PRÁVA MĚSTSKÁ
KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO
A
MARKRABSTVÍ MORAVSKÉHO
SPOLU S KRÁTKOU JICH SUMMOU OD
M. PAVLA KRYSTYANA Z KOLDÍNA,
VYDÁNÍ PÁTÉ.
UPRAVIL
josef jikeóek.
V PRAZE.
1876.
l. xxix— xxxii.   m. i—iv.
299
DE POENIS
propter publica crimina vel delicta.
O pokutách a rozličných trestáních na přestupníky
řádu a práva. m. i.
Pokuta jest přísná pomsta, jíž k ztrestání přicházejí všelijací veystupkové lidští. (Do slova.)
m. n!
Všeckny pokuty vztahují se aneb na odjetí hrdla a statku, uvedení na někoho povinnosti služebné, potupy a hanby svetské, aneb na vypovědění z města, na vyhnání z vlasti přirozené, aneb aby ztrestán byl vinný do jistého času aneb do smrti své vězením.
Všecky pokuty se vztahuji neb na odjeti hrdla a statku, uvedení na někoho povinnosti služebné, potupy a hanby svetské, vypovéděni z města, z vlasti, aneb aby vianý vězením ztrestán byl do smrti své neb do jistého času.
m. m.
Některé pokuty právy jsau vyměřené, nařízené a vysvětlené, a slovau poenae ordinariae, jichžto žádnému měniti nenáleží; proto, že vyhledání účinku podle spravedlnosti a průvodův bývá v moci saudcův, ale uložení pokut a pomst na hřešící ne na vůli saudcův, ale při vyměření a přísnosti práv se zůstavuje.
Některé pokuty jsau právy vyměřené, a těch měniti žádnému nenáleží.
m. iv.
i. Na některé pak veystupky žádných pokut není právem vyměřeno; než toliko, podle velikosti a malosti účinkův a zavinění lidských, pokuty na přestupníky řádu a práva vedle spravedlivého saudcův uvážení se vzkládají, a ty slovau poenae extra-ordinariae.
Některé pak nejsau právy vyměřené, než vedle spravedlivého saudcův uvážení na přestupníky se vzkládají.
h. Pokutami právy. vyměřenými k ztrestání přicházejí aneb skutkové, jako vraždy, mordové a zlodejstva; aneb řeči, jako
302
O pokutách a trtatánich.
m. ix.
Místem: Stala-li se jest věc neslušná v domu radním aneb v místě veysadním. Jako. Zranil-li by jeden druhého na mostě pražském, na rynku; dal-li by jeden druhému poliček v kostele aneb na rathauze, na přívozích, v branách a ve všech jiných místech veysadních; a chtěl-li by kdo v lázni svau vůli na někom provesti: takoví veystupkové většími pokutami ztrestáni budau, než kdyžby se na jiných místech vykonali.
Veystupkové v místech veysadních většími pokutami se trestcí, nežli v jiných místech.
m. x.
Časem: Jako větší pokuty jsau hodni ti, kteříž nočním časem krádeže působí, na poli obilé vymlacujíce, snopy unášejíce, na vinicích, zahradách vína a rozličná ovoce kradauce, lezením do oken, podkopávaním a krámův vylupováním etc, nežli denní zloději a ti, kteříž ve dne měšce řeží.
Časem: Jako větší pokuty hoden zlodéj noční, nežli denní.
m. xi.
Jakosti: Zloděj prostý od zloděje dobytka, kterýž slove ábigeus, rozeznán bude.
Jakostí: Zloděj prostý od zloděje dobytka rozeznán bude.
m. xii.
i. Příhodau neb vykonáním jednohokaždého skutku, to jest, provedením jednoho nad druhým pod řádem a právem své vůle.
Příhodau, totiž provedením jednoho nad druhým pod řádem a právem své vůle.
ii. a to všecko zavírá se v tomto téměř verši: Quis, quid, ubi, quibus auxiliis, eur, quomodo, quando? To jest: Edo ten jest, kterýž se nětčeho dopustil? Co udělal? Kde se stalo, kde se zběhlo ? Sám-li, čili s pomocníky svými to vykonal ? Proč aneb zajakau příčinau? Jak a kterak se to zběhlo? Kdy a kterého času?
