Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz [Právní rozhledy 13-14/2021, s. 457] PŘIMĚŘENÉ SNÍŽENÍ CENY JAKO PROSTŘEDEK NÁPRAVY NARUŠENÉ SUBJEKTIVNÍ EKVIVALENCE Přiměřené snížení ceny (sleva z ceny) představuje univerzální právo z vadného plnění. Převládající názor komentářové literatury je dogmaticky uchopuje jako relutární náhradu škody, oproti tomu rozhodovací praxe jako moderační nástroj. Který z těchto přístupů lépe nachází oporu v  hodnotových rozhodnutích zákonodárce vyjádřených v  , a má být proto upřednostněn?občanském zákoníku Mgr. Viktor Kolmačka, Olomouc* I. Příklad s otázkami namísto úvodu Příklad č. 1. A (prodávající) zcizí B (kupujícímu) auto v hodnotě 500 000 Kč oproti kupní ceně ve výši 200 000 Kč, přičemž vůz má být nehavarovaný (sjednaná vlastnost). Dva měsíce poté, co bylo ze strany A plněno, se ukáže, že auto je ve skutečnosti havarované, a proto má hodnotu jen 400 000 Kč. B hodlá získat zbývajících 100 000 Kč, o něž se jeho majetek v důsledku vadného plnění nerozšířil.   1. Může B získat celou částku prostřednictvím nároku na přiměřené snížení ceny? 2. Pokud B uplatní nárok na přiměřené snížení ceny, jakým způsobem bude proveden výpočet? 3. Může B uplatnit nárok na náhradu škody pro porušení smluvní povinnosti ve smyslu odst. 1 ObčZ spočívající v nikoliv řádném plnění?§ 2913 4. Má při nároku na náhradu škody hrát roli, zda automobil byl havarovaný před uzavřením smlouvy, či až po ní? Předkládaný článek se nezabývá prostým zodpovězením těchto praktických otázek, nýbrž hodlá poskytnout též řádné zdůvodnění, na jakých myšlenkách předmětné nároky a jejich vztahy spočívají. Jak bude blíže rozvedeno, podstatná část české komentářové literatury a judikatury mísí přiměřené snížení ceny, coby právo z vad, a náhradu škody do nerozeznatelné podoby. Účelem a záměrem tohoto článku je však poukázat na rozdíly, které mezi oběma instituty panují, a navrhnout optimální řešení, jak s nimi zacházet. II. Smysl a účel (perspektivní) odpovědnosti zcizitele za vady Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz 1 Právní úprava práv z vad dle a násl. ObčZ (u kupní smlouvy dle a násl.§ 1914 § 2099 ObčZ) stojí na myšlence, že povinnost(i) zcizitele z  vad, tj. povinnosti založené nikoliv řádným plněním, vznikají jen tomu, kdo plnil za . Skutečnost, že zcizitel odpovídá zaúplatu vady věci, tj. za nesoulad plněného a toho, co plněno být mělo, je totiž důsledkem tzv. subjektivní ekvivalence. Plnění se sjednanými, potažmo obvyklými vlastnostmi má pro2 příjemce právě takovou hodnotu, jaké má protiplnění, jež se sám zavázal poskytnout. Totéž platí i  z  pozice druhého smluvníka. Z  hlediska úplatnosti proto není rozhodující obvyklá cena plnění (tzv. objektivní ekvivalence), nýbrž ekvivalence určená vůlí stran. Jestliže tedy jedna ze stran neposkytne to, co poskytnout měla (odchylka od smluvně ujednaného), vede takové plnění k  narušení subjektivní ekvivalence. Nástroj, který narušenou subjektivní ekvivalenci vyrovnává, představují právě práva z vad. Je tak zcela3 konsekventní, že předpokladem odpovědnosti za vady nemůže být zavinění a  že nelze uvažovat o jakékoliv liberaci, které nacházejí uplatnění u náhrady škody. Nehraje též ani roli, zda vada vede k hrubému nepoměru plnění.4 Socialistická civilistika do jisté míry vulgarizovala rozlišování funkcí práv z vad a práva na5 náhradu škody. V literatuře se vyskytovala definice, která byla později přijata judikaturou, a některé názory literatury na ni navázaly a setrvávají na ní dodnes (rozvedeno níže). J. s  uvádějí:Lazár J. Švestkou6 „[O]bsah práv z odpovědnosti za vady směřuje funkčně k nápravě majetkové újmy, která spočívá ve vadnosti poskytnutého předmětu plnění, zatímco právo z  odpovědnosti za škodu směřuje funkčně k nápravě až další, navíc vzniklé majetkové újmy, tj. škody.“ Tomuto názoru ale nelze přitakat. by dle cit. vydefinování nemohlo být meziPrima facie práva z  vad řazeno právo nabyvatele na , neboť žádnou újmuodstoupení od smlouvy nesaturuje, nýbrž zakládá stranám vzájemnou povinnost k navrácení poskytnutých plnění. Naproti tomu prizmatem výše podaného účelu a  smyslu jde o  následek, jenž napraví narušenou subjektivní ekvivalenci: tím, že nabyvatel má možnost si své protiplnění ponechat, není-li jemu poskytnuté plnění za splnění dalších objektivizovaných předpokladů ekvivalentní, pak i tehdy dochází k narovnání narušené ekvivalence. Předestřené právně-teoretické pozadí přitom nepředstavuje formulační či pojmový spor, který by měl sloužit výhradně k  lepšímu začlenění pojmů, leč se zásadním způsobem projevuje především v tom, jak má být provedena (dálepřiměřená sleva z ceny promiscue používáno též přiměřené snížení ceny). Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz V  panující judikatuře Nejvyššího soudu a  podstatné části nauky lze spatřovat jistou setrvačnost v závěrech, jimž stojí za základ a  podané odlišení náhradyLazárem Švestkou škody a  práv z  vad (sub III, IV). Práva z  vad jsou proto pohříchu uchopována jako prostředek odstranění újmy způsobené vadným plněním, tedy v podstatě jako prostředek7 náhrady škody. Právy z vad však nemá být nahrazována interese poškozeného.8 Zastávaný přístup dával smysl za účinnosti , nicméně v  současnéobchodního zákoníku právní úpravě nepřesvědčí a není radno na něm setrvávat (k tomu níže). Jak odst. 1§ 305 písm. c) zákona č.  101/1963  Sb., zákoník mezinárodního obchodu („ZMO“), tak § 439 odst. 1 ObchZ výslovně pamatovaly na způsob výpočtu přiměřené slevy z ceny. Zatímco ZMO stanovil jako způsob výpočtu tzv. relativní proporční metodu, vycházelObchZ z  absolutní metody, výchozí měla být hodnota vadného a  bezvadného plnění v  době plnění (srov. V.2). Platná a účinná právní úprava však ani jednu z metod expressis verbis nezakotvuje. III. Přiměřené snížení ceny v judikatuře NS V rozhodovací praxi NS, obzvlášť při vymezení odlišnosti odpovědnosti zcizitele za vady oproti odpovědnosti za škodu, se vychází z výše cit. formule, dle níž se vždy „odškodňuje“ buď újma spočívající ve vadném plnění (práva z vad), či v něčem jiném (právo na náhradu škody): „Oba tyto závazkové právní instituty mají jiný účel a jsou založeny na rozdílných zásadách a předpokladech vzniku odpovědnosti za vady a odpovědnosti za škodu (§ 420 a násl․ obč. zák.). Odpovědnost za vady sleduje, aby se objednateli dostalo ze závazkového právního vztahu plnění bez jakýchkoliv vad. Nelze-li toho dosáhnout (např. výměnou věci či její opravou), slouží k finančnímu vyrovnání snížení hodnoty věci vzhledem k její vadě či chybějící vlastnosti (sleva). Odpovědnost za škodu sleduje oproti tomu účel, aby byla nahrazena majetková újma vzniklá následkem porušení právní povinnosti nebo v důsledku jiné právem uznané skutečnosti (události). Z § 510 obč. zák. tedy současně vyplývá, že z  důvodu náhrady škody se nelze domáhat nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady. Znamená to, že nabyvatel nemůže požadovat náhradu újmy za vadně poskytnuté plnění z titulu náhrady škody a naopak.“9 Judikatura přiměřenou slevu tedy chápe jako odškodnění za to, že bylo dodáno vadně, na což navazuje i „základním východiskem“, jak má být vypočteno přiměřené snížení ceny (sleva z kupní ceny): „[v]ýše slevy je určována rozdílem hodnoty díla bez vad a  hodnotou vadného díla a časovým okamžikem pro určení těchto hodnot je uskutečnění plnění (dodání). Výchozími Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz skutečnostmi pro posouzení výše slevy budou zejména rozsah vadnosti díla, závažnost vad, popř. jak vada(y) omezují či komplikují užívání nebo snižují životnost věci a dále lze při úvaze o výši slevy vzít v úvahu i další okolnosti. Výši slevy je nutné stanovit s ohledem na rozhodné okolnosti případu, obvykle proto nelze slevu ztotožnit pouze s  náklady spojenými s  odstraněním vad. Přitom je však třeba mít na paměti, že základním požadavkem, který je třeba respektovat, je, aby byla objednateli prostřednictvím tohoto práva (nároku) z odpovědnosti za vady vytvořena (zejména ekonomická) situace blížící se stavu, kdyby mu bylo plněno bez vad.“10 Poslední věta přitom nápadně připomíná vyjádření diferenční hypotézy, která je rozhodná pro určení rozsahu nahrazované škody.11 Marně lze ale hledat v české rozhodovací praxi zcela jednotný způsob výpočtu přiměřené slevy z ceny, protože rozhodovací praxe řadí přiměřené snížení ceny k normám „s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a  které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností“.12 „Výše slevy tak závisí především na povaze a  rozsahu vad vzhledem k  ceně, dále na snížení funkčních vlastností věci a její estetické hodnoty, na další upotřebitelnosti, ceně nutných oprav apod. Výše slevy by neměla vyjadřovat jen snížení směnné hodnoty věci a při jejím určení je třeba přihlédnout k tomu, jak se vytčená vada projevila při užívání věci, zda a jak toto užívání komplikuje či omezuje a zda snižuje její životnost.“13 Z  cit. pasáží plyne, že NS přiměřené snížení ceny defaultně pojímá jako prostředek , a tedy zůstává věrný přístupu socialistické civilistiky (viz výše). Přidává sek náhradě újmy však zvláštní prvek v  podobě doktríny o  právní normě s  relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou (blíže viz VI). Přiměřené snížení ceny jako náhrada újmy tímto získává jakousi metamorfózu . Jaké další skutečnosti stran újmy mají být vzatymoderačního nástroje v potaz, a jak má být tedy snížení provedeno, je přenecháno až soudci.in concreto NS navázal stejnou judikaturou i  za účinnosti , ač ponechal mimo zřetel, žeObčZ 14 pravidlo obsahově podobající se odst.  1 ObchZ nemá v  platné a  účinné právní§ 439 úpravě obdoby. IV. Přiměřené snížení ceny dle většinového názoru české literatury Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz Valná část současné literatury na zmíněnou judikaturu a právní úpravu obsaženou v § 439 odst.  1 ObchZ navazuje i  v  poměrech současného , a  právu naobčanského zákoníku přiměřené snížení ceny tak připisuje stále tutéž funkci, jako tomu činila socialistická nauka. Doktrína o  právní normě s  relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou zastávaná judikaturou však kupodivu nadále zůstává mimo centrum její pozornosti. Někteří autoři „saturační“ význam přiměřeného snížení ceny dále rozpracovávají. Uvádí se, že přiměřená sleva z  ceny je nástrojem sloužícím k  reparaci újmy a  (nejspíše) jekompenzačním 15 způsobilá odstranit negativní a pozitivní interesi.16 V  komentářové literatuře k  , která judikaturu nekriticky následuje (resp. ji tolikoObčZ reprodukuje), se převážně objevuje závěr, že přiměřená sleva odpovídá17 „rozdílu hodnoty, kter[ou] má předmět plnění s vadou, a hodnoty, kterou by měl předmět bezvadný“,18 event. „že nárok na slevu z  kupní ceny by měl odpovídat rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo zboží bez vad, a hodnotou, kterou mělo zboží dodané s vadami v době, v níž se mělo uskutečnit řádné plnění“.19,20 Podobný závěr byl zastáván komentářovou literaturou i za účinnosti , kde lze ovšemObchZ najít jeho výslovné zákonné ukotvení v  odst. 1 ObchZ. Přitom se sluší podotknout,§ 439 21 že uvádí-li se v literatuře názor, že inspirací odst. 1 ObchZ byl , jde§ 439 čl. 50 CISG 22 o  názor zcela mylný, neboť odst.  1 ObchZ svou konstrukcí staví na absolutní§ 439 metodě, kdežto vychází z relativní proporční metody (viz V.2).