N ADVOKÁCIE 12/2018
člán
Přiměřené zadostiučinění v nekalé soutěži I.
Podstata, funkce a nepeněžitá podoba přiměřeného zadostiučinění
ívek se zabývá podstatou institutu přiměřeného zadostiučinění v nekalé soutěži, zejména kou, zda je nezbytné prokazovat vznik nemajetkové újmy u soudu, zda je možné požadovat ;r -éřené zadostiučinění v případě, že je těžko prokazatelný vznik majetkové újmy (její výše), i je nutné prokazovat zavinění rušitele, koho tíží důkazní břemeno, je-li žalobcem spotřebitel, zemi přiměřeného zadostiučinění, možnostmi soudu odchýlit se od požadovaného textu vy, zda plní kompenzační funkci omluva přiznaná soudem po sedmi letech od jejího ejnění či zda lze nepeněžitou podobu přiměřeného zadostiučinění považovat za určitý druh ížité" sankce.
Doc. JUDr. Dana Ondrejova, Ph.D.,
je advokátkou a partnerkou v LEGALITE advokátní kancelář, s. r. o., Praha, a působí na katedře obchodního práva PF MU v Brně.
řiměfené zadostiučinění je jedním z nároků aktivně legitimovaných osob v nekalé soutěži (srov. § 2988 o. z.1).2 V souvislosti s tímto institutem vyvstávají v praxi rozmanité otázky i aplikační problémy, přičemž na některé z nich se zaměřuje ten-lěvek.
i;n lze přiměřené zadostiučinění přiznat a je třeba HF-3.'3tkovou újmu prokázal?
^^Bbií přiměřeného zadostiučiněni soudem v oblasti ne-^^■Épsiěže přichází v úvahu v případě, že se prokáže vznik : tjMtové újmy (srov. § 2951 odst. 2 o. z.), a to v důsled-^■■kalosoutěžního jednání (§ 2976 odst. I o. z.), Ib ostat-iiii: :: _--;-.:le Nejvyšši soud (rozsudek ze dne 28. 3. 2018, : Cdo 2415/2017) - „předpokladem pro to, aby zado-^^^Bäv vůbec mohlo být přiznáno, je nejprve existence zásahu ífmaeriálni (tedy nikoliv materiální) sféry a z toho plynoucí ■i se projeví primárně ve sféře nemateriálni". Nemajet-~.ou může být v posuzované oblasti např. narušení ■ ésti. dobrého jména, ztráta prestiže, důvěry, sníže-: - zákazníků, ztráta či snížení konkurenceschopnos-:ni do falešného světla, zkreslení dosažených výkonností apod.3 m, která v praxí často vyvstává, je, zda postačí vznik vé újmy žalobcem pouze tvrdit, nebo je nezbytné ífftečné prokázání, obdobně jako je tomu u pózami::!......:: .. i i náhradu škody. Na rozdíl od nároku na náhradu
;rou je nutné (a zpravidla také fakticky možné) ^^Hl; exaktní vyčísleni nemajetkové újnn v oblasti nekaní......      - :j není z povahy věci možné. V praxi se lze setkat
s dvojím přístupem k naznačené otázce, přičemž ani jeden z nich výrazně neprevažuje.
Jeden přístup spočívá v nemožnosti prokazování a kvantifikace nemajetkové újmy, přiznáni přiměřeného zadostiučinění tedy spočívá zcela na úvaze soudu. K tomu srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Košicích (ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 4 Cob 26/2014) a aprobované i slovenským Ústavním soudem (nález ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. III. ÚS 211/2016): „Přiměřenost v penězích vyjádřeného zadostiučinění není třeba (ani. není možné) prokazovat tak jako výši škody nebo bezdůvodného obohacení." Soudy tak vycházejí z přesvědčivosti tvrzení obsažených v žalobě, z potenciál ity vzniku i případného pokračování nemateriálni újmy.
Druhý přístup spočívá v nezbytnosti prokázání tvrzení o vzniku nemajetkové újmy příslušnými důkazy, stejně jako v případě újmy hmotné. Soudy poté požadují předložení např. e-mailů zákazníků „zmatených" povahou určitého zboži nebo služby, dotazujících se poškozeného soutěžitele na skutečný stav věci, výslechem svědků (např: při šíření zlehčujících tvrzení) apod. Podle Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cmo 684/95, se v případě požadavku na přiměřené zadostiučinění ze samotné podstaty tohoto institutu předpokládá (na rozdíl od náhrady škody), že tuto újmu nemateriálnJho charakteru nebude možné přesně číselně vyjádřit, rozhodující však je přinést důkazy, jež prokáží, že taková nehmotná újma (ať už více, či méně závažná) vznikla. Obdobně k tomuto Nejvyšši soud (rozhodnutí ze dne 5. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 511/2006): „Právě proto, že nárok na přiměřené zadostiučinění je nárokem, který podléhá volné úvaze sonduje třeba vycházet z povinností tvrdit a dokazovat, jež stíhají žalobkyni podle § 79 odst. 1 a § 120 odst. 2 o. s. ř., ve smyslu kterých bylo její povinností způsobem určitým a srozumitelným vylíčit a prokázat rozhodné skutečnosti, jimiž byla vedena k uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění v požadované peněžité formě. Povinností žalobkyně tedy je tvrdit, proč
Zákon č. 89/2012 Sb.: občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž „o. z." nebo „občanský zákoník"),
Kromě tohoto nároku má aktivně legitimovaná osoba nárok na zdržení se závadného jednání, odstranění závadného slávu, na náhradu škody nebo vydání bezdůvodného obohaceni.