Summa toho, že saudce má setřiti při ukládání pokut, kteréž od práva vyměřeny nejsau, těchto cireumslantií: Edo, co, kde, sám-li cíli s pomocníky, proč, kterak a kdy to udělal?
m. xhi.
Jedenkaždý skutek zlý, vedle velikosti, pokutau a pomstau spravedlivau, právem vyměřenau aneb uloženau, k ztrestání přiveden bud.
m. ix-x v l
303
Jedenkaždý skutek zlý, vedle velikosti, pomstau spravedlivau právem vyměřenau aneb uloženau strestán buď.
m. xrv.
L Ty pak pokuty a pomsty nařízeny jsau pro napravení
lidská, kterážto tehdáž k přetržení svému přicházejí, když ti ze-
rarau, na kteréž byly vzloženy. Než na jich dědice se nevztáhnau.
Nebo tu na tom toliko má býti pokuta a trestání, kdež a na
komž jest provinění.
Pokuty nařízeny jsau pro napravení lidská. A ty se na dědice nevztahují. Nebo tu a na tom má býti pokuta, kdež a na kom jest provinční.
ii. Ti, kteřížby nic nezavinili, ani účinku nápomocní nebyli, pokutováni býti nemají. Nebo ani příbuzností, ani přátelstvím, ani blízkostí krve žádný viny aneb pokuty skutkův nešlechetných na sebe nevztahuje. A protož, kteřížby se čeho dopustili, na ty toliko a na žádného jiného pokuty a trestání ať jsau vzkládána.
Nevinní trestáni býti nemají.
m. xv.
Císařové římští Arcadiua a Honorius o tom takové vyřčení učinili: „Ustanovujem za právo, aby tu bylo trestání, kdežby se vina našla. Děti pak aneb přátelé toho, kterýžby se nějakého skutku zlého dopustil, pokuty za něho neponesau, to jest, syn nepravosti otce svého účastníkem nebude, a pomsty za otce svého neponese."
Tu buď trestáni, kde Be vina najde. Syn pak za otce svého pomsty neponese.
m. xvi.
i. a jakož pokutau a trestáním pro vinu umrlého dědicové
stěžováni býti nemají: tak také ani tíž dědicové zisku požiti
a aučastníci ho spravedlivě býti nemohau, z té rozuměj věci,
pro kteraužby na otce jich ztrestání se vztáhlo.
Dědicové zisku míti nemohau z té věci, pro kterauž otec jich ztrestán jest
ii. Však, jestli žeby otec peníze obecní aneb jiné věci cizí do statku svého nenáležitě vnesl, k užitku svému je obrátil a tím statek svůj zlepšil: déti aneb držitelé statku jeho, na škodu jiných, sobě toho osobití nemohau, sile mají z toho každému
304
O pokutách o Irestámch.
právi býti; proto, že žádný podle práva s škodau a ublížením
jiného bohatnauti nemá.
Otec, zlepší-li svůj statek cizími penězi, děti sobě toho osobití ne-mob.au, ale maji z toho každému právi býti.
m. xvn.
1 Při všelijakých hlavních přech, podle povah osob a pří-padností jedné každé věci, trestání a pokuty pilně uvažovány býti mají, aby nětco přísněji a nětco měkčeji, nežby náleželo, konáno nebylo.
Pokuty podle povah osoby a případností jedné každé věci pilné uvažovány býti mají.
II. A předně, při pokutách a trestání toho šetřiti potřebí jest, aby větší pokuta aneb trestání nebývalo, nežliby se provinění a zaslaužení nacházelo.
Pokuta nebuď větší, nežli zaviněni
III. Nýbrž, při veykladu práv a na vzložení jistého a za-slaužilého na někoho trestání, všelijaké pokuty raději zmenšovány, uskrovnovány a poněkud změkčovány, nežli zjitřovány aneb přísně ztěžovány býti mají.
Nýbrž pokuty raději změkčovány, nežli zjitřovány býti mají.
IV. Také vždyckny více mírnosti, nežli přísného práva, všickni saudcové při těžkostech lidských povinni jsau šetřiti. Jakž Con8tantinn8 a Licinim císařové o tom takto ustanovili: „ Placuit in omnibus justitae aequitatisque scriptae potiorem esse autoritatem, quam stricti juris.u To jest: Chceme tomu, aby ve všech věcech více šetříno bylo spravedlivé, slušné a náležité mírnosti, nežli přísnosti práva, jakož o tom napřed A. XXXVII. položeno jest.