čl. 50 CISG Většinovému názoru lze namítnout, že myšlenka kompenzační funkce přiměřené slevy z  ceny („vytvoření stavu, kdyby bylo plněno bez vad“) nedoceňuje právně dogmatické pozadí práv z vad a práva na náhradu škody. Hovoří-li se o tom, že „práva z vad slouží k  náhradě újmy způsobené vadným plněním“, jde o  vydefinování účelu, který mlhavě vystihuje podstatu práv z vadného plnění. Závěr, že práva z vad jsou způsobiláa priori k náhradě pozitivní interese spočívající ve vadném plnění (tzv. ), znamená,Mangelschaden že práva z  vad představují zvláštní případ ,náhrady škody způsobené vadným plněním nicméně pod taktovkou pravidel o  právech z  vadného plnění. Takový názor ve své podstatě klade rovnítko mezi přiměřené snížení ceny a relutární náhradu škody. Mezi právem na náhradu škody na jedné straně a právy z vadného plnění na straně druhé je však třeba důsledně rozlišovat. Opačný přístup stírá odlišné předpoklady vzniku těchto nároků a zvláštní pravidla pro jejich uplatnění, především s ohledem na otázku promlčení. Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz Zatímco s  možností liberace nebo povinností poškozeného činit nezbytná opatření ke snížení újmy počítají jen pravidla náhrady škody, krátké lhůty pro uplatnění nároku či povinnost včasného vytknutí vady jsou příznačné jen právům z vadného plnění.vice versa Na se uvádí, že v  jurisdikcích se přiměřené snížení ceny jakomargo common law prostředek práv z  vad v  zásadě neobjevuje, ač se jej někteří autoři snaží dovodit.23 24 Anglosaské právo staví v  případě vadného plnění na náhradě škody. Oproti tomu pro kontinentální právo je příznačné přiměřené snížení ceny, pročež se mezi tímto právem25 z vad a náhradou škody striktně rozlišuje (viz literaturu níže v textu cit.).26 V. Přiměřené snížení jako nástroj k vyrovnání narušené subjektivní ekvivalence, nikoliv nahrazení interese 1. Odlišnost vyrovnání narušené subjektivní ekvivalence od náhrady škody   1.1 Podstata odlišnosti Práva z  vad nesledují tentýž účel jako právo na náhradu škody. Zatímco první právní institut slouží k  vyrovnání narušené subjektivní ekvivalence (sub II), druhý k  nahrazení interese vyvolané škodní událostí. Přiměřené snížení ceny nemůže a  ani nemá27 nahrazovat interesi poškozeného, nýbrž přizpůsobit poskytnuté protiplnění vadnému plnění. Jinými slovy, prostřednictvím přiměřeného snížení ceny je třeba dospět28,29 k ceně, jakou by byl (hypoteticky) nabyvatel ochoten zaplatit, kdyby v okamžiku uzavření smlouvy o  vadě věděl. Přiměřené snížení proto nelze lapidárně ztotožnit s  náhradou30 nákladů na uvedení věci do bezvadného stavu. Tento závěr ostatně potvrzuje zákaz31 překompenzace, který je sice imanentní právu na náhradu škody, nicméně z myšlenky32 práv z vad zcela neodvoditelný. Přiměřené snížení ceny u nevýhodné koupě proto nemůže být omezeno interesí poškozeného. Výše interese nemusí být nutně totožná s narušenou ekvivalencí. Specialita práv z vad vůči nároku na nahrazení interese se uplatní jen tam, kde se vadné plnění shoduje s nahraditelnou (částí) interese, a to jen v míře, v jaké může být právy z vad nahrazena. Právě na tomto závěru stojí myšlenka . Nelze tak bez dalšího přitakat často§ 1925 ObčZ zastávanému tvrzení, že nabyvatel nemůže požadovat náhradu újmy za vadně poskytnuté plnění z titulu náhrady škody a naopak (viz výše). Zmíněný závěr vyslovil před více než 60 lety i  OGH ve vztahu k  odst.  1 ABGB, jehož nesprávnost vyvracel33 § 932 34 Kramer i právně komparativní metodou a jejž později právem samotný OGH v důsledku silné35 36 Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz kritiky nauky opustil. Ani v českém právu nejsou namítané argumenty s ohledem na37 zcela plausibilní, nicméně nelze zapomínat, že specialita práv z  vad není§ 1925 ObčZ dána , nýbrž jen v míře překryvu nároků.en bloc expressis verbis Vadné plnění neznamená, že nabyvatel utrpěl škodu. Jestliže tak kupující věcimplicite dále zcizí, ač z navazujícího prodeje neutrpí ztrátu, přeci může žádat snížení kupní ceny.38 Naproti tomu u náhrady škody je újma ; lapidárně vyjádřeno, neníconditio sine qua non újmy, nemůže být ani její náhrady. Vadné plnění může mít nejen vyšší hodnotu než bezvadné, ale i hodnotu stejnou (např. věc, která se nehodí k účelu, za nímž ji kupující kupuje, ale je dále bez dalších obtíží zcizitelná za stejnou částku jako plnění, jež by bylo plněním bezvadným). Oba případy může představovat např. ( odst.  1 větaaliud § 2099 druhá ObčZ), který dokonce zakládá práva z vad i tam, kdy byla dodána hodnotnější věc, než dodána být měla. V drtivé většině případů však vadné plnění představuje současně i újmu, a jde tak o tzv. škodu ryze spočívající ve vadném plnění . Interese a  narušená(Mangelschaden) 39 ekvivalence sice může představovat shodné částky, ale také zcela rozdílné.40   Příklad č. 2. Dodavatel zásobuje restauraci masem. Ze 100 kg dodaného kuřecího masa je 10  kg infikováno salmonelou. Příslušný státní orgán nejenže veškeré dodané maso zabaví, ale provozovateli restaurace navíc v řízení o přestupku uloží pokutu. Provozovatel restaurace je nucen na několik dní zavřít, a  má tak výpadek tržeb. Protože se zpráva o infikovaném mase rozkřikla, po znovuotevření jsou vykazovány poloviční tržby. Prostřednictvím přiměřené slevy z  ceny tj. nelzenelze zohledňovat složky interese:41 stavět provozovatele restaurace do pozice, v  jaké by byl, kdyby dodaných 10  kg masa nebylo infikováno (srov. ale některé výše cit. pasáže z  judikatury NS). Interese se zde sestává nejen z hodnoty 10 kg infikovaného a ostatního zabaveného masa, ale i pokuty, poklesu tržeb, výpadku zisku z důvodu dočasného zavření restaurace atd. Odhlédnuto od popsaného skutkového stavu, nelze přiměřeným snížením ceny nárokovat ani náhradu nákladů na uzavření tzv. krycí koupě. Zda má provozovateli restaurace opravdu náležet nárok na náhradu škody, závisí nejen na naplnění pozitivních a negativních předpokladů , ale rovněž na tom, zda byla učiněna nezbytná opatření ke zmírnění škody či§ 2913 ObčZ je zde relevantní okolnost přičitatelná poškozenému ( odst.  1, ).§ 2903 § 2918 ObčZ 42 Naproti tomu při posuzování vzniku povinnosti z  vadného plnění stojí zmíněné předpoklady v podstatné míře mimo pozornost (srov. však § 2102 odst. 1 větu druhou, odst. 2, odst. 1, 2, 4 ObčZ). Práva z vad slouží totiž k nápravě narušené subjektivní§ 2594 ekvivalence: jde jen o to, že odběratel nedostal 10 kg bezvadného masa, ačin concreto sám plnil, co plnit měl. Existencí dalších (negativních) následků v  majetkové sféře Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz nabyvatele nemá být toto právo rozšiřováno. Názory přisuzující právu na snížení ceny význam reparace (kompenzace) oba právní instituty smíchávají do nerozeznatelné podoby, nejsou s to zmiňované odlišnosti náležitě zohlednit, potažmo se vypořádat s tím, které aspekty náhrady škody mají být vzaty v potaz a které nikoliv. Přiměřenou slevou nelze ani vždy nahrazovat celou tolikointeresi spočívající v samotné (tzv. ), tj. bez navazujících škod (tzv.vadnosti plnění Mangelschaden Mangelfolgeschaden ), k čemuž však některé závěry cit. judikatury a nauky cílí.   Příklad č. 3. Věc, která by bez vady měla hodnotu 100, byla koupena za 80. Protože je vadná, má hodnotu jen 60. I zde platí výše uvedené argumenty. O předpokladech újmy, tj. nahrazení interese (tj. plné částky „40“), rozhodují předpoklady a  násl. ObčZ. Jsou-li proto dány negativní§ 2913 předpoklady odst. 2 ObčZ, kupujícímu nepřináleží nárok na náhradu škody. Nárok§ 2913 na náhradu škody je dokonce poměrně či zcela vyloučen i tehdy, jestliže kupující mohl učinit opatření k jejímu zmírnění ( , odst. 1 ObčZ). Z hlediska práv z vad je§ 2918 § 2903 oproti tomu relevantní úvaha o míře narušené subjektivní ekvivalence, tedy že dodaná věc měla hodnotu ve výši 3/5 hodnoty, jakou mít měla. Přiměřené snížení má proto činit 3243 (k výpočtu viz V.2). Zda má být nahrazována i zbylá část pozitivní interese (tj. „8“), záleží dle jednak na tom, zda vada byla odstranitelná, a jednak na tom, zda byly§ 1925 ObčZ dány předpoklady náhrady škody. Specialita je totiž dána jen v té míře, v jaké může být škoda saturována přes prostředky nápravy vadného plnění. Jde-li o vadu odstranitelnou, nabyvatel se mohl domáhat odstranění vady, a tím pádem by právy z vad byla nahrazena celá pozitivní interese spočívající ve vadném plnění (tj. ). Zvolil-liMangelschaden 44 nabyvatel však přiměřené snížení ceny, jež k  náhradě interese nevede, ačvice versa odstranění vady by vedlo, nemůže zbylou částku „dožalovat“ prostřednictvím nároku na náhradu škody. Judikatura a zmíněná část nauky nejsou ale schopny tyto rozdíly zohlednit, když uvádějí, že práva z vad slouží k odstranění újmy způsobené vadným plněním. Tím, že je pozitivní interese způsobená vadným plněním zohledňována , dochází téžin toto slevou z  ceny k  tomu, že se (část) nárok(u) na náhradu škody uplatňuje při zohlednění vytýkací povinnosti ( , ) a v obecné promlčecí lhůtě namísto promlčecích lhůt pro§ 1921 2112 ObčZ nároky na náhradu škody, kde vytýkací povinnost vůbec nefiguruje ( , odst. 1,§ 620 § 629 odst. 1 ObčZ).§ 636 Nelze ale souhlasit ani s  přístupem, kdy prostřednictvím přiměřeného snížení je nahrazována újma tam, kde vůbec nahrazována být nemá. Tak je tomu zejm. u výhodných koupí, kde nabyvatel zvolil přiměřené snížení ceny, ač mohl požadovat odstranění vady. Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz Početní metoda zastávaná NS a  částí nauky zde neprávem nabyvateli (kupujícímu) umožní, aby skrze přiměřené snížení ceny získal náhradu škody spočívající ve vadném plnění, která mu však nepřináleží (škoda je větší než narušená ekvivalence). Stejně tak, byť v opačném gardu, není správný výpočet u nevýhodné koupě, kde kupující uplatněním práva na přiměřenou slevu z ceny získá méně, než získat má (škoda je naopak menší než narušená ekvivalence). Nedá-li kupující (nabyvatel) prodávajícímu (zciziteli) příležitost vadu odstranit, tak přes přiměřené snížení ceny by měl získat toliko to, o co byla narušena ekvivalence (specialita ). Významné je si též uvědomit, že přiměřené snížení ceny nemusí§ 1925 ObčZ automaticky představovat obvyklou cenu nákladů na odstranění vady.   Příklad č. 4. Dílo zhotovitele předané objednateli mělo mít dle smlouvy obvyklou hodnotu 100, nicméně v  důsledku odstranitelné vady má hodnotu pouze 90.  Objednatel za zmíněné dílo zaplatil 100. Dle obvyklé ceny činí náklady na uvedení do bezvadného stavu 20, nikoliv 10. Pokud objednatel namísto odstranění vady využije práva na přiměřenou slevu z  ceny, nemůže prostřednictvím přiměřené slevy z  ceny získat 20, ale pouze 10.  Ustanovení brání objednateli dožalovat zbylých 10 přes náhradu škody, neboť§ 1925 ObčZ skutečnost, že přes práva z vadného plnění se nedostal do majetkové pozice, v jaké by býval byl, kdyby bylo plněno bez vad, je zapříčiněná pouze jeho volbou prostředku nápravy z  vad. Kdyby požadoval odstranění vady, práva z  vad by posloužila zcela k  vyrovnání jeho pozitivní interese způsobené vadným plněním. Tento závěr ostatně vhodně váží zájmy stran a s ohledem na zásadu je nepřímo způsobilýpacta sunt servanda zajistit zciziteli tzv. právo druhého nabídnutí, event. saturovat jeho ztrátu. Nutno45 zdůraznit, že pro zhotovitele může být levnější přímo vadu odstranit, než financovat její odstranění třetí osobou, kdežto objednatel může být naopak schopen svépomocí vadu odstranit výhodněji. Odmítá-li proto objednatel dát zhotoviteli druhou možnost naturální nápravy, nemůže ji svévolně přeměnit na nápravu relutární, nýbrž maximálně může požadovat přiměřenou slevu z ceny ve výši narušené ekvivalence. Přiměřená sleva z ceny umožňuje zachovat cenu, kterou si strany stanovily. Právě proto platí, že pokud se zhotovitel zavázal plnit za nižší než obvyklou cenu, tak nejenže nemůže přiměřená sleva z  ceny sloužit k  nahrazení pozitivní interese, ale ani být vyčíslena jako obvyklá cena naturální náhrady škody.   1.2 Vadné plnění jako porušení smluvní povinnosti zavazující k náhradě pozitivní interese dle odst. 1 ObčZ§ 2913 Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz Mimo pozornost české nauky doposud zůstává rozlišování pozitivní a negativní interese tam, kde škoda spočívá toliko ve vadném plnění (tzv. ) a současně jsouMangelschaden dány předpoklady a násl. ObčZ. Ustanovení sice stanoví specialitu§ 2913 46 § 1925 ObčZ práv z vad vůči náhradě škody, avšak jen v míře, v níž v důsledku vyrovnaní narušené ekvivalence (práva z  vad) může dojít současně též k  vyrovnání újmy (náhrada škody). Protože se tyto nároky nepřekrývají (viz V.1.1), je třeba se blíže zabývat tím,a  priori k náhradě které interese má vadné plnění vést.47   1.2.1 Vady odstranitelné Jde-li o  , nárok na náhradu škody by měl směřovat k  nahrazenívadu odstranitelnou . Povinnost k  její náhradě plyne z  odst.  1 ObčZ, jelikož vadnépozitivní interese § 2913 plněni (nikoliv řádné plnění) představuje porušení smluvní povinnosti zakládající věřiteli nárok na náhradu škody, jímž má být nabyvatel (věřitel) uveden do majetkové pozice, v jaké by býval byl, kdyby zcizitel (dlužník) plnil řádně. Náhrada pozitivní interese přitom plyne přímo z dikce § 2913 odst. 1 (arg. ).„škodu z toho vzniklou“ Zdůraznit je přitom třeba též to, že u odstranitelných vad je vždy přítomna specialita práv z  vadného plnění ( ). Škodu spočívající ve vadném plnění lze totiž vždy§ 1925 ObčZ nahradit prostřednictvím opravy věci. Tentýž závěr platí tam, kde jemutatis mutandis předmět plnění určen genericky a současně se nabízí právo na dodání nové věci bez vad, neboť jde též o odstranitelnou vadu, nebo v případě využitelnosti práva na doplnění toho, co chybí.   1.2.2 Neodstranitelná následná vada věci individuálně určené Pozitivní interesi je třeba nahradit též v případě vady individuálně určené věci, která sice vznikla po uzavření smlouvy, nicméně je neodstranitelná. I  zde vytýkáme zciziteli, že neplnil řádně, tedy nesplnil, co splnit měl. Oproti předcházejícímu bodu (V.1.2.1) se však odlišné právní posouzení speciality práv z vad vůči náhradě škody (tj. ) týká případů, kdy se individuálně určená věc§ 1925 ObčZ nabývá za výhodnou cenu, bez ohledu na to, zda lze odstoupit od smlouvy, či nikoliv. V těchto případech se specialita práv z vad prosadí toliko částečně, protože část interese zůstane právy z vad nenahrazena; až tehdy se potvrzuje význam zkoumání rozsahu újmy, jež má být ve zbytku nahrazována cestou nároku na náhradu škody. Ve vztahu k příkladu č. 1 platí, že kupující je oprávněn při splnění předpokladů § 2913 a  násl. ObčZ dožalovat přes nárok na náhradu škody část pozitivní interese, která mu Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz nebude nahrazena přiměřeným snížením ceny. Není sporu o  tom, že se tento závěr uplatní tam, kdy se auto stalo havarovaným až poté, co byla uzavřena smlouva, leč předtím, než bylo plněno.48   1.2.3 Počáteční a neodstranitelná vada individuálně určené věci Složitější právní posouzení činí případy, kdy na věci individuálně určené lpí již v okamžiku (např. obraz není originál, auto je havarovanéuzavření smlouvy neodstranitelná vada atd .). Zde není zcela jednoznačné, zda má být nahrazována pozitivní, nebo negativní interese. Na danou otázku se odpovídá v komparativních souvislostech různě. Z  §  311a BGB plyne, že má být nahrazována interese pozitivní, což je vědomé49 rozhodnutí německého zákonodárce traktované v  souvislosti s  novelou závazkového práva z r. 2002. Předcházející úprava totiž při počáteční nemožnosti zakládala nárok na50 náhradu negativní interese. Za pozornost přitom stojí kritika , který během51 Altmeppena 52 diskusí ohledně přijímaného řešení namítal, že nikoliv neplatnost smlouvy, nýbrž typ porušené povinnosti, jež zakládá odpovědnost, odporuje nároku na náhradu pozitivní interese. Vytýká-li se přeci dlužníku, že při uzavření smlouvy svojí nedbalostí nezvěděl o objektivní nemožnosti, pak zakládá takové porušení povinnosti jen škodu z důvěry (tzv. ); za takových okolností proto u  nároku na pozitivní interesi chybíVertrauensschaden nexus protiprávnosti. Tomu odporoval s  tím, že nárok na náhradu pozitivníCanaris interese plyne z  toho, že dlužník nesplnil svoji povinnost, která platně vznikla; jde tedy o odpovědnost za účinný závazek k plnění. přitom připomíná, že německá53 Canaris54 odpovědnost za škodu při porušení závazkové povinnosti stojí na , nikolivsystému zavinění garance (viz níže): tak např. nelze pochopit, proč prodávající ukradeného uměleckého předmětu má odpovídat ve výši pozitivní interese, když odcizení věci bylo pro něj nerozpoznatelné. Konsekventně tak nauka zastává závěr, že povinnost dodat věc bez55 vady představuje integrální součást hlavní povinnosti prodávajícího (zcizitele), a proto dle § 437 bodu č. 3 BGB, jenž umožňuje kupujícímu jako prostředek nápravy vadného plnění požadovat náhradu škody, odpovídá vždy prodávající (zcizitel) za .pozitivní interesi 56 Odlišný názor vládne v rakouském prostředí. Dle převládajícího názoru rakouské nauky57 a rovněž judikatury je třeba v těchto případech nahrazovat . Porušení58 interesi negativní povinnosti je dle tohoto názoru kauzální ve vztahu ke škodě, kterou nabyvatel utrpí skrze svoji důvěru, že plnění odpovídá ujednanému [jde o  již zmíněnou škodu z  důvěry ]. Choval-li by se zcizitel dále v  souladu se smlouvou, není v  jeho(Vertrauensschaden) moci tuto skutečnost změnit, neboť řádné splnění je nemožné. Významná část literatury Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz převládající přístup kritizuje: náhradu pozitivní interese lze opřít o to, že se dlužník k plnění zavázal, čímž garantoval svoji způsobilost splnit. Má-li tak platnost smlouvy mítimplicite význam, musí to korespondovat s nárokem na náhradu pozitivní interese.59 Naproti tomu pravidla , nepřímý vzor , vedou v případě vadného plněníCISG § 2913 ObčZ vždy k náhradě pozitivní interese. Úmluva stojí na odpovědnosti za garanci, nikoliv na60 tom, zda lze dlužníku vytýkat porušení smluvní povinnosti pro zaviněné jednání, či že porušil zvlášť převzatou garanci. Jediné omezení náhrady škody spočívá v 61 čl. 79 CISG (srov. odst. 2 ObčZ). Z garanční odpovědnosti přitom plyne, že věřitel má být vždy§ 2913 staven do majetkové pozice, v jaké by byl, kdyby byla smluvní povinnost řádně splněna.62 Právě závěry vyslovené na úrovni jsou pro českou právní úpravu klíčovýmCISG inspiračním zdrojem. Náhrada škody v  režimu smluvní odpovědnosti ( ) stojí na§ 2913 ObčZ garanční ; v  tomto ohledu tak nemůže ničeho měnit skutečnost, že neodstranitelnáodpovědnosti vada lpěla na předmětu plnění od počátku, neboť jde o porušení garance [slovy německé nauky a  části rakouské literatury též příslib plnění ].(„Leistungsversprechen“) Neodstranitelná počáteční vada individuálně určené věci je sice svojí podstatou porušením informační povinnosti , ale té zde pozornost věnována není, neboť není(Aufklärungspflicht) zkoumána náhrada škody v  rámci . Dlužník tedy i  v případěculpa in contrahendo neodstranitelné počáteční vady odpovídá do výše pozitivní interese (arg. „škodu z  toho vzniklou“), jeho odpovědnost však pochopitelně též odvisí od předpokladů odst. 2§ 2913 ObčZ. Okamžik vzniku překážky nehraje roli, tentýž závěr se tak týká i  samotné63 počáteční vady. Stejný závěr ostatně platí i tam, kdy se dlužník zaváže k plnění v určitý čas, ač již od počátku bylo zřejmé, že se dostane do prodlení. I v tomto případě je třeba zkoumat, zda jsou naplněny předpoklady liberace. Rozhodující mezník, kdy bude odpovědnost za pozitivní interesi založena (s výhradou odst. 2 ObčZ), a kdy nikoliv, spočívá ve zodpovězení otázky, zda závazek platn짠2913 vznikl. Zabránění vzniku může spočívat v nemožnosti plnění dle odst. 2 ObčZ. Lze§ 580 64 tedy uzavřít, že u neodstranitelné počáteční vady odpovídá zcizitel za pozitivní interesi. 