PRÁVA MĚSTSKÁ
KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO
A
MARKRABSTVÍ MORAVSKÉHO
SPOLU S KRÁTKOU JICH SUMMOU OD
M. PAVLA KRYSTYANA Z KOLDÍNA,
VYDÁNÍ PÁTÉ.
UPRAVIL
JOSEF JIKEÓEK.
V PRAZE.
1876.
170
O nápadlrh bez kšaftu z svita sešlých.
DE SUCCESSIONE AB INTESTATO.
O nápadích bez kšaftu z tohoto světa sešlých.
P. V.
Nápad jest a slove na místo jiného jako nějaké nastaupení
aneb vkročení.  A. takové vkročování nemůže nežli tehdáz toliko
býti, kdyžby někdo z tohoto světa bez kšaftu sešel.
Nápad jest a slove na místo jiného jako nějaké nastaupení aneb vkročení, a to toliko tehdáž bývá, kdyby někdo bez kšaftu umřel.
P. VI.
I. Bez kšaftu umírá aneb schází ten, kterýžby aneb ovšem kšaftu žádného ostatku svém neučinil; aneb žeby. učině . a udělaje kšaft, ten nepořádně by a proti právu udělal, to jest, žeby pořádku práva a nařízených slavností v něm a při něm pominul a pochybil; anebo žeby týž kšaft, vedle práva řádně udělaný, potomně z příčin hodných k zrušení a k vyzdvižení přišel; ano i ten, kterýžby nad dětmi svými poručníkův nezřídil, aneb co se poručenství dotýče, toto pominul. O čemž při kšaftích obšírněji toho dotčeno jest.
Bez kšaftu umírá, kdo kšaftu neudělá, anebo proti právu když jej udělá.
II. Protož kdyžby tak někdo bez kšaftu z tohoto světa
sešel: tu teprv tehdáz nápadním právem nejbližší přátelé po
něm pozůstalí v statek jeho vkračují.  Kteréžto nápadní vkra-
čpvání slove succeséio ab intestato.
Protož když tak kdo bez kšaftu umře, nápadem nejbližší přátelé v statek jeho vkračují.
P. VII.
A při takových nápadích nejprvnější a nejlepší právo
mají descendentes, to jest, z toho kmene, z toho rodu a z té
krve pošlí, a slovau dolů sstupující, buďto žeby ti byli mužského
aneb ženského pohlaví.
Při nápadích nejprvnější a nejlepší právo mají dolů sstnpující, totiž z té krve pošlí obojího pohlaví.
f. v-xi.
171
f. viii.
Neb při právě městském dcery rovně jako i synové v statcích i ve všech spravedlivostech svých rodičů jednostejně dědí, a jednostejných i rovných dílův v nápadích požívají; jakož jsau synové, dcery, vnukové a vnučky, a slovau mi haredes vel sui liberi, kteříž řádně na tento svět prostředkem svatého manželství zplozeni jsau. Ti, kteříž živi pozůstanou, nad jiné přá-tely krevní nejlepší spravedlnost nápadem k statkům rodičův svých mívají.
Při právě městském dcery jako synové jednostejně dědí a rovných dílftv v nápadích požívají, jako synové, dcery, vnukové, vnučky.
P. IX.
A kterýkoli měštěnín aneb městka a tolikéž jiný každý obyvatel obojího pohlaví v Starém, v Novém i v Menším Městech pražských bez pořízení z tohoto světa by sešel: tehdy k statku jeho nejbližší přátelé, v kterémžby se koli z těch tří měst usedlí našli, po témž bez kšaftu z tohoto světa sešlém člověku právem nápadním spravedlivost míti budau; proto, neb starodávním obyčejným a zvyklým právem všeckna ta tři města jednostejné rovnosti při nápadích požívají.
Po měštěnínu nebo městce v kterém koli městě pražském, Starém, Novém i v Menším, bez kšaftu z světa sešlé, nejbližší přátelé, v kterémžby se koli z těch tří měst usedlí našli, právem nápadním spravedlnost míti budau. Neb starodávním obyčejem všecka ta tři města jednostejné rovnosti při nápadích požívají.
