Odofredus: Lectura super Digesto novo
V pasti. V tomto zákoně je rozebírán pěkný případ. Dáš past na nějaké místo, divočák se do pasti chytí
a nemůže se z ní vyprostit. Ty jsi byl doma a nevěděls to. Já jsem na místo dorazil a divočáka jsem
našel a odvlekl jsem ho. Ale nabízejí se tři otázky: Zaprvé, zdali mám být odsouzen za zmocnění se
divočáka a být tak zavázán z krádeže, nebo zda nemám být odsouzen, neboť nebyl tvým a protože
nebyl součástí tvého majetku, stal se mým a nemohu být odsouzen za krádež. Zadruhé: Je otázka, zda
divočák přestává být tvým, pokud byl tvým předtím, než jsem jej pustil zpět na svobodu do lesa. Zatřetí:
Když divočák přestane být tvůj, zda máš nějakou žalobu.
Pan Pomponius chce rozhodnout případ a - vznášeje se v oblacích - rozlišuje: Byla-li past umístěna na
veřejném prostranství, zdá se, že divočák za všech okolností náleží tomu, kdo se jej zmocní okupací.
Pokud byla umístěna na soukromém místě, vypadá to, že rozlišuje, zda na pozemku tvém, nebo cizím.
Je-li na tvém pozemku, buď vlastník pasti chytil divočáka tak, že se z něj zvíře nemůže vyprostit, a pak
není divočák tvůj, jinak patří tobě. Nicméně, cokoliv by řekl Pomponius, právník, který zákon vytvořil a
rozhodl tuto otázku, říká následující: Pokud se divočák stal tvým a já ti ho vzal, mám být za to
odsouzen. Je proto dána proti mě žaloba in factum na vrácení divočáka, nebo na jeho hodnotu. A tak v
jiném případě, jsme-li na lodi, která není přetížená, a jedna osoba odhodí do vody číši, která patří jiné
osobě, bude dána žaloba in factum.
(glosy k různým částem textu)
Ale já se o tom táži na dvě věci. Jak má být chápáno, že "se něco stalo mým"? Jistě, v tom smyslu, jak
praví Bulgarus: Nastražíš-li past a divočák se do ní chytil, já jsem ho našel a odvedl.
D 41.1.55. (přel. Gvardová)
Do pasti, kterou jsi postavil za účelem lovu, se chytil divočák. Když byl v pasti, vyndal jsem ho z ní a
odnesl. Zdá se, že jsem odnesl tvého divočáka? A jak si myslíš, že byl tvým vlastnictvím, přestane být
tvým vlastnictvím, anebo zůstane v tvém vlastnictví, když ho vysvobodím a nechám odejít do lesa? Dále
se ptám, jakou žalobu můžeš proti mně použít, když přestane být tvým vlastnictvím, nebo je náhodou
dána actio in factum? On odpovídá: zkoumejme, zda je rozdíl,když jsem past postavil na veřejném nebo
soukromém pozemku, a když nasoukromém, nebo na mém, nebo cizím, nebo s povolením anebo bez
povolení vlastníka pozemku: kromě toho, zda se divočák tak chytil do pasti, že se nemohl sám
osvobodit, anebo zda by se byl po delším zápase osvobodil. Zásadním hlediskem podle mě je, že když
se dostal do mé moci, stal se mým vlastnictvím. Ale pokud si mého divočáka zase pustil na jeho
přirozenou svobodu, přestane tím být mým vlastnictvím, musí mi náležet actio in factum, jako se také
rozhodlo, když někdo vyhodil pohár někoho z lodi do vody.
A naši předchůdci uvedli, že to si myslel pan Bulgarus. Jednoho dne, když jel na koni do Galerie
(oblast v okolí Bologni?) s nějakým svým studentem, projížděl místem plným prasat a nalezl tam past,
v níž byl chycen divočák. Student chtěl sesednout ze sedla a řekl Bulgarovi, že si divočáka vezme a
uvaří si z něj dobré jídlo. A tehdy mu řekl pan Bulgarus: "Nepravíš správně." Ale student mu odpověděl
takto: "Nevykládal jste tak pasáž o pasti tehdy, když se četla Digesta?" Bulgarus pravil: " Neměním
svůj názor, ale nechci, aby sis divočáka bral, ne proto, že bych se bál rozsudku, ale pro hanbu a
nadávky. Sedláci se rozčílí, budou nás pronásledovat se zbraněmi a zle nás ztlučou."
Jiní chtějí tvrdit něco jiného podle Jana Bassiana a Azona, a tak k tomu píšou: Jestliže jsi nastražil
past, nebo sis chyceného divočáka odnesl, jak to dělají sedláci, když zvíře naleznou a zabijí jej a
nechají ležet, načež se vrátí domů, aby jej později mohli spolu s ostatními sedláky odnést, ten divočák
se stává tvým. Zatímco když se ho zmocní někdo jiný, dopustí se proti tobě krádeže, a proto ti bude z
krádeže zavázán. Pokud ses ale divočáka nezmocnil, neodpovídá z krádeže, jak je uvedeno níže, ale
je proti němu dána žaloba in factum, jako v případě s lodí, o němž jsme se zmínili na konci tohoto
zákona. Pokud navíc divočák může utéci, pak kdokoliv ho z pasti vyprostí, nezmocnil se tvého
divočáka, neboť divočák je věcí ničí, a proto není odpovědný z krádeže, ale lze ho žalovat in factum. A
to je dobrý názor.
Jiní tvrdí, že pokud bys nastražil past, divočák nemohl utéci a ty by sis ho neodnesl, když se ho jiný
zmocnil, stejně odpovídá za krádež. V podobném případě se držba nabývá prostřednictvím jiné osoby,
jak stojí jinde, ale toto není běžně ten případ. Avšak názor Jana a Azona je lepší. Odofredus.