1.2.4 Obsah nároku na náhradu škody Náhrada škody nespočívá jen v náhradě relutární, nýbrž i naturální ( odst. 1 ObčZ).§ 2951 Jestliže je ale vada neodstranitelná, stěží může v úvahu přicházet nárok nabyvatele na náhradu škody spočívající v  dodání věci či její opravě. V  důsledku je tak§ 1925 ObčZ myslitelná jen částečně náhrada relutární.65 Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz Tam, kde je náhrada škody možná, přitom nabyvatel může požadovat náhradu diference , nebo též . V naposledy uvedeném případě jde přitom o hodnoty věci vrácení části úplaty zcizitel svým vadným plněním způsobil nabyvateli majetkovou újmufrustrovaný náklad: tím, že nabyvatel plnil úplatu za něco, co na základě vadnosti mělo ve skutečnosti nižší cenu, a  proto je část úplaty frustrovaným nákladem. Rozsah obou nároků je však66 pochopitelně omezen specialitou .§ 1925 ObčZ   2. Způsob výpočtu přiměřené slevy z ceny   Metody snížení ceny zastávané judikaturou NS a převládajícím názorem nauky představují jen jednu z teoreticky myslitelných metod, jak dospět ke snížení ceny. Pro zjednodušení se dále hovoří o snižování kupní ceny (slevě z kupní ceny), byť totéž platí mutatis mutandis o snížení ceny za dílo či jiné protiplnění.67 Již ve druhé polovině 19. stol. byly na podkladě římskoprávních pramenů pojmenovány a představeny následující metody výpočtu snížení ceny:68 1. kupní cena se snižuje o  diferenci mezi hodnotou věci vadné a  hodnotou věci bez vady, a  to dle objektivního hodnocení [tzv. nebo takéabsolutní lineární výpočet ];(absolute Berechnung) 2. kupní cena se snižuje o hodnotu vadné věci; 3. relativně proporční (početní) metoda (relative Berechnungsmethode): kupní cena se .snižuje v poměru, ve kterém je hodnota bezvadné věci ke skutečné hodnotě 69 Význam zmíněných metod je pouhou „poučkou“ tam, kde se kontrahuje za obvyklou cenu. Naproti tomu v situacích, kde se obchoduje „levně“, event. „draze“, nabývají na významu. Početní postupy lze pro přehled demonstrovat na příkladu:Hellwegově 70   Příklad č.  5.  Věc prodaná za 75, která by v  bezvadném stavu měla hodnotu 100, má v důsledku vady hodnotu jen 60. Dle metody č. 1 má být snížena cena o 40 (100–60), dle metody č. 2 o 15 (75–60) a konečně dle metody č. 3 o 30 (75–45). Naopak je-li tatáž věc71 prodána za 125, dle metody č. 1 má být cena snížena o 40 (100–60), dle metody č. 2 o 65 (125–60) a dle metody č. 3 o 50 (125–75).72 Z  podaných výsledků vyplývá, že absolutní metoda (zastávaná NS a  převládající částí české nauky) . Nejspíše jdeabsolutně nerespektuje cenu stanovenou stranami 73 o důsledek skutečnosti, že nauka stále z důvodu setrvačnosti inklinuje k výkladu, který měl zákonnou oporu v  odst. 1 ObchZ, a nadále tak pod vlivem socialistické civilistiky§ 439 Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz přistupuje ke snížení ceny jako k relutární náhradě škody. Pro výsledné snížení ceny je dle absolutní metody ale nerozhodné, zda věc byla koupena draze, či levně. Jestliže tak soud přiměřeně sníží cenu za dílo jen na základě sumy všech obvyklých nákladů na provedení opravy věci, aniž by zkoumal, jaká byla obvyklá cena díla, tak postupoval podle absolutní metody. Stejný závěr platí pochopitelně i  u  snížení kupní ceny na základě prostého74 výpočtu nákladů na opravu věci. Použili-li bychom tuto metodu v  příkladu č.  1, sleva z kupní ceny by činila 100 000 Kč. Prodávající by tak obdržel (si ponechal) toliko poloviční kupní cenu, ač sám dodal věc, jež měla jen o 1/5 nižší hodnotu, než mít měla. Vyjdeme-li z výše cit. formulí výpočtů judikatury a části nauky, prostřednictvím přiměřeného snížení (práva z vad) bychom vytvořili „ekonomickou situaci blížící se stavu, kdyby mu bylo plněno ; jinými slovy, nahradili pozitivní interesi vadného plnění.bez vad“ 75 Metoda č.  2 sice již vychází z  kupní ceny, nicméně nezachovává důsledně v  prvním případě výhodnost koupě, ve druhém pak výhodnost prodeje, a proto je třeba ji rovněž odmítnout. Takový způsob výpočtu je v příkladu č. 1 zcela nepoužitelný, neboť by jeho výsledkem byla záporná cifra (200 000 Kč – 400 000 Kč = – 200 000 Kč). Nejlépe zachovává subjektivní ekvivalenci relativní proporční (početní) metoda (relative . Snížení ceny (protiplnění) nastává právě dle toho, jak byBerechnungsmethode) 76 (hypoteticky) určila vůle stran. O  snížení tedy nerozhoduje přímo obvyklá cena (tj. objektivní ekvivalence), jak je tomu u  absolutní metody, nýbrž primárně subjektivní ekvivalence, tj. vůle stran. Poměr obvyklých cen vadného a  bezvadného plnění je zde použit jako pomocný (hypotetický) způsob výpočtu. Není tak divu, že v  nám blízkých právních řádech je relativní proporční metoda jednotně zastávána jako nejvhodnější způsob výpočtu přiměřeného snížení ceny.77 Při výpočtu slevy z ceny s ohledem na vydefinovaný účel práv z vad je třeba akcentovat, že určující má být – vedle identifikace snížení hodnoty věci – především poměr Právo na přiměřenou slevu z ceny se nemůže stát nástrojem soudnívzájemných plnění.78 ingerence do ekvivalence plnění stran, jinak řečeno, nemůže činit z výhodné koupě ještě výhodnější, či naopak z  nevýhodné koupě koupi nevýhodnější. Právě to je však79 výsledkem použití absolutní metody. Představeným nesnázím brání , která se proporčním způsobemrelativní početní metoda snaží co nejvíce zachovat subjektivní ekvivalenci. Jestliže v  příkladu č.  1 má plnění80 prodávajícího ve skutečnosti o pětinu nižší hodnotu, než mít mělo (tj. auto má hodnotu 400 000 Kč, nikoliv 500 000 Kč), pro zachování subjektivní ekvivalence je nezbytné, aby i kupní cena byla o pětinu snížena, nikoliv o polovinu! Kupující by totiž za takové plnění (hypoteticky) zaplatil 160 000 Kč, a proto přiměřenou slevu představuje 40 000 Kč. Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz Částka 100 000 Kč, představující pozitivní interesi, by mohla být nahrazována jen tehdy, budou-li dány předpoklady náhrady škody. O  práva z  vad nelze automaticky opřít bez dalšího to, co lze opřít o  nárokovou normu odst.  1 ObčZ. Zda má kupujícímu§ 2913 náležet vedle 40 000 Kč rovněž 60 000 Kč (tj. část pozitivní interese), je tak otázkou jiné nárokové normy. Zmíněná část nároku na náhradu škody ( 60  000  Kč)81 in concreto u  neodstranitelných vad není dotčena specialitou práv z  vad ( ), ani§ 1925 ObčZ ergo kratšími lhůtami. Přístup judikatury a  nauky, který mezi tímto nerozlišuje, aplikuje u výhodné či nevýhodné koupě jinou hmotněprávní normu, než má, a nutně tak musí upřít poškozenému (nabyvateli) nárok z  odst.  1 ObčZ, příp. mu přiznat vyšší či nižší§ 2913 částku, než mu právem náleží. Je nezbytné akcentovat, že , nikolivzpůsob výpočtu snížení ceny je otázkou právní skutkovou. Zcela mylný je tak závěr označující způsob výpočtu za otázku „faktickou“,82 83 neboť jak provést snížení ceny nemá být posuzováno , nýbrž na základě výkladuad hoc právní normy, která právo na přiměřenou cenu stanoví. Rozhodující způsob výpočtu musí být konstruován pomocí smyslu a účelu práv z vad. Jinak je tomu u moderace smluvní pokuty, kde přiměřenost je zkoumána vážením konkrétně narušených a dotčených zájmů věřitele a dlužníka (jde o proporcionalitu ). Přiměřenost je tak úzce spjata sein concreto 84 zjištěním a vyhodnocením těchto zájmů, že se ve své podstatě z právního pojmu stává pojem skutkový. Přiměřené snížení ceny se ale nemá odehrávat na podkladě85 ad hoc zjištěných zájmů stran, které jsou korigovány soudcovským volním uvážením při zohlednění pravidel slušnosti , jako je tomu u  moderování smluvní pokuty.(Billigkeit) 86 Judikatura tento konstrukční přístup nereflektuje, jestliže přiměřené snížení ceny pokládá za právní normu s  relativně neurčitou hypotézou a  tvrdí, že o  přiměřeném snížení rozhodují okolnosti jednotlivého případu (viz VI). VI. Doktrína o právní normě s relativně neurčitou hypotézou 1. Úvodem   Ač zde zastávaný názor odmítá absolutní metodu jako způsob výpočtu, nelze nepřiznat, že lepší taková ustálená metoda než adhocistní snižování ceny na podkladě doktríny o právní normě s  relativně neurčitou hypotézou, kterou zastává NS Soudí se, že(„doktrína“). doktrína je v tomto ohledu naprosto neúčelná, poněvadž svou povahou nedůvodně brání ustálenému způsobu výpočtu slevy z ceny, a strany jsou tak odkázány až na arbitrární rozhodnutí soudce. Adhocistní charakter brání nejen jakékoliv právní předvídatelnosti (nedůvodné narušení právní jistoty), nýbrž povinuje nalézací soud rozhodovat dlede facto nepřezkoumatelného spravedlnostního pocitu. Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz Vedle toho doktrína ve svém důsledku odnímá přiměřené snížení ceny zcela revizibilnímu přezkumu. Sama judikatura přímo ve vztahu k přiměřenému snížení ceny uvádí: „Z toho [doktríny] pak plyne, že dovolací soud je povolán učinit otázku přiměřenosti slevy předmětem dovolacího přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení.“87 Takový závěr nepřekvapí, vychází-li se z premisy, že až skutkový stav určuje hypotézu právní normy. Potom jsou ale již v  teoretické rovině setřeny rozdíly mezi právními a  skutkovými otázkami. Jestliže si soudce zjištěním skutkového stavu sám vymezuje hypotézu právní normy, nelze takovýto postup podrobit dovolacímu přezkumu ani v  případě „zjevné nepřiměřenosti“, neboť i  ona je nalézacím soudem předurčena na podkladě skutkových zjištění a vyhodnocení jejich relevantnosti. Konstrukce právní normy s relativně neurčitou hypotézou se v judikatuře dovolacího soudu v posledních desetiletích těší značné popularitě. Světlo světa spatřila nejspíše poprvé88 v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z r. 1994, které se zabývalo otázkou rozhodování89 soudu o  nájmu bytu po rozvodu. Od té doby našla uplatnění napříč různými instituty hmotného civilního práva. Příkladem lze uvést, že právní normu s  relativně neurčitou hypotézou představují dle dovolacího soudu: rozpor s dobrými mravy, snížení náhrady90 škody z  důvodu zvláštního zřetele hodných ( ), moderace náhrady škody (§ 264 ZPr 91 ), porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem ze strany zaměstnance§ 2953 ObčZ 92 zakládající důvod k okamžité výpovědi ze strany zaměstnavatele [ odst. 1 písm. b)§ 55 ZPr], nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení [ odst. 1 písm. a)93 § 395 InsZ], náhrada újmy dle , zrušení nebo oddělení ze spoluvlastnictví dle94 § 2959 ObčZ 95 odst. 2 ObčZ a celá řada jiných situací.