Digitalizace veřejné správy

Domácí příprava před přednáškou

V rámci Vaší domácí přípravy před konáním přímé výuky na přednášce si prosím projděte studijní text, výuková videa a přiložené materiály.


Studijní texty

Před konáním přednášky si prosím projděte učební text včetně literatury, která téma představuje. 


Elektronický dokument a související nástroje:

Nejprve se budeme zabývat výkladem pojmu elektronický dokument a jeho zakotvení v nařízení eIDAS (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES).

Elektronický dokument reprezentuje "jakýkoli obsah uchovávaný v elektronické podobě, zejména jako text nebo zvuková, vizuální nebo audiovizuální nahrávka" (čl. 3 bod 35) nařízení eIDAS.

"Elektronickému dokumentu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu." (čl. 46 nařízení eIDAS)

Elektronický podpis jako nástroj, požadavky na něj kladené a související právní úprava úzce souvisí obecně s nakládáním s elektronickými dokumenty, jejich autenticitou a celkově s poskytnutím adekvátního nástroje pro potřeby elektronického právního jednání. Zásadní jeho vlastností, která by měla být poskytnuta i v elektronickém prostředí je umožnit (s určitou mírou spolehlivosti) identifikaci podepisující osoby, vytvoření podpisu jako projev vůle jednající osoby a rovněž související odpovědnostní režim podepisující osoby.

Historicky byla právní úprava týkající se elektronického podpisu v České republice obsažena v zákoně zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), který vznikal paralelně s evropskou směrnicí o elektronickém podpisu. Český zákon nicméně již v tu dobu odpovídal evropské úpravě (směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy) a nadto upravoval celou řadu dalších služeb vytvářejících důvěru, kterými byly zejména elektronická značka a elektronické časové razítko, které byly na evropské úrovni regulovány až s odstupem času. Těm se budeme detailněji věnovat na přednášce. 

V současné chvíli je problematika týkající se elektronického dokumentu (a dále samozřejmě také elektronického podpisu, pečetí či časových razítek) regulována nařízením eIDAS.

Nařízení eIDAS je, co se týče podpisů, doplněno na národní úrovni zákonem č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „ZSVD“).

Elektronické podpisy lze dle nařízení eIDAS rozdělit de iure do tří kategorií dle úrovně důvěry, v rámci české právní úpravy je pak specificky zavedena čtvrtá:

  1. "Prostý" elektronický podpis: "data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání" (čl. 3 bod 10) eIDAS)
  2. Zaručený elektronický podpis, který musí splňovat následující požadavky: "a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat." (čl. 26 nařízení eIDAS)
  3. Kvalifikovaný elektronický podpis: "zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy"  (čl. 3 bod 12) nařízení eIDAS)
  4. Uznávaný elektronický podpis: "Uznávaným elektronickým podpisem se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis." (§ 6 odst. 2 ZSVD)

Budeme se ale zabývat také dalšími nástroji (respektive službami vytvářejícími důvěru):

  1. Elektronická pečeť: jedná se o "data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena s cílem zaručit jejich původ a integritu" (čl. 3 bod 25) nařízení eIDAS)
  2. Elektronické časové razítko: jedná se o "data v elektronické podobě, která spojují jiná data v elektronické podobě s určitým okamžikem a prokazují, že tato jiná data existovala v daném okamžiku"  (čl. 3 bod 33) nařízení eIDAS)

Datové schránky jsou ryze českým nástrojem, byly primárně zavedeny pro zefektivnění komunikace s orgány veřejné moci. Umožňuje ale komunikaci i mezi soukromými subjekty. Právní úprava této problematiky je obsažena v zákoně č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, a je zřizována kromě orgánů veřejné správy také bezplatně právnickým osobám, fyzickým osobám a fyzickým osobám podnikajícím. Orgánům veřejné správy, právnickým osobám, ale i některým dalším subjektům (advokáti, auditoři, daňoví poradci, insolvenční správci, znalci apod.) je zřizována povinně vždy (poté, co jsou zapsání do příslušného rejstříku či registru), tyto jí primárně musí využívat pro veškerou komunikaci, kde je jedním ze subjektů orgán veřejné správy. Fyzickým osobám a fyzickým osobám podnikajícím je pak zřizována nyní na jejich žádost (od 1. 1. 2023 tomu bude jinak).