K tomu blíže viz napr I. Telec: Přiměřené zadostiučiněni. Právní rozhledy ě. 4/2010, str. 149.
23
právě forma peněžité satisfakce je s ohledem na tvrzené a prokázané nekalosoutěžni jednání žalované namístě a proč, pakliže nárok na peněžitou formu zadostiučiněni bude prokázán, je přiměřenou právě požadovaná částka." Důkazy ohledně vzniku nemajetkové újmy by podle mého názoru neměly být požadovány tam, kde se zásah do nemateriálni sféry aktivně legitimované osoby jevi jako zcela zjevný, což je samozřejmě na posouzení soudu.
S uvedeným souvisí otázka, zda lze požadovat přiměřené zadostiučinění v případě, že nemajetková újma vznikla žalobci toliko potenciálně. Nekalosoutěžni jednání je tzv. ohrožo-vacím deliktem4 (srov. § 2976 odst. 1 o. z.), postačí tedy pouhá způsobilost přivodit újmu soutěžiteli nebo zákazníkovi, aniž by tato újma musela reálně vzniknout. Pro kvalifikaci jednání jako nekalosoutěžniho by tak postačila potencialita vzniku újmy, institut přiměřeného zadostiučinění však slouží ke kompenzaci nemateriálni újmy, která by tedy měla již skutečně vzniknout, aby bylo co kompenzovat (a byla tak naplněna kompenzační funkce přiměřeného zadostiučinění - k tomu blíže viz dále v textu).
Otázce, zda lze využít přiměřené zadostiučinění také ke kompenzaci potenciálně vzniklé újmy, se judikatura v nekalé soutěži uspokojivě nevěnuje. Příkladem může být situace, kdy bude veřejně (např. hromadným tiskem) siřena pomluva určitého podnikatele, kdy je zjevné, že ta musela zasáhnout dobrou pověst dané osoby, konkrétní osoby (potenciální či stávající zákazníci) se však na pomluveného podnikatele neobrátily a ten se nesetkal se zaznamenatelnými reakcemi, které by mohl předložit k důkazu. Není tak postaveno najisto, zda si skutečně z celého okruhu čtenářů článek přečetl potenciální zákazník, byť se to jeví jako vysoce pravděpodobné (někdy se nemusí jednat o aktuálně potenciálního zákazníka, ale o potenciálního v budoucnu, až vyvstane potřeba obstarat si konkrétni zboží nebo službu). Na jedné straně je nezbytné tvrzeni i prokázání nemateriálni újmy (jak bylo uvedeno výše), na druhé straně je však v naznačeném případě zjevné, že určitá nemateriálni újma vzniknout již musela nebo je vysoká pravděpodobnost, že vznikne v budoucnu, ačkoliv v řízení nebyly předloženy konkrétní důkazy.
Zde se tedy nabízí dvojí možný přístup. Buď je v takovém případě nemateriálni újma neprokázaná, a nelze ledy přiznat její kompenzaci přiměřeným zadostiučiněním, neboje nutné přijmout tzv. důkaz všeobecnou zkušeností. Přikláním se ke druhému z naznačených řešení. Je zjevné, že v daném případě musela být dobrá pověst podnikatele zasažena, není však znám rozsah zásahu. K jeho určeni by mělo dojít odhadem soudu na základě zvážení specifik konkrétního případu, oblasti podnikání (např. klamavé označování komodit ovlivňujících zdraví a život lidi - např. potravin, doplňků stravy či léčiv apod. by mělo být vnímáno jako závažnější delikt než označení běžných komodit), způsobu siření (např. delikt šířený prostřednictvím internetu či hromadných sdělovacích pro-
4 Srov. napr. rozhodnutí NS z 28. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3893/2010. nebo z 28. 7. 2008, sp. zn, 32 Cdo 3910/2007.
5 Rozhodnutí VS v Praze sp. zn. 3 Cmo 684/95.
6 Zákon č. 513/1991 Sb,, obchodní zákoník, ve znění do 31.12. 2013 (dále rovněž „obch. zák.").
středků je obecně považován za závažnější než individuální zásah), intenzity zásahu, délky trvání apod. V opačném päm padě, tedy při přijeti požadavku na skutečné prokázání vzr..*-| lé nemateriálni újmy v těch případech, kde je zásah zjevnjJ leč těžce prokazatelný, by došlo k neúměrnému znevýhodnění a poškození subjektů dotčených nekalou soutěži a vymáhání jejich práv by se stalo značně komplikovaným, přípai-l ně až prakticky nemožným.
Je možné požadovat přiměřené zadostiučinění v případě, že je těžko prokazatelný vznik majetkově újmy (škody), resp. její výše?
