M. VIKTORIM ZE VŠEHRD O PRÁVIECH ZEMĚ ČESKÉ KNIHY DEVATERY. Digitized by Google O práviech zemé české Mistra Viktorina ze Všehrd počínají se knihy prvnie; najprvé předmluva. Äajjaanťjéfemu knicjMi a pánu, panu Wlafrfokmurati, úzkému, ceakánu jc. králi a markrabí maram-ôkému, lucemburskému a ale^kému ttríjuw&e a lu- JiAímu margkrabí jc. 0 práviech země české Viktorina ze Všehrd počínají se KNIHY PRVNIE. Předmluva. *) Země česká od založenie svého, páni z Postúpic, až do tohoto času ... l2) hned jmény Čechov statečných vlastními zřetedlné okázati... 3T) od kteréhož země česká jméno vzala jest, počátek psánie...42) až do těchto časóv vypisujíce, **) v manstvie a v službu podmaněnie téměř všech knie-žetství okolniech 5T) kterúž jsú VMst a Čechové přemáhati přivykli eo) za starých Čechov byla přivedena, a zvlášť, 62) a zvlášť jestliže se Němcóm v zemi české 63) nynie obnoveného a znovu stvrzeného s jinými cechy nedopustíte 68) ani přieti chtie. Ale o mužnosti.. . 7S) od staradávna spravují, k užitku VMsti najprvé, potom i jiným mnohým a *k budúci paměti. . . ,T) neb všem dobrým milejší a užitečnější jest pokoj než válka; 9o) zemi české málo nebo nic užitečnými; ") néž všem jest svoboda puštěna, kťožkoli chtie při tom býti. ,05) a na řečníky utratí, než ji sudem dosáhne, ale v Čechách každý v jednom roce a druhdy prvé konec o svú při móž vzieti, beze všech velikých nákladov ... ll0) sobé kmetové pokládají, llT) kdyby kmetové pány a rytieřstvem k tomu ,l8) a doma skrze opustenie hospodářství svých škody nemalé berúce, k slyšení přijití nemohu, než spravedlnost jich VSehrJ. I * Digitized by Google 4 I. Předmluva. jim se prodlévá, l26) před každým sudem českým sám svú při móž vésti, 1>s) prvních i potomních, ode všie země, po dskách. U2) a najda se spra-viti a sobě i přátelóm svým radu dáti. lU) což tuto spiši, nebo dškami nebo nálezy panskými, starými i novými. .. lSC) a svého všickni hledie, obec-nieho žádný) 1S7) čemuž se každý vyhýbá, ,88) všudy široce rozlila, a také na ty ježto od lidí z peněz . . . l7:i) doma o to snadně radu vzieti. 17e) netoliko VMsti a domu VMsti najprvé, netoliko dobrým, ale také i zlýin 186) kterýmž jsmy všickni z. přirozenie i z viery zavázáni dobře činiti. l88) proti nepravým všem brániti, ,89) všech jiných chudých, kteříž sobě sami ,90) kteříž k své chytrosti dobrým škodné l93) jich úklady před sudem odkryjí. l94) spravedlnosti nemajíce, lstí skrze pomoc ,9C) i hrdla připravovati chtěli ,98) i škodu i hanbu uvedú. ,39) na súdu zemském odsúzenu býti, 204) slovy nebo mocí 209) poněvadž pro VMst najprvé a potom pro mnohé mnohým ... 21') žádnému člověku jinému nechtěl jsem napsati a jich titule dáti, než VMsti, tudy vděčnost častých a mnohých dobrodiní mně od VMsti činěných chtě okázati, aby což pro užitek mnohých psáno jest, žádnému -jinému nebylo připsáno ani k komu jinému než k VMsti obráceno, což se široce k užitku mnohých vztahuje, a tudy úmysl mój ode všech aby poznán byl, že jsem toho pro žádné daróv očekáváuie, 2'°) na se vzal, ani abych se komu jinému chtěl zachovati než VMsti napřed a potom dobrému každému, a tak abych všem což na mně jest, vóbec prospěl. 22*) jestli že kterým dobře skrze VMst najprv a potomně prospěji, buď vděčnost. Naposledy VMsti najprvé a potom jestli že jinam toto úsilí mé skrze VMst přijde, každého 23°) jestli že jsem já k tomu dokonání, kteréž by na to slušelo, nepřivedl, ale rozumnějším a výmluvnějším aby o tom potřebně a dokonale psali, příčinu jsem dal. . . 2:,:>) to což mnú učiněno, k své pomoci přijma. 