článkyBULLETIN ADVOKACIE 10/2019
23WWW.CAK.CZ 2323WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
1 Viz legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2019
o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice
Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, směrnice Evropského parlamentu
a Rady 98/6/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES
a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU, pokud jde o lepší
vymáhání a modernizaci právních předpisů EU na ochranu spotřebitele [COM
(2018) 0185 – C8-0143/2018 – 2018/0090 (COD)]. Materiál veden pod
č. P8_TA-PROV(2019)0399 a je dostupný na http://www.europarl.europa.
eu/RegData)seance_pleniere/textes_adoptes/provisoire/2019/04-17/0399/
P8_TA-PROV(2019)0399_CS.pdf . Dále rovněž „novelizující směrnice“.
2 Komise EU ve své zprávě o provádění směrnice 2005/29 o nekalých
obchodních praktikách [2013/2116 (INI)] ze dne 20. prosince 2013 zdůrazňuje
maximální harmonizaci směrnice 2005/29 a konstatuje, že vázáné prodeje
a další obchodní propagační akce, které Soudní dvůr EU projednává jako
nekalé obchodní praktiky a které nejsou uvedeny na černé listině v příloze
směrnice 2005/29, mohou členské státy EU zakázat pouze případ od případu.
Zpráva Komise EU dostupná na http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.
do?pubRef=-//EP//TEXT+REPORT+A7-2013-0474+0+DOC+XML+V0//CS.
3 Srov. např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 27. 6. 2007, sp. zn.
C-299/07, ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. C-261/07, nebo ze dne 3. 9. 2009,
sp. zn. C-304/08.
4 Další výjimky z pravidla úplné harmonizace jsou upraveny v čl. 3 odst. 9
(finanční služby, nemovitosti) bodu 9 důvodů směrnice (ochrana zdraví
a bezpečnosti spotřebitele).
5 Zejména ve znění novely provedené zákonem č. 378/2015 Sb., kterým
se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších
předpisů a některé další zákony, která nabyla účinnosti dne 28. prosince 2015
(ve vztahu k regulaci nekalých obchodních praktik; další část novely nabyla
účinnosti dne 1. února 2016).
Co přinese chystaná novela směrnice
o nekalých obchodních praktikách?
Následující článek se zaměřuje na jednotlivé změny, které přinese očekávaná směrnice
o nekalých obchodních praktikách včetně jejich významu. Dne 17. dubna 2019 schválil
Evropský parlament v prvním čtení první novelu1 směrnice 2005/29 o nekalých obchodních
praktikách. Novelu musí ještě schválit Rada Evropské unie a v platnost poté vstoupí prvním
dnem po vyhlášení v Úředním věstníku EU. Implementační lhůta novely je stanovena na 24
měsíců od jejího přijetí. Novela se dotýká zásadních oblastí ochrany spotřebitele, z nichž
některé byly výrazně mediálně sledované. Mezi klamavé obchodní praktiky bude nově
zařazena problematika tzv. dvojí kvality zboží.
O
d přijetí směrnice o nekalých obchodních praktikách
bude poprvé rozšířen výčet tzv. černé listiny
nekalých obchodních praktik neboli praktik
vždy zakázaných. Doplněna budou ustanovení
o klamavých opomenutích a výrazným způsobem
bude apelováno na členské státy ohledně nových pravidel
postihu za nekalé obchodní praktiky, a to prostřednictvím
úpravy náhrad a sankcí, které by měly účinné, přiměřené a odrazující.
Jednotlivými změnami, které přinese očekávaná novela
směrnice o nekalých obchodních praktikách včetně jejich
významu, se bude zabývat tento příspěvek.
Směrnice o nekalých obchodních praktikách je založena
na koncepci tzv. úplné harmonizace2
pravidel týkajících se nekalých
obchodních praktik uskutečňovaných podnikateli vůči
spotřebitelům. Členské státy EU tedy nemohou přijmout
ani aplikovat přísnější úpravu týkající se nekalých obchodních
praktik, než jakou stanoví tato směrnice (srov. čl. 4), a to ani
s cílem dosáhnout vyšší úrovně ochrany spotřebitelů.3
Směrnice
o nekalých obchodních praktikách si však neklade za cíl
harmonizaci procesních otázek (právních prostředků ochrany
proti nekalým obchodním praktikám), v této oblasti tak může
„jít“ vnitrostátní právní úprava nad rámec textu směrnice.4
V českém právním prostředí je směrnice o nekalých obchodních
praktikách implementována do zákona o ochraně
spotřebitele,5
konkrétně do ust. § 4 až 5c a přílohy č. 1 a č. 2
tohoto zákona. Po vstupu novely směrnice v platnost tak lze
očekávat v implementační lhůtě novelizaci příslušných ustanovení
zákona o ochraně spotřebitele, která musí být uskutečněna
s respektováním uvedeného principu úplné harmonizace
směrnice ohledně hmotněprávních ustanovení (právní úprava
tedy musí být významově totožná jako ve směrnici) a neúplné
harmonizace sankčních mechanismů.
Jednotlivé oblasti nekalých obchodních praktik zasažené novelou
směrnice
Definice základních pojmů (čl. 2)
Novela směrnice o nekalých obchodních praktikách zasáhne
definice některých základních pojmů. Některé pojmy pouze
upravuje (produkt), jiné zavádí zcela nově (pořadí, online
tržiště).
Pod pojem „produkt“ budou nově zařazeny také digitální
služby nebo digitální obsah. Namísto dřívějšího vymezení
„produktu“ jako zboží nebo služby včetně nemovitosti, práva
a závazku, bude tento pojem definován jako „zboží nebo služba
včetně nemovitostí, digitální služby a digitálního obsahu, jakož
i práv a závazků“.
„Pořadím“ se bude rozumět „relativní důležitost připisovaná
produktům, jak je předkládá, organizuje nebo sděluje podnikatel,
bez ohledu na technologické prostředky použité pro tuto prezentaci,
organizaci nebo sdělení“. Tento pojem je následně užit
v novém ustanovení čl. 7 odst. 4a směrnice.
Doc. JUDr. Dana Ondrejová,
Ph.D.,
je advokátkou a partnerkou
v LEGALITÉ advokátní kancelář
s. r. o., Praha, rozhodkyní a působí
na PF MUv Brně.