P. X.
I. Muž, kterýžby po sobě těhotné manželky zanechal, bez dědice z tohoto světa neschází. A protož takovému na si-robu narozenému dědici statek otce jeho skrze opatření práva a přátel téhož sirotka dochován býti má. Pakliby žádných jiných dětí nebylo: tehdy nápad z toho tak na sirobu narozeného, by hned, jakžby se na svět narodil, umřel, jdi na matku jeho.
Dědici na sirobu narozenému statek otcův od práva a přátel dochován býti má. Pakliby žádných jiných dětí nebylo: tehdy nápad z něho jdi, by hned, jakžby se narodil, umřel, na matku jeho.
II. Jestli žeby otec o statku svém kšaft učinil, a těhotné manželky, nevěda o tom, by těhotná byla, po sobě zanechal, a
174
O ndpadich bez kiafiu z svita sešlých.
jedna osoba, tehdy jediný díl na ně na všecky půjde, kterýž
měl Yzíti otec aneb matka jejich, kdyby živi zůstali.
Však jestli žeby žítí byli synové anebo dcery, z některého bratra a sestry jich zplození aneb zplozené, jejichžto rodičové prvé zemřeli: tehdy e Btreyci, s ujci, s tetami obojími k nápadům se připauštějt, tak aby na všecky díl statku jeden šel, kterýžby otci nebo mateři dostati se měl.
III. Tomu pak všemu lépe se porozumí z stromu níže položeného. Avšak prvé některé regule, k vysvětlení toho všeho také tuto předloženy budau.
P. XIV.
I. Kdyžby ani dolov sstupujících, ani nahoru vstupujících, ani bratří, ani sester dědicův nepozostávalo; ale toliko nacházeli by se přátelé na dalším některém stupni: tehdy všickni ti, kteřížby nejbližším stupněm umrlého se dotýkali, k statku po něm pozůstalému právo a spravedlnost nápadem míti budau podle té regule: Kdož bližší jest stupněm, bližší jest také a lepší právem.
Přátelé, kteřížby nejbližším' stupněm umrlého se dotýkali, k statku po něm pozůstalému nápadem právo míti budau. Neb kdo bližší stupněm, bližší jest také právem.
II. A bylo-li by jich více, nežli jeden, na tom nejbližším stupni: všickni po rovném a jednostejném dílu z takového statku vezmau, in capita, to jest, na každau z nich osobu díl rovný půjde.
A bylo-li by jich více nežli jeden na tom nejbližším stupni, všickni po rovném dílu vezmau.
P. XV.
I. Nápad mezi dolův sstupujícími a nahoru vstupujícími trvá a vztahuje se příliš daleko, nemaje žádného jistého ob-mezení.
Nápad mezi sstupujícími a vstupujícími velmi daleko se vztahuje, nemaje žádného jistého obmezení.
II. Ale když se nápadův osob postranních aneb pobočních dotyce, trvá toliko do stupně desátého. A nebyl-li by aneb nenašel-li by se již žádný z přátel na stupni desátém: tehdy takové dědictví bez kšaftu sešlého míjí a jako přestává.
Ale mezi pobočnými osobami trvá toliko do desátého stupně. A na
f. xiv— xvi-
175
tom nebyl-li by žádný z přátel nalezen, takové dědictví bez kšaftu umrlého míjí.
P. XVI.
I. Poněvadž při nápadích a zvláště při stromu přátelství o stupni i o jiných některých slovích, z práv obecních vyňatých, častá se zmínka děje: protož aby tomu všemu lepej i porozuměti se mohlo, toto se předkládá.
II. Že strom dvojí jest, totižto: Arbor civilis, strom práva městského aneb světského aneb strom stupňův přátelství krevního, proto nařízený, aby se mohlo nápadům a blízkosti přátelství porozuměti, kdoby k kterému statku nápadem bližší a lepší spravedlnost, aneb k poručenství sirotkův a k spravování statku jich míti měl a mohl.