24e) spolkem zaviera, 242) po těch nápisiech mohl nalezti (najiti). Země česká od založenie svého, Najjasnejší králi, až do tohoto času jak položeniem okolnie země převyšuje, tak mužností lidí z ní pošlých, kdyby mužnosti té proti nepřátelóm svým, ne sami proti sobě užívali, i spravedlností práv, kdyby je v své 6 pevnosti nepohnutě držeti chtěli, daleko a velmi přesahá. O mužnosti jich v válkách, vně i doma, dostateční dôvodové jsú skutkové jich, statečností válečnú všem zemjem okolním, králóm, kniežatóm, markrabím i řiešským městóm i Římu přieliš známí, i v jiných. dalekých zemiech, křesťanských i pohanských, io ciesaři tureckému a Turkóm, i jiným pánóm velikým na všecky strany světa široce. Všech lidí pólnočních jsú statečností zvláštní i znamenitější i vzácnější. Mohl bych to, což mluvím, hned jmény Čechov statečných vlastními a účinky jich statečnými i velmi přievažčivými i divnými zřetedlně . okázati, kdybych i5 o válkách kroniky a o mužnosti české, ne o práviech českých Digitized by Google I. Předmluva. 5 knihy jměl psáti. K jichžto mužnosti okázání nenie mnoho svědkóv potřebie přivoditi, poněvadž jsú i ženy české za starých Čechov, Libuše, Vlasta, Šárka i jiné mnohé, statečnosti mužské následovati směly, zbroj na se brati, jezditi, střieleti, honiti, kláti, pole držeti, húfy své šikovati, a s muži se statečně potý- -m kati, i biti i přemáhati, uniěniem, zvyklostí i smělostí a šťast-ností, a což se řiedko v ženách nacházie, mužností i statečností i silu v válkách mužóm napřed nic nedati. Nechci připomínat! o potomních ženách a nedávríích, kteréž k těm starým podobné mužností jsúce, německých mužóv byly jsú statečnějšie, a s sta- 25 tečným Janem z Kalicha, jako někdy za starých Čechov Oldřich, Spytihněv, Soběslav, Vladislav, Břetislav a jiná kniežatá, všecky Němce z země České jsú vyplely. Ale zase k Čechóm se navrátím, jichžto mužné účinky a statečné skutky vyznávají a svědčie rozliční a mnozí mužnosti jich vně i doma dôvodové i kroniky 30 0 nich ne českým jazykem toliko, ale latinským i jinými jazyky cizími sepsané, a ne od domácích samých, ale také od rozličných cizozemcóv, kteříž nepřátelé českého jazyka jsúce, chvály však statečné mužnosti a mužné statečnosti české zamlčeti jsú nemohli; než jich účinky znamenité, statečnosti, síly, mužnosti i rozumu 35 v 1 uměnie válečného plné, od najprvnějších Cechóv až do času v tohoto pilně vypsali, od Čecha prvnieho, ód kteréhož i země česká jméno vzala jest, a od Kroka sudce země české počátek psánie svého založivše; kniežatá také země české od Přemysla oráče, kterýž jest prvniem kniežetem země české byl, i krále 40 potomnie všecky, od Vratislava krále najprvnějšieho, když knié-žetstvie k slávě královské přišlo jest, až do těchto našich časóv, v kterýchž se již VMsti Kské mužnú statečností a spravedlivú múdrostí sedm a třidceti let země česká spravuje a v válce i v pokoji řiedí, světle vypisujíce; aby Vlachové, Němci i jiní rozliční 45 cizozemci, kroniky české svým jazykem čtúce, mužnosti a statečnosti v válkách, spravedlnosti a súdu v pokoji od Čechov sobě k naučení příklady brati mohli, a aby se z skutečných účinkov od Čechov nedávno dovozovaných lépe než z řeckých nebo svých domácích, již pro starost a času vetchost v zapomenutie 50 vešlých, v knihách toliko zóstalých, pravé mužnosti i spravedlnosti učili. A jistě pravějšie a dokonalejšie chvály nenie mimo tu, kteráž od nepřietele pochází! Digitized by Google 6 I. Předmluva. Jsú také statečnosti české jistá svědectvie; v manstvie a 65 v službu uvedenie téměř všech kniežetství okolních i království některých, kteráž, ačkoli skrze některé krále české z manstvie propuštěna jsú, však rozumem a mužností i zkušeným uměním v válkách a zvláštní štastností, kteráž jsú VMst. Kská [a Čechové] veliké krále, mocné země a velké pány přemáhati přivykli, zase k manství «o prvniemu přivedena býti mohu, tak jakož jsú od starých Čechov, kniežat a králóv českých, YMsti předkóv, byla připravena, a zvláště