo rodiny delikventa k jeho majetku. Srov. také čl. 16 Statut, dále srov. v privilegiu pro pražské biskupství z r. 1221 ustanovení o následcích zabití a ve velkém privilegiu českého duchovenstva z r. 1222 ustanovení o majetku zloděje. Citované ustanovení z r. 1152 zní: „Si vero violalor pacis a facie iudicis fugerit, res eius mobiles a íudice ín populum publicentur et dispensentur; heredes autem eius hereditatem, quam ille tenebat, recipiant..."
V saském landfrýdů z r. 1223 (táž edice, str. 238, čl. 21) nalezneme ustanovení o téže situaci, jakou upravuje čl. 25 Statut. Nabízí se domněnka, že tento článek Statut byl vyvolán potřebou upevnili české právo, v němž v tomto případě platilo pravidlo jiné (právě opačné) než v téže době v německém sousedství. Ustanovení saského landfrýdů zní: „Gum pa.r violata fuerit et cla mor sequencium ortus fuerit, tenentur omneš, ad quos cla mor pervenerit, scqui cum armis..."
V zákoně o říšském míru z r. 1235 upomína článek 14 (táž edice, str. 244) na obsah článků (i, 26, 28 a zejména 36 Statut Konrádových a Článek 27 (táž edice, str. 246) na čl. 12 ve Statutech. Společným pramenem je v tomto posledním bodě, zavádějícím stejnou trestnost přechovavače i zloděje, soudobá interpretace norem římského práva, jejichž nej-ranější vliv resp. recepce se zde takto projevuje.
Ke zmíněnému německému zákonodárství viz nyní práci: Erich KL1NGELIIOFER, Die Reichsgesetze von 1220, 1231—1232, und 1235, ihr Werden und ihre Wirkung im
39
deutschen Staat Friedrichs IL, 1965, Quellen und Studien zur Verfassungsgeschichte
des deutschen Reiches im Mittelalter und Neuzeit, sv. VIII., sešit 2.
Z literatury:
Václav VANĚČEK, Glosy k t. zv. Statutům Konrádovým, Sborník věd právních a státních XLI, 1941, str. 105—159 (také zvláštní otisk).
*) In nomine sancte et individue trini-tatis amen. Otacarus, qui et Primuzl cíei gratia Boemorum rcx, suppanis et omnibus nobilibus at que vulgo provincie Brennensis perpetuo. Equitati est con-sentaneum et regie conveniens excellen-tic panter et honori modis omnibus ad hoc intendere atque niti, ut není o contra iuris ordinem aggravetur, sed iura omnia conserveiitur uni cuique pěni! us incon-vulsa; iuris en i m observant ia et temporalis honoris gloria conservatur, et anime a deo in celesti patria premium tribuetur. Ne autem ea iura, que prius a nostras pre-decessoribus, ut a bone memorie duce Conrado et ab aliis, postmodum aut a nobis in tota Brennensi provincia sunt statuta, processu temporis per quemquam horninu m possint inmutari, sed perpetuo stabilia permaneant atque firma, noverit tam presens etas quani eius sequens po-steritas, quod nos habito diligenti tracta-tu cum fidelibus nostris suppanis, Boe-mis paríter et Morauis, volentes ab omnibus perpetuo inviolabiliter observari, iura statuirmis in hune modům :...
*) Ve Jménu Svaté a nedílné trojice amen. Otakar, který je také (jmenován) Přemysl, z boží milosti král Čechu, županům a všem urozeným i lidu (veřejnosti) brněnské oblasti navěky. Slušnosti odpovídá a přísluší královské výsosti i cti, aby všemi způsoby se dbalo a podporovalo, aby nikdo nebyl postihován proti řádu práva, nýbrž aby jednomu každému byla ještě práva nezkráceně zachována; dbalostí práva totiž se i udržuje čest a sláva na tomto světě i se od boha dává duši odměna ve vlasti nebeské. Aby pak ta práva, která byla stanovena, dříve od našich předchůdců, jako od dobré paměti vévody Konráda a od jiných, a pak od nás v celé brněnské oblasti, v průběhu doby od nikoho z lidí nemohla býti změněna, nýbrž na věky aby zůstala stálá a pevná, necht ví jak přítomný věk tak po něm následující budoucnost, že jny po pečlivém jednání s věrnými našimi župany českými a stejně i moravskými, chtřjice, aby ode všech věčně byla neporušeně zachovávána, práva stanovíme takto:
Cl.