Hl. Arbor canonica, to jest, strom duchovní, pro manželstva nařízený. A ten strom dva rozdíly v sobě má. Neb jeden strom slove arbor consanguinitatis, strom přátel krví sobě spojených, aneb kratčeji, přátel krevních; proto, že consaguinitas gnosi sanguinis unitas, krevnost jest jako jednota a "svazek jedné krve a osob z jednoho kmene pošlých, tělesným sploze-ním stvrzený.
IV. Arbor affinitatis, to jest, strom příbuznosti, jest jakási blízkost a jako přístup aneb připojení osob k osobám přátelstvím, řádně vedle práva z pořádného manželství pošlým. A dobře my Čechové příbuznost nazýváme. Neb prostředkem manželství svatého k rodu ženicha i nevěsty jako více přibývá přátel, když oni řádně v manželství vkračují. Affines enim di-cuntur, qui non sanguinis, sed matrimonii conjuctione copulati šunt, vt šunt maritus et uxor, socer, gener, socrus, nurus, revír, fratria, glos, vitricus, noverca, prívignus,- privigna. Příbuzní zajisté slovau, kteříž ne krevností, ale prostředkem řádného manželství spojeni a spřáteleni jsau, jako manžel, manželka, tchán, zet, tchyně, nevěsta, švagr, švagrová, otčim, macecha, pastorek, pastorkyně etc.
Strom jest dvojí: strom práva svetského, proto nařízený, aby se mohlo blízkosti přátelství a tak nápadů v porozuměti; strom duchovní, pro manželstvo nařízený, a ten má v sobé dva rozdíly. Jeden strom slove přátel krevních. Druhý: Přátel příbuzných, jako manžel, manželka, tchán, zeť tchyné, nevěsta, švagr, otčim, etc.
■
176 O nápadich bez kšaftu z svita sešlých*
V. A při stromu tohoto dvého také šetřiti potřebí jest, totiž lineas a stupňův.
Slove pak linea sebrání osob, z téhož kmene pošlých a dolův sstupnjících, obsahující v sobě stupně a počty rozdělující.
Při stroma se má šetřiti linií a stupňův.  Linea pak jest sebrání , osoh, k tV'hož kmene pošlých a dolů sstupujicích, obsahující v sobě stupeň a pocty rozdělující.
VI. A taková linea jest trojnásobní. Totižto, jedna slove livm dfscendentium, to jest, linea přátel dolov sstupujicích, když počet přátelství začínáme od otce a jdeme aneb přistupujeme s týmž počtem k synu, od syna k vnuku, od vnuka k pravnuku, a tak níže a dále.
Druhá, linea ascendentium, to jest, linea nahoru vstupujících, když počínáme od syna a vstupujeme s týmž počtem nahoru k otci, od otce k dědu, od děda k pradědu, a tak
veyšc.
Třetí linea slove collateralium, to jest, linea přátel pobočních, když počítáme bratry, a sestry, a potom další po nich.
A taková linea jest trojnásobní. Jedna přátel dolů sstupujicích, počna od otce až k pravnuku a tak níže.
Druhá, na horu vstupujících: od syna až k pradědu etc.
Třetí, přátel pobočních, bratří, sester a dalších po nich.
VII. Gradus pak česky stupeň slove. A jest jako vstau-pení a nakročení z jednoho stupně na druhý, z jednoho mísla na dnihé. Vzaté slovo od stupňův, že z jednoho na druhý, když dolů v scházíme aneb nahoru jdauce vstupujeme.
Stupeň slove nastaupení z jednoho místa na druhé.
VIII. A ti stupňové také se v trojím rozdílu nacházejí. L Nebo jedni jsau, jakž Cajtu pokládá, superiorit ordinis, to jest, po nichž se jde nahoru, jako od jednoho stupně, na němž jest otec a matka, na druhý stupeň může se nastaupiti, to jest, na děda a bábu, od toho na třetí, na praděda a na prabábu. II, Inferioris ordinis, jako když se dolův sstupuje k dětem. III. Jíní cx tramverso sive ex láteře, to jest, po stranách a po boku: jtikož jsau bratří, sestry a děti od nich pošlé.  A tak stupeň
f. xvi-xmi.
177
jest jako nejaké spojení jednékaždé osoby, krví, příbuzností aneb přátelstvím spolu spřízněné.