Nárok na přiměřené zadostiučinění je nutné striktně odliší-vat od nároku na náhradu škody. Zatímco újma nemateriá'-: povahy se kompenzuje institutem přiměřeného zadostiučinění (ať už v podobě nepeněžité, či peněžité), újma materiále se nahrazuje institutem náhrady škody. Nepřípustný je přistup některých žalobců, kteří se snaží prostřednictvím náro-| ku na přiměřené zadostiučinění kompenzovat složité prokazování skutečně vzniklé škody (v praxi se jeví jako jednoduší tvrdit a prokázat vznik nemajetkové újmy než prokázání příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním rušitele a vznikem škody a konkrétní výši škody). K tomu srov. rozhodnu: Vrchního soudu v Praze:5 „Pokud oprávněnému vznikla hmotná újma, prostředkem nápravy může být pouze náhrada škody, event. vydání bezdůvodného obohacení. Nelze připustit, aby (např. z důvodu obtížného prokazování výše škody) si cestou požadavku na zaplacení přiměřeného zadostiučinění oprávněný řešil jemu vzniklou újmu hmotnou."
Samozřejmě neni vyloučeno požadovat v žalobě jak náhradu újmy materiální, tak nemateriálni, ale oba nároky jsou na sobě nezávislé a nelze je zaměňovat. V praxi se bohužel často děje, že žalobce v žalobě uvede požadovanou částku, kterou zdůvodní odlivem zákazníků, vznikem škody a současně narušením dobré pověsti, aniž by oba druhy újmy striktně odlišil, a žalovanou částku tak rozdělil na dvě dílčí částkj sestávající z nároku na náhradu škody a na přiměřené zadostiučinění. Takový postup nelze shledat jako správný a soudy následně musí žalobce vyzývat k upřesněni tvrzení a úpravě žalobního nároku.
Žalobce by měl striktně odlišovat mezi vzniklou materiální a nemateriálni újmou a v návaznosti na to poté zvolit vhodný kompenzační institut (přiměřené zadostiučinění nebo náhradu škody).
Je třeba prokázat zavinění rušitele?
Podle dřívější obchodněprávní úpravy (§ 53 obch. zák.6) nebylo potřeba zkoumat v případě přiznávání přiměřeného zadostiučinění zavinění (bylo založeno na objektivním principu).
Podle současné právní úpravy je nezbytné prokázat zavinění rušitele (tzv. subjektivní princip náhrady újmy v případě újmy způsobené porušením zákonné povinnosti). To vyplývá z ust. § 2894 odst. 2 věty druhé o. z., podle něhož platí, že ustanoveni o náhradě škody se použijí obdobně na poskytnuti zadostiučinění, a z ust. § 2910 o. z., ze kterého vyplývá, že se hradi škoda způsobená porušením povinnosti vlastním zaviněním.
24
WWW.CAK.CZ
ai7Tii situací žalobce však usnadňuje § 2911 o. z., který urrrvige uv. domněnku nedbalosti, podle níž platí, že „způso-■ tmice poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, ^^^mza 10, ie škodu zavinil z nedbalosti".
"Taxi v současné době uvedené zákonné pojetí nečiní po-neboť soudy postupuji shodně, jako tomu bylo v režimu
i......■--   '- právní úpravy, a subjektivní stránkou věci se nc/.a-
-jL resp. ji nezkoumají. Doposud nebylo publikováno je-^^fcozhodnuti soudu, které by tuto otázku ve svém rozhod-^ešilo (soudy by se měly zabývat minimálně odkazem : itonnou domněnku nedbalosti), a to navzdory nové zá-taroe úpravě.
Wro tíží důkazní břemena ohledně tvrzené Mtnajetkové újmy, je-li žalobcem spotřebitel?
Obecně v civilním řízení platí, že důkazní břemeno stíhá žalobce (srov. § 120 odst. 1 větu první o. s. ř.7). Podle § 2989 emisí. 2 o. z. však dochází k obrácení důkazního břemene, žalobcem spotřebitel. Podle tohoto ustanovení platí, že jt^lamí-li spotřebitel právo, aby se rušitel zdržel nekalé soutěže meto aby odstranil závadný stav a jde-li o některý případ stanovený v § 2976 až 2981 nebo v § 2987, musí rušitel prokázat, že se nekalé soutěže nedopustil. Uplatní-li spotřebitel právo na náhradu škody, musí rušitel prokázat, že škoda nebyla způsobena nekalou soutěží."
Ust. § 2989 odst. 2 o. z. však nepočítá s možností, že by k obrácení důkazního břemene ve prospěch spotřebitele došlo také v případě nároku na přiměřené zadostiučinění (kromě toho také u nároku na vydání bezdůvodného obohacení), což je nutné vnímat jako chybu oproti předchozí právní úpravě (§ 54 odst. 2 obeh. zák.s). V případě přiměřeného zadostiučinění je tak žalobce povinen tvrdit a prokazovat odůvodněnost tohoto nároku bez ohledu na to, zda je žalobcem spotřebitel či jiná osoba. Takové řešení je nepraktické a zhoršuje postavení spotřebitele oproti uplatnění nároku zdržovaciho, odstra-ňovacího a nároku na náhradu škody. Přitom takové odlišení procesního z(ne)výhodnění spotřebitele jako žalobce v případě nároku na přiměřené zadostiučinění na rozdíl od náhrady škody neni naprosto ničím odůvodněné.