Neb více se šetřiti má náležitá mírnost, nežli práva přísnost
m. xv111.
Ve všech přech přísežní mají vždycky hotovější býti k zachování zdraví a při hrdle Člověka, nežli k odsauzení jeho na smrt.
Přísežní vždycky hotovější býti mají k zachování při hrdle člověka, nežli na smrt k odsauzení.
m. xix.
Honoritu císař takto o tom nařídil: „V těch (řka) ve všech přech, na kteréžtoby se obzvláštně práva nevztahovala, nena-
m. xvii-xxil
305
cházela, vyslovena, ani napsána nebyla, tak se budeš povinen chovati, aby, zachovaje náležitau mírnost k spravedlnosti, náchylnější byl k milosrdenství, k slitování a k milosti potud, pokudžby osoby, příčiny, místa i také časové toho potřebovali."
II. Všemu pak tomuto tak se rozuměti má, když psaným právem zc jména na veystupky a přečinění lidská pokut vyměřených není a jich se nenachází. Než kdež jsau vysloveny, tu saudcové nemají vedle svého zdání lidi sauditi: ale podle výměrem' právem pokut k lidem se chovati.
Saudce buď náchylnější k milosrdenství a k slitování, nežli k přísnosti, tu kdež práva psaného není. Podle pokuty právy vyměřené saudcové k lidem se chovati mají.
III. Také po učiněné veypovědi aneb vyřčeném orteli saudcové pokut a trestání měniti, ani jich k většímu ztížení aneb k zmenšení bez vrchnosti požívati nemají.
Saudcové po vyřčeném orteli pokut bez vrchností měniti nemají.
M. XX.
Obžalovaný z jakéhožkoli skutku a účinku ne hned za toho od lidí jmín a držán býti má, za jakéhožby jej původ aneb žalobník u práva položil; ale teprv, kdyžby potomně naň to bylo provedeno, a právo jej za takového odsaudilo, což se ne z domnění, ale z průvodův vyhledati má.
Obžalovaný ne hned po žalobě za zlého držán buď, ale teprva, kdyžby právo jej za takového odsaudilo. q. xxxijj.
M. XXL
Jakož zlí a škodliví účinkové bez trestání a pokut zanecháni býti nemají, proto, že právu náleží zlé přetrhovati, aby dobří pokoje užitá mohli: tak také, nežby trestání a pokuta na koho byla vzložena, vždycky prvé s velikau pilností saudcové povinni budau veys^pky, viny a jiná prohřešení lidská vyhledati.
Vždycky prvé, nežliby pokuta na koho byla vložena, s velikau pilností vina buď vyhledána.
M. xxn..
Žádný bez pořádného vyslyšení ani trestán, ani odsauzen býti nemá; proto, že jest věc nespravedlivá, aby jedenkaždý své neviny požiti neměl, než hned beze všeho pořádného vyslyšení
Drává můukd. 20
306
O pokutách a trestáních.
a spravedlivého uvážení, k vůli nepřátel svých a někdy na nepravé zprávy, potupen aneb na smrt odsauzen býti měl.
Žádný bez pořádného vyslyšeni ani trestán ani odsauzen býti nemá.
M. XXTTT.
Také dotklo-li by se pří hlavních, kteréžby se vztahovaly k ztracení cti, hrdla a statku, a slovau camae criminales: tu a při těch vší pilnosti a bedlivosti saudcové požívati a vinu neb nevinu ne z důmyslův ani zdání svých, ale z průvodův aneb odvodův stran dostatečných vyhledati povinni jsau. Nebo, kdež se takových těžkostí lidských dotýče a lidem o čest, o hrdlo, o statek běží, potřebí jest vyhledání převelmi bedlivého a průvodův dostatečných, světlých a patrných. Regtdaře enim est, quod in criminalibus requirantur prohationes luce meridiana clariores, to jest, v hlavních a útrpných přech mají býti průvodové světlí a dostateční.
Kdež se cti, hrdla, Btatku dotýče, potřebí jest vyhledání převelmi bedlivého a průvodův neb odvodův dostatečných, světlých a patrných.
