Ústavní právo II, podzim, Z. Koudelka

Týden 2

Soudnictví

Diskusní témata: Organizace soudnictví – organizační a funkční hledisko. Kasace a apelace. Laický prvek v soudnictví.

Judikatura: Kauza Lukáš Nečesaný - byl odsouzen za pokus vraždy Krajským soudem v Hradci Králové, což potvrdil odvolací Vrchní soud v Praze (senát soudce Jiřího Lněničky). Následně byly rozsudky Nejvyšším soudem zrušeny. Znovu byl odsouzen krajským i vrchním soudem a znovu byl rozsudek zrušen Nejvyšším soudem a ten přikázal změnu soudního senátu na krajském soudu. Pak byl Nečesaný již krajským soudem zproštěn obžaloby v souladu s názorem Nejvyššího soudu, ale tento rozsudek byl zrušen vrchním soudem usnesením z 28. 11. 2018, 8 To 68/2018, (válka soudů) a znovu přikázána změna soudce. Proti tomu podal ústavní stížnost Ústavnímu soudu, který změnu soudce zamítl a zrušil rozhodnutí vrchního soudu nálezem z 5. 2. 2018, IV.ÚS 4091/18. Pak již vrchní soud potvrdil zproštění obžaloby ve výroku, ale v odůvodnění uznal Nečasného prakticky vinným, proti čemuž podal ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením z 18. 9. 2020, III. ÚS 1398/19. Nečesaný byl ve vazbě a vězení asi 2 roky, nemohl odmaturovat a v důsledku medializace procesu si změnil jméno. Domáhal se odškodnění 18,8 milionů Kč. Ministerstvo spravedlnosti uznalo 1,2 milionů Kč (1 500 Kč za den ve vězení svobodný, 2 000 Kč za den, kdy již byl ženatý, 1 500 Kč za nezákonné stíhání měsíčně). Následně Obvodní soud pro Prahu 2 dalších 1 700 000 Kč.  I tak však advokát Nečesaného Michal Pokorný ocenil soudní výrok slovy: „Vykročení z rámců nastavených judikaturou Nejvyššího soudu.“ (Soud přiznal Nečesanému 1,7 milionu Kč za nezákonné stíhání kvůli útoku na kadeřnici, Česká justice.cz 17. 10. 2022).

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z 25. 6. 2020, 44151/12 (Robert Tempel): Procesní postup uplatněný odvolacím Vrchním soudem v Praze (senát Jiřího Lněničky) v této věci, kdy vrátil 4x zrušil zprošťující rozsudek KS Plzeň a vrátil to zpět a pak předal do KS Praha, který následně Tempela odsoudil, mohl vést v důsledku k tomu, že soud I. stupně považoval rozhodnutí o stěžovatelově vině za jediné možné rozhodnutí, jež odvolací soud akceptuje a řízení se jím ukončí. Sled událostí v tomto případu významně svědčí o selhání justice, jímž utrpěla celková spravedlivost řízení. Nález Ústavního soudu ze 7. 10. 2021, II.ÚS 2148/21 (nepropuštění po zrušení trestu doživotí).

Nález Ústavního soudu nálezu z 14. 3. 2017, I.ÚS 564/17 (Jana Nečasová).

Doporučená literatura: Kateřina Frumarová, Tomáš Grygar, Zdeněk Koudelka, Lukáš Potěšil, Olga Pouperová, Radovan Suchánek, Martin Škurek: Správní soudnictví. Leges Praha 2022.

Zdeněk Koudelka: Přísedící a právo na zákonného soudce, Právo a bezpečnost 2/2016, ISSN 2336-5323, s. 119-131.

Další právní předpisy: Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Soudní řád správní č. 150/2002 Sb.