24 WWW.CAK.CZ2424 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 10/2019články
„Online tržiště“ bude definováno jako „služba, která spotřebitelům
umožňuje uzavírat na dálku smlouvy s jinými obchodníky
nebo spotřebiteli za využití softwaru, včetně internetových
stránek, části internetových stránek nebo aplikace, který je provozován
obchodníkem nebo jeho jménem“. Význam nové regulace
tohoto pojmu spočívá zejména v zakotvení nového čl. 7
odst. 4 písm. f) směrnice upravujícího nabízení produktů spotřebitelů
na online tržištích (k tomu dále v textu).
Rozšíření pravomocí členských států (čl. 3 odst. 5)
Novela směrnice ruší dosavadní fakultativní výjimku členských
států z úplné harmonizace obsaženou v čl. 3 odst. 5 z důvodu,
že ta byla stanovena na dobu určitou a skončila dne 12. 6. 2013.6
Uvedené ustanovení se nahrazuje novým textem, který zavádí
výslovnou možnost členských států přijímat právní předpisy
na ochranu oprávněných zájmů spotřebitelů týkající se agresivních
či klamavých marketingových nebo prodejních praktik
v souvislosti s nevyžádanými návštěvami obchodníka u spotřebitele
doma nebo s exkurzemi pořádanými obchodníkem s cílem
nebo úmyslem propagovat či prodat spotřebitelům výrobky.
Tyto právní předpisy by měly být přiměřené, nediskriminační
a odůvodněné ochranou spotřebitele a neměly by zakazovat
tyto prodejní kanály jako takové. Vnitrostátní předpisy
přijaté členskými státy by mohly např. definovat období dne,
kdy návštěvy spotřebitelů u nich doma bez jejich výslovné žádosti
nejsou dovoleny (což se bude týkat zejména večerních
či brzkých ranních hodin nebo dnů pracovního klidu), nebo
tyto návštěvy zakázat, pokud dal spotřebitel očividně najevo,
že tyto návštěvy nejsou přijatelné (zřejmě by se jednalo o obdobu
zákazu šíření nevyžádané listinné podoby reklamy prostřednictvím
nápisů u zvonků a schránek), nebo stanovit platební
postup (např. až po určité době po dodání zboží, kdy má
spotřebitel možnost si zboží vyzkoušet). Kromě toho by tyto
předpisy mohly stanovit pravidla, která zajistí větší ochranu
v oblastech harmonizovaných směrnicí 2011/83/EU..7, 8
Tato změna směrnice reaguje na potřebu výslovného vyjasnění,
že směrnicí o nekalých obchodních praktikách není dotčena
svoboda členských států přijímat vnitrostátní předpisy,
které více ochrání oprávněné zájmy spotřebitelů před nekalými
obchodními praktikami v souvislosti právě s nevyžádanými
návštěvami podnikatele u nich doma, jejichž cílem je
nabízet či prodávat produkty, nebo s exkurzemi pořádanými
podnikatelem s cílem nebo úmyslem propagovat či prodat
spotřebitelům produkty, kdy jsou tato opatření opodstatněná
z důvodu ochrany spotřebitele. Jedná se tak o další výjimku
z úplné harmonizace směrnice.
Podle nového čl. 3 odst. 6 směrnice o nekalých obchodních
praktikách budou členské státy povinny neprodleně oznámit
Komisi veškeré vnitrostátní předpisy uplatňované na základě
předchozího odst. 5 a veškeré následné změny. Komise zajistí
spotřebitelům a obchodníkům snadný přístup k těmto informacím
na zvláštních internetových stránkách.
Klamavé jednání – zákaz tzv. dvojí kvality zboží
[čl. 6 odst. 2 písm. c)]
Právní úprava zákazu tzv. dvojí kvality zboží je výsledkem
široké veřejné diskuse a mediálního tlaku v souvislosti s recentními
kauzami týkajícími se oblasti ochrany spotřebitelů, např.
tzv. aféry „Dieselgate“.9
Odpovědnou oobou za návrh Komise
EU byla česká eurokomisařka Věra Jourová.10
Důvodem zavedení právní regulace zákazu tzv. dvojí kvality
zboží je skutečnost, že v EU, kde jsou si všichni občané rovni,
nemohou existovat spotřebitelé druhé kategorie a je nepřijatelné,
aby spotřebitelům v některých částech EU byly pod stejnou
značkou a ve stejném balení prodávány potraviny nižší kvality
než spotřebitelům v jiných zemích.11
Tento stav rovněž oslabuje
důvěru spotřebitelů v jednotný trh.
Uvádění zboží vydávaného za totožné na trh členských
států, i když ve skutečnosti má podstatně odlišné složení nebo
znaky, může klamat spotřebitele a způsobit, že učiní rozhodnutí
o obchodní transakci, které by jinak neučinili. Takový
postup by tedy mohl být na základě individuálního posouzení
(tedy nikoliv zakázaný per se)12
vyhodnocen jako porušení
směrnice o nekalých obchodních praktikách.
Ačkoliv lze argumentovat, že bylo možné dané praktiky
podřazovat i doposud pod klamavé jednání podle čl. 6 směrnice
o nekalých obchodních praktikách, důvodem zakotvení výslovné
úpravy zákazu dvojí kvality zboží je skutečnost, že
zkušenosti s vymáháním ukazují, že spotřebitelům, podnikatelům
a příslušným vnitrostátním orgánům nemusí být jasné, které
konkrétní obchodní praktiky by mohly být při neexistenci výslovného
ustanovení v rozporu se směrnicí o nekalých obchodních
praktikách, a je tedy potřeba vymezit jasnější pravidla.
Nově se tedy zavádí zákaz tzv. dvojí kvality zboží, který se řadí
mezi tzv. malou generální klauzuli klamavých obchodních praktik
(tedy nikoliv tzv. vždy zakázaných nekalých obchodních praktik
podle tzv. černé listiny neboli přílohy I a přílohy II směrnice
o nekalých obchodních praktikách, ani pod obecnou generální
klauzuli podle čl. 5 směrnice), konkrétně mezi klamavá jednání.
