Cíle semináře

Tento seminář má upozornit na některé praktické problémy, které se po vstupu do EU v ČR projevily.

Materiály k nastudování

Rozhodnutí SD EU (povinné)

1. Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 26. února 2007. Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním (OSA) v Miloslav Lev. Věc C-282/06 (Miloslav Lev); hlavní téma: přímý a nepřímý účinek směrnice, duševní vlastnictví. 
2. Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 7. prosince 2006. Sociedad General de Autores y Editores de España (SGAE) proti Rafael Hoteles SA. Věc C-306/05. hlavní téma: Autorské právo a práva s ním související v informační společnosti, Pojem "sdělování veřejnosti" - Díla sdělovaná prostřednictvím televizních přijímačů umístěných v hotelových pokojích.

Doplňkové materiály

1. BOBEK, Michal. První česká předběžná otázka nepřímo rozhodnuta. JINÉ PRÁVO [online]. JINÉ PRÁVO, publikováno 7. 12. 2006 [cit. 2. 10. 2013]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2006/12/prvn-esk-pedbn-otzka-nepmo-rozhodnuta.html. (k případu Miloslav Lev)
2. ČELADNÍK, Filip. Pozitivní vliv práva Evropské unie na český právní řád. EPRAVO.CZ [online]. EPRAVO.CZ, publikováno 4. 6. 2009 [cit. 2. 10. 2013]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/pozitivni-vliv-prava-evropske-unie-na-cesky-pravni-rad-56659.html. (k případu Miloslav Lev a Skoma-Lux)

Prosím, pročtěte si před seminářem následující text

 

KDE SE PROBLÉM OBJEVIL:

1.  věc C-306/05 o předběžné otázce podané Audiencia Provincial de Barcelona (Španělsko) ze dne 7. června 2005, v řízení mezi Sociedad General de Autores y Editores de España (SGAE) proti Rafael Hoteles SA a s ním související rozhodnutí:
   
2. věc C‑282/06, jehož předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná Krajským soudem v Praze (Česká republika) ze dne 19. dubna 2006, v řízení Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním (OSA) proti Miloslavu Lvovi (vzato na vlastní žádost zpět, a to s ohledem na výše uvedené rozhodnutí).
   

PODSTATA PROBLÉMU A SKUTKOVÝ STAV: Když velmi zkrátím a zjednoduším, podstata sporu spočívala v neshodě mezi provozovateli hotelů na straně jedné a organizacemi, které prosazují autorská práva na straně druhé. Rozpor se týkal výkladu pojmu „sdělování veřejnosti“, totiž zda tento pojem zahrnuje též užívání TV přijímačů v hotelových pokojích. Důvody byly ryze ekonomické, kladná odpověď na tuto otázku by pro hoteliéry znamenala povinnost platit autorské poplatky. Opačná odpověď by byla finančně nevýhodná pro autory, jejich souhlas s vysíláním jejich děl v TV by byl vnímán široce tak, že by zahrnoval i jiné situace, než sledování TV doma sám či s rodinou. Problematika je regulována celou řadou právních předpisů různého původu. Dopadá na ni český autorský zákon, řada mezinárodních smluv a předpisy Evropské unie. Stejný problém se navíc objevil v různých státech. Řešila jej nejenom Česká republika, ale i Španělsko. Vyjadřovaly se k němu nejen národní (české a španělské), ale i unijní soudy (Evropský soudní dvůr).

MEZINÁRODNĚ-PRÁVNÍ ÚPRAVA: Problematika je upravena řadou mezinárodních smluv, kterými je také Česká republika vázána. Situace se týkají:

1.     čl. 8 Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském, který upravuje právo na sdělování veřejnosti a stanoví: Bez újmy práv podle článků 11 odst. 1 bodu (ii), 11bis odst. 1 bodů (i) a (ii), 11ter odst. 1 bodu (ii), 14 odst. 1 bodu (ii) a 14bis odst. 1 Bernské úmluvy, mají autoři literárních a uměleckých děl výlučné právo udílet svolení k jakémukoli sdělování svých děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátovými prostředky, včetně zpřístupňování svých děl veřejnosti takovým způsobem, že každý může mít přístup k těmto dílům na místě a v čase podle své individuální volby.

2.     čl. IV bis odst. 1 revidované Všeobecné úmluvy o autorském právu, který stanoví: Práva uvedená v článku I zahrnují základní práva, která zajišťují ochranu majetkových zájmů autorů, zejména výlučné právo autora udílet svolení k rozmnožování jakýmkoliv způsobem, k veřejnému provozování a provedení a k vysílání rozhlasem či televizí. Ustanovení tohoto článku se vztahují na díla chráněná touto úmluvou jak v jejich původní formě, tak i v každé formě odvozené zřejmě od původního díla.

3.     čl. 11 bis odst. 1 (ii) a odst. 2 doplněné a revidované Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl, který stanoví: (1) Autoři literárních děl mají výlučné právo udílet svolení:

(i) k veřejnému přednášení svých děl, ať již se takový veřejný přednes uskutečňuje jakýmikoliv způsoby nebo prostředky,

(ii) k veřejnému přenosu přednesení svých děl, a to jakýmikoliv prostředky.