§ 1140 96   2. Obecné námitky proti doktríně   Fakt, že doktrína smíchává právní a skutkové otázky do nerozeznatelné podoby, je prima zjevný. Takový přístup není ale ve výsledku ničím jiným než judikatornímfacie dotvářením , které zužuje rozsah dovolacího přezkumu, a  tedy to, co smí býtprocesního práva dovolatelem v rámci dovolacího řízení otevřeno reviznímu přezkumu. Co může být předmětem dovolacího přezkumu, je otázkou, o  které rozhoduje procesní právo, především §  237, 238a a  odst.  1 věta první OSŘ. Doktrína představuje§ 241a teleologickou redukci cit. ustanovení a  v  rámci některých hmotněprávních norem brání dovolacímu soudu v  plnění jeho primární funkce sjednocování judikatury (srov. § 14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů). Dle Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz zde zastávaného názoru jde ale o  nepřípustné dotváření práva, neboť jednak chybí identifikování mezery v  zákoně (či v  právu) a  jednak jde nedůvodně k  tíži dovolatelova procesního práva. Skutečnost, že v ústavní rovině výslovně neexistuje právo na revizní přezkum, ovšem neznamená, že daný postup nelze kvalifikovat jako složku práva na spravedlivý proces dle čl.  36 odst.  1 Listiny, které takový výklad porušuje. Podané97 dotváření procesního práva by přeci nemělo být přípustné, jestliže jeho cílem je pouhá redukce dovolatelova práva, aniž by byl takový přístup přesvědčivě justifikován. Zmíněné doktríny se judikatura NS často dovolává u  hmotněprávních norem, kde se vyskytují neurčité právní pojmy. o nich hovoří jako oFasching98 „pojmech, jež nemohou být konkretizovány skutečnostmi, nýbrž jejichž smysl musí být vyplněn s pomocí mimoprávních obsahů a hodnotových měřítek, nebo jejichž vyplnění je vůbec přenecháno soudci“. Podotýká se, že právě v  této oblasti spočívá zvláštní význam vedoucí funkce a  funkce . Aplikace neurčitého právního pojmu představujedotváření práva revizního soudu smíšenou otázku , tj. částečně právní, částečně skutkovou:(quaestiones mixtae) „přijetí a  zjištění konkrétních skutečností, z  nichž je hodnotový soud vyplňující neurčitý právní pojem dovozen, je předmětem skutkové otázky, výklad a  aplikace hodnotového soudu v rámci zákonné skutkové podstaty naproti tomu právním posouzením“.99 V rámci výkladu neurčitého pojmu a jeho subsumpce jde tedy čistě o otázku právní.100 Právě dovolací soud by měl rozhodovat o tom, zda nalézacím soudem zjištěný skutkový stav je subsumovatelný pod kategorii rozporu s dobrými mravy. Soudy nižších stupňů101 totiž nenalézají dobré mravy představující obsahovou kontrolu platnosti pravidla stanoveného právním jednáním (právní otázka), ale právě to, co jimi má být poměřováno (skutková otázka). Opačný závěr by byl ospravedlnitelný jen tehdy, kdyby dobré mravy vycházely ze subjektivního pojetí v tom smyslu, že právě vztah dvou osob je určující pro konkretizaci obsahu nemravnosti, a proto při stejných skutkových okolnostech, leč mezi jinými subjekty, o nemravnost jít nemusí (tento případ se týká ale nepřiměřenostiper se smluvní pokuty ve smyslu , kde se váží konkrétně dotčené zájmy dlužníka§ 2051 ObčZ a věřitele). Před takovým přístupem je ale třeba mít se na pozoru, neboť nemravnost není odvislá od představy subjektů, v jejichž relaci se právní jednání uskutečňuje. Naproti tomu u spoluzavinění (přesněji spolupřičitatelnosti) dle nemůže revizi§ 2918 ObčZ podléhat zvážení míry odpovědnosti učiněné soudem nižšího stupně, stejně tomu je i u zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty a její moderace (jde o volní uvážení). Trefně Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz však judikatura BGH a  literatura poznamenávají, že z  revizního přezkumu není102 103 vyřazeno, zda byly vzaty v potaz zcela a správně všechny rozhodující skutečnosti a zda se vycházelo z právně přípustných uvážení. Pokud soud nižšího stupně tedy shledá důvod ke snížení náhrady v chování, které k výši škody vůbec nepřispělo, jde o právní pochybení ve smyslu odst. 1 věty první OSŘ. Stejně tak je nesprávným právním posouzením§ 241a 104 nezohlednění jednání poškozeného, které sice nepředstavuje porušení žádné právní povinnosti, ale významně ke škodě přispělo (např. nezamknutí domu jeho posledním odcházejícím obyvatelem, přičemž do něj vnikne dítě a způsobí škodu). Nebo naopak105 bude zohledněno jako spoluzavinění porušení povinnosti, jejíž účel však sleduje zabránění zcela jiné škodě. Kategoricky odmítnout je třeba závěr, že by si nalézací soud mohl106 ad vybírat, že v jednom případě nepřípustné skutečnosti zohlední, leč v jiném případěhoc nikoliv, neboť i tehdy by šlo o nesprávné právní posouzení. Z  hlediska účelnosti přispívá ke sjednocování judikatury naopak spíše přístup, který v rámci kategorie neurčitých právních pojmů vytváří typové skupiny případů. Tím lze107 pak přispět ke snížení nejistoty a  ustálení rozhodovací praxe v  tom, zda nalézacím soudem zjištěný skutkový stav má být subsumován pod právní normu, nebo nikoliv.   3. Námitky ve vztahu k přiměřenému snížení ceny   Označení přiměřeného snížení ceny za právní normu s  relativně neurčitou hypotézou nejspíše vychází z  toho, že tento prostředek nápravy vad je judikaturou vnímán jako spravedlnostní , event. jako jakási korektura smlouvy, jako tomu jemoderační ustanovení u moderace smluvní pokuty dle . S tím koreluje úvaha, že samotné snížení§ 2051 ObčZ 108 se odehrává dle vyhodnocení sumy „proměnných“ skutečností, předem však nelze říci jakých. Pod hávem nezávislého a  nestranného soudce se tak uskutečňuje předem nepředvídatelný proces moderování protiplnění. Jestliže vadná věc má estetickou vadu, dle judikatury jde o skutečnost, jež zpravidla musí být taktéž promítnuta v  úvaze o  přiměřeném snížení (viz výše). Protože skutkovým zjištěním je dovolací soud vázán, v  důsledku doktríny je tak vlastně vázán i  „zjištěnou právní normou“, a  tedy tím, že estetická vada má být důvodem ke snížení. Zjištěný skutkový stav (tj. otázka skutková) se zde nutně stává vymezením právní normy (tj. otázkou právní). V  takovém případě je pak zcela konsekventní závěr, že pokud soudy nižších stupňů sníží protiplnění o  pár jednotek, možná i  desítek procent navíc, nebo naopak vůbec nesníží, zůstává nakonec nerozhodné, protože revizibilní je dle názoru NS až zjevně nepřiměřená relevantní úvaha.109 Právo na přiměřené snížení ceny však dle zde zastávaného názoru rozhodně nepatří mezi moderační ustanovení. Adjektivum „přiměřené“ není dokonce ani neurčitým právním Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz pojmem a ani nepovolává soud k provedení volního uvážení. Jde o právní pojem, jenž je a  ustáleně interpretovatelný. Jestliže prostřednictvím smyslu a  účelua  priori pro futuro práv z  vadného plnění jsme schopni konkretizovat abstraktní způsob výpočtu (např. relativně početní metoda, nebo absolutní metoda navrhovaná jinou částí literatury), pro doktrínu o  právní normě s  relativně neurčitou hypotézou zde . I  absolutnínení místo metoda zastávaná částí literatury naznačuje, že cena má být snižována dle konkretizovaných znaků (objektivní hodnota bezvadného plnění ponížená objektivní hodnotou vadného plnění), které musí nalézací soud zjistit, aby mohl provést snížení, přičemž způsob, jak se má protiplnění snižovat, nikterak ovlivněn není. VII. Závěr Závěry dosažené v textu lze shrnout do těchto zobecněných poznatků: 1. Práva z  vad neslouží k  „nápravě majetkové újmy, která spočívá ve vadnosti (takto socialistická civilistika a  některá rozhodnutíposkytnutého předmětu plnění“ NS), nýbrž k narovnání narušené subjektivní ekvivalence. To platí viditelně o právu na přiměřené snížení ceny. 2. Odmítnout je třeba přístup podsouvající právům z vad funkci náhrady škody v tom smyslu, že jimi má být nahrazována interese či její část poškozeného (nabyvatele). 3. Vadné plnění představuje porušení smluvní povinnosti a  samotná skutečnost, že plnění je vadné, zpravidla představuje škodu (tzv. škoda ryze spočívající ve vadném plnění), která by byla nahraditelná v režimu smluvní odpovědnosti dle .§ 2913 ObčZ Nehraje přitom roli, zda jde o  vadu počáteční a/nebo neodstranitelnou; ve všech případech má být nahrazována pozitivní interese. Podaná škoda je však nahraditelná jen za podmínek , tj. tehdy, kdy jde o vadu neodstranitelnou a současn짠1925 ObčZ přiměřeným snížením ceny či odstoupením od smlouvy není narovnáním subjektivní ekvivalence způsobená škoda zcela nahrazena. Tato část škody, tj. nenahraditelná cestou práv z  vad, podléhá plně předpokladům a  podmínkám nároku na náhradu škody v  režimu smluvní odpovědnosti, včetně možnosti liberace ( odst.  2§ 2913 ObčZ), zohlednění spolupřičitatelnosti poškozeného ( odst.  1, )§ 2903 § 2918 ObčZ a odlišných promlčecích lhůt. 4. Přiměřené snížení ceny má být provedeno relativně početní metodou, neboť jen ona je způsobilá narovnat narušenou subjektivní ekvivalenci a provést adekvátní snížení ceny v mezích subjektivní ekvivalence. 5. Absolutní početní metoda jako způsob výpočtu přiměřeného snížení ceny, zastávaná velkou částí české nauky, není následování hodná. Její výpočet totiž stojí na mísení funkcí nároku na náhradu škody a práv z vad. Odmítnout je třeba ji též proto, že není způsobilá do snížení ceny promítnout fakt, že subjektivní ekvivalence per se neodpovídá objektivní, a  z  výhodné koupě tak činí ještě výhodnější, resp. z nevýhodné naopak ještě nevýhodnější. Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz 6. Zcela razantně by měla být odmítnuta doktrína o právní normě s relativně neurčitou hypotézou, neboť jde o  nepřípustné dotváření procesního práva k  tíži dovolatele a  představuje vědomou rezignaci NS ve funkci sjednocování judikatury. Zcela nepatřičná je doktrína tam, kde se tváří být sofistikovaným zdůvodněním, proč dovolací soud odmítá pracovat s tzv. relativně neurčitými právními pojmy. Ve světle interpretace práva na přiměřené snížení ceny pak tato doktrína vede k  tomu, že z  právního institutu, jenž z  hlediska způsobu výpočtu s  ohledem na hodnotové pozadí, zejména účel a smysl práv z vad, interpretovatelný ustáleným a efektivním způsobem, činí nástroj adhocistního posuzování. Racionální výklad, jehož přínosem je posílení jistoty právního styku, je tak bez jakéhokoliv hodnotového ospravedlnění dán všanc arbitrárnímu rozhodování nalézacího soudu. Takový přístup přitom není nejenže justifikovatelný, nýbrž ani pragmatický, natož účelný; nemůže být hodenergo následování. Poznámky pod čarou: * Autor je doktorandem a asistentem katedry soukromého práva a civilního procesu Právnické fakulty UP v Olomouci a asistentem soudce Nejvyššího soudu. Za připomínky a podněty k předkládaném textu děkuji kolegům doc. JUDr. Filipu Melzerovi, Ph.D., LL.M., a Ing. Mgr. Radku Rubanovi, Ph.D. 1 Odpovědnost se zde používá ve smyslu . Haftung 2 Srov. . Správa pro nedostatky skutkové. Praha: Nákladem vlastním, 1923, s. 12. Rouček, F 3 Srov. ve starší nauce již . Das österreichische bürgerliche Recht. IV. Theil 2. rozšířené a vylepšené Winiwarter, J von vyd. Wien: Braumüller und Seidel, 1844, s. 85; z novější kupř. . Reform des Gewährleistungsrechtes. Verlag Krejci, H Österreich, 1994, s. 9; . Bürgerliches Recht II. 14 Aufl. Wien: MANZ, 2015, marg. č. 305. Welser, R., Zöchling-Jud, B 4 Viz též  ., op. cit. sub 3, s. 9. Krejci, H 5 To se podává již z toho, že je právu z vad připisována funkce prevenční a sankční (srov. Odpovědnost za Švestka, J. vady podle československého socialistického práva. Praha: Univerzita Karlova, 1976, s. 54–55). Ani jedna z nich nepřesvědčí, neboť práva z vad jsou zcela nezávislá na zavinění, stejně jako se mezi jednotlivými právy z vad nediferencuje dle míry zavinění. 6 Viz . Občanské právo hmotné. 2. sv. Praha: Panorama, 1987, s. 240–241; shodně , ., op. Lazár, J., Švestka, J Švestka J cit. sub 5, s. 76. 7 Takto ve vztahu k přiměřenému snížení ceny např. . Komentář k obchodnímu zákoníku. 4. díl. §§ 409– Pelikánová, I 565. 1. dotisk. Praha: Linde, 1999, s. 141. 8 „Unter dem Interesse in seiner technischen Bedeutung verstehen wir nämlich die Differenz zwischen dem Betrage des Vermögens einer Person, wie derselbe in einem gegebenen Zeitpunkte ist, und dem Betrage, welchen dieses Vermögen ohne die Dazwischenkunft eines bestimmten beschädigenden Ereignisses in dem zur Frage stehenden Zeitpunkten haben würde.“ Viz . Beiträge zum Obligationenrecht. Zweite Abtheilung, Zur Lehre von dem Mommsen, F Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz Interesse. Braunschweig: G.A. Schwetschke, 1855, s. 3. Interesí v jejím technickém významu rozumíme diferenci mezi obnosem majetku osoby (poškozeného), jaký je v daném okamžiku, a obnosem, který by tento majetek v určitém okamžiku měl, nebýt určité škodní události. K pojmu interese blíže in . Občanský Melzer, F. Melzer, F., Tégl, P. a kol zákoník – velký komentář. Sv. IX. § 2894–3081. Praha: Leges, 2018, úvodní výklad před § 2951–2952, marg. č. 194 a násl. 9 Viz rozsudek NS z 10. 4. 2003, sp. zn.  ; srov. i rozsudek NS z 29. 6. 2010, sp. zn.  25 Cdo 1849/2001 33 Cdo 1508/2008 ; usnesení NS ze 17. 10. 2019, sp. zn.  . 25 Cdo 2143/2019 10 Viz rozsudek NS z 26. 5. 2010, sp. zn.  . 23 Cdo 1299/2008 11 Viz  Die Folgen des Schuldnerverzugs, die Erfüllungsverweigerung und die vom Schuldner zu vertretende Huber, U. Unmöglichkeit. Handbuch des Schuldrechts Bd. 9/2. Tübingen: Mohr, 1999, s. 178. 12 Viz rozsudek NS z 11. 2. 2010, sp. zn.  ; nebo též usnesení NS z 26. 7. 2017, sp. zn.  21 Cdo 5236/2007 33 Cdo 4940 . /2016 13 Usnesení NS z 24. 3. 2016, sp. zn.  . Podobnou formuli uvádí též in . 33 Cdo 1153/2015 Elischer, D. Eliáš, K. a kol Občanský zákoník. Velký akademický komentář: úplný text zákona s komentářem, judikaturou a literaturou podle stavu k 1. 4. 2008. 2. sv. § 488–880. Praha: Linde, 2008, s. 1850. 14 Usnesení NS z 26. 6. 2019, sp. zn.  ; obdobně, ač k předchozí úpravě, i usnesení NS z 20. 10. 2016, 33 Cdo 4442/2018 sp. zn.  . 33 Cdo 558/2016 15 O kompenzační funkci hovoří in ,  . . Šilhán, J. Hulmák M a kol Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část , § 1923, marg. č. 2. (§ 1721–2054). 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014 16 Takto . Právní následky porušení smlouvy v novém . Praha: C. H. Beck, 2015, s. 228– Šilhán, J občanském zákoníku 229. Jeho myšlenku nekriticky přejímá a na ní staví své závěry . Sleva z ceny v rámci odpovědnostních Fojtíková, M vztahů. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2019, vedoucí práce Josef Šilhán. https://is. / [cit. 6. 11. 2020]. Cit. autorka píše: muni.cz „Z důvodu totožných funkcí slevy z ceny a náhrady škody v penězích bylo zhodnoceno, že na určení výše slevy z ceny lze analogicky aplikovat doktrinální a judikaturní závěry ohledně výše . (srov. s. 20, 58). náhrady škody v penězích “ 17 K odchylnému menšinovému názoru, který zastává způsob výpočtu přiměřeného snížení ceny prostřednictvím tzv. relativně proporční metody, viz níže. 18 Šilhán, J. in . , op. cit. sub 15, § 1924, marg. č. 2. Hulmák, M a kol. 19 Zapletal, J. in , Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, § 2106, marg. č. 7; Petrov J. a kol. podobně i  in . Občanský zákoník. Komentář. Sv. V (§ 1721 až 2520). Praha: Wolters Bányaiová, A. Švestka, J. a kol Kluwer, 2014, § 1923, pozn. 5. 20 J. Porod obdobně jako ostatní autoři sleduje názory judikatury, přičemž s odkazem na uvádí, že musí být Sedláčka zohledněna i hodnota věci pro strany. Viz in . Porod, J. Petrov, J. a kol Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz , § 1923, marg. č. 12. Cit. autor tak nejspíše chápe výši ceny jako jeden z aspektů, které musí být H. Beck, 2019 zohledněny. 21 Viz . in .  . , s. 1208, nebo Štenglová, I Štenglová, I a kol Obchodní zákoník. 13. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010 Pelikánová, I ., op. cit. sub 7, s. 141. 22 Takto ., op. cit. sub 7, s. 141. Pelikánová, I 23 S dalšími odkazy in . Kommentar zum Einheitlichen UN-Kaufrecht: das Müller-Chen Schlechtriem, P. a kol Übereinkommen der Vereinten Nationen über Verträge über den internationalen Warenkauf- . 7., völlig neu CISG bearbeitete Aufl. München: Verlag C. H. Beck, 2019, Art. 50, marg. č. 1. CISG 24 Srov. přehled i s odkazy na autory, kteří se snaží přiměřené snížení ceny dovodit v kontextu angl. Sale of Goods Act z r. 1979.  . Price reduction versus damages: a battle without a winner. Uniform Law Review, Vol. 21, Issue Beheshti, R 2–3, August 2016, p. 220 a násl. /. https://doi.org 25 Benicke in . Münchener Kommentar zum Handelsgesetzbuch. Band 5, Viertes Buch, Grunewald, B. a kol Handelsgeschäfte. Erster Abschnitt, Allgemeine Vorschriften. Zweiter Abschnitt, Handelskauf. Dritter Abschnitt, Kommissionsgeschäft: §§ 343–406. Wiener UN-Übereinkommen über Verträge über den internationalen Warenkauf. 4. Aufl. München: C. H. Beck, 2018, Art. 50, marg. č. 1. CISG CISG 26 Ch. Liu uvádí: „it [price reduction] is however unknown in common law jurisdictions. Common law lawyers experienced great difficulty in understanding the nature of the remedy of price reduction and tended to confuse it with the remedy of . Viz . Price Reduction for Non-Conformity: Perspectives from the , UNIDROIT Principles, PECL damages“ Liu, Ch CISG and Case Law [2nd ed.: Case annotated update (March 2005)]. [online]. Pohříchu však závěr citace neplatí jen o právnících anglosaského právního systému. 27 K funkci práva na náhradu škody např. in ., op. cit. sub 8, úvodní výklad před Melzer, F. Melzer, F., Tégl, P. a kol § 2894, marg. č. 18 a násl. 28 Viz in , . Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch. Zweiter Band. §§ 859 bis Pisko Klang H. a kol 1089. Wien: Druck und Verlag der Österreichischen Staatsdruckerei, 1934, s. 563; shodně in Gschnitzer Gschnitzer, F. , . Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch. IV. Band. 1. Teilband. 2., neubearb. Aufl. Klang, H. a kol Wien: Österreichischen Staatsdruckerei, 1968, s. 538; in . Bürgerliches Huber Mertens, H.-J., Soergel, T. a kol Gesetzbuch mit Einführungsgesetz und Nebengesetzen. Kohlhammer-Kommentar. Band III. Schuldrecht II (§§ 433– 515) AGB-Gesetz, AbzG, EAG, EKG, UN-KaufAbk, § 472 BGB, marg. č. 2. 29 Na tuto skutečnost poukazovala i prvorepubliková nauka; viz in . Komentář Sedláček Rouček, F., Sedláček, J. a kol k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl čtvrtý (§§ 859 až 1089). Praha: V. Linhart, 1936, s. 375–376. 30 Na příkladu s otrokem viz . The Law of Obligations: Roman Foundations of the Civilian Tradition. 1st Zimmermann, R ed. 1990. Reprinted 1992. Cape Town. Wetton-Johannesburg: Juta & Co, Ltd., s. 318. 31 Viz ., op. cit. sub 4, s. 92–93. Krejci, H Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz 32 Nárok na náhradu škody, ať v režimu deliktní či smluvní odpovědnosti, nesmí poškozeného uvést do lepšího stavu, než v jakém by byl, nebýt škodní události. 33 Viz OGH 16. 2. 1960, EvBl. 1960 Nr. 138 = H. S. I Nr. 67, cit z   Der Ersatz des Erfüllungsinteresses bei Kramer, E. A. Sachmängelhaftung. Rabels Zeitschrift für ausländisches und internationales Privatrecht, 1972, č. 4, s. 654, pozn. pod čarou č. 4. 34 Srov. ve znění po III. dílčí novele, tj. od 1. 1. 1917: § 932 ABGB „Je-li vada, jež je příčinou povinnosti ke správě, taková, že ji nelze již napraviti a že pro ni věci nelze řádně užívati, může přijímatel žádati za úplné zrušení smlouvy, nepřekáží-li však vada řádnému užívání věci nebo lze-li ji odstraniti, může žádati buď za přiměřené snížení úplaty . nebo na opravu, nebo za doplnění toho, co schází. Každým způsobem ručí odevzdatel za zaviněnou škodu “ Ustanovení bylo novelizováno a v této podobě již neplatí. 35 Kramer, E. A ., op. cit. sub 33, s. 654. 36 Rozhodnutí velkého senátu OGH z 3. 3. 1990, 1 Ob 536/90, publik. též v SZ 63/37. 37 Srov. i s odkazy . Schadenersatz bei mangelhafter Leistung. Wien: Manzsche Verlags- und Jud, B Universitätsbuchhandlung, s. 12. 38 Srov. in . Jauernig Bürgerliches Gesetzbuch. 17. Aufl. München: C. H. Beck, 2018, BGB § 441, Berger Stürner, R. a kol marg. č. 1. 39 Újmu zde představuje pouze skutečnost, že nebylo nabyto plnění o takové hodnotě, o jaké nabyto být mělo. Mimo pozornost tak zůstávají další škody způsobené vadným plněním. K pojmům blíže např. ., op. cit. sub 4, s. 12. Krejci, H 40 Pojem interese zahrnuje jak škodu skutečnou, tak ušlý zisk (blíže reprezentativně např. in ., Melzer, F. Melzer, F Tégl, ., op. cit. sub 8, § 2894, marg. č. 105; § 2951–2952, marg. č. 194 a násl.). P. a kol 41 Srov. též . System des österreichischen allgemeinen Privatrechts. Mayrhofer, H., Ehrenzweig, A., Ehrenzweig, A 2. Buch, Das Recht der Schuldverhältnisse. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 1986, s. 421. 