Podle čl. 6 odst. 2 písm. c) směrnice o nekalých obchodních
praktikách je obchodní praktika považována za klamavou,
pokud ve věcných souvislostech, s přihlédnutím ke všem
jejím rysům a okolnostem, vede nebo může vést k tomu, že
průměrný spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci,
které by jinak neučinil, a zahrnuje (mj.) „jakékoliv uvádění
zboží na trh v jednom členském státě jako zboží totožného se ste-
6 Dosavadní čl. 3 bod 5 zní následovně: „Po dobu šesti let ode dne 12. 6. 2007
mohou členské státy v oblasti harmonizované touto směrnicí i nadále uplatňovat
vnitrostátní předpisy, které stanoví více omezení nebo požadavků než tato směrnice
a kterými se provádějí směrnice obsahující ustanovení o minimální harmonizaci.
Tato opatření musí být zásadní pro zajištění náležité ochrany spotřebitelů
před nekalými obchodními praktikami a musí být přiměřená pro dosažení tohoto
cíle. Přezkum podle článku 18 může zahrnovat návrh na prodloužení této odchylky
o další omezenou dobu, bude-li to pokládáno za vhodné.“
7 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech
spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského
parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice
Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (dále rovněž „směrnice 2011/83/EU“).
8 Viz legislativní usnesení Evropského parlamentu cit. v pozn. č. 1, str. 39.
9 Tuto aféru jako jeden z důvodu legislativní iniciativy zmiňuje i návrh směrnice
předložený Komisí EU dne 11. dubna 2018. Návrh dostupný na https://eur-lex.
europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex:52018PC0185.
10 Viz informace k legislativní proceduře dostupné na https://eur-lex.europa.eu/
legal-content/CS/HIS/?uri=EP:P8_TA(2019)0399&qid=1564743637970.
11 Srov. oznámení Komise o uplatňování právních předpisů EU v oblasti potravin
a ochrany spotřebitele v případech dvojí kvality výrobků – konkrétní případ
potravin; 2017/C 327/01.
12 Blíže viz tamtéž.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 10/2019
25WWW.CAK.CZ 2525WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
jným zbožím uváděným na trh v jiných členských státech, ačkoliv
takové zboží má podstatně odlišné složení nebo znaky, pokud to
není odůvodněno oprávněnými a objektivními faktory“.
Klíčovou, ale nevyjasněnou otázkou zůstává, co představuje
ono „podstatně“ odlišné složení nebo znaky zboží. V případě,
že by se odlišné složení nebo znaky zboží daly charakterizovat
jako toliko „prostě“ či jen zanedbatelně odlišné, nikoliv
„podstatně“, nespadalo by uvádění tohoto zboží na trh
v různých členských státech pod porušení výše uvedeného
zákazu, a o nekalou obchodní praktiku by se tak nejednalo. Je
zarážející, že otázku „podstatně“ odlišného složení nebo znaků
nevymezuje ani schválená novela ve svých důvodech, nevěnují
se tomu ani žádné relevantní odborné zdroje členských států EU.
Uznávaný americký list Politico parafrázuje dva blíže neuvedené
představitele EU, kteří uvedli, že cílem takového znění
není pokrýt každý jeden případ, ale spíše „vyděsit“ obchodníky,
aby se vyhnuli alespoň nejflagrantnějším případům dvojí
kvality zboží.13
Nejasnost daného ustanovení můžeme demonstrovat
na podkladě jednoduchého příkladu mléčné čokolády
určité značky, která je vyráběna v Rakousku a dodávána do jednotlivých
členských států EU. Pokud tato čokoláda obsahuje
32 % kakaa pro trh západní Evropy a 29 % kakaa pro tzv. trh
východní, jedná se již o „podstatně“ odlišné složení daného
produktu? Co přidání malého množství palmového oleje právě
pro východní trh, aby se „naředilo“ kvalitnější kakaové máslo?
Kde je ona míra tolerance pro různé trhy v rámci EU? Pravidlo,
které by alespoň obrysově zpřesnilo obsah „podstatně“
odlišného složení, by přineslo vyšší míru jistoty a přiblížilo
by se původně zamýšlenému účelu celé úpravy.
Podle Evropského parlamentu je důležité, aby spotřebitelé byli
informováni o rozdílech mezi zbožím z důvodu oprávněných
a objektivních faktorů. Podnikatelé by měli mít možnost poskytovat
tyto informace různými způsoby, které spotřebitelům
umožní získat přístup k nezbytným informacím. Podnikatelé
by obecně měli dávat přednost alternativám k poskytování informací
na etiketě zboží. Měla by být dodržována příslušná
odvětvová pravidla EU a pravidla pro volný pohyb zboží.14
Přijaté znění nové úpravy zákazu dvojí kvality zboží je ve své
finální podobě vnímáno spíše jako určitá prohra,15
neboť z uvedeného
zákazu mohou existovat výjimky v podobě odůvodněných
„oprávněných a objektivních faktorů“, u nichž není předem jasné,
co by to konkrétně mělo být. Pouze důvod č. 53 novelizující
směrnice uvádí, že by těmito mohly být „vnitrostátní právní
předpisy, dostupnost nebo sezonnost surovin nebo dobrovolné strategie
zaměřené na zlepšení přístupu ke zdravým a výživným potravinám
a právo podnikatele nabízet na různých geografických
trzích zboží stejné značky v obalech různé hmotnosti či objemu (…)“.
O tom, co měl Evropský parlament uvedeným výčtem liberačních
důvodů ze zákazu dvojí kvality zboží na mysli, lze bohužel
jen spekulovat.
V případě vnitrostátních právních předpisů by se kupř. mohlo
jednat o situaci, kdy by jednotlivé členské státy stanovily
limity na obsah cukru, soli, tuku, konzervantů, barviv a dalších
zdraví neprospívajících látek v potravinách.16
Poté by byl
výrobek téže značky prodáván v podstatně odlišném složení
v různých členských státech (v jednom státě např. se sníženým
množstvím cukru, v jiném s původním složením). Výrobky
s rozdílným složením odpovídajícím těmto limitům by
pak mohly být uváděny na jednotný trh v totožném obalu (samozřejmě
s uvedením skutečného složení výrobku), pod jakým
se výrobek prodává v členských státech, které obsah látek
ve výrobku nelimitují.