Omneš hereditates, quas virí nobiles tam maiores quam minores tempore duds Conradi sine querella iuste et paciflce hucusque possederunt, in bona tranquil!! täte pacts am mod o possideant.
CI.
Item nullus camerarius1 citet aliquem nisi certo sub2 testimonio eorum, quo-
J.
Všecky nemovitosti, které urození muži jak vyšší tak nižší za času vévody Konráda drželi dodnes beze sporu spravedlivě a .pokojně, nechť drží nadále v dobrém pokoji a míru.
2.
Žádny komorník nechť nikoho nepohání, leč za bezpečného svědectví tdch,
*) Text úvodu ke Konrádovým statutům podle smění pro Brněnsko z r. 1229, G. FRIEDRICi 1, CDB II., o. 325, str. 329—-330.
40
rum interest, et nominalim quilibet eo-ruin debet ducere castellani mmtium, et aliurn. judiris, Insuper duos probos3 viros3 de circuinsedentibus villis; et si ea-merarius vadit ipse secundus aut tertius sine nuntiis beneficiariorum,4 si inler-ficitur, nihil de5 eo respondeatur.
1 camerariorum 1222 3 cum certo 1222 certo cum 1229
Cl. 3
Si fuerit fur apud aliquem nobilem vel apud aliquem, cuius est villa, et dederit euin curiae, omnia bona sua sint et col-Iurii ejus1 detur in potestatem principis,8
' suum 1222
jichž se to týká a zvláště každý z nich má vzíti s sebou posla kastelánova a dále soudcova, nad to dva řádné muže 7. okolních vesnic; a jestliže komorník kráčí sám druhý nebo třetí bez poslů úředníků, nikdo neodpovídá za to, je-li zabit.
3 kmetoiies 1222
4 beneiiciatorum 1222
5 pro 1222 (a Dobner),
-4.
Byl-li by zloděj a některého urozeného nebo u někoho, čí je vesnice, a (ten) by jej odevzdal soudu, všechno jmění nechť je. jeho a hrdlo zlodějovo budiž dáno v moc knížete.
2 in polestfttem principis detur 1222.
Insuper si fur capitur in aliquo loco et suspenditur,1 omnia sua principis sunt2 praeter fruges, quae ad hue in agro re-manserunt.8
1 si suspenditiii 1222
2 sunt, principis 1222
CL
item quod dicitur narok, hoc non debet esse nisi ubi constet sub certo testi-monio sua bona amisisse, nisi acciderit in silva vel in aliquo loco secreto2 vel alien i hospiti, et antequam admittatur, debet notificari curiae, quorum interest, scilicet judici, castellano cum3 ceteris.
1 in via et in silva 1222 * scereto loco 1222
3 et 1222,
CL
Quando aliquis pauper ven.it de propria re conqucrendo, pallium sibi nulla tenus deponatur.
Nadto chytí-li se zlodej v některém místě a pověsí-li se, všechno, co měl, je knížecí kromě plodin, jež dotud zůstaly na poli.
3 remanserunt in terra 1222
remanserunt in agro 1220
5.
Co se nazývá nárok, to nemá být, leč kde je /mámo bezpečným svědectvím, že pozbyl svého majetku, ledaže by se to přihodilo v lese nebo v nějakém skrytém místě, nebo nějakému cizinci a dříve než se připustí, má býti učiněno oznámení soudu, jichž se to týká, totiž soudci, kastelánovi a ostatním.
6.
Když některý chudý přijde a žaluje ve vlastní věcí, nechť se mu naprosto ne odnímá oděv.
41
Cl. 7.