jestli že se Němcóm a jiným cizozemcem VMst. Kská v zemi české předkóv svých obyčejem saditi, kořenití a rozniá-hati vedle práva starodávnieho, nynie obnoveného a znova VMstí es Kskú ztvrzeného a dskami zemskými zapsaného^ nedopustíte; neb to též oni Čechóm v svých zemiech činie a žádného čecha nikdež žádným obyčejem trpěti nechtie a z přirozenie aneb raději z úmysla Čechóm nepřejí, ani přieti chtie. O Němciech mluvím. Ale o mužnosti české v válkách, poněvadž kroniky i od io cizozemcóv k chvále jich sepsané široce vypravují (ač jsú mnohem viece Čechové statečného činili, nežli jest o nich všemi kronikami, vypsáno), tuto já psáti nemíním, než o práviech českých, kterýmiž se v pokoji od staradávna spravují, ačkoli ne všem, ale snad některým k užitku a k budúcie paměti psáti jsem umínil, poněvadž 75 se málo těch nacházie, kteříž by o práviech zemských k správě nynějším i budúcim co psaného zostavili. A o práviech raději než o válkách pááti mi se chce; neb všem dobrým milejší, užitečnější a příjemnější má býti pokoj nežli válka; neb i válka se ne pro válku, ale proto, aby z války pokoj byl přiveden, zdvíhá, so a jest se lépe (vedle starého príslovie) tři léta súditi a sněino-vati, než jeden rok váleti, zvláště doma a v zemi, kteráž válka domácie všech jiných válek jest naj ukrutnej šie' a najškodlivejšie. Z těch i jiných příčin tyto knihy o práviech zemských sepsal jsem, kterýmiž královstvie české (jakož jsem prvé pověděl,) okolnie země znamenitě přesahá; neb svými se právy v něm lidé, vlastními a domácími, ne německými, majtpurskými, nebo jinými cizími a přespolními súdie. — Súdie se také sami sebú, Královskú Milostí najprv a kmety [Čechy], totižto pány a vladykami k súdu volenými, ne doktory nebo jinými lidmi v práviech přespolních »o a cizích učenými, zemi české k jich obyčejóm málo nebo nic užitečnými. — Ale ne zavřeným, než světlým a otevřeným sudem I. Předmluva. 7 se súdie, k kterémuž jiti a poslúchati žádnému se nehájí [nebráníJ,. než všein jest svoboda puštěna k súdóm jich, ktožkoli chtie při při tom býti. — Aniž také jest k českým súdóm jiného jazyka potřebie, než přirozeného českého, poněvadž na žádném súdu m českém nemá jinak mluveno býti ani od cizozemcóv (kdyby co před sudem činiti měli), než česky, jakož právo země české káže; neb i tisky všecky i nálezové všickni nejinak než Česky se píší a z práva tak budúcně psáti mají, jakožto potom búde na svém miestě [místem svým] ukázáno. — Tiemto ještě práva io« země české práv jiných zemí okolních vyššie j sú, že v jiných zemiech a cizích súdiech lidé dlúho k slyšení nepřicházejí, a v mnohých letech o své pře rozsúzeni nebývají, a žádný o své věci brzo konce nebéře, a kto se o malú věc sudí, prvé ji na doktory a na řečníky [ty ktož od lidí mluvie] utratí, než jí i<» sudem dosáhne; ale v Čechách každý v jednom roce, a druhdy prvé, konec béře o svú při, beze všech velikých nákladov, beze všech daróv, poct a alafancóv, kterýchž žádný český sudce nechce brati; a takové pocty a dary, by pak bohatý přieliš byli, za hanbu a za neslušnost, za potupu a za podezřenie sobě kmetové 110 a sudce zemští pokládají. (A ještě by spěšnější konec o své pře lidé brali, kdyby kmetové a sudce zemští VKskú Mstí, a úředníky zemskými najvyššími [pány i rytieřstvem] k tomu držáni byli, aby pilně pře slyšeti a déle na sudě sedati a raněje súditi ráčili, stranných a nepóhonných pří, kteréž vedle práva115 slyšány býti nemají, mezi pohonné nevkládajíce. Kterúž věc těžce mnozí nesú; neb ti, kteříž právem živi jsú a vedle práva sly-šáni býti mají, náklady na to veliké a útraty vně činiece a doma skrze opustenie hospodářství svých na tom škody nemalé nesúce, k slyšení přijíti nemohu, než spravedlnost jich skrze odtaho-120 vánie súdu jim se prodlévá, a