Může však vnitrostátní právní předpis zcela připustit různou
kvalitu zboží spadajícího pod stejnou značku, balení, vizuální
styl? Jakkoliv směrnice o nekalých obchodních praktikách
shledává prodej zboží dvojí kvality klamavou obchodní
praktikou a členské státy by to měly na principu úplné harmonizace
respektovat, výjimka z tohoto zákazu je připuštěna přímo
podle samotného textu směrnice [výše uvedený čl. 6 odst. 2
písm. c)], který je nutné vnímat v intencích důvodu č. 53 novelizující
směrnice. Existuje tak riziko, že členské státy, jejichž podnikatelé
zboží dvojí kvality produkují, přijmou za účelem podpory
vlastního obchodu takové právní předpisy, které jinak nežádoucí
výrobu a distribuci zboží dvojí kvality d facto dovolí v mezích uvedeného
důvodu č. 53 novelizující směrnice. Nejpravděpodobněji
se tak může stát v zemích západní, příp. střední Evropy, které
převážně produkují zboží dvojí kvality – to „kvalitnější“ pro vlastní
trhy, to méně kvalitní pro trhy východní, příp. jižní Evropy.
Rovněž je myslitelné, že členské státy takové výjimky přijmou
přímo pod nátlakem (lobbingem) výrobců, kteří mohou kupř.
vyhrožovat stažením se z dotčeného trhu. Takto pojaté výjimky
z tak zásadní problematiky lze považovat za ne příliš transparentní
řešení a jedná se spíše o řešení ve stylu „vlk (spotřebitelé,
veřejnost, média) se nažral a koza (podnikatelé a jejich praktiky
v podobě dvojí kvality zboží) zůstala celá“.
Dostupnost nebo sezonnost potravin by mohla být ospravedlňujícím
důvodem užití tzv. dvojí kvality zboží např. tehdy,
když běžný zásadní obsah potraviny tvoří např. čerstvé ovoce,
které však není dostupné v daném roce (např. z důvodu zásahu
přírodních živlů) a je nutné užít namísto čerstvého ovoce
kompotované, nebo situace, kdy na trhu v daném období výroby
není určitá složka dostupná vůbec (např. pro stažení z trhu,
prohibici apod.). Zejména u ovoce či zeleniny může být
zásadní kvalita úrody v daném roce (např. z důvodu napadení
určitým škůdcem, chorobou, nedostatku vody).
Další výjimku ze zákazu dvojí kvality zboží by měly tvořit
dobrovolné strategie zaměřené na zlepšení přístupu ke zdravým
a výživným potravinám. Mohlo by se jednat např. o dotování
některých zdravých a výživných potravin v určitých státech
jakýmikoliv subjekty (např. z důvodu vysokého výskytu obezity,
karcinomu tlustého střeva, diabetu apod.), a tedy dosažení
nižší prodejní ceny než u méně zdravých potravin obdobného
typu (např. podpora výroby výrobků bez cukru se stévií). Totéž
by se mohlo týkat zvýhodnění dostupnosti bezlepkových potravin
pro osoby trpící celiakií (nikoliv pro osoby podléhající
neodůvodněným trendům preventivního bezlepkového stravování).
Poslední výjimku uvedenou v důvodech č. 53 novelizující směrnice
představuje „právo podnikatele nabízet na různých geografických
trzích zboží stejné značky v obalech různé hmotnosti či obje-
13 Viz https://www.politico.eu/article/eastern-europe-wins-battle-over-double-
food-standards/.
14 Viz legislativní usnesení Evropského parlamentu cit. v pozn. č. 1, str. 37.
15 Viz https://euractiv.cz/section/evropske-finance/news/cesko-si-s-dvoji-
kvalitou-poradi-samo-chysta-novelu-zakona-a-50-milionove-pokuty/.
16 To mohou členské státy učinit dle bodu 9 důvodů směrnice o nekalých
obchodních praktikách.
26 WWW.CAK.CZ2626 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 10/2019články
mu“. Podnikatel by tak mohl uvádět na trhy různých členských
států pod stejnou značkou zboží stejné kvality, ale v baleních
různé hmotnosti nebo objemu. Odlišnost v hmotnosti nebo objemu
by však měla být podle mého názoru označena způsobem
viditelným na první pohled, tedy výrazně a dobře čitelně, aby
spotřebitel tuto skutečnost před nákupem dokázal vyhodnotit
(a neměl tak např. pocit, že určité oplatky v jednom členském
státě od jednoho výrobce jsou levnější než v jiném členském státě,
přičemž důvodem rozdílné ceny by byla rozdílná hmotnost).
Co konkrétně a fakticky však bude pod uvedené výjimky
spadat v praxi, to lze jen stěží odhadovat a ukáže to zřejmě
až rozhodovací praxe za řadu let.
Příslušné dozorové orgány by měly podle ustanovení směrnice tyto
praktiky posoudit individuálně (tedy nikoliv jako per se zakázané).
Při posuzování by měl příslušný orgán zohlednit skutečnost, zda
spotřebitelé mohou tyto rozdíly snadno rozpoznat (tedy zjišťovat
dostupnost a přiměřenost poskytnutých informací), právo podnikatele
přizpůsobovat zboží stejné značky různým geografickým
trhům s ohledem na odůvodněné oprávněné a objektivní faktory.
Čl. 6 odst. 2 písm. c) směrnice o nekalých obchodních praktikách
nedopadá pouze na tolik diskutovanou oblast potravin, ale
jakékoliv zboží. Pro oblast potravin nelze pominout vládní návrh
novely zák. č. 110/1997 Sb., o potravinách, ve znění pozdějších
předpisů (dále rovněž „zákon o potravinách“), která v současnosti
čeká na první čtení (sněmovní tisk č. 502 byl projednán v prvním
čtení dne xx. září 2019 – pozn. red.) a která za porušení zákazu
dvojí kvality potravin umožňuje dozorovému orgánu (Státní
zemědělská a potravinářská inspekce) udělit pokutu až 50
milionů Kč17
(oproti maximální výši pokuty za nekalé obchodní
praktiky v částce 5 milionů Kč). Ustanovení navrhovaného
ust. § 10 odst. 1 písm. g) zákona o potravinách zakazuje uvádět
na trh potraviny „označené zdánlivě totožně s potravinou uváděnou
na trhu v jiném členském státě Evropské unie, ačkoliv potravina
uváděná na trh v České republice má odlišné složení nebo vlastnosti“.