Nullus zok1 aliquem accusct nisi certo sub2 testimonio vicinorum constet de danmo;3 et si fuerit zok convictus, testimonio fori communis lapidetur,
1 zoeh 1222 3 sub certo
Cl.
Quando aliquis judicium aquae debet sub ire,1 nullus eum in aquam dimit-tat2 nisi sacerdos et ejus cooperator;3 si Deus juverit eum, judici det duos dena-rios ct sacerdoti XIV; si nudaverit se et judicium noluerit sub ire, solvat capella-no VII denarios et. vetulac duos,
1 subit iudicium aquae 1222
2 dimiltat eum in aquam 1222
Cl.
Si aliquis nobilis vir et non drulio super se faabuerit1 narok, puer pro ipso subeat judicium, et si non fuerit adjutus, solvat pro eo CG denarios.2
1 habusrit super se 1222
Cl.
Quando ducitur zuod,1 debet adesse castellan! nuntius,* judicis ets villici et earn era rii, et unus vel duo de vicinatu illo, et ultra tres non ducatur, sed in tertio remaneat; el si convictus fuerit, CC4 in cameram regis reddat denarios6 et illi, qui dicitur powod, satisfaciat.
1 zuode 1222: zwod Dobner
2 nuntius castellani 1222
3 „et" chybí 1222
ČI.
Si quis equos, equas vel boves, vac-cas1 vel aliqua majora subtraxerit, quan-titas damni aestimetur sub certa fide et
Žádný sok a t nikoho neobviňuje, leč by škoda byla známa s bezpečným svědectvím sousedů; a bude-li sok usvědčen; necht je kamenován za svědectví obecného tržiště. 8 damno eius 1222.
8.
Když má někdo podstoupit soud vody, ať jej nikdo nespouští na vodu leč duchovní a jeho pomocník; jestliže by inu bůh pomohl, ať dá soudci dva denáry a duchovnímu 14; jestliže by se svlékl a nechtěl soud podstoupit, at zaplatí kaplanovi 7 denárů a bábě dva.
3 cum suo cooperatore 1222
9.
Jestliže by některý urozený muž a ne druh měl proti sobě nárok, ať za něho podstoupí soud služebník a kdyby úspěšně neprošel, zaplatí za něho 200 denárů.
3 ille solvat 180 denarios 1222.
10.
Když se vede to, co se nazývá svod, má býti přítomen posel kastelána, soudce, vladaře a komorníka a jeden nebo dva z onoho sousedství a nad tři a t se nevodí, nýbrž na třetím ať se zůstane stát; a bude-li usvědčen, ať odevzdá 200 denárů do knížecí komory a učiní zadost tomu, kdo se nazývá póvod.
4 180 denarios 1222
5 „denarios" chybí 1222.
11.
Kdyby někdo tajně uzmul koně, kobyly nebo býky, krávy či některé (jiné) větší věci, velikost škody ať se odhadne
42
Sacramento eorum, quibus juri dietio est commissa, et secundum hoc accusatorcs admittantur.
s bezpečnou vírou a přísahou těch, jimž je svěřena pravomoc a podle toho nechí
se připustí žalobcové.
1 equum vel cqaos, boves vel vaccas 3222
Cl, 12.
Item fines cum sociis et fautoribus
eorum1 pari poena puniantur.
Zloději ař jsou trestáni rovným trestem jako jejich společníci a nadržovači,
1 suis 1222,
Cl, 13.
Hind etiam, quod dicitur zlubni zud, habeant inter se libere et absolute; scilicet de capra et ove et ceteris hujusmodi, praeter vaceam, bo vein, equum cetera-que majora.
Také to, co se nazývá s 1 n b n í súd, ať mají mezi sebou svobodně a volně; totiž o koze a ovci a ostatních takových věcech, mimo krávu, býka, koně a jiné věci větší.
1 Ze všech tři známých whlášení Statut obsahuje toto ustanovení jen vyhlášení břeelavské z r. 1237.
Cl. 14—1.5.