Funkce přiměřeného zadostiučinění aneb plní přiměřené zadostiučinění roli civilní sankce?
Přiměřené zadostiučinění lze považovat za soukromoprávní nárok osoby aktivně legitimované z nekalé soutěže, který se svoji podstatou ze všech ostatních nároků (íj 2988 o. z.) nejvíce podobá skutečné sankci (velmi přeneseně podobné veřejnoprávní pokutě suigeneris) za deliktní jednání (zde nekalou soutěž), ačkoliv i nárok zdržovací či odstraňovači může v konkrétním případě výrazně zasáhnout majetkovou sféru rušitele (např. zastavení reklamní kampaně či nutnost změny obalů výrobků apod. může být značně nákladné).
Přiměřené zadostiučinění plní v oblasti nekalé soutěže zejména funkci kompenzační či satisfakciu, sankční, preventivní a výchovnou. Všechny tyto funkce by měly být v konkrétním případě přiznání přiměřeného zadostiučinění obsaženy a v rovnováze.
Kompenzační funkce přiměřeného zadostiučinění
Kompenzační funkce se v teorii užívá zpravidla ve vztahu k náhradě materiální újmy, neboť pouze u tohoto druhu újmy může dojít k její skutečné, tedy plné, kompenzaci (náhradě). U náhrady škody se totiž hradí skutečná (prokázaná) škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
U náhrady nemajetkové újmy se spiše nabízí označeni této funkce jako satisfakční, neboť jde o vyrovnání (nikoliv její plnou náhradu) újmy dotčené osoby (srov. rozhodnutí Nejvyš-šího soudu' ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 32 Odo 1568/2006). U nemajetkové újmy nemůže totiž z povahy věci dojít k její skutečné náhradě,'0 ale spíše k uspokojivé či dostatečné náhradě. K tomu srov. závěr Ústavního soudu," podle něhož „újma vzniklá porušením nemajetkových práv se v obecném slova smyslu ani nedá .odškodniť a rozsah vzniklé nemajetkové újmy nelze ani exaktně kvantifikovat a vyčíslit a lze za ni Jen 'poskytnout zadostiučinění (satisfakci)". Obdobně slovenská judikatura: „na rozdíl od žalobního nároku na náhradu škody, kde přiznaná náhrada odškodňuje v zásadě všechnu způsobenou škodu, poskytnuté zadostiučinění bude způsobenou újmu nahrazovat pouze přiměřeně" (Krajský soud v Bratislavě ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 4 Cob 97/2015). Jak uvádí V. Janeček, „jde totiž o jakousi nad-kompenzaci, která umožňuje poškozenému žádat finanční částku již za samotný zásah do jeho základních práv".12
Běžně se však v praxi tyto funkce (kompenzační a satisfak-ční) terminologicky zaměňují a rozdíly mezi nimi spíše stírají.
Sankční funkce přiměřeného zadostiučinění
Sankční funkce přiměřeného zadostiučinění se může jevit na první pohled j ako sporná. Je tomu tak proto, že by přiměřené zadostiučinění mělo sloužit hlavně jako kompenzace způsobené újmy, tedy jako náhrada skutečně způsobené nemajetkové újmy. Obdobně je tomu u náhrady škody - není možné, aby institut náhrady škody vedl k obohacení poškozeného, když se hradí škoda skutečná, nikoliv „nabobtnala" o nějakou sankční složku.
S ohledem na složitost prokazování skutečně vzniklé nemajetkové újmy se však v judikatuře zakotvilo sankční pojetí přiměřeného zadostiučiněni, které má vést nejen ke kompenzaci
7 Zák- č 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisu (dále rovněž „o. s. í").
8 Srov.: „Jestliže se práva, aby se rušitel jednáni nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav v případech uvedených v § 44 až 47 a § 52, domáhá spotřebitel musí rušitel prokázat, že se jednání nekalé soutěže nedopustil.
To platí i pro povinnost k náhradě škody, pokud jde o otázku, zda škoda byla způsobena jednáním nekalé soutěže, a pro právo na přiměřené zadostiučinění a na vydání neoprávněného majetkového prospěchu; výši způsobené škody, závažnost a rozsah jiné újmy. povahu a rozsah bezdůvodného obohaceni však musí prokázat vždy žalobce, i když jim je spotřebitel."
9 Dále rovněž také „NS".
10 Nelze si představit, že by se např. narušená dobrá pověst dala vždy plné
a skutečně nahradit omluvou či určitou peněžitou částkou. Reálné by to bylo např. v situaci, kdy bude zaslán dehonestujíci dopis o konkrétním soutěžiteli konkrétnímu obchodnímu partnerovi a tomuto by následně rušitel sdělil, že si všechny skutečnosti vymyslel, a za toto se omluvil. Hůře představitelné to však bude v případě sděleni informací blíže neurčitelnému počtu osob (např. prostřednictvím denního tisku či televize).
