V této části kurzu se dozvíte:

• Jaké jsou základní charakteristiky vnitrostátního práva
  
• Jaké jsou základní charakteristiky mezinárodního práva
• Jaké jsou základní charakteristiky práva Evropské unie 

Doporučený studijní text: 

Nastudujte si v učebnici Úvod do mezinárodního a evropského práva stranu 15 - 20.

Důležité pojmy a schémata:

Právo: soubor pravidel chování, která jsou stanovená a vynutitelná státem.

Vnitrostátní právo: Systém vnitrostátního práva je z hlediska vertikálního hierarchizován  (existuje několik úrovní).

Právní předpisy na jednotlivých úrovních se liší svým označením a stupněm právní síly.      Obecně platí, že předpis nižší právní síly nesmí být v rozporu s předpisem vyšší právní síly.

Z hlediska horizontálního se systém vnitrostátního práva člení na právní odvětví.

Praktické je také rozlišování mezi právem veřejným, které upravuje vztahy mezi státními orgány navzájem nebo mezi státem a jednotlivcem, kdy stát vystupuje jako nositel státní moci a nadřazený subjekt (zejména právo ústavní, správní, trestní) a realizuje svou rozhodovací pravomoc (například vydání povolení, vyměření daně) nebo sankční pravomoc (například posuzování přestupků a trestných činů a stanovení jejich následků ve formě sankce) a právem soukromým, které upravuje vztahy mezi jednotlivci (fyzickými a právnickými osobami) bez přímé účasti státu (zejména právo občanské, obchodní, rodinné, pracovní). Stát do soukromoprávních vztahů zasahuje nepřímo tím, že stanoví určité "mantinely" pro autonomii vůle stran a zasahuje také v případě sporu (například kupní smlouva, pracovní poměr,  

Specifické postavení má právo procesní, které upravuje postup státních orgánů pri uplatňování (vynucování práva). Těmito orgány jsou soudy a správní orgány. Rozlišujeme civilní řízení (věci občanské, rodinné, obchodní, pracovní) správní řízení (řízení před správními orgány) a trestní řízení (řízení ve věcech trestních).

Jednotlivci rozumíme osoby fyzické (lidi) a osoby právnické (společnosti, podniky).

Vnitrostátní právo každého státu je založeno na principu subordinačním, tzn. že jednotlivci jsou podřízení právu, které stát vytváří pomocí svých orgánů. Stát dodržování práva vynucuje - jeho porušování je postihováno různými typy sankcí. Stát sám (v podobě svých orgánů) je také vázán právem, které vytváří.

Působení vnitrostátního práva: , , kterékter

Mezinárodní právo (=mezinárodní právo veřejné):

Státy vystupují v mezinárodních vztazích jako nositelé suverenity, odtud označení mezinárodní právo veřejné. Pojmy mezinárodní právo a mezinárodní právo veřejné jsou synonyma (mezinárodní právo = mezinárodní právo veřejné).

Vztahy mezi státy navzájem jsou upraveny mezinárodním právem. Systém, v němž tyto vztahy existují je mezinárodní společenství.

Subjekty mezinárodního práva jsou státy (členové mezinárodního společenství), mezinárodní organizace, ve zvláštních případech jednotlivec (ochrana lidských práv). Stát je nejvyšší jednotkou, která není nikomu podřízena. Mezinárodní organizace nejsou členským státům nadřízeny, nejsou hierarchicky na vyšším stupni.

Normy mezinárodního práva (mezinárodní obyčeje, mezinárodní smlouvy) jsou vytvářeny státy a jim jsou zároveň určeny. Z toho vyplývá koordinační charakter mezinárodního práva (na rozdíl od subordinačního charakteru práva vnitrostátního). I vynucování dodržování mezinárodního práva obsarávají samy státy - žádná státnům nadřízená autorita neexistuje - tedy státy samy mezinárodní právo vytvářejí, mají ho respektovat a zároveň jeho respektování vynucují.

Příklady pravidel mezinárodního práva:

• zákaz hrozby silou a použití síly ve vzájemných vztazích (kromě stanovených výjimek, jako je např. sebeobrana)
• řešení mezistátních sporů mírovými prostředky (nikoli silou, tedy válkou)
• možnost uzavření dohod o společné obraně (organizace kolektivní bezpečnosti)
• spolupráce mezi státy v nejrůznějších oblastech
  
• pravidla pro uzavírání mezinárodních smluv
• stanovení režimu mořských vod a kosmického prostoru
  
• úprava vzájemných diplomatických a konzulárních styků
• ochrana základních lidských práv a svobod
  
• droustranné vztahy v nejrůznějších oblastech (např. politické a obchodní dohody, dohody o hraničním režimu apod.)
  