Si subtrahuntur aliquae res, pallium ant1 aliquid tale, hoc curiae non no till-cetur, sed si bos vel jumentum subtrahi-tur, curiae notiflcetur.
Jsou-li tajně uzmuty některé věci, oděv nebo jiné takové, to ať se soudu neoznamuje, avšak je-li tajně uzmut býk nebo dobytče, to ať se soudu oznamuje.
vel 1222.
Et1  quando3 aliquis  vulneratur de
foro veniendo" vel alibi, notificetor curiae.*
A když je někdo zraněn přicházeje z trhu nebo odjinud, to ať se soudu oznamuje.
1 Et si 1222
* dodán o „in via" 1222
3 veniendo de, foro 1222
4 curiae notiflcetur 1222.
ČI. 16.
Item quando aliquis nob ills vir1 capi-
tur in furto et suspenditur et non ha bet,
prolcm, hereditas ipsius regi cedat, et si aliquis capitur in manifesto furto; uxor ejus habet tertiam partem.2
Když je při krádeži nějaký urozený muž chycen a oběšen a nemá potomstvo,
jeho nemovitosti spadnou na krále, i jestliže je někdo chycen při krádeží zjevné; jeho žena má třetinu.
1 vir chybí 1222 i 1229 i u Dobneru
2 tertiam partem habeat.
43
Č1. 17.
Quicunque nobilis vel rusticus Occident aliquem, CC1 denarios solval, curiae2 et' alias recedat el quaerat gratiamet uxor sua4 in puce sedeat ct indemnis.5
1 180 1222 8 curiae so] vat 1222 3 vcl (!) Dobner
Cl.
Si quis non habuerit Alios vel fllium et
Alias habuerit,1 ad illas deveniat heredi-tas acqualiler; et si non fuerint,* heredi tas deveniat ad proximo* heredes.
3 Si quis autcm iiubuci-it fiiiuin e( iiabuoril fll et habuerit Alias 1229 3 sint 1222.
Cl.
Si alicui subt.rahuntur jumenta aut
famuli, apes furantur, debet1 subire judicium ferri, scilicet vomeres.
1 detent 1222.
Cl.
bumper si quis spoliatus fuerit. per wihoy,1 incuset quos vnit. et de hirdozt* nominet quos vult,* et antiquae eonsue-tudines conserventur.4
1wvboy 1222
2 herdost 1222
Cl.
Quisquis the'ioneum petrarisierit a theoloneario licentia non obtenta neque theioneo persolulo, non aliter puniatur nisi jus thelonci dupiieabit et praeter hot-pro poena sol vat8 T..X denarios.
1 Chybi 1222
2 solve! 1229.
Kterýkoli urozený ci sedlák by někoho zabil, ať zaplatí soudu 200 denárů a jin :.m af odejde a žádá o milost a. jeho žena ať sedí (doma) klidně a beze škody.
- dodáno „domi" 1222 5 cl mdemnis sedcat 1222.
Kdyby někdo neměl syny nebo syna a měl dcery, na tyto nechť připadne dědictví stejným způsobem; kdyby ani jích nebylo, dědictví nechť připadne nej bližším účastníkům nedílu („dědicům").
ías 1222.     Si ejnis non habnoíit. filitun vel filios
19.
Jsou-li někomu tajně uzmuta dobytčata nebo lidé z čeledi či ukradeny včely, má podstoupili soud železa, to jest radlic.
20.
Dále, jestliže někdo by byl oloupen výbojem, af označí za pachatele koho chce a jako pachatele hrdosti at jmenuje koho chce, a staré zvyklosti at jsou zachovány,
3 voluerii. 1222.
4 serve n tur 1222.
21.'
Kdo by přešel celní čáru aniž dostal od celníka povolení a aniž zaplatil clo, ať se netrestá jinak než dvojnásobnou celní povinností a kromě toho ať zaplatí pokutou 60 denárů.
44
Cl. 22—23.1
Si. quis equum pi'oprium currum ali-quera trahentem recognoverit, non plus quarn LX denarios pro curru et rebus in eo existentibus persolvat.