11 Rozhodnutí ÚS z 6. 3. 2012, sp. zn. í ÚS 1586/09.
12 V. Janeček: Kdy lze de lege lata poškozenému přiznat prcvenrtivně-sarikčni složku přiměřeného zadostiučiněni, Právní rozhledy č. 22/2016, str. 767.
WWW.CAK.CZ
25
články
BULLETIN ADVOKÁCIE 12/2
vzniklé nemajetkové újmy, ale také k sankcionování rušitele za jeho nekalosoutéžní jednaní. „Přiznaná finanční náhrada tu nereflektuje faktickou újmu poškozeného, ale je mu přiznána za účelem potrestám a zastrašení škůdce, a to ve výši zajišťující rehabilitaci jeho porušených práv, tj. s ohledem na všechny okolnosti zvyšující či snižující závažnost spáchaného deliktu. "13
Jak judikoval Ústavní soud (rozhodnutí ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09) - „přiměřené zadostiučiněníje jednou z civilnéprávních sankcí, která má odrazovat rušitele chráněných statků a jeho možné následovníky od protiprávního jednání". Zde je však nutné poukázat na odlišné stanovisko soudkyně Ústavního soudu I. Janů, která se proti sankčnímu charakteru přiměřeného zadostiučiněni ohradila - „civilnísankce může v souladu s povahou soukromého práva pouze směřovat k obnovení narušené rovnováhy, nikoliv k potrestání odpovědného subjektu. Přiměřené zadostiučinění v penězích proto může sloužil toliko ke zmírnění způsobené nemajetkové újmy, a nikoli k potrestání toho, kdo do osobnostních práv zasáhl."
Obdobný přístup k přiměřenému zadostiučinění jako civilní sankci má rovněž Nejvyšší soud (srov. např. rozhodnutí ze dne 27. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3704/2011, nebo ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 652/2001). Shodně poté slovenská judikatura -např. Ústavní soud ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. Tli. ÚS 211/2016.
Vrozhodnutí ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 652/2001, Nejvyšší soud uzavřel, že „peněžní satisfakce má rovněž sankční povahu, neboť zaplacení zadostiučinění představuje pro rušitele také finanční újmu, nejen újmu morální, která má vyrovnat porušenou rovnováhu v postavení rušitele a postižené osoby. Tato sankční stránka nicméně hraje při poskytování zadostiučinění vedlejší, podružnou roli, protože rozhodující je nemateriálni stránka satisfakce." Nejvyšší soud tak na rozdíl od Ústavního soudu považuje satisfakční funkci přiměřeného zadostiučinění za jeho primární funkci a funkci sankční (a lze se domnívat, že také výchovnou a preventivní) za funkci sekundární. Na rozdíl od tohoto přístupu Ústavní soud v rozhodnutí uvedeném výše neodlišoval ve významu jednotlivých funkcí přiměřeného zadostiučinění, když tyto jeho funkce (satisfakční, preventivní i sankční) shledává spíše souřadnými.
Vjiném rozhodnutí (rozhodnutí NS ze dne 27. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3704/2011) však Nejvyšší soud (jiný senát) bez dalšího operuje s názorem, že v odůvodněných případech je nutné považovat přiměřené zadostiučinění za „zaslouženou sankci odpovídajícího rozsahu" a „zaplacenízadostiučinění by mělo pro rušitele představovat určitou finanční újmu (a nejen újmu morální), která má vyrovnat porušenou rovnováhu v postavení rušitele a nekalou soutěží dotčené osoby. Přiměřené zadostiučinění plní dvojí funkci - sankční (sankce postihuje toho, kdo závadně jednal a odrazuje jej od opakování závadného jednání) i preventivní (přiznáním zadostiučinění je dáno najevo, že nekalá soutěž se .nevyplácí' a dobré mravy soutěže je třeba respektovat)." V této věci Nejvyšší soud sankční charakter přiměřeného zadostiučinění uznal bez dalšího, nezabýval se otázkou nadřazenosti či podřízenosti jednotlivých sankcí navzájem.
Nelze opomenout přístup Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 32 Odo 1568/2006), který upozorňuje na skutečnost, Že „zadostiučinění by zásadně nemělo mít li-
