Virtualita a virtualizace - Radim Polčák
Virtualizaci tradičně v právu provází otázka po podobnostech či rozdílech mezi fyzickou a virtuální formou různých pro právo relevantních fenoménů. Typicky se ptáme po tom, zda a jaký je z pohledu platného práva rozdíl například mezi listinou a elektronickým dokumentem nebo mezi urážkou v hospodě a na internetu.
Samotnou virtualizaci lze charakterizovat jako změnu formy nějakého fenoménu při současném zachování jeho podstaty. Jedná se o jev, s nímž filozofie pracuje již od antiky a který je závislý na míře a charakteru formalizace toho, co je pro člověka z nějakého důvodu důležité (a tím pádem se to stává i předmětem subsumpčních podmínek právních pravidel).
Fenomén, který nemá konkrétní pozitivní formu, například spravedlnost nebo přátelství, nelze vitualizovat, resp. o jeho virtualizaci nemá smysl uvažovat. Vše ostatní, co svoji pozitivní formu má, virtualizovat lze.
Počítače poskytly virtualizaci dosud nevídané možnosti, neboť jejich prostřednictvím lze vytvářet celá virtuální prostředí, jejichž komplexita si již dnes nezadá s fyzickým světem. V návaznosti na charakteru příslušného prostředí pak můžeme sledovat bezprecedentně rychlou a důkladnou virtualizaci prakticky všeho, co je pro dnešního člověka důležité.
Podstatu virtuality a virtualizace shrnuje v krátkém rozhovoru na linku dole kanadsko-francouzský filozof Pierre Lévy (u nás se proslavil především knihou Kyberkultura, která byla přeložena do češtiny). Jeho kniha Becoming Vritual je jedním ze základních pramenů ke studiu virtuality nejen v právu.
Problém virtualizace demonstruje šanghajský případ z roku 2005, který se pro svoji brutální ilustrativnost dostal po celém světě do učebnic práva informačních technologií. Šlo v něm o chlapce jménem Qiu Chengwei, který vyhrál v RPG hře Legend of Mir 3 zázračný meč a na naléhání jej ve hře půjčil svému kamarádovi Zhu Caoyuanovi. Když měl Zhu meč vrátit, ukázalo se, že jej mezitím prodal v online aukci za cenu 7200 juanů (téměř 25 tis. CZK). Qiu byl extrémně frustrovaný nejen kvůli peněžní hodnotě meče, ale především proto, že tato ztráta významně ovlivnila jeho postavení ve hře.
Druhá jmenovaná újma se může zdát jako nepodstatná drobnost, ale pro Qiuův osobní život šlo o věc zásadní důležitosti. Vypravil se tedy s touto nezanedbatelnou finanční i silnou osobní újmou na policii. Ta však jeho případ odmítla řešit s tím, že virtuální meč není reálným majetkem a tím pádem se vlastně z pohledu práva nic nestalo. Qiu šel s nepořízenou domů, vzal nůž a Zhua zavraždil.
Tento případ samozřejmě nemá parametry Shakespearova Kupce benátského, ale dobře demonstruje, že přes virtualizovaný charakter meče a celého herního prostředí zde na jedné straně existuje reálná škoda na majetku i reálná frustrace z osobnostní újmy, ale na straně druhé zde stát nenašel motivaci ani nástroj, jímž by tyto reálné defekty dokázal saturovat.
Argument, že Qiu se na polici domáhal plnění ze společenské smlouvy a jeho strašný čin tak byl mj. i důsledkem rezignace státu na jeho obecnou povinnost chránit oprávněný zájem člověka, trestní soud nevyslyšel a Qiu dostal nejprve trest smrti, který byl později změněn na doživotí. Vražda je v tomto případě samozřejmě projevem patologie, ale nabízí se přinejmenším spekulace v tom smyslu, zda by k ní došlo i tehdy, pokud by policisté alespoň byli předstírali zájem a věc s Qiuem sepsali.
Otázka virtualizace není důležitá jen pro dílčí úvahy o dopadu právních norem na různé druhy věcí nebo jiných sekundárních objektů právních vztahů, ale promítá se i do samotné otázky platnosti práva na internetu. Na semináři budeme mimo jiné diskutovat také o Deklaraci nezávislosti kyberprostoru, jejímž autorem byl John Perry Barlow a která svého času získala velkou popularitu. Její základní myšlenka spočívá v tom, že míra virtualizace života na internetu je tak zásadní, že kvůli ní ztrácí platnost společenská smlouva, z níž v demokratickém právním státě dovozujeme samotnou platnost práva. Barlow doslova napsal (výběr z textu - překlad RP):
„Nemáme vládu ani po žádné netoužíme. Mluvím k Vám tedy z pozice autority ne větší, než jakou má sama Svoboda. Vyhlašuji, že globální společenství, jež budujeme, nezávisí na tyranii a zákazech, kterými jste nás svázali. Nemáte morální právo nás řídit a nemáte ani nástroje, kterých bychom se museli bát.
Pojmy Vašeho práva jako vlastnictví, vyjadřování, subjektivita, pohyb nebo okolnosti, se na nás nevztahují. Všechny jsou založeny na hmotné podstatě a zde žádná hmotná podstata není.
Vaše rostoucí nepřátelské a koloniální snahy nás staví to stejné role, jakou měli i v minulosti ti, kteří toužili po svobodě, sebeurčení a kteří se rozhodli odmítnout formální autority. Nedáváte nám jinou možnost než vyhlásit naše virtuální identity nezávislými na Vaší vládě i přes to, že naše těla jí i nadále podléhají. Naše myšlenky však nikdo omezovat nebude, neboť je rozprostřeme po celé planetě.“
Na různých případech si ukážeme, že Barlowovy argumenty už ve světle aktuálních zkušeností nejsou povětšinou relevantní. Virtualizace jednoho z faktorů působnosti práva, tj. místa, však má i dnes na otázku faktické existence práva zásadní význam. Na semináři se tedy v této souvislosti podíváme na některé případy, které se dotýkají otázky tzv. internetové jurisdikce.
Zájemci o hlubší studium problematiky teritoriality práva na internetu mohou sáhnout například po monografii Terezy Kyselovské a Pavla Koukala, která v tomto kontextu rozebírá otázky ochrany duševního vlastnictví.
Alternativní koncepci působnosti práva na internetu nabízí následující monografie Radima Polčáka a Dana Svantessona (na této koncepci je založeno několik moderních řešení působnosti právních předpisů například v oblasti trestního práva procesního):