Jsau v trojím rozdílu. Jedni, po nichž se jde nahoru. Druzi, po nichž se dolu sstupuje k dětem. Třetí jsau po stranách a po boku, bratří etc.
IX. A ti stupňové pokládají se v právích z příčiny dědictví, aby mohlo poznáno býti, kterak by táž dědictví a jiní statkové po aumrtecli, jako po nějakých stupních, z umrlých přátel na živé přátely aneb na poručníky připadati měli. Jakož pak z stromu aneb z figury níže položené tomu všemu lépe a snázeji porozuměti se může.
Stupňové v právích sc pokládají pro dědictví, aby se rozumělo kterak z umrlých přátel na živé připadají.
DE HtEREDITATIBUS
et de praeseriptionibus.
O dědictví a o pořádném i pokojném let městských
vydržení.
f. xvn.
I. Dědictví nic jiného není, nežli nápadní a poslaupné
vkročení do všeho práva aneb spravedlnosti, kteráž prvé toho
byla a tomu náležela, kdož jest z tohoto světa sešel.
Dědictví jest nápadní a poslaupné vkročení do všeho práva a spravedlnosti, kterauž prvé z světa sešlý měl.
II. Neb na žádného větší spravedlnost přijití, připadnauti ani převedena býti nemůže, nežli ta a taková, jakauž ten prvé měl, kterýž již z tohoto světa sešel, aneb své právo na jiného přenesl, jemu je odevzdal, aneb jinému ho pořádně postaupil.
Žádný většího práva a spravedlnosti jinému uděliti a postaupiti nemůže, nežli jaké sám právo měl anebo má.
p. xvm.
Ustanoviti dědice nic jiného není, než toliko po smrti své někoho v statku svém za pána naříditi a statek svůj jemu
12
178
O nápadíck bez kšaftu z svita sešlých.
ARBOR CONSANGUINITATIS.
Anno Domini 1579 (1701).
AGNÁTI.
Abavui,
COGNATI.
Horum tupot, neptit
7.
/
Sobrinnt
Sobrina propior 6.
Pro-
nrpos, I Pro-negtii
/
Patruut, Amita
Pater, Mater
Avuncul. \sobrinus
Mater- i ' Sobrina
tera. I propior
S.     I I 6.
/
Horum filiut,
filia
6.
j Fratre* j patrnelet amitini , I    4. ,
Trnter
/
/
(imago Creators)
\
Eorum nepot, neptit
7.
\
Soror
Conto-brinut, Como-hrlna
Horum filiut, Alia
6.
Pro-nepot,
Pro-nepiti 8.
V
Forum 711730«, n'ptii 7.
Borům /liť««, filia 6.
min*. Filia
8.
/
/
Pitiut, Filia 1.
■ Sororis Horum filiut.     ' filiut, j  filia      i filia 8.    Ii 5.
Eorum nepoi,
nepti*
7.
Eorum ntpot, nrptit 9.
Nepoi, Neptit
4.
\
Nepoi, Neptit 2.
Nrpot, ř/eptit
4.
Eorum nepoi, neptit 6.
/
.1
Iro-I nepoi, Pro-neptit 6.
Pro-nepot,
Pro-neptis 8.
Pro-nepot,
P.-0-neptit 6.
I-
Abnepot, Abneptii 4.
f. xvi.
179
STROM KREVNOSTI
aneb přirozeného přátelství krevního. Lčta Páně 1579 (1701).
Přátelé krevní po meči.
Prap raduj
Pra pni-bába 4.
Přátelé krevní po přeslici.
\
Pradědu bratr, sostr.i
«.
Praděd
Prabába
Prahaby bratr, sestra
6.
/
\
Syn * ! J Dědilv
dcera  j : bratr,
jejich I ! eestia
6.    i 1 4.
bába 2.
Vnuk a
můrka
/
1
Bábin bratr sestra
4.
Syn & dcera jejich C
7.
5.\n & dcera jej leh
6.
S( 1ey c Teůt
\
\
Otoč Matka
'Pravnuk Vnuk Pra- a
mučka vnučka
B. S.
Bratranci
Bratr I.
1'jec Teta
Syn I a dcera jejich
6-
Vnuk a
vnučka 7.