13 V. Janeček: Sankční náhrada škod, Právník č. 10/2013, str. 1003.
kvidační charakter ani vést k rozsáhlému obohacování žalobce". V tomto kontextu bych chtěla poukázat na odlišný přístup soudů v oblasti správního trestám, kde se soudy pokoušejí „prorazit" myšlenku, že nem důvodu neudělovat sankce likvidačního charakteru v těch případech, kdy se určitý subjekt dopouští závažného protiprávního chování opakovaně. Tento přístup by mohl být civilním soudům pro oblast nekalé soutěže inspirační (tnj. z důvodu, že nekalé obchodní praktiky, jichž se daná rozhodnutí týkala, mohou být současně nekalou soutěží). Srov. např. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 9 Afs 6/2010: „Za situace, kdy se žalobce opakovaně dopouští protiprávního jednania ani opětovné ukládání citelných sankcí zjevně nevede k jeho nápravě, nemůže ani oprávněně požadovat, aby pokuty, které, jsou mu ukládány, neměly likvidační charakter. Další pokračování podnikatelské činnosti žalobce je v takovém případě v rozporu se zájmem společnosti, která nemůže tolerovat výkon podnikatelské činnosti subjekty, jež opakovaně nerespektují právní normy regulující předmět jejich podnikania ignorují pokuty, které jsou jim za zjištěná protiprávní jednání správními orgány ukládány. Není-Ii žalobce při výkonu své podnikatelské činnosti schopen vystříhat se porušování zákona, lze na něm spravedlivé požadovat, aby této činnosti, kterou společnosti pouze škodí, nadobro zanechal. "Obdobně Krajský soud v Brně v rozhodnutí ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 29 A 12/2014, shledal opakované agresívni obchodní praktiky za důvod pro zrušení živnostenského oprávněni.
Preventivní a výchovná funkce přiměřeného zadostiučinění
Preventivní či výchovná funkce přiměřeného zadostiučinění se odvíjí od uvedené sankční funkce přiměřeného zadostiučinění. Ústavní soud (rozhodnutí ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. 1. ÚS 1586/09) považuje přiměřené zadostiučinění právě z důvodu, že je civilněprávní sankcí, která má odrazovat rušitele chráněných statků a jeho možné následovníky od protiprávního jednáni, za „nástroj speciální i generální prevence".
Obdobně také Nejvyšší soud (srov. např. rozhodnutí ze dne 27. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3704/2011), který přiznání doposud nejvyšší sazby přiměřeného zadostiučiněni v českém právním prostředí (5 milionů Kč) odůvodnil mj. tím, že „soud musí být při konkrétním rozhodování o ukládání povinnosti rušiteli vždy veden současně snahou ,vychovávaťkonkrétního rušitele a také všechny potenciální rušitele, aby ani rušitel, ani nikdo jiný nemohl nabýt dojmu, že .nekalá soutěže se stále ještě vyplácí'".
Ze shodného pojetí vychází také slovenská judikatura - srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Bratislavě ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 4 Cob 97/2015, obdobně Krajský soud v Banské Bystrici ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 43 Cob 174/2012: „Přiměřené zadostiučinění plní nejen funkci sankční, tedy že má rušitele odradit od opakování takového protiprávního jednání, ale i preventivní, protože přiznáním zadostiučinění je dáno najevo, že nekalá soutěž se nevyplácí a že dobré mravy soutěže je třeba respektovat."
Nepeněžitá podoba přiměřeného zadostiučinění
Přiměřené zadostiučinění se poskytuje primárně v nepeněžité podobě a teprve v případě, že nepeněžitá podoba přiměřeného zadostiučinění nezajistí skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy, jsou soudy povinny poskytnout
26
WWW.CAK.cz
sdostiučinění v penězích (srov. § 2951 odst. 2 o. z.). Jak vy-flývá z textu výše uvedeného, „skutečné" odčinění způsobené nemajetkové újmy není prakticky téměř možné, toto však ■úže být v konkrétním případě „dostatečné". Z toho lze do-fodit, že by tak mělo být povinností soudů přiznat peněžitou podobu přiměřeného zadostiučiněni vždy, neboť současné do-Matečné i skutečné odčinění nemajetkové újmy není možné. Soudy však doposud neopustily dosavadní pojetí o přednosti nepeněžité podoby přiměřeného zadostiučinění a teprve poté, co se toto nejeví jako dostatečné (nikoliv skutečné), přizná-raji peněžitou podobu zadostiučinění.14 Vyloučeno není ani přiznání obou podob přiměřeného zadostiučinění současně (rozhodnuti NS ze dne 5. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 511/2006).
Může se soud odchýlit od žalobcem požadovaného textu omluvy?
Požaduje-li žalobce přiměřené zadostiučiněni v nepeněžité podobě, musí v petitu uvést přesné znění omluvy včetně toho, kde (např. konkrétní deník, osobní dopis) a v jakém rozsahu (např. A4) a počtu (např. ve dvou vydáních po sobě jdoucích) má být uveřejněna.
Soud se od textu omluvy navrženého v žalobě může do určite míry odchýlit, avšak pouze v tom směru, že může říci „jinými slovy to, co bylo navrženo v žalobě", nikoliv významově změnit žalobni návrh. K tomu blíže viz Nejvyšší soud (rozhodnuti ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4669/2010): „Je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší § 155 odst. 1 o. s. ř. nebo ani jiné zákonné ustanovení, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí;případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnuti přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud samozřejmě musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou domáhal; překročit žalobu a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se žalobce domáhal, může jen tehdy, jestliže řízení bylo možné zahájit i bez návrhu nebo jestliže i právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádáni vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř). Soud tak může upravit znění navržené omluvy za nekalosoutěžníjednání tak, aby odpovídala prokázanému závadnému jednání žalovaného a smyslu institutu omluvy jako takovému. Může ledy vypustit určité slovní spojení či celou větu či zněni omluvy zkonkretizovat. "
Uvedené rozhodnuti rozvolnilo dřívější přísné pojetí soudů, které lpěly na nezbytnosti zcela konkrétní formulace omluvy ze strany žalobce, resp. přesně podle představy soudu, což vedlo často k neporozumění, často opakovaným výzvám k úpravám petitů a protahování řízeni.