Na rozdíl od novely směrnice o nekalých obchodních praktikách,
podle níž má být tzv. dvojí kvalitou zboží jen „podstatně
odlišné složení nebo znaky“, tak u potravin to bude již v případě
prostého „odlišného složení nebo vlastností“. Právní regulace zákazu
dvojí kvality potravin by tak byla přísnější než zákaz dvojí kvality
zboží obecně podle směrnice o nekalých obchodních praktikách.
Klamavá opomenutí (čl. 7)
Novela směrnice o nekalých obchodních praktikách jen drobně
formulačně upravuje, co se považuje za závažné informace
v případě výzvy ke koupi podle čl. 7 odst. 4 písm. d) jako „ujednání
o platebních podmínkách, dodání a plnění, pokud se odchylují
od požadavků náležité profesionální péče“. Důvodem úpravy je
zvláštní regulace (lex specialis) ve směrnici 2011/83/EU ohledně
poskytování informací podnikatelem spotřebiteli v předsmluvní
fázi, a tedy nepotřebnost dosavadní duplicitní úpravy také
v tomto článku směrnice o nekalých obchodních praktikách.
Ve směrnici o nekalých obchodních praktikách budou uvedeny
konkrétní požadavky na transparentnost internetových
tržišť, na jejichž základě by měli být spotřebitelé používající
tato tržiště informováni o hlavních parametrech, které určují
řazení nabídek, a o tom, zda uzavírají smlouvu s podnikatelem
nebo jinou osobou (např. s jiným spotřebitelem). Zavádí
se tak v čl. 7 odst. 4 směrnice nové písm. f), podle něhož
se závažnou informací v případě výzvy ke koupi považuje „v případě
produktů nabízených na online tržištích, zda je třetí strana
nabízející produkty podnikatelem či nikoliv, a to na základě
prohlášení této třetí strany poskytnutého internetovému tržišti“.
Zavádí se také nový odst. 4a v čl. 7 směrnice, který stanoví:
„Pokud je spotřebitelům umožněno vyhledávat produkty nabízené
různými obchodníky nebo spotřebiteli na základě dotazu v podobě
klíčového slova, fráze nebo jiných vstupů, bez ohledu na to,
kde mohou být transakce nakonec uzavřeny, považují se obecné
informace zpřístupněné v konkrétním oddílu online rozhraní, které
jsou přímo a snadno dostupné ze stránky, na níž jsou předloženy
výsledky dotazu, o hlavních parametrech určujících pořadí produktů
předložených spotřebiteli jako výsledek dotazu při vyhledávání
a relativní váze těchto parametrů oproti ostatním parametrům,
za podstatné. Tento odstavec se neuplatní na poskytovatele online
internetových vyhledávačů, jak jsou definováni v nařízení (EU).“
Dalším novým ustanovením je odst. 6 čl. 7 směrnice, podle
něhož platí, že „pokud obchodník poskytuje přístup ke spotřebitelským
recenzím produktů, považují se informace o tom,
zda a jak obchodník zajišťuje, aby zveřejněné recenze pocházely
od spotřebitelů, kteří si produkt zakoupili nebo jej použili, za podstatné“.
Zařazení informace o spotřebitelském původu recenze
mezi tzv. podstatné informace má význam pro zjednodušení
kvalifikace jako klamavého opomenutí v případě, že poskytnutí
této informace ze strany podnikatele absentuje.
Uvedená úprava se může dotknout zejména poskytovatelů služeb
tzv. sdílené ekonomiky, kteří mají v rámci utváření smluvního
vztahu, resp. nexa smluvních vztahů, poměrně výraznou dominanci
nad spotřebiteli, ale i ostatními obchodníky (tzv. přímými
poskytovateli). V poslední době se objevil např. případ, kdy
na základě původního znění čl. 7 odst. 4 směrnice byla společnost
Airbnb prakticky Komisí EU donucena, aby již při vyhledávání
nabídky služeb zobrazovala celkovou částku za danou
službu včetně všech poplatků a rovněž údaj o tom, zda je služba
nabízena soukromou osobou nebo podnikatelem.18
Novou
úpravu je tak možné vnímat jako legislativní potvrzení trendu
zvýšené ochrany spotřebitelů na tzv. jednotném digitálním trhu.
Úpravu nového odstavce čl. 4a směrnice o nekalých obchodních
praktikách je možné považovat, podobně jako je tomu
u úpravy dvojí kvality zboží, za nepříliš jasnou. Ani nahlédnutí
do důvodů novelizující směrnice nám nenapoví, které informace
je možné považovat za „obecné informace“. Jde tak spíše
o vytváření tlaku na obchodníky, aby výsledky vyhledávání
odpovídaly finálně poskytnuté službě či zakoupenému zboží,
a o snahu zabránit různým marketingovým praktikám obchodníků,
kteří se skrze vyhledávání snaží ovlivnit úsudek spotřebitele.
Prostředky nápravy, sankce (čl. 11a a 13)
Podle dosavadních zjištění není úroveň individuální nápravy
pro spotřebitele poškozené porušením vnitrostátních právních
předpisů, které provádějí směrnici o nekalých obchodních
praktikách, dostatečná.19
17 Srov. § 17f ve spojení s § 17 odst. 2 písm. f) zákona o potravinách.
18 Viz tiskové sdělení Komise EU dostupné na https://europa.eu/rapid)press-
release_IP-18-4453_cs.htm.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 10/2019
27WWW.CAK.CZ 2727WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
Členské státy by dle novely směrnice o nekalých obchodních
praktikách měly zajistit dostupnost náprav pro spotřebitele
poškozené nekalými obchodními praktikami, aby se eliminovaly
všechny dopady těchto praktik. Soukromé vymáhání
by usnadnil jasný rámec pravidel pro individuální nápravu poškozených
spotřebitelů. Spotřebitelé by měli mít přístup k přiměřeným
a účinným nápravám, které by měly zahrnovat náhradu
škody, případně snížení ceny nebo ukončení smlouvy.
Členským státům by nic nemělo bránit v zachování nebo zavedení
práv na jiné nápravy, jako je oprava nebo nahrazení
pro spotřebitele poškozené nekalými obchodními praktikami,
aby dosáhly plného odstranění dopadů takových praktik.