Item si quis equum a pud aliquem i livelier! t vulneratuin, non equum vindicct. sibi judex, nisi solummodo LX denariis sit contentus. •
> Oba chybí 1222.
Cl.
Item si quis citalus fuerit et obtinuerit jus suum in judicio, neque vvrez neque pohonce, sed solummodo denarios duos persolvat, quod pomocné vulgariter ap-pellatur.
1 Chybí 1222.
Cl.
Item ad clamorera communem, qui nestoite* vulgariter nominator, nullus currere teneatur nisi de propria voluntate hoc facere voluerit.
' Chybí 1222
Jestliže někdo pozná vlastního kone, jak táhne nějaký vůz, ať za vůz a za věci na něm neplatí víc. než 60 denárů.
Á kdyby někdo koně našel zraněného u někoho, ať si koně neosobuje soudce, nýbrž spokojí se jen 60 denáry.
24.
Bude-H někdo pohnán a na soudě obdrží své právo, at neplatí ani vřez ani pohončie, nýbrž jen dva denáry, což se domácím jazykem jmenuje pomocné.
25.1
Na obecné volání, které se lidovým jazykem nazývá nestojte, není nikdo povinen běžet, ledaže by to chtěl udělat z vlastní vůle.
2 nestoyte 1229.
Cl. 26.'
Item si quis super rebus propriis mo-bilibus sive imrnobilibus in judicio con-venitur, eadem bona, dc quibus fit quae-stio, neque judex neque domini terrae villicus sibi vendicet possidenda, seil idem, qui super eisdeni bonis convenitur, eadem bona pacillce possideat, donee eadem questio per sententiam decidatur.
jestliže je nčkdo obeslán k soudu pro vlastní věci movité či nemovité, tento majetek, o nějž je pře, ať si neosobuje k držbě ani soudce ani vladař pána země, nýbrž ten, kdo je pro tento majetek obeslán, ať jej klidně drží, dokud tuto při nerozhodne nález.
' Chybí 1222
Cl. 27.1
Item si vestigia rei íurtivae secus ali-       Kdyby stopy věci z krádeže mizely
quam villam deperierint, eadem vília u nějaké vesnice, tato vesnice ať se ni-
occasione ejusd.ein íurti nullatenus pu- jak netrestá z podnětu této krádeže... niatur.
Chybí 1222.
45
Či. 28.
Praeterea nullus de illis, qui custo-diunt silvam, debet spoil, re aliquem in via vel in foro, nisi tunc1 ilium spoliet, quando2 invenit3 arborem secantem; ad4 hoc'' judex nunquam judicet in CCC de-nariis, nisi6 LX.
Mimo to nikdo z těch, kdož hlídají les, nemá nikoho obírat na cestě .nebo na tržišti, než ať jej obere tenkráte, když jej najde, jak seká strom; k tomu soudce ať nikdy nenalézá na (pokutu) 300 denárů, nýbrž na 60.
1 tunc chybí 1222
2 quem 1222
'a invenerit 1222
4 „Ad" 1229 (Ková vela u Friedricha)
5 haěc 1222
5 dodáno in 1222.
ČI. 29.
Insuper nunquam judex1 debet judi-care solus nisi praesente castellano auts aliquibus nobilibus; et quando villicus judicat, non debet ire ad capiendum consilium de judicio, sed judicet sedens cum multibus.
Dále, soudce nikdy nemá soudit sáni, nýbrž v přítomnosti kastelána nebo několika urozených; a když soudí vladař, nemá chodit na radu ven ze soudu, nýbrž nechť soudí zasedaje s vojáky (-— hradskými družinníky).
1 Iudex numquam 1222
2 vel 1222.
Cl. 30.
Item quando tenrpus est ire ad judi-candum1 et ornnes sunt,2 et villici: s non vult venire, judex judicet cum milili-
bus.
Když je čas, aby se šlo soudit a jsou všichni na místě a vladař nechce jít, nechť soudí soudce s vojáky (= s členy hradské družiny).
1 judicium 1222
2 sunt omneš 1222.