(2) Autoři literárních děl mají po celou dobu trvání svých práv k původním dílům tatáž práva, pokud jde o překlady jejich děl.

UNIJNÍ LEGISLATIVA: Pojem „sdělování veřejnosti“ je používán též unijní směrnicí, která jej blíže nespecifikuje. Stanoví pouze, že „členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.“

NÁRODNÍ (ŠPANĚLSKÁ) LEGISLATIVA: Dle španělského práva je „sdělováním veřejnosti“ vše, čím je určité dílo zpřístupněno většímu počtu osob, bez předchozího rozšíření jeho exemplářů každému z nich s výjimkou sdělování v čistě soukromých prostorách, která nejsou součástí vysílací sítě ani s ní nejsou spojena.“ Španělská judikatura dovozovala, že hotely autorské poplatky za zpřístupňování TV programů v pokojích hostů platit nemusí. Hotelové pokoje byly chápány spíše jako soukromé prostory. To se přirozeně nelíbilo lobby umělců.

PRÁVNÍ ÚPRAVA V ČR: ČR stejně jako jiné členské státy (a také jako Španělsko) uplatňovala ve své legislativě obdobný přístup. Český autorský zákon ve svém znění 216/2006 Sb. dokonce výslovně stanovil pro hotely výjimku, která jim umožňovala neplatit poplatky za TV přijímače na pokojích. I v ČR se organizace zastupující umělce proti této právní úpravě snažila bránit. 

ZNĚNÍ ČESKÉ NORMY: Dle § 23 autorského zákona ve znění novel 81/2005 Sb., 61/2006 Sb., 216/2006 Sb., 186/2006 Sb. se provozováním rozhlasového či televizního vysílání rozumělo (dnes je již text tohoto ustanovení odlišný):

POSTAVENÍ SVÁŘÍCÍCH SE STRAN: Je zjevné, že se evropská a mezinárodní úprava na straně jedné diametrálně liší od národní úpravy na straně druhé. Z uvedeného vyplývá, že pro lobby hotelů by bylo lepší, kdyby se všechny spory mezi nimi a organizacemi na ochranu autorských práv řešily podle vnitrostátního práva (v ČR dle autorského zákona). Žaloby by musely být zamítnuty, protože národní právo považuje hotelové pokoje za soukromé prostory, na něž se povinnost platit poplatky nevztahuje. Naopak pro lobby umělců by bylo vhodné řešit případ podle evropských předpisů nebo podle mezinárodních smluv, které poskytují ochranu jejich právům (a zakládají jim nárok na poplatky). 

OBRANA EVROPSKÝM PRÁVEM: České a španělské soudy reagovaly na skutečnost, že obě země jsou členem Evropské unie. Snažily se problematiku povinnosti platit poplatky řešit u Evropského soudního dvora cestou předběžné otázky (výkladové). Zajímalo je, jak evropské právo rozumí pojem „sdělování veřejnosti“, který byl klíčový pro vyřešení případů, jimiž se zabývali. 

POLOŽENÉ PŘEDBĚŽNÉ OTÁZKY K ESD:  České otázky byly vzaty zpět, protože český soud byl předstižen dřívější předběžnou otázkou jiného národního (španělského) soudu v téže věci. Český soud se zeptal: 

Podstatou otázek španělského soudu bylo zjistit, jak správně interpretovat unijní směrnice – zda spíše úzce, blížeji významu a textu mezinárodních smluv, nebo široce, jako to činilo španělské národní právo. 

VÝKLAD EVROPSKÉHO PRÁVA: Interpretace unijního práva je obecně autonomní, nezávislá na vnitrostátním právu. Je tedy je irelevantní, jak pojem sdělování veřejnosti chápe právo vnitrostátní. Výklad směrnice proto i v tomto případě musí být nezávislý na národním právu a jednotný pro celou EU. Zohledněno musí být mezinárodní právo, protože daná směrnice provádí mezinárodní dohody, které uzavřela Evropská unie. Podotýkám, že správný výklad unijního práva poskytuje výhradně ESD, nejčastěji právě v řízení jako toto, tedy v řízení o předběžné otázce.

ROZHODNUTÍ ESD:  ESD konstatoval, že poskytování signálu hotelem prostřednictvím TV přijímačů klientům ubytovaným v jeho pokojích představuje, nezávisle na užívané technice přenosu signálu, sdělování veřejnosti ve smyslu dotčené směrnice s tím, že soukromá povaha pokojů hotelového zařízení nebrání tomu, aby v nich uskutečňované sdělování díla prostřednictvím televizních přijímačů představovalo sdělování veřejnosti. Přiklonil se tedy k výkladu akcentovanému organizacemi, které prosazují autorská práva. 

DALŠÍ POSTUP NÁRODNÍCH SOUDŮ: Evropský soudní dvůr může rozhodnout o výkladu, nemůže ale rozhodnout ve věci samé. To je věcí národních soudů. Ty si proto následně samy musely položit otázku, zda skutečně mohou rozhodnout přímo a přednostně podle unijního práva (dotčené směrnice), nebo zda mohou případ řešit i jinak, cestou výkladu národního práva.

Více na semináři...