Členským státům by nemělo nic bránit ve stanovení podmínek
týkajících se uplatnění náprav pro spotřebitele a jejich účinků.
Při uplatňování náprav by mohly být případně zohledněny
závažnost a povaha nekalých obchodních praktik, škoda,
kterou utrpěl spotřebitel, a další relevantní okolnosti, jako je
pochybení podnikatele nebo porušení smlouvy.20
Uvedené se nedotýká pravidel smluvního práva – unijního
i vnitrostátního.21
Novela v návaznosti na výše uvedené zavádí nový čl. 11a
směrnice o nekalých obchodních praktikách, který se zabývá
problematikou náhrad za spáchání nekalé obchodní praktiky.
Nově by mělo platit, že „spotřebitelé poškození nekalými
obchodními praktikami mají přístup k přiměřeným a účinnym
nápravám, včetně náhrady škody, kterou utrpěli, a případně
snížení ceny nebo ukončení smlouvy. Členské státy mohou určit
podmínky pro uplatnění těchto náprav a pro jejich účinky. Členské
státy mohou případně zohlednit závažnost a povahu nekalých
obchodních praktik, škodu, kterou utrpěl spotřebitel, a další
náležité okolnosti. Těmito nápravami není dotčeno uplatnění
ostatních náprav, které má spotřebitel k dispozici podle práva
Unie nebo vnitrostátního práva.“
Vnitrostátní právní předpisy o sankcích se v rámci EU výrazně
liší.22
Obzvláště platí, že ne všechny členské státy zajišťují
možnost ukládání účinných, přiměřených a odrazujících
prostředků podnikatelům, kteří se dopouštějí rozsáhlých protiprávních
jednání nebo rozsáhlých protiprávních jednání s unijním
rozměrem. Z uvedeného důvodu je nezbytné upravit zásadním
způsobem dosavadní ustanovení směrnice o sankcích.
Za účelem zajištění jednotnějšího uplatňování sankcí, zejména
v případě protiprávních jednání v rámci EU, rozsáhlých protiprávních
jednání a rozsáhlých protiprávních jednání s unijním
rozměrem podle nařízení 2017/2394, by měla být zavedena společná
pomocná a orientační kritéria pro ukládání sankcí. Tato kritéria
by měla zahrnovat např. povahu, závažnost, rozsah a dobu
trvání protiprávního jednání a případnou náhradu za způsobenou
újmu poskytnutou podnikatelem spotřebitelům. Opakované
protiprávní jednání téhož subjektu poukazuje na sklon k takovému
protiprávnímu jednání a je významným projevem závažnosti
chování, a tedy i nutnosti zvýšit úroveň sankce pro dosažení
odrazujícího účinku. Pokud jsou příslušné údaje k dispozici,
měl by být zohledněn získaný finanční prospěch nebo zamezené
ztráty kvůli protiprávnímu jednání. Mohou být zohledněny
také jiné přitěžující nebo polehčující faktory, jež lze uplatnit
na okolnosti daného případu.23
I nadále bude podle čl. 13 platit, že členské státy stanoví
pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých
podle této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná
pro jejich provádění. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené
a odrazující.
Nově se tedy zavádí apel na členské státy, aby zajistily, aby
byla při ukládání sankcí případně zohledněna následující pomocná
a orientační kritéria:
a) povaha, závažnost, rozsah a délka trvání protiprávního
jednání;
b) případná opatření přijatá obchodníkem ke zmírnění nebo
nápravě škod, jež spotřebitelé utrpěli;
c) případná předchozí protiprávní jednání obchodníka;
d) získaný finanční prospěch nebo zamezené ztráty obchodníka
kvůli protiprávnímu jednání, pokud jsou příslušné
údaje k dispozici;
e) sankce uložené obchodníkovi za totéž protiprávní jednání
v jiných členských státech v přeshraničních případech,
kde jsou informace o těchto sankcích k dispozici
prostřednictvím mechanismu stanoveného nařízením
(EU) 2017/2394;
f) jakoukoliv jinou přitěžující nebo polehčující okolnost
vztahující se na okolnosti daného případu.
Zakotvení těchto kritérií je výsledkem snahy EU o unifikaci
přístupu jednotlivých členských států k sankcionování podnikatelů
za nekalé obchodní praktiky. Je zjevné, že se jedná
o výčet demonstrativní, který může být doplněn o další skutečnosti,
které je třeba považovat za polehčující či přitěžující
[viz výše cit. písm. f)].
Zvláštní pravidla budou regulovat ukládání sankcí v případě
tzv. unijního rozměru. Čl. 21 nařízení 2017/23943 o spolupráci
v oblasti ochrany spotřebitele totiž vyžaduje, aby členské
státy přijaly donucovací opatření, včetně účinného, účelného
a koordinovaného ukládání sankcí, které dosáhnou ukončení
či zákazu rozsáhlých protiprávních jednání nebo rozsáhlých
protiprávních jednání s unijním rozměrem.
Členské státy tak dle čl. 13 odst. 3 směrnice o nekalých obchodních
praktikách zajistí, aby v případě, kdy mají být uloženy
sankce v souladu s čl. 21 nařízení (EU) 2017/2394, tyto
sankce zahrnovaly buď možnost uložení pokuty prostřednictvím
správního postupu, nebo zahájení soudního řízení ohledně
uložení pokuty, nebo obojí, a to v maximální výši alespoň
4 % ročního obratu obchodníka v dotčeném členském státě
nebo dotčených členských státech. Aniž by bylo dotčeno toto
nařízení, členské státy mohou z vnitrostátních ústavních
důvodů omezit ukládání pokut na:
a) porušení čl. 6, 7, 8, 9 a přílohy I; a
b) trvalé používání obchodních praktik, které příslušný vnitrostátní
orgán nebo soud považují za nekalé, ze strany obchodníka,
pokud se na protiprávní jednání nevztahuje písm. a).
19 Viz legislativní usnesení Evropského parlamentu cit. v pozn. č. 1, str. 5.
20 Srov. tamtéž, str. 13.
21 Srov. rozhodnutí Soudního dvora EU sp. zn. C-453/10 (Jana Perničová,
Vladislav Perenič proti S.O.S. financ, spol. s r. o.). Za zmínku však stojí také
rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, který dovodil,
že smlouva uzavřená v důsledku nekalé obchodní praktiky je absolutně
neplatná pro rozpor se zákonem.