\
V
\
(obraz Stvořitele)
•Sestra 2.
Sestřenci
Vnuk a
vnučka 6.
/
Pravnuk'
Pra vnučka ' I 7.
, Syn
a dcera 1 jejich
1 S.
Sy n a dceru stroy ui
3.
Syn Dcera 1.
Syn a dcera I ujcem
I 3.
Syn I a dcera jejich
: c
Pravnuk
Prn-vnučka
7.
Vnuk I • vnučka]
I 6.
I___1
/
t
Pravnuk;
Pra-rnucka
i *•
Vnuk a vnučka 4.
Vnnk Vnučka
2.
\
V
Vnuk
a vnučka
I 4.
Vnuk a vnučka
6.
\
Pravnuk
Pra-rnučka
3.
Pravnuk Pra- i vnučka 1
5. I
Prapra-
vnuk Piupra-vnučka 4.
12*
180
O didietvi a pokojném let mčatských vydrženi.
buď všecken aneb na větším díle zápisem aneb kšaftem přivlastnit!.
Ustanoviti dédice jest nad Btatkem umrlého někoho za pána vystaviti a týž statek jemu buď všecek neb na větším díle zápisem neb kšaftem přivlastni ti.
P. XIX.
I. Všeliká dědictví aneb panství přicházejí a na lidi připadají bud poslaupně po přátelství, to jest, po krvi a příbuznosti skrze odaumrti, když lidé bez kšaftův umírají, přátel po sobě zanechávajíce, aneb pořádnými kšafty, svobodným a dobrovolným statku dáním, odevzdáním, zapsáním, aneb živnosti své postaupením, nařízením nápadův, o čemž také na jiném místě položeno jest.
Všeliká dědictví přicházejí buď poslaupně po přátelství skrze odaumrti, buď pořádnými kšafty, buď dobrovolným statku dáním, zapsáním a postaupením.
II. Z čehož pochází, že dědic jednostejné moci jest, jako i předek jeho, užívaje jednostejného a rovného práva, kteréhožto bud otec jeho aneb předek již z tohoto světa sešlý prvé za živnosti své požíval.
Dědicova moc rovná a jednostejná je jako předka jeho.
III. A poněvadž dědici všeckna práva a spravedlnosti po
sešlém z tohoto světa zauplna náležejí: protož také, čímby komu
spravedlivě ten, jehož on statku v držení vešel, dlužen pozůstal,
všeckny dluhy spravedlivé platiti a závady svozovati povinen
bude.  Nebo věřitelé jsau přední v statcích dlužníkův dědicové.
Dědic umrlého předka svého dluhy plat. Nebo věřitelé jsau přední v Btatcích dlužníkův dědicové.
IV. Summau, všickni držitelé statkov jednostejnau povinností, jako i dědicové, k zaplacení dluhů v spravedlivých-se víží.
Držitelé statkův též jako i dědicové k zaplacení dluhův se víží.
P. XX.
Na kohožby koli nápadem statek přišel, aneb komuby se dědickým odkázaním dostal, ten každý povinen bude všeckny závady toho, po komž mu statek se dostal, i dluhy jeho vyva-zovati, potud, pokudžby takového statku stačilo. Krom ruko-jemství; poněvadž to, když na statku pojištěno není, s rukojmím
f. xix—xxm.
181
umírá, a rukojniové živi pozůstalí takové rukojemstYÍ a sliby
vypravují.  Však každý takový držitel hleď se inventářem, jakž
jinde o tom položeno jest, opatřiti.
Na koho statek nápadem neb odkazem přijde, ten závady a dlahy toho, po komž statek má, vyřazuj, pokudžby toho statku stačilo; krom ruko-jemství, poněvadž to, když na statku pojištěno není, s rukojmím umírá.