42 Na absenci povinnosti kupujícího učinit opatření pro zabránění či snížení škody ( ) v kontextu práva snížení čl. 77 CISG ceny se upozorňuje přiléhavě i při výkladu . Viz ., op. cit. sub 24, p. 217–218. CISG Beheshti, R 43 100:60=80: x 80:48 = 100:60 44 Jestliže ale strany vyloučily právo požadovat odstranění vady, pak odstranitelnost vady nebude hrát roli. Nezbytné je však zkoumat, zda vůle stran nesměřovala i k omezení, příp. povinnosti k náhradě škody. 45 Právem druhého nabídnutí se vyjadřuje, že strany mají primárně usilovat o dodržení původně sjednané obligace. Nezdařilo-li se zciziteli plnit bez vad, měla by mu být vyhrazena druhá možnost, ledaže zájem nabyvatele převáží nad tím, aby ji zcizitel měl; srov. např. Eigenschaftsirrtum und Neuregelung des Kaufrechts. Archiv für die Schur, W. civilistische Praxis, 2004, č. 6, s. 901–902. Na zmíněném poměřování stojí ostatně též podstatné porušení smluvní povinnosti. 46 Výslovně se zdůrazňuje, že se stranou nechává odpovědnost v případě , neboť ta není culpa in contrahendo stanovena , nýbrž plyne ze skutkových podstat , odst. 2 a  odst. 2 ObčZ. § 2913 ObčZ § 1729 § 579 § 587 47 Pro úplnost se podotýká, že je zde řeč o interesi ve vztahu k vadě, nikoliv k dalším navazujícím újmám. Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz 48 Ve výsledku shodně i rakouská nauka; viz in . : Praxiskommentar. Band 4, § – Ofner Kodek, G. E. a kol ABGB § 859 1089 , WuchG, UN-Kaufrecht. 4. Aufl. Wien: LexisNexis, 2014, § 933a , marg. č. 7. Jakož i níže cit. literatura ABGB ABGB (sub V.1.2.3). 49 § 311a BGB: „(1) Der Wirksamkeit eines Vertrags steht es nicht entgegen, dass der Schuldner nach § 275 Abs. 1 bis 3 . nicht zu leisten braucht und das Leistungshindernis schon bei Vertragsschluss vorliegt (2) Der Gläubiger kann nach seiner Wahl Schadensersatz statt der Leistung oder Ersatz seiner Aufwendungen in dem in § 284 bestimmten Umfang verlangen. Dies gilt nicht, wenn der Schuldner das Leistungshindernis bei Vertragsschluss nicht kannte und seine Unkenntnis auch nicht zu vertreten hat. § 281 Abs. 1 Satz 2 und 3 und Abs. 5 . [(1) Účinnosti smlouvy nebrání, že dlužník dle § 275 odst. 1 až 3 nemusí plnit findet entsprechende Anwendung “ a překážka bránící v plnění existovala již při uzavření smlouvy. (2) Věřitel může požadovat dle své volby náhradu škody namísto plnění nebo náhradu svých nákladů v rozsahu stanoveném v § 284. To neplatí, pokud dlužník nevěděl o překážce bránící v plnění již při uzavření smlouvy a svou neznalost nezavinil. § 281 odst. 1 v. 2 a 3 a odst. 5 platí obdobně.] 50 Srov. . Die Reform des Rechts der Leistungsstörungen. Juristenzeitung, 2001, č. 10, s. 506. Canaris, C. W 51 § 307 odst. 1 BGB aF: „Wer bei der Schließung eines Vertrags, der auf eine unmögliche Leistung gerichtet ist, die Unmöglichkeit der Leistung kennt oder kennen muß, ist zum Ersatze des Schadens verpflichtet, den der andere Teil dadurch erleidet, daß er auf die Gültigkeit des Vertrags vertraut, jedoch nicht über den Betrag des Interesses hinaus, welches der andere Teil an der Gültigkeit des Vertrags hat. Die Ersatzpflicht tritt nicht ein, wenn der andere Teil die . [Kdo při uzavření smlouvy, která cílí na nemožné plnění, o nemožnosti ví Unmöglichkeit kennt oder kennen muß “ nebo vědět musí, je povinen k náhradě škody, kterou druhá smluvní strana utrpí v důsledku toho, že důvěřuje v platnost smlouvy, avšak nikoliv nad rámec výše interese, kterou by druhá smluvní strana měla při její platnosti (pozn. aut.: negativní interese je zastropena interesí pozitivní). Povinnost k náhradě nevzniká, pokud druhá smluvní strana o nemožnosti ví nebo vědět musí.] 52 Viz . Untaugliche Regel zum Vertrauensschaden und Erfüllungsinteresse im Altmeppen, H Schuldrechtsmodernisierungsentwurf. DB, 2001, 1399: cit z  ., op. cit. sub 37, s. 113; srov. též in Jud, B Otto Löwisch, M . J. von Staudingers Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch mit Einführungsgesetz und Nebengesetzen. (red.) Buch 2. Recht der Schuldverhältnisse. §§ 255–304 (Leistungsstörungsrecht 1). Neubearbeitung. Berlin: Sellier – de Gruyter, 2009, Vorbem zu §§ 280–285, marg. č. 37. 54 Canaris, C. W ., op. cit. sub 50, s. 506. 55 Srov. vč. přehledu in . J. von Staudingers Kommentar zum Bürgerlichen Matusche-Beckmann Martinek, M. a kol Gesetzbuch: mit Einführungsgesetz und Nebengesetzen. Buch 2, Recht der Schuldverhältnisse Teil: §§ 433–480 (Kaufrecht). § 437, marg. č. 25. Obecně k otázce, kdy má být nahrazována pozitivní a kdy negativní interese, viz in . Münchener Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch. Band 2. Schuldrecht – Allgemeiner Oetker Krüger, W. a kol Teil I. 8. Aufl. München: C. H. Beck, 2019, BGB § 249, marg. č. 127 a násl. 56 Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz Westermann in . Münchener Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch. Band 4 Schuldrecht Westermann, H. P. a kol – Besonderer Teil I §§ 433–534 Finanzierungsleasing . 8. Aufl. München: C. H. Beck, 2019, BGB § 437, marg. CISG č. 35. 57 Srov. . Gewährleistung und Schadenersatz. Juristische Blätter, 1976, 127, 130, cit. z  . Das Welser, R Kandut, G Gewährleistungsrecht beim Kauf. Österreichische Staatsdruckerei, 1992, s. 105; . Bürgerliches Recht. Dullinger, S Band II, Schuldrecht – Allgemeiner Teil. 4., aktualisierte Aufl. Wien: Springer, 2010, § 3, marg. č. 155; nebo in Ofner . : Praxiskommentar. Band 4, § – , WuchG, UN-Kaufrecht. 4. Aufl. Wien: Kodek, G. E. a kol ABGB § 859 1089 ABGB LexisNexis, 2014, § 933a , marg. č. 7. ABGB 58 Např. rozhodnutí OGH z 27. 10. 1999, sp. zn. 7 Ob 238/99x. 59 Zastánci tohoto řešení: in . Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch: mit Reichschauer Rummel, P. a kol IPRG, EVÜ, EheG, MRG, WGG, WEG, BTVG, HeizKG, KSchG: in zwei Bänden. 1. Band, §§ 1 bis 1174 . 3., ABGB neubearb. und erw. Aufl. Wien: Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2000, § 920, marg. č. 18a; ., Jud, B op. cit. sub 37, s. 117–118; . Handbuch zum neuen Gewährleistungsrecht. Wien: Neuer Wissenschaftlicher Faber, W Verlag, 2001, s. 182–184; ., op. cit. sub 35, s. 655–659. Kramer, E. A 60 Nahrazována má být v různých případech (mimo škodu spočívající ve vadném plnění) nepochybně i interese negativní (např. náklady vynaložené v důvěru ve splnění smlouvy) či integrity (újma na již existujících statcích); k tomu za všechny srov.  J. von Staudingers Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch. Berlin: Sellierde Gruyter, Magnus, U. 2013, Art. 74, marg. č. 20, 21. Zde se však zaměřujeme právě na škodu spočívající v nedostatku sjednané CISG vlastnosti. 61 Viz in ., op. cit. sub 23, Art. 45, marg. č. 23; , op. Müller-Chen Schlechtriem, P., Schwenzer, I. a kol CISG Magnus, U. cit. sub 60, Art. 45, marg. č. 11, 20; in ., op. cit. sub 25, Art. 45, marg. č. 2; CISG Benicke Grunewald, B. a kol CISG in ., op. cit. sub 56, Art. 45, marg. č. 14. Huber Westermann, H. P. a kol CISG 62 Za všechny , op. cit. sub 60, Art. 45, marg. č. 16, 26. Magnus, U. CISG 63 Srov. in ., op. cit. sub 23, Art. 79, marg. č. 12; ., op. cit. sub Schwenzer Schlechtriem, P., Schwenzer, I CISG Magnus, U 60, Art. 79, marg. č. 17; v české literatuře shodně též i s odkazy in ., op. cit. CISG Melzer, F. Melzer, F., Tégl, P. a kol sub 8, § 2913, marg. č. 132. 64 Alibisticky se tak finální zodpovězení otázky přesouvá k tomu, kdy bude závazek zcizitele nemožný ve smyslu § 580 odst. 2 ObčZ. V tom ale česká nauka doposud nemá ani zdaleka jasno a pro bližší zkoumání zde není prostor. 65 Např. platný a účinný § 933a stanoví přednost naturální náhrady, což dává smysl právě proto, že rakouské ABGB právo stojí na plné konkurenci práv z vad a práva na náhradu škody a současně že hodlá zciziteli zajistit právo druhého nabídnutí. 66 Viz ., op. cit. sub 59, s. 181–182. Faber, W 67 Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz Např. i u směny lze využít přiměřené slevy z ceny, nicméně nárok nabyvatele může být pochopitelně uspokojen zpravidla jen peněžitým způsobem; srov. in . Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Reischauer Rummel, P. a kol Gesetzbuch: mit wichtigen Nebengesetzen und EU-Verordnungen: Teilband § – § 917 937 ABGB (Leistungsstörungsrecht). 4. Aufl. Wien: Manz'sche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2018, § 932, marg. č. 389. Dovozovat, že povaha směny nepřipouští přiměřenou slevu z ceny jako prostředek nápravy vadného plnění, není účelné. U neodstranitelných vad by tak bylo v řadě případů možné využít jen práva odstoupit od smlouvy, a ještě k tomu jen v některých případech. Tam, kde by nebyly dány předpoklady odstoupení od smlouvy, by tak nebyl dán aplikační prostor právům z vad. Zdůraznit je třeba též to, že ani nárok na náhradu škody nemusí nabídnout vždy uspokojivé řešení, zejm. nebudou-li jeho hmotněprávní předpoklady naplněny. 68 Takto přehledově i s odkazy na autory, kteří jednotlivé metody zastávali, viz . Ueber die Berechnung der Hellweg, A Preisminderung bei der actio quanti minoris. Archiv für die civilistische Praxis, 59. Bd., H. 1 (1876), s. 37 a násl., pozn. pod čarou č. 2 až 4. Z literatury srov. dále . Die Schuldverhältnisse nach dem Rechte des Deutschen Dernburg, H Reichs und Preußens. Band 2: Einzelne Obligationen. 4. Aufl. Halle a. d. S., 1915, s. 90 a násl.; . Die Hanausek, G Haftung des Verkäufers für die Beschaffenheit der Waare nach römischem und gemeinem Recht mit besonderer Berücksichtigung des Handelsrechts. Band 1. Berlin, 1883, s. 128 a násl.; in ., Huber Mertens, H. J., Soergel, T. a kol op. cit. sub 28, § 472 BGB, marg. č. 3. 69 Shodně, ač formulačně jinak, již ., op. cit. sub 68, s. 37–38, vč. pozn. pod čarou č. 4, 5; takto i  ., Hellweg, A Dernburg, H op. cit. sub 68, s. 91. 70 Srov. ., op. cit. sub 68, s. 38–39 a pozn. pod čarou č. 6, 7. Hellweg, A 71 75 : x = 100 : 60 => x = (75 x 60)/100 = 45. 72 125 : x = 100 : 60 => x = (125 x 60)/100 = 75. 73 Jen na se uvádí, že oproti ostatním metodám bývala jen ojediněle považována za správnou, ač v české nauce margo a judikatuře jde o panující způsob výpočtu; viz ., op. cit. sub 68, s. 37, pozn. pod čarou č. 2. Často se na ní Hellweg, A demonstruje, jak ignoruje ujednanou cenu plnění; za všechny in ., op. cit. sub Huber Mertens, H. J., Soergel, T. a kol 28, § 472 BGB, marg. č. 3. 