těm ježto po právě nejdú, nákladov a útrat, škod žádných vně ani doma neberú, hned se slyšenie, jakž brzo zavolají, |)eze všech póhonóv i Častých jiezd dává). — Nenie také potřebie k súdóm českým ani doktora, ani řečníka [vymlúvače] zvláštnieho, poněvadž té svobody jest země česká, že 126 každý před každým sudem českým a zvláště před zemským sám svú při móž vésti a sám za sebe beze všech doktorov (kteříž také, by pak k tomu dobyti byli, málo by zemským právóm rozuměli) a beze všech rečníkov [vymlúvačóvj zvláštních mluviti 8 I. Předmluva. i3o móže, žalovati, odpoviedati, a proti každému sebe i spravedlnosti své brániti, i na každém jí dobývati, tak chudý jako bohatý, žena jako muž. O těch právieeh země české jsem psáti umínil, ne tak jakobych je ustanovovali anebo vynášeti chtěl (viem na koho i3& to slušie), ale vynesená a dávno ustanovená od kniežat a králóv českých prvních i potomních a zvláště od YMsti Kské a potom od súdcí všie země české po dskách a po náleziech panských na rózno a rozdielne položená, shledati a v hromadu krátce sebrati, má mysl všecka [mój úmysl všecken], všecka má práce no jest; aby jeden každý, ktož co při sudech nebo při dskách činiti má, mohl snadně v nich k užitku svému, což by jemu potřebie bylo, iiadjíti, a uajda se poněkud spraviti, a sobě i přátelóm svým i jiným lidem rozličným radu dáti. Kdež já z sebe nic bez dôvodu světlého psáti nebudu, než všecko, což tuto o právieeh na v těchto knihách spiši, nebo dskami, nebo nálezy VMsti Kské a panskými, starými i novými, obecními neb zvláštními, nebo obyčejem a zvyklostí, kteráž za právo jest [všudy se drží], bude moci ukázáno a dovedeno býti; jinak jistého nic, nic stálého nemohlo by lidem k užitku a jistotě, než k škodě a k neužitečnému íí>o troštu sepsáno býti, poněvadž by jim to, po čemž by šli, zóstati a plátno býti nemohlo. Dlúho jsem očekávaje meškal, zdali by kto tu práci na sebe vzieti chtěl, ješto by to mne rozumnej e mohl vyhledati, potřebněje sebrati, výmluvněje i příhoduěje vypsati. Ale žádného 155 se dočekati nemoha (neb každý sobě raděje než obci živ jest, a svého všickni hledie, obecnieho ne každému se chce) k tomu jsem svú mysl obrátil, abych to na se vzal, čemuž se téměř každý vyhýbá, a někdy sebe i svého užitku zapomena a odlože, o to abych myslil, což by ač ne všem obecně, ale snad mnohým i«u [některým] zvláštně mohlo nynie i potomně služiti; vinu všetečnosti chtě raděje podstúpiti, než toho, což by mnohým vóbec k užitku slúžilo, tak nechati a mlčeniem jako jiní pominuti, aby lidé dobří, práv a desk zemských i dvorských nesvědomí, od chytrých skrze jich vtipnost a svú neumělost ke škodám roz- 165 ličným, v nebezpečenství cti, zbožie i statku svého přivedeni tak lehce býti nemohli; a zvláště časóv těchto, kdež se jest všeliká lest, neupřienmost, závist, nevěra s úklady a se všemi nepravostmi I. Předmluva. 9 všudy po všem světě široce rozlila — i v Čechách se jie*nenedo-stává — a také na ty, ježto od lidí z peněz mluvie a lidem z peněz, z poct, z daróv velikých a úplatkov a z rozličných alafaucóv no rádie (kterýchž se za našie paměti dosti nacházie,) aby statkóv svých neutráceli; moha každý, ktožby co v súdu nebo u desk měl činiti, doma o to snadně poněkud a beze všech úplatkov radu vzieti, čehož u rečníkov [vymlúvačóv] nákladně hledá. Neb což na mně jest, chtěl bych rád těmito knihami a tiemto 1/5 mým úsiliem netoliko dobrým, ale také i zlým a nepřátelům svýní dobře poslúžiti (neb nic tak dobře dobrému neslušie, jako žádnému neškodit! a komužkoli móž, dobře činiti; tiem člověk naj větší věci podoben učiněn bývá, když dobrým i zlým jednostajně prospieva). Kterýž mój úmysl jest, obojím dobře poslúžiti, zlým iso jako dobrým: Dobrým, aby cti, zbožie, dědictvie, peněz i všech spravedlností