F. XXI.
Vešel-li by kdo v pořádné držení kterého gruntu aneb dědictví just o titulo, a týmž dědictvím svobodně by vládl, jeho v pokojném držení den a rok byl; a žádný by z těch, kteřížby přítomni (to jest ti, ježtoby pod týmž právem aneb v té krajině) byli, takového dědictví právem nenaříkal: potom, bude-li naříkáno takové dědictví, naříkání bude daremní; proto, že pokojným držením ten, kdož čas právem vyměřený vydržel, takové dědictví sobě prascripťione temporís, pokojným bez naříkání let vydržením zdědil, maje juatum titulům, to jest, maje zápisem kněh městských aneb jiným pořadem práva takové dědictví sobě postoupené aneb utvrzené.
Vešel-li by kdo v pořádné držení některého gruntu, a jej by den a rok pokojně bez naříkání držel: při tom zůstaven býti má.  a. lu.
F. XXII.
Kdožkoli začal by některé grunty aneb dědictví naříkati aneb, počna jeden druhého z čehožkoli před právem viniti, od takového naříkání, i také od takové pře by přestal, a rok a den ustavičně by potom mlčel, a pořadem práva sobě toho, což tak začal, k místu a k konci nevedl: tím práva svého a spravedlnosti své zbaven bude, a více té věci aneb spravedlnosti právem naříkati moci nebude. Léčby ne jím, ale právem skrze přísežných odklady, a jiné některé příčiny to sešlo.
Kdožkoli, počna někoho z čehokoli viniti, od takového vinění dni a roku projiti by dal, ten práva a spravedlnosti své zbaven bude.
p. xxm.
Kok pak a den (jakž i jinde o tom položeno jest) plný rok a šest nedělí počítati se má. Ku příkladu takto. „Statek jsem tobě zápisem utvrdil aneb odevzdal před právem v pondělí na den obřezování Pána Krista.8 Tehdy, nebude-li léto přestupné, rok se vyplní v auterý po obřezání Pána Krista léta
182
O dSdietvi a pokojném let městských vydržení.
tradaucího. I přidada šest nedělí ještě k auterku, rok a den se z auplna zavře a vyplní. A když proti naříkajícímu to provede, že jest statek svůj na gruntech (maje téhož statku, tak jakž veyš položeno jest, titulům justum) pokojně rok a den vydržal: tehdy při takovém pořádném držení zůstaven a od naříkajících právem osvobozen bude.
Rok a den se počítá plný rok a šest nedělí.  Též a. lil
F. XXIV.
Grantové a všelijací nemohvití městští statkové jinde se odevzdávati nemohau, než toliko ve čtyřech lavicích, aneb ve čtyřech úhlích před právem a přísežnými téhož města, k kterémuž takoví grantové příslušejí. A to pro příčinu let městských pokojného & pořádného vydržení, kteréž prcescriptio temporis slove. A ta prcescriptio ne od jinud, ale od actum zápisu bud prodajného aneb poslaupného v statek ten vkročení, počítati se má. A tak k kterému právu které grunty a gruntův těch povinnosti aneb platové náležejí, při témž právu zapisováni, postupováni aneb závady na ně uvozovány budte, a ne cedulemi, listy a jinými k těm podobnými jistotami.
Grantové městští toliko ve čtyřech lavicích před právem, k kterémuž takoví grantové příslušejí, odevzdati se mají.
Promlčení začátek bere od actum zápisu.
K kterému právu které grunty a gruntův těch povinnosti a platové náležejí, při témž právu se zapisovati, postupovati a závady na ně uvozovány bytí mají; jinak nic, totižto ne cedulemi, listy a jinými k těm podobnými jistotami.
P. XXV.
I. Však kšaftem svým jedenkaždý statek všelijaký svůj, by pak na jiném aneb pod jiným právem byl týž statek, bude moci odkázati, kdyžby jediné v kšaftu svém tak doložil, „že všicek statek svůj mohvitý i nemohvitý, kterýž kdekoli, a načem. by ten koli záležel, bud 'zde aneb jinde mám, odkazuji a po smrti své dávám N.u Tehdy již tau dausulí,. poněvadž pořádným kšaftem, též i pořádným zápisem jiní statkové pod cizím právem byli by obsaženi: ten, jemužby takoví statkové odkázáni aneb zápisem dáni byli, bude moci jich užiti.
Vsak kšaftem svým každý statek sviíj, by pak na jiném právě byl, komu chce, odkázati může, když této klausule doloží, že všecek statek svůj