22 K tomu blíže např. P. Mišúr: Evropská komise předložila přezkum směrnice
o nekalých obchodních praktikách, Obchodněprávní revue č. 5/2013.
23 Viz legislativní usnesení Evropského parlamentu cit. v pozn. č. 1, str. 7.
28 WWW.CAK.CZ2828 WWWWWW CA.CA.CAK.CKK Z
BULLETIN ADVOKACIE 10/2019články
V případech, kdy má být uložena pokuta v souladu s odst. 3,
ale informace o ročním obratu obchodníka není k dispozici,
členské státy zavedou možnost uložit pokutu v maximální výši
nejméně dva miliony eur (srov. čl. 13 odst. 4).
Členské státy uvědomí o svých pravidlech o sankcích Komisi
do data provedení této novelizační směrnice a neprodleně
ji informují také o jakýchkoliv pozdějších změnách těchto
předpisů (srov. čl. 13 odst. 5).
Nová pravidla sankcionování za nekalé obchodní praktiky s tzv.
unijním rozměrem lze považovat za přínosná, umožňující členským
státům udělovat poměrně vysoké pokuty, a tím působit dostatečně
odstrašující efekt pro podnikatele. V českém právním
prostředí to znamená, že se v této oblasti (na rozdíl od práva proti
nekalé soutěži24
) může uplatnit skutečně preventivní i sankční
charakter opatření. V určitém směru se tak právo proti nekalým
obchodním praktikám, byť jen s unijním rozměrem, přiblíží výši
sankcí ve veřejnoprávní oblasti práva hospodářské soutěže.25
Černá listina – rozšíření vždy zakázaných klamavých
obchodních praktik (příloha I)
Novela směrnice historicky poprvé rozšiřuje taxativní výčet
tzv. černé listiny nekalých obchodních praktik neboli vždy zakázaných
praktik (příloha I – klamavé obchodní praktiky, příloha
II – agresivní obchodní praktiky) o další čtyři typy jednání.
Tyto praktiky budou bez dalšího (tedy bez zvažování naplnění
podmínek malých generálních klauzulí podle čl. 6 až 9 směrnice
nebo obecné generální klauzule podle čl. 5 směrnice) považovány
za nekalé obchodní praktiky, konkrétně za klamavé:
Nový bod 11a: „Skrytá reklama při vyhledávání
na internetu“
„Poskytnutí výsledků vyhledávání v reakci na dotaz spotřebitele
při online vyhledávání bez jasného uvedení placené reklamy
nebo platby za účelem dosažení vyššího umístění produktu
v rámci výsledků vyhledávání.“
Do přílohy I směrnice o nekalých obchodních praktikách bude
doplněna uvedená vždy zakázaná klamavá obchodní praktika
mířící na zákaz postupů, kdy podnikatel poskytuje spotřebiteli
informace v podobě výsledků vyhledávání v reakci na dotaz
spotřebitele při internetovém vyhledávání, aniž by sdělil, že jde
o placenou reklamu nebo specifickou platbu za účelem dosažení
vyššího umístění produktu v rámci výsledků vyhledávání.
Pokud podnikatel přímo nebo nepřímo zaplatil poskytovateli
funkce internetového vyhledávání za vyšší umístění produktu v rámci
výsledků vyhledávání, měl by o tom poskytovatel funkce internetového
vyhledávání spotřebitele stručnou, jednoduchou a srozumitelnou
formou informovat. Nepřímá platba by mohla mít
podobu přijetí dalších povinností ze strany podnikatele vůči poskytovateli
funkce internetového vyhledávání jakéhokoliv druhu,
jejichž konkrétním dopadem je vyšší umístění. Nepřímou
platbu by mohla tvořit zvýšená provize za transakci a různé systémy
kompenzace, které konkrétně vedou k vyššímu umístění.
Platby za obecné služby, jako jsou poplatky za zařazení na seznam
nebo členské příspěvky, které řeší širokou škálu funkcí
nabízených poskytovatelem funkce internetového vyhledávání
podnikatelovi, by neměly být považovány za specifickou platbu
za účelem dosažení vyššího umístění produktu za předpokladu,
že tyto platby neslouží k dosažení vyššího umístění. Funkci internetového
vyhledávání mohou poskytovat různé typy internetových
podnikatelů, včetně zprostředkovatelů, jako jsou internetová
tržiště, vyhledávače a srovnávací internetové stránky.26
Nový bod 23a: „Druhotný prodej vstupenek
ve zvláštních případech“
„Druhotný prodej vstupenek spotřebitelům, pokud je obchodník
získal na základě využití automatizovaných prostředků s cílem obejít
stanovené limity pro počet vstupenek, které může zakoupit jedna
osoba, nebo jakákoli jiná pravidla použitelná na nákup vstupenek.“
Důvodem začlenění této nové vždy zakázané klamavé obchodní
praktiky do černé listiny je využívaní počítačových
programů k vykoupení velké částí vstupenek na žádané koncerty
apod. a jejich následný přeprodej za vyšší cenu. Jedná
o problém diskutovaný spíše v zahraničí, avšak automatizovaní
překupníci vstupenek zasáhli již také např. letošní koncert
brněnské folkové skupiny.
Další dvě nové klamavé obchodní praktiky podle černé listiny
míří na problematiku spotřebitelských recenzí.
Nový bod 23b: „Neověřené zveřejňování recenzí
spotřebitelů“
„Tvrzení, že recenze produktu podávají spotřebitelé, kteří produkt
skutečně použili nebo zakoupili, aniž by byly přijaty opodstatněné
a přiměřené kroky k ověření toho, zda pocházejí od těchto spotřebitelů.“
Daná praktika zakazuje, aby byly podnikatelem užívány recenze,
které se „tváří“ jako pocházející od spotřebitelů, jež si zboží
skutečně zakoupili či užili, aniž by podnikatel přijal „opodstatněné“
a „přiměřené“ kroky vedoucí k ověření pravosti a původu
takových recenzí (tedy zda skutečně pocházejí od spotřebitelů).