svých uměli i brániti proti nepravým, i na jiných, ktožby jim co bezprávně odjali, svého dobývati a všeliký úklad a moc, jim od hrdých nebo od bláznov učinenú, k opravě při-vesti a se úkladom i moci jich právem nebo mocí rovnú brá-105 niti, a na j prvé vdov a sirotko v (kterýmž j srny všickni z přirozenie i z viery pravé křesťanské obecně zavázáni dobře činiti a jich proti nepravým všem brániti, a nikdyž v potřebách je neopúštěti) a potom všech jiných chudých i nevinných, kteříž sobě sami ani obrany ani rady dáti nemohu. Zlým pak, kteříž k své chytré iw a zlé lsti, dobrým škodné, práva dobrá zle sobě na pomoc za obranu berú, lest právóm rozličně Činiece, aby, poznajíce, že (jhytrosti jich dobří rozumějí a jich úklady před právem aneb sudem odkryjí, o to se pokúšeti nesměli, aby spravedlnosti nemajíce, chytrostí skrze pomoc práv sprostné a dobré lidi 193 o statky jich, o čest i hrdla, a zvláště vdovy a sirotky pripra-vovati nechtěli; znajíce, že ne na ty, na kteréž chtie, ale na se, na kteréž nechtie, i škodu i hanbu a někdy i. pomstu uvedú. Neb uenie malá hanba [lehkost], na súdu zemském spravedlivě a vedle práva odsúzenu býti a křivu zóstati, a zvláště tomu, 200 ktož pohánie; ani škoda lehká, poněvadž tomu. kohož jest tak o statek anebo jinak oč sobě k voli připraviti chtěl, když bude odsúzen, škody všecky i všeliká přečiněnie slovy, skutkem, řečí nebo mocí učiněná s hanbu napravovati musí. A tak tudy má práce bude moci i zlým k užitku přijíti, že se i škod 205 Digitized by Google 10 I. Předmluva. i lehkostí uvarují, když se o to pokúšeti nebudú, což by jim netoliko zóstati nemohlo, ale také by jim jistu škodu s lehkostí a s potupu i s posměchem přivesti mohlo. Kterýchžto knih, poněvadž pro užitečné dobré mnohým ne- 210 spániem, rozličným úsiliem,' častým myšleniem, čteniem desk a nálezóv starých ustavičným pracně jsú složeny, žádnému jsem nechtěl nadepsati a jich titule dáti než VKské Msti, pánu země této i .svému naj milostivej Šímu, aby což pro užitek obecný mnohých psáno jest, žádnému nebylo jednomu, zvláštnie osobě, 2i5 připsáno, ani k jednomu obráceno, co se široce k užitku mnohých vztahuje, než k.tomu, ktož těmi všemi vládne a všecko v zemi české též jako i v uherské i v jiných zemiech mnohých spravedlivě, mocně a pokojně spravuje; a tudy úmysl moj ode všech aby poznán byl, že jsem toho pro žádné daróv očekáváme, pro 220 žádné odplaty ani pro chlubenie mrzké na se nevzal, ani abych se komu jinému chtěl zachovati kromě VMsti Kské, než abych mnohým anebo všem, což na mně jest, vóbec užitečně poslúžil. Od kterýchž ani daróv ani větrné a padlé chvály nežádám; odplata mého úsilie Bóh a Slovo vtělené, a všech jestli že kterým 225 dobře poslúžim, buď vděčnost. Naposledy každého ktož tyto knihy čisti bude, prosím, aby ne prvé súdil než přečte; ale každý ktož je čte, přečti, a tak teprv nebo chval nebo utrhaj. V kterýchžto jestli že má práce užitečná nenie, vole jistě jest chvalitebná; neb u velikých věcech i na samém 230 chtění dosti jest, by k žádnému skutku nepřišlo. Kdež jestli že jsem já k té dostatečnosti, kteráž by na to slušela, nepřivedl, ale rozumnějším a výmluvnějším aby o tom potřebněje a dokonaleje psali anebo psáti mohli, příčinu jsem k tomu nemalú dal, aby ten komuž se mé toto psánie líbiti nebude, sám lépe, užitečněje 235 a potřebněje o tom i výmluvněje vypsal a to což mnú učiněno jest, k své pomoci přijal. Ale pro snadnějšie nalezenie což by komu potřebie bylo, aby tesknost i těžkost čtení všech celých knih odehnána byla, předložil jsem nápis dvojí: Jeden obecný, co se v kterých 240 knihách spolkem nalézá a zavierá, druhý zvláštní, o čem se v každých knihách rozdielne píše, aby každý čehož by hledal, snadně po těch nápisiech k potřebě své mohl najiti.