Vybrané otázky nepeněžité podoby přiměřeného zadostiučiněni aneb plní preventivní a kompenzační funkci omluva po sedmi letech?
Na tomto místě se nebudu zabývat podrobným rozborem nepeněžité podoby přiměřeného zadostiučinění, zaměřím se toliko
14 Viz D. Ondřejova: Mekala soutěž v novém občanském zákoníku. Komentář, C. H. Beck, Praha 2014, str. 260.
Hogalewkzová /(iieáová/ Kapitán/Doležal a kol.
Zákon o sociálně-právní
ochraně dětí Komentář
■ zákon o sociálně-právní ochraně dětí upravuje nejen nástroje, které orgány sociálně-právní ochrony dětí mohou při své činnosti využívat, aby předcházely vzniku ohrožení dětí a aby již ohroženým dětem poskytly potřebnou pomoc a ochranu
■ tento komentář byl zpracován ve snaze nabídnout čtenářům praktický výklad reagující no problémy, s nimiž se praxe pravidelně setkává nebo na které v proxi není jednotný názor
2018, vázané v plátně, 784 stton ceno 1 690 Kt, ob\. číslo EK1186
Valentovó/Ptochózka/Janšová/ Oáohinovó/Btůho o kol.
Zákoník práce
Komentář
■ publikace reaguje na nejnovějsí změny pra covního práva včetně dopodů soukiomo-píávní rekoďrfikace
■ nová koncepce komentování zaručuje přehlednější a stručnější komentár, oniž by došlo k redukci věcného obsahu výkladu
■ komentář není teoretickým pojednáním, ale praktickým textem zabývajícím se konkrétní aplikací předpisu
2018, vázoné v plátně, 1168sttan cencl 990Kč,áj.asloEKI153
Movský/Uznetová/hnščók
Zákon o veřejných dražbách Komentář
■ předkládaný komentář se věnuje zákonu z hledisko rekodifikoce soukromého práva a výsledků rozhadovocí praxe
■ jeho ambicí je prostřednictvím výkladu skloubit zákon zakotvený terminologicky o právně filozoficky v pozdních 90. letech minulého století se současnými tržními podmínkami a právními mantinely vycházejícími z úplně nové (a jinak) pojatého civilního práva
2018, vázané v plátně, óOOstim cena J ]90Kč,abj.asloEKI173
WWW.CAK.CZ
Objednávejte na WWW.beck.cz
tel.: 273 139 219, e-mail: beck@beck.cz
najeden poměrně kontroverzní případ z aktuální rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2941/2015).
Žalobcem byl vlastník ochranné známky „Majolka". V období ode dne 15. 2. 2010 do dne 5. 4. 2010 byl na televizních stanicích Nova, Prima TV, ČT 1, Barrandov TV a Nova C1NE-MA vysílán reklamní spot obsahující reklamu na majonézu Hell-mann's, během níž žena, nacházející se v kuchyni a připravující spolu s dcerou květákovou pomazánku, odříkává text uvedený žalobci v žalobě. V tomto reklamní spotu blonďatá žena mj. říká: „Majonéza Hellmann's je jemnější a má svoji výraznou chuť. Já když náhodou koupím jinou majolku, tak už to všicki poznaj."
Žalobce se domáhal mj. omluvy uskutečněné na stejných televizních stanicích, na kterých byla reklama původně odvysílána. Městský soud v Praze žalobci omluvu přiznal, zatímco Vrchní soud v Praze nikoliv. Vrchní soud to odůvodnil tím, že omluva po tolika letech neplní satisfakčni funkci.
Nejvyšší soud však omluvu přiznal s následujícím odůvodněním: „Jednou z častých a efektivních forem nepeněžitého přiměřeného zadostiučinění za nekalosoutěžní jednání je beze sporu uveřejnění omluvy prostřednictvím stejného média, resp. sdělovacího prostředku, jakým byla škoda způsobena. Omluva by měla být adresována těm subjektům, kterým bylo adresováno předmětné nekalosoutěžní jednáni. Přestože k posuzovanému nekalosoutěžní-mu jednání došlo již v roce 2010, lze v daném případě považovat omluvu žalované v televizním vysílání s přihlédnutím k rozsahu a povaze jednám stále za jednu z účinných forem přiměřeného zadostiučinění. Vzhledem ke skutečnosti, že reklama, která měla nekalosoutěžní obsah, byla vysílána na většině nejsledovanějších televizních stanic v České republice, lze předpokládat, že se okruh televizních diváků v uplynulé době zásadně nezměnil. Jinými slovy, pokud se má omluva dostat k těm, kteří v roce 2010 zhlédli předmětnou reklamu a kteří tedy vlivem zde obsaženého sděleni mohli změnit své spotřebitelské preference, lze předjímat, že s vysokou pravděpodobností je možné omluvou oslovit stejnou cílovou skupinu lidí opět nejlépe prostřednictvím televizního vysílání na uvedených televizních stanicích a v čase, ve kterém byla reklama dříve vysílána. Uveřejněním omluvného sdělení v televizním vysílání bude nejlépe naplněn účel ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání, a to nejen směrem k žalobkyni (satisfakce za způsobené obtíže), ale i ve vztahu k žalované, pro niž uveřejnění omluvy na několika televizních stanicích v hlavním vysílacím čase bude představovat prostředek působící sankčně, výchovné a preventivně."