Důvody přijetí tohoto ustanovení jsou zjevné. Spotřebitelské
recenze mají pro ostatní (potenciální) spotřebitele velký význam
– spotřebitelé spoléhající se na pravdivost a pravost prezentovaných
recenzí mohou na jejich základě učinit obchodní
rozhodnutí, které by bez jejich existence neučinili. Spotřebitelé
dají hodně na osobní zkušenost jiných spotřebitelů, ale také
osob, které se jako spotřebitelé tváří (blogeři, youtubeři apod.).
Není však jasné, co by mělo být oněmi „opodstatněnými
a přiměřenými kroky“ k ověření toho, zda skutečně dané recenze
pocházejí od spotřebitelů, kteří daný produkt skutečně
použili nebo zakoupili. Zřejmě to bude znamenat ověřit si
danou osobu v seznamu zákazníků. Jestli to bude zahrnovat
také ověření identity spotřebitele dle zaslaného sdělení např.
e-mailem, není jasné. Jednodušší bude situace, kdy konkrétní
spotřebitel při nákupu zboží např. na e-shopu obdrží registrační
(uživatelské) heslo a jeho prostřednictvím se dostane
do elektronické platformy, z níž recenzi odešle.
Tato nová klamavá obchodní praktika je však kritiky hodná –
na jednu stranu je vždy zakázaná, na druhou stranu je naprosto
nejasné, do jaké míry budou muset podnikatelé činit opatření
pro ověřování identity spotřebitelů sdělujících recenze.
24 § 2972 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších
předpisů.
25 V režimu zák. č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění
pozdějších předpisů.
26 Viz legislativní usnesení Evropského parlamentu cit. v pozn. č. 1, str. 15.
článkyBULLETIN ADVOKACIE 10/2019
29WWW.CAK.CZ 2929WWWWW.CA.CA.CAK.CCCZ
Nový bod 23c: „Spotřebitelské recenze falešné,
zkreslené či na objednávku u třetích osob“
„Podávání falešných spotřebitelských recenzí či uživatelského
hodnocení nebo zadávání jiným právnickým či fyzickým osobám,
aby takové recenze podaly, nebo zkreslování spotřebitelských recenzí
či sociálních potvrzení s cílem propagovat produkty.“
Jak již bylo uvedeno výše, z důvodu významu a vlivu spotřebitelských
recenzí na uskutečnění obchodního rozhodnutí
ze strany spotřebitele je třeba postihovat recenze či jiná uživatelská
hodnocení (např. přes servery, kde se jen zaškrtávají
políčka spokojenosti), které by byly podnikatelem prezentovány
jako spotřebitelské, nicméně by:
• byly falšovány (zřejmě jak obsahově, tak personálně), nebo
• vytvářeny a následně užívány recenze na objednávku
od třetích osob (právnických či fyzických), které si zboží
nezakoupily či s ním nemají zkušenost, nebo
• zkreslování včetně obsahových úprav (nikoliv toliko formulačních
či gramatických).
Otázkou zůstává, zda pod daný bod spadnou také případy
záměrného nezařazování zaslaných negativních recenzí
do systému – např. v případě ubytovacích zařízení, kde se
následně generují číselná hodnocení. Osobně se domnívám,
že by taková praktika mohla být zařazena právě pod zmíněné
„zkreslování“.
Ohledně vždy zakázaných agresivních obchodních praktik
zůstává směrnice i nadále beze změny.
Závěrem
Evropským parlamentem schválená novela směrnice
o nekalých obchodních praktikách zasahuje hned několik oblastí
– vymezení základních pojmů, klamavé obchodní praktiky (malou
generální klauzuli), nápravná opatření pro spotřebitele,
sankční prostředky, a dokonce i černou listinu nekalých obchodních
praktik (přílohu I), a to doplněním čtyř nových vždy
zakázaných klamavých obchodních praktik.
Jako nejvýznamnější pro veřejnost se zřejmě jeví zákaz dvojí
kvality zboží v rámci EU, nicméně i tento zákaz obsahuje
možnost výjimek, které se jeví jako nejasné a netransparentní.
Velký význam má také doplnění černé listiny o čtyři nové
klamavé obchodní praktiky. Dvě z nich se věnují spotřebitelským
recenzím – jejich zastíráním jako spotřebitelským, jejich
falšování, zadávání třetím osobám či zkreslování, jedna zákazu
druhotného prodeje vstupenek spotřebitelům ve zvláštních
případech a jedna skryté reklamě při vyhledávání na internetu.
Výrazný apel je činěn ve vztahu k členským státům EU
ohledně nápravných a sankčních mechanismů, a to zejména
z důvodu zajištění osobního uspokojení spotřebitelů (zavedení
možnosti spotřebitele domáhat se zejména náhrady
škody, snížení ceny nebo ukončení smlouvy). Členské státy
jsou rovněž povinny zajistit účinné, přiměřené a odrazující
sankce, čeho se má docílit mj. také zohledňováním
společných pomocných a orientačních kritérií a v případě
deliktů s unijním rozměrem stanovením minimálních částek
pro „stropy“ pokut.
Jaký bude praktický dopad novely, ukáže až čas. Tomu však
předchází ještě schválení Radou EU (jakkoliv se jedná spíše o formální
úkon) a kvalita implementace českého zákonodárce. 
Objednávejte na www.beck.cz
tel.: 273 139 219, e-mail: beck@beck.cz
NOVINKY
Jan Vučka
Právní psaní
první publikace tohoto typu na českém
trhu nabízí průvodce formálními náležitostmi
i stylistikou, ale zejména způsoby,
jak učinit text srozumitelnější a přesvědči-
vější
správná struktura dokumentu, nejlepší načasování
argumentu, vhodná a nevhodná
slova, aby text co nejlépe zapůsobil – to
vše je rozvedeno a ukázáno na reálných
příkladech
2019, brožované, 168 stran
cena 390 Kč, obj. číslo PP151
VYCHÁZÍ
27.9.
2019
Jemelka/Pondělíčková/Bohadlo
Správní řád
Komentář. 6. vydání
nové vydání komentáře reaguje na změny
v právní úpravě nastalé od jeho pátého
vydání
jedná se o novou úpravu správního trestání
v podobě zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti
za přestupky a řízení nich, ať již jde
o změny terminologické, či změny v konkrétních
procesních ustanoveních zákona
zohledněny jsou novely správního řádu
související se změnou stavebního zákona
či přijetím zákona o službách vytvářejících
důvěru pro elektronické transakce.
2019, vázané v plátně,
1