Datová schránka je zřízena předem určenému subjektu, jejímž prostřednictvím tento subjekt provádí úkony, které jsou jednoznačně svázány s fyzickou osobou, která je provedla. Nadto je explicitně stanovena fikce podpisu, tedy úkon učiněný prostřednictvím konkrétní fyzické osoby (ať už jednající za právnickou osobu či jako fyzická osoba atp.) je nutno považovat za „úkon učiněný písemně a podepsaný“ (§ 18/2 ZoEÚ). Daná osoba tak nemusí disponovat kvalifikovaným certifikátem pro podepisování. Kromě toho je pak v rámci zefektivnění komunikace ve veřejné správě dána povinnost všem orgánům veřejné správy primárně doručovat do datových schránek adresátů. To znamená, že pokud má daný subjekt zřízenou datovou schránku, musí být primárně doručováno právě do této datové schránky; takové doručení „má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou“ (§17/6 ZoEÚ).

Nedílnou součástí nakládání s elektronickým dokumentem v delším časovém rámci je archivace. Ta představuje zásadní prvek nakládání s elektronickými dokumenty a primárně je zakotvena v zákoně č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Je nezpochybnitelné, že v průběhu času obecně může docházet ke ztrátě vypovídací hodnoty dokumentu. Obdobně, jako je tomu v případě dokumentů v „papírové“ podobě, je nutno i v případě elektronických dokumentů vnímat rizika spojená s čitelností datových formátů v průběhu času, s degradací hmotného nosiče a zejména rizika související s omezením platnosti zabezpečovacích prvků.

Autorizovaná konverze dokumentů pak vede k k zachování integrity dokumentu a jeho spolehlivosti v případě změny jeho formy (typicky z listinné na elektronickou či naopak) a zajišťuje tak vzájemnou ‚kompatibilitu‘, integritu dat a využitelnost těchto dvou forem. Pro spolehlivý přechod z jedné formy na druhou tak byl v rámci české právní úpravy zaveden nástroj autorizované konverze dokumentů, který je zakotven v § 22 a násl. zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Autorizovanou konverzí se rozumí "úplné převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě nebo datovém souboru  … způsobem zajišťujícím shodu obsahu těchto dokumentů a připojení doložky o provedení konverze …, nebo úplné převedení dokumentu obsaženého v datové zprávě do dokumentu v listinné podobě způsobem zajišťujícím shodu obsahu těchto dokumentů a připojení doložky."

Související právní předpisy: 


eGovernment

eGovernment obecně označuje využívání prostředků informačních a komunikačních technologií pro moderní a efektivní veřejnou správu. V některých kontextech se tento pojem vyskytuje v užším slova smyslu, jako využívání internetu pro správu a vyřizování agend veřejné správy, my jej však chápeme v širším kontextu. Tradičně jsou do oblasti eGovernmentu řazeny tři základní oblasti:

  • elektronická administrace (eAdministration): zefektivňuje interní procesy jednotlivých úřadů; propojování jednotlivých resortních doposud nezávislých agend
  • elektronická komunikace s úřadem (eServices used by eCitizens): usnadňuje jak pasivní komunikaci směrem od úřadu k občanovi, tak i aktivní komunikaci mezi občanem a úřadem (zde vyžaduje jednoznačnou identifikaci a autentifikaci eObčana)

V roce 2015 Vláda vydala usnesení č. 889/2015, ve kterém mimo jiné bere na vědomí hodnocení stavu eGovernmentu v ČR. Toto hodnocení velice důkladně pojmenovalo nedostatky, které je třeba pro efektivnější fungování eGovernmentu překonat (jde od přílohu č. 1, velice doporučuji k přečtení, byť jde již o starší dokument). V návaznosti na uvedenou iniciativu došlo k novele zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a k rozšíření pravomocí Ministerstva vnitra, konkrétně jeho Odboru hlavního architekta eGovernmentu, který zajišťuje standardizační činnost v rámci ISVS. V této oblasti je pak zásadním dokumentem , která stanovuje cíle České republiky v oblasti informačních systémů veřejné správy a obecné principy pořizování, vytváření, správy a provozování informačních systémů veřejné správy v ČR na období 5 let. Orgány veřejné správy pak vytváří své vlastní informační koncepce, které musí být v souladu s IKČR.