Závěr Nejvyššího soudu byl poměrně překvapivý, zejména s ohledem na funkce přiměřeného zadostiučinění (zde omluvy). Lze totiž mít za to, že uložením omluvy po sedmi letech může být naplněna sankční funkce přiměřeného zadostiučinění (náklady na zveřejnění omluvy na uvedených televizních stanicích budou značné), je však nutné pochybovat o naplnění funkce prevenční, příp. i kompenzační.
Je obecně známou skutečností, že omluva, která přichází až po delší době (po nabytí právní moci soudního rozhodnutí), mívá jen velmi malý význam, to platí především v případě omluvy za zlehčující nekalosoutěžní výrok, neboť omluva bývá mnohdy spíše kontraproduktivní - pokud se již na ne-
15 Zde odhlížím od chybného přístupu MS v Praze, který skutečnou výši nákladů spojených s inzercí omluvy fakticky nezkoumal. Rozhodnutí zrušeno VS v Praze, sp. zn. 3 Cmo 236/2017.
I kalosoutěžní jednání zapomnělo, omluva by jej mohla opět připomenout. To platí tím spíše po sedmi letech od deliktní-ho jednání. Na druhou stranu - pokud žalobce omluvu požadoval a soudy nebyly schopny více než sedm let efektivně rozhodnout o (ne)přiznání tohoto nároku, je chyba mnohem systémovější než jen v posuzování vhodnosti tohoto nároku.
Může být omluva rovněž určitým druhem „peněžité" sankce?
Omluva je běžným projevem nepeněžité podoby přiměřeného zadostiučinění. Prakticky nulovou finanční hodnotu má v případě, že se jedná o omluvu zaslanou individuálně osobě dotčené nekalou soutěží (pomineme-li hodnotu např. poštovní známky), dražší již může být zveřejněni omluvy v místním či celostátním deníku, na billboardu nebo v celostátním televizním vysíláni (tím spíše na několika programech). V takovém případě se může jednat dokonce až o milionové náklady na uveřejnění omluvy. V konkrétním případě tak může omluva jako typická forma nepeněžité podoby přiměřeného zadostiučinění plnit také (byť zprostředkovaně) roli „peněžité" sankce.
Sankční účinky omluvy akceptují také soudy (srov. např. roz-i hodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2017, sp. zn. 32 Cm 7/2017 - „nelze přehlédnout, že s inzercí žalovanému uloženou vzniknou nemalé náklady"15).
Za tohoto stavu je poté nutné o to přísněji zvažovat, zda lze vedle nepeněžité podoby ještě duplicitně přiznat žalobci přiměřené zadostiučinění v peněžité podobě. Je zajímavé, že ve výše rozebiraném případu přiznané omluvy po sedmi letech Nejvyšší soud (sp. zn. 23 Cdo 2941/2015) uložil vedle této povinnost zaplatit přiměřené zadostiučinění v relativně ! (na české poměry) vysoké výši, a to v částce jeden milion Kč.
Závěr
Přiměřené zadostiučinění lze přiznat toliko v případě vzniku a prokázání nemajetkové újmy. Nezbytné je prokázat zavinění rušitele, čemuž v praxi napomáhá zákonná domněnka nedbalosti (§ 2911 o. z.). Nepeněžitá podoba přiměřeného zadostiučinění má přednost před jeho peněžitou podobou, přičemž peněžitou podobu přiměřeného zadostiučinění je soud povinen přiznat tehdy, pokud jeho nemajetková podoba skutečně a dostatečně nekompenzuje vzniklou újmu. Je-li žalobcem spotřebitel, zákon na rozdíl od nároku na náhradu škody nepočítá s obrácením důkazního břemene.
Přiměřené zadostiučiněni plní tři základní funkce - kompenzační (satisfakčni), sankční a preventivní (výchovnou). Všechny tri funkce by měly být naplňovány v konfaétním případě současně.
Soud se od žalobcem požadovaného textu omluvy může odchýlit v případě, že ta vyzní obdobné, je nepřípustné významově měnit žalobní návrh. V konkrétním případě může i omluva plnit funkci „peněžité" sankce, neboť náklady na její zveřejnění mohou být od zanedbatelné hodnoty (náklady na zaslání omluveného dopisu) až po milionové částky (např. zveřejnění omluvy v celostátní televizi).
Přiměřeným zadostiučiněním poskytovaným v peněžité podobě, konkrétním zohledňovaným kritériím i sazbám v České republice i na Slovensku se bude věnovat druhá část příspěvku, která bude publikována v BA č. 1-2/2019. 4»
28
WWW.CAK.cz