74 Viz in ., op. cit. sub 28, § 472 BGB, marg. č. 13. Huber Mertens, H. J., Soergel, T. a kol 75 Z toho důvodu již poukazoval na nesprávnost této metody. Viz ., op. cit. sub 68, s. 40. Hellweg Hellweg, A 76 Relativní proporční (početní) metodu navrhují jako výchozí metodu pro výpočet přiměřeného snížení, leč bez bližšího zdůvodnění, též , . Tichý, L., Pipková, P. J., Balarin J Kupní smlouva v novém občanském zákoníku. 1. vyd. Praha: C. , s. 166; formulačně stejnými slovy in ., op. cit. sub 19, § 2106, pozn. 35, 36; H. Beck, 2014 Tichý, L. Švestka, J. a kol podobně a na konkrétních příkladech s odkazy na německou nauku též , . Uplatnění slevy jako práva z vadného Bártů J plnění spotřebitelem, in COFOLA 2019 část I. Jednostranná právní jednání. Brno: Masarykova Selucká, M. et al. (eds.) univerzita, 2019, s. 34. 77 Srov. z něm. nauky in ., op. cit. sub 56, BGB § 441, marg. č. 12; in Westermann Westermann, H. P. a kol Berger , ., op. cit. sub 38, BGB § 441, marg. č. 1; in BeckOK BGB. 55. Ed. 1. 8. 2020, BGB § 441, marg. Stürner R. a kol Faust Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz č. 7; in ., op. cit. sub 55, § 441, marg. č. 15. Vedle lit. v textu cit. viz z rakouské Matusche-Beckmann Martinek, M. a kol literatury i  ., op. cit. sub 3, marg. č. 362; in ., op. cit. sub 67, Welser, R., Zöchling-Jud, B Reischauer Rummel, P. a kol , marg. č. 370; in ,  ., op. cit. sub 57, § 932, marg. č. 64; in § 932 ABGB Ofner Kodek G. E. a kol Bydlinski Bydlinski, . Kurzkommentar zum . 3. Aufl. Wien: Springer, 2010, § 932, marg. č. 21. Srov. i judikaturu OGH a BGH P. a kol ABGB těmito autory citovanou. Z relativní metody vychází i judikatura švýcarského BG (srov. i s odkazy na literaturu BGE 81 II 207, 211–213, nebo BGE 89 II 239, s. 254), ač čl. 205 odst. 1 OR by mohl nasvědčovat, že rozhodující je absolutní metoda (viz in ., op. cit. sub 67, , marg. č. 390.). Taktéž vychází Reischauer Rummel, P. a kol § 932 ABGB čl. 50 CISG z relativní početní metody; srov. in ., op. cit. sub 56, Art. 50, marg. č. 15, 16; Huber Westermann, H. P. a kol CISG Bach in . UN Convention on Contracts for the International Sale of Goods ( ): A Commentary. 2nd ed., Kröll, S. a kol CISG 2018, Art. 50, marg. č. 36; in . Kommentar zum Einheitlichen UN-Kaufrecht: CISG Müller-Chen Schlechtriem, P. a kol das Übereinkommen der Vereinten Nationen über Verträge über den internationalen Warenkauf- . 7., völlig neu CISG bearb. Aufl. München: Verlag C. H. Beck, 2019, Art. 50, marg. č. 8; in ., op. cit. sub 61, CISG Benicke Grunewald, B Art. 50, marg. č. 8; , op. cit. sub 60, Art. 50, marg. č. 19. CISG Magnus, U. CISG 78 Na to poukazují již první komentáře k  : ABGB „Um den eigentlichen Preis auszumitteln, welcher im Falle der Minderungsklage zu restituiren ist, muß nicht nur auf den Werth des Abgängigen, sondern zugleich auf den ganzen . Za účelem výpočtu vlastní ceny, kterou je třeba v případě žaloby na Kaufpreis Rücksicht genommen werden “ přiměřené snížení ceny restituovat, musí být brán zřetel nikoliv jen na hodnotu ušlého, nýbrž též na celou kupní cenu. Viz . Erläuterung des allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuches für die gesamten deutschen Länder der Nippel, F. X österreichisschen Monarchie, mit besonderer Berücksichtigung des pract. Bedürfnisses. VI. Band. §§ 859 bis einschließig 982. Grätz: Damian und Sorge, 1833, s. 192–193. Následně autor pracuje s relativní proporční metodou. 79 Viz . Das Recht der Schuldverhältnisse. II. Band. 1. Hälfte. 5. Aufl. Wien: Manz, 1915, s. 133. Ehrenzweig, A., Krainz, J 80 Viz in ., op. cit. sub 55, § 441, marg. č. 15; srov. též  Matusche-Beckmann Martinek, M. a kol Mayrhofer, H., ., op. cit. sub 41, s. 421. Ehrenzweig, A., Ehrenzweig, A 81 Podobně i německá nauka důsledně rozlišuje mezi nárokem na náhradu škody a přiměřeným snížením ceny; srov. in ., op. cit. sub 55, § 441, marg. č. 40. Matusche-Beckmann Martinek, M. a kol 82 Dle zde zastávaného názoru tak lze stěží přitakat názoru NS, že reviznímu přezkumu u slevy z ceny je vyhrazeno až zkoumání zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (srov. usnesení NS z 26. 6. 2019, sp. zn.  ). 33 Cdo 4442/2018 83 Dle zde zastávaného názoru je tak neudržitelný závěr, že § 1923 „[n]estanoví kritéria pro určení výše slevy, což je , jak uvádí in ., op. cit. sub 19, správné a pochopitelné, neboť jde o faktickou otázku“ Bányaiová, A. Švestka, J. a kol § 1923, pozn. 5. 84 K podrobnostem . Die Herabsetzung der unverhältnismäßig hohen Vertragsstrafe. Berlin: Duncker & Chasapis, Ch Humblot, 2014, s. 150, 152; srov. též . O moderaci započtené smluvní pokuty jako protipohledávky. Kolmačka, V Obchodněprávní revue, 2019, č. 3, sub VI. Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz 85 Zevrubně srov. ., op. cit. sub 84, s. 235–236. Chasapis, Ch 86 Takto ale ve výsledku in ., op. cit. sub 13, s. 1850: Elischer, D. Eliáš, K. a kol „Výše slevy z ceny věci koupené v obchodě by neměla vyjadřovat pouze samotné snížení směnné hodnoty koupené věci. Pro její stanovení je nutné vzít v potaz, zda zhoršuje vzhled prodané věci, zda snižuje její životnost atp. Výsledkem této úvahy by mělo být . stanovení adekvátní slevy z kupní ceny, která by reflektovala co nejvíce zmíněné dopady vady “ 87 Takto již výše cit. usnesení NS z 26. 6. 2019, sp. zn.  . 33 Cdo 4442/2018 88 Prostřednictvím informačního systému ASPI lze pod heslem „abstraktní norma s relativně neurčitou hypotézou“ najít cca 1305 výskytů (k 30. 11. 2020), prostřednictvím databáze dokonce více než 1500 výskytů (k LotusNotes 30. 11. 2020). 89 Rozhodnutí VS v Praze z 28. 2. 1994, sp. zn.  ( ): 2 Cdo 9/94 Právní rozhledy, 1994, č. 8, s. 291 „Při rozhodování podle odst. 1, 2 ObčZ o dalším nájmu bytu je hypotéza právní normy relativně neurčitá (s výjimkou hledisek§ 705 uvedených v  odst. 3 ObčZ, k nimž je soud povinen vždy přihlédnout a s nimi se vypořádat), takže je na soudu,§ 705 aby z předem neomezeného okruhu okolností podle své úvahy vymezil ty, které jsou pro rozhodnutí podstatné. Pokud soud provede toto vymezení správně, nemůže být jeho rozhodnutí nesprávné jen proto, že nebyly provedeny důkazy . k objasnění okolností, které nelze považovat za podstatné “ 90 Viz usnesení NS z 5. 12. 2002, sp. zn.  (Soudní judikatura, 2003, č. 4, poř. č. 53). 21 Cdo 486/2002 91 Rozsudek NS z 8. 1. 2008, sp. zn.  , byť ke starší úpravě. Kvitováno i pracovněprávní naukou; srov. 21 Cdo 674/2007 in . , s. 1003. Novotný, Z. Bělina, M., Drápal, L. a kol Zákoník práce. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019 92 Z nedávné doby rozsudek NS z 31. 8. 2020, sp. zn.  . 25 Cdo 4393/2018 93 Např. rozsudek NS z 19. 1. 2000, sp. zn.  . Kvitováno i pracovněprávní naukou; srov. in 21 Cdo 1228/99 Putna, M. ., op. cit. sub 91, s. 341. Bělina, M., Drápal, L. a kol 94 Např. usnesení NS z 28. 7. 2011, sen. zn.  (R 14/2012). 29 NSČR 14/2009 95 Např. rozsudek NS z 19. 9. 2018, sp. zn.  . 25 Cdo 894/2018 96 Např. rozsudek NS z 9. 12. 2015, sp. zn.  , ke starší úpravě, odst. 2 ObčZ 1964, již rozsudek 22 Cdo 5159/2014 § 142 NS z 12. 2. 2004, sp. zn.  (R 28/2004). 22 Cdo 2288/2003 97 Srov. např. nález ÚS z 21. 1. 2020, sp. zn.  , bod 32. IV. ÚS 4206/18 98 Viz . . Lehrbuch des österreichischen Zivilprozeßrecht: Lehr- und Handbuch für Studium und Praxis. Fasching, H W 2. überarb. und ergänz. Aufl. Wien: Manzsche Verlags und Universitätsbuchhandlung, 1990, marg. č. 1924: „Verwendet das Gesetz zur Festlegung eines rechtsauslösenden Tatbestands Begriffe, die nicht unmittelbar durch Tatsachen konkretisiert werden können, sondern deren Sinngehalt durch Zuhilfenahme außerrechtlicher Begriffsinhalte und Wertungsmaßstäbe ausgefüllt werden muß, oder deren Ausfüllung überhaupt dem Richter . [Užívá-li zákon k ustanovení skutkové podstaty überlassen bleibt, dann liegen unbestimmte Rechtsbegriffe vor “ Masarykova univerzita 29.09.2022 Zdroj: http://www.beck-online.cz vyvolávající právní následky pojmy, které nemohou být přímo konkretizovány skutečnostmi, nýbrž jejichž smysl musí být vyplněn s pomocí mimoprávních („pojmových“) obsahů a hodnotových měřítek, či jejichž vyplnění zůstává vůbec přenecháno soudci, jde o neurčité právní pojmy]. 99 Tamtéž, marg. č. 1924.  jako příklad uvádí: jaká jednání osoba činila a které skutečnosti věděla, je Fasching irevizibilním skutkovým zjištěním, zda však proto byla v „dobré víře“ nebo „poctivá“, zůstává právním posouzením. Stejně tak co osoba učinila, je skutkovým zjištěním, zda dané jednání porušuje dobré mravy, však právním posouzením. 100 Viz in . Münchener Kommentar zur Zivilprozessordnung mit Gerichtsverfassungsgesetz und Krüger Krüger, W. a kol Nebengesetzen. Band 2. §§ 355–945b. 6. Aufl. 2020, ZPO § 546, marg. č. 4, 13; shodně i  in Jacobs Stein, F., . Kommentar zur Zivilprozessordnung. Band 6. §§ 511–703d. 22. Aufl. Tübingen: Mohr Siebeck, Althammer, Ch. a kol 2013, § 546, marg. č. 8. 101 Německá judikatura BGH připouští plnou revizibilitu závěru o nemravnosti; např. rozhodnutí BGH z 2. 10. 1996, sp. zn. XII ZB 1/94 (Schleswig), NJW, 1997, 192. 102 Viz rozhodnutí BGH z 28. 4. 2015, sp. zn. VI ZR 206/14 (NJW-RR, 2015, 1056, marg. č. 10). 103 Ke smluvní pokutě srov. in . J. von Staudingers Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch. Rieble Jagmann, R. a kol §§ 328–345 (Vertrag zugunsten Dritter, Draufgabe, Vertragsstrafe). Berlin: Sellier- de Gruyter, 2015, § 343 BGB, marg. č. 153; přiměřeně srov. včetně odkazů in . Münchener Kommentar zum Bürgerlichen Gottwald Krüger, W. a kol Gesetzbuch. Band 3. Schuldrecht – Allgemeiner Teil II. 8. Aufl. München: C. H. Beck, 2019, § 343, marg. č. 22. 104 Srov. k tomuto aspektu in ., op. cit. sub 8, marg. č. 29. Melzer, F. Melzer, F., Tégl, P. a kol 105 Viz in ., op. cit. sub 55, BGB § 254, marg. č. 29. Oetker Krüger, W. a kol 106 K ochrannému účelu v kontextu spoluzavinění viz in ., op. cit. sub 8, § 2918, marg. Melzer, F. Melzer, F., Tégl, P. a kol č. 32, 33. 107 Shodné doporučení ve vztahu k případům týkajícím se práva náhrady škody dává též Vybrané aktuální Melzer, F. problémy práva náhrady škody, in XXVIII. Karlovarské právnické dny. Praha: Leges, 2021, s. 92–94. Zoufalý, V. (ed.) 108 Zde jde ale o moderaci konkrétní smluvní pokuty, tj. pohledávky rezultující z ujednání, nikoliv takového ujednání; srov. k podrobnostem ., op. cit. sub 84, sub VI. Kolmačka, V 109 Viz usnesení NS z 26. 7. 2016 [pozn. red.: správně 26. 7. 2017], sp. zn.  ; nebo z 26. 6. 2019, sp. zn.  33 Cdo 4940/2016 . 33 Cdo 4442/2018