Pokud bychom měli jmenovat v českém kontextu tři nejzásadnější úspěchy na poli eGovernmentu pak by zřejmě šlo o Czech Point, který výrazně usnadnil přístup veřejnosti ke službám veřejné správy, systém datových schránek, který zásadně zjednodušil a umožnil zaručenou elektronickou komunikaci jak s orgány veřejné správy, tak nově od ledna 2022 i v rámci soukromého sektoru, a konečně systém základních registrů, který tvoří „mozek“ českého eGovernmentu (více o základních registrech viz webová prezentace Správy základních registrů). Jako čtvrtý, bonusový, úspěch můžeme uvést nový portál občana.
Na úrovni EU je možné upozornit zejména na nové datové iniciativy, které byly formulovány v Evropské datové strategii.

Během hodiny se zaměříme zejména na aktuální a chystanou úpravu datových toků ve veřejné správě.

eJustice

eJustice je specifickou podmnožinou eGovernmentu. Jako taková souvisí s digitalizací postupů, procesů a nakládání s dokumenty v rámci soudnictví. Obecně je ale historicky velmi problematický přístup k uchopení elektronizace justice nekoncepčnost uchopení celé problematiky je patrná již z jednotlivých strategií (Strategie realizace Smart Administration v období 2007-2015 je dostupná zde), kdy původně stanovená snaha o elektronizaci spisů a podpora komunikace mezi soudy byla vyhodnocena jako neúspěšná. Chybějící koncepce se projevila v tom, že elektronizace nebyla nadále uvedena jako samostatný cíl, ale byla zahrnuta pod obecnější problematiku eGovernmentu a snahy o její další úpravu byly zakotveny v Resortní strategii pro rozvoj eJustice (dostupná zde). Obsáhlé statistiky svědčící o problematickém přístupu k eJustici v České republice jsou dostupné zde. 

Základní oblasti, které eJustice řeší se dělí následovně: 

  • Vnější komunikace se stranami; 
  • Vnější komunikace s veřejností;
  • Vnitřní komunikace v rámci soudnictví; 
  • Vnitřní komunikace v rámci rezortu.

Nebudeme ovšem detailně rozebírat všechny tyto oblasti, uvedeme v rámci výuky několik konkrétních příkladů a situací. 

Strategie koordinované a komplexní digitalizace České republiky 2018+: koncepce pro digitalizaci veřejné správy celkově - najdete ale zmínky o digitalizaci justice? Materiál je dostupný zde. 

Doporučujeme prostudovat portál evropské justice pro seznámení se s odlišnými přístupy v jiných členských státech. Portál je dostupný zde. 

Centrální portál pro přístup k eJustici je dostupný zde. 

Právní úprava dílčích otázek je poměrně fragmentovaná, z pohledu občana se ale jedná typicky o právní úpravu uvedenou u problematiky elektronických dokumentů. Zásadním je ale rovněž zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, který představuje základní koncepci pro realizaci digitalizace přístupu občana k veřejným službám online. 


Literatura

Kapitola 5. Elektronické dokumenty. In: POLČÁK, Radim a kol. Právo informačních technologií. Praha: Woltes Kluwer, 2018, 565 s. ISBN 9788075980458

JEDLIČKA, Karel et al. Principy eGovernmentu. Ostrava: Západočeská univerzita v Plzni, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2016, 10s.

KASL, František. Některé problematické aspekty současného vývoje eJustice. Správní právo, 2018, č. 4-5,
s. 268-278. ISSN 01396005. S. 269.


Výuková videa

Ve výukových videích máte stručný výklad k:

Video 1 - Elektronické dokumenty

Elektronické dokumenty


Video 2 - eGovernment

eGovernment

Video 3 - eJustice

eJustice

Video zaměřené na elektronické dokumenty představuje základní stavební kameny pro elektronizaci veřejné správy (je také nejobsáhlejší), videa na eGovernment/eJustici pak představují základní aspekty a to, co budeme probírat v těchto specifických oblastech. 

Předchozí
Následující