M. XXIV.
V velikých a na hrdla ztracení vztahujících se přech nesluší saudem kvapiti; proto, že kvapnost mnohé zavozuje. Staré přísloví jest: Ad poenitendum properat, qui cito judicat. K želení pospíchá ten, kdož saudy v kvapnosti vykonává.
V hlavních a útrpných přech nesluší saudem kvapiti. Nebo k želení pospíchá ten, kdož saudy v kvapnosti vykonává.
M. XXV.
Skutek aneb provinění, by bylo patrné a všem vůbec známé, však volal-li by se kdo k odvodu a k ukázaní neviny své: nemá mu toho žádné právo odepříti; ale povinni budau saudcové, každého volně vyslyšeti, ucha jednoho původoví a druhého obviněnému zanechajíce, tak aby strany obě před nimi se saudící oběma také ušima vysleychali. •
Skutek by byl patrný a všem známý vůbec, však volal-li by se kdo k odvodu neviny své: nemá mu toho právo odepříti, než volně ho vy. slyšeti, ucha jednoho původoví a druhého obviněnému zanechajíce.
Id. XXVI.
K veystraze pak všechněm pokuty na některé veystupky lidské právy císařskými i obecním snesením stavův království
m. xxm—xxvm. • 307
Českého uložené, krátce se tuto položí, aby jedenkaždý, v bázni boží trvaje, hleděl v povolaní svém zastatí a tak prísnych pokut uměl sc uvarovati. Neb mezi níže položenými některými veystupky a zaviněními lidskými nacházejí se prohřešení taková, kteráž v právích slovau crivima publica, to jest, zavinění, veystupkové a neřádové obecní, zjevní a patrní, proti řádu a právu, vztahujíce se ke zlému a k záhubě nás všech vůbec. Z kterýchžto veystupkův obecních každý toho, kdožby se jich dopustil, ač chtěl-li by se ad poenam talionis, to jest, k pokutě odměnné aneb jednostajné zapsati, viniti moci bude. Však ti, jichžby se in criminibus pvblicis dotýkalo aneb přátel jich, nejsau povinni k pokutám odměnným se zapisovati; než mohau pořadem práva k vinným přikračovati, a je svobodně z skutkův škodlivých viniti, a pokut právem vyměřených proti takovým užiti.
Pokuty uložené na někderé veystupky lidské pořád se tuto kladau, aby každý, v bázni boží trvaje, hleděl v povolání svém zůstati a takových pokut se uvarovati. A jsau mezi těmito veystupky někteří neřádové obecní, z nichž každý viniti může, zapíšíc se k odměnné neb jednostejné pokutě; kromě těch, jichžby se dotýkalo aneb přátel jich.
m. xxvn.
Crimen laesae majestatis, to jest, kdyžby někdo usiloval o bezhrdlí své vrchnosti; aneb lstně přemeyšlel o zkázu své vlasti, o zkázu obecného dobrého, jakýmž pak koli spůsobem, skutkem aneb raddau to by před sebe bral; aneb žeby nepřátelům tajné rady pronášel, s nimi se puntoval, své vlasti obyvatele aneb spolu měšťany prozrazoval, nepřátely fedroval; summau, kdožby se za odpovědníka, zhaubci zemského aneb za nepřítele království tomuto postavil: ten takový za starodávna perdneUia aneb perduellis slaul, to jest, zrádce. Takový zemský zhaubce hrdlo ztratiti má. Také na takového každý bude moci sáhnauti, jako zjevného psance aneb zjevného zhaubci zemského; neb ten takový ve všeckny pokuty, kteréž jsau o moci, již jest upadl.
U8Íloval-li by kdo o bezhrdlí své vrchnosti aneb ikázu své vlasti a obecného dobrého, aneb žeby nepřátelům tejné raddy pronášel, je fedroval a své vlasti neb měštany prozrazoval, a za nepřítele se tomuto království postavil: takový zrádce jest a hrdlo ztratiti má (ve všecky pokuty o moci upadl).
m. xxvm.
Také kdožby tak srdce převráceného byl, žeby Pánu Bohu, stvořiteli svému, zlořečil aneb velebnosti božské utrhal, ten
20*