Systém mezinárodního práva je autonomní ve vztahu k právu vnitrostátnímu, i když je mezi oběma systémy úzký vztah a interakce. Vztah mezinárodního a vnitrostátního práva je upraven předevšěím vnitrostátním právem. Mezinárodní právo pouze vyžaduje, aby mezinárodně právní závazky státu byly respektovány a naplněny. Způsob a metoda, jakými to jednotlivý stát zajistí, je jeho vlastní věc. To je pak stanoveno především ústavním právem každého státu.

V Ústavě České republiky je uvedeno v čl. 1 odst. 2 pravidlo, že "Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva".

Působení mezinárodního práva veřejného:

Mezinárodní právo soukromé:

Mezinárodní právo soukromé upravuje vztahy mezi jednotlivci různých států v oslasti soukromoprávní (např. mezinárodní kupní smlouva mezi českou a rakouskou obchodní společností, způsobilost k uzavření manželství s cizincem v České republice apod. Navzdory zavádějícímu (ale tradičnímu) označení není mezinárodní právo veřejné právem mezinárodním, ale je odvětvím práva vnitrostátního. Základním právním předpisem je zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, který určuje, právo kterého státu (tj. které vnitrostátní právo) je pro daný právní vztah rozhodné. Pravidla mezinárodního práva soukromého jsou obsažena také v právu Evropské unie a v četných mezinárodních smlouvách, které dopadají na jednotlivce (unifikace vnitrostátních právních pravidel cestou mezinárodních smluv). V oblasti veřejného práva (např. správního nebo trestního) analogický problém nevzniká, neboť se vždy aplikuje právo toho státu, který je účastníkem daného právního vztahu.

Právo Evropské unie (dříve také komunitární právo, právo Společenství):

Dnešní Evropská unie, tedy mezinárodní organizace, nahradila 1. 12. 2009 původní Evropské společenství s jeho vlasním práve, zvaným "komunitární". Dnes existuje jednotné právo unijní. Evropská unie a vedle ní působící EURATOM nejsou klasické mezinárodní organizace, ale mají do určité míry nadstátní charakter. Evropská unie je nadřazena členským státům vo oblastech své věcné působnosti. Jedná se v mezinárodních vztazích o naprostou zvláštnost a výjimku. Evropská unie se tak diametrálně liší od klasických mezinárodních organizací, které nejsou členským státům nadřazeny. 

Členské státy se dobrovolně vztady ve prospěch Evropské unie části svých svrchovaných pravomocí, a v tomto směru jsou tak Evropské unii podřízeny (např. povinné uplaňování základní sazby DPH na stravovací služby, pro výstavbu bytů apod., i když s tím Česká republika nesouhlasí). Proto právo Evropské unie není součástí mezinárodního práva, ale je samostatným právním systémem. Prová Evropské unie se na rozdíl od mezinárodního práva v některých případech běžně bez dalšího vztahuje i na jednotlivce. 

Nástrojem podřízenosti je unijní právo, které má subordinační charakter podobně jako právo vnitrostátní. Subordinace dopadá nejen na členské státy, ale i na jednotlivce (avšak jen ve vymezených oblastech, v nichž členské státy přenesly své pravomoci na Evropskou unii).

Členské státy tak mají v určitém smyslu omezenou suverenitu a nejsou si ani rovny, neboť v orgánech Evropské unie mají větší vliv na rozhodování větší státy (vliv je odstupňován podle velikosti státu).

Působení práva Evropské unie:

Shrnutí - přehledové schéma:

Vztahy upravené vnitrostátnímm právem, mezinárodním práve, právem Evropské unie a mezinárodním právem soukromým (čáry horizontální znázorňují koordinační charakter těchto vztahů, čáry vedoucí svisle či šikmo shora dolů jejich subordinační charakter).

Zopakujte si:

1. Charakterizujte vnitrostátní právo 
2. Charakterizujte princip subordinace 
3. Charakterizujte koordinační charakter mezinárodního práva
4. Jaké znáte subjekty mezinárodního práva?
   
5. Vyjmenujte příklady pravidel mezinárodního práva 
6. Charakterizujte mezinárodní právo soukromé 
7. Charakterizujte unijní právo