Cl. 31.
Et de mane semper1 ct mmquani hora Á soudce vespertina* a judice vel3 vilico judicium soud vždy z habeatur. polední.
nebo vladař necliC konají
rána a nikdy v hodině od-
1 Praeterea semper de mane 1222
2 serotina 1222
Quando aliquis interficitur in via, sive homo militis sive judicis sive villici i'ue-rit, confusio magna hide fit,1 solent ap-poni denarii, auruin et argentum;2 ille quis2 accusat ct dominus,4 debet jurare super sancta sanctorum.
3 et a 1222, 1229 a Dobner.
C . 32.
Když je někdo zabit na cestě, at je to člověk šlechtice či soudce či vladaře, je tu velký zmatek, podle obyčeje se tu při-našívají peníze, zlato a stříbro; ten, kdo žaluje a pán (zabitého) má přísahat na ostatky svatých.
1 sive militis sive iudicis seu villici id fit magna confusio 1222 ž auľum argentum 1222
3 qui 1222
* non dominus 1222»
46
Cl. 33.
Pro debito si quis citatus fuerit et in prim o termino non astiterit judicio, ven-datur, nisi legitimum probare possit im-
pedimentum.1
Jestliže by někdo byl pohnán pro dluh a nestál k soudu při prvním roku, nechť je prodán (= přiřcen věřiteli za dluh), ledaže by mohl prokázat zákonnou překážku, (pro niž k soudu nepřišel).
1 Ve vyhlášení z r. 1222 zní článek jinak: De debito non debet, aliquis vendi nisi in teráo term ino.
ČI. 34.
Insuper nullus de hominibus nobili um, qui vadit1 in aliqua vel in propria2 legatione, sive ad forum, nunquam in novo, nisi in antiquo theloneo sol vat.
Nad to nikdo z lidí patřících urozeným, kdo jde v nějakém poslání nebo ve vlastní věci či k soudu, nikdy ať neplatí na novém clu, ovšem na starém ano.
1 vaduiit Í222
in propria vel in aliqua 1.222
Cl. 35.
Item ad judicium nullus1 accedat nisi de dom o secundum jus prinio3 eitctur.
K soudu nechť se nikdo nedostavuješ leč by byl podle práva před tím ve svém sídle pohnán.
1 nullus ad iudicium 1222
2 prius 1222.
Cl. 36.
Insuper si vilikus regis sine judicio aliquem impignoraverit,1 rex suo jure* corrigat; si villicus camcrarii, marcarn auri solvat, sis dominus, beneflcio carcat.
Nad to jestliže králův vladař bez soudu někomu něco zabaví, král necht to napraví svým právem; jde-li o vladaře komorníkova, ať zaplatí hřivnu zlata, jde-li o pána, nechť pozbude úřadu.
1 impigncravcrit aliquem 1222
2 jure suo 1222
est dodává 1222.
Cl. 37.
Praeterea duellum, quod in vulgari dicitur kiy, non habeant nisi ad extra
neos.1
Mimo to souboj, který se domácím jazykem nazývá kyj, nechť se koná pouze s cizinci.
1 Ve vyhlásení z r. 1222 článek zní: „Praeterea campiones non habeant nisi contra ex Iraneos."
Cl. 38.
In hits omnibus excipimus privilegia religiosorum virorum1 a principibus eis concessa, et jura clericorum cum dotibns ecclesiarum, quibus2 reguntur secundum jus canonicum.
V tom všem činí výjimku výsady zbožných mužů, knížaty udělená a práva kleriků s kostelními nadáními, jimiž se řídí podle práva kanonického.
1 virorum religiosorum 1222
2 qui 1222.
47
C . 39 (1222).1
Ad haec omnes communiter tabernas K tomu všichni spolcčnč nechť mají habeant. krémy.
1 Ustanovení chybí ve vyhlášeních z let 1229 a 1237.
Až na úvodní pasáže (o nich viz výše v poznámce na str. '10) jest vlastní text Konrádových statut převzat ze stati Y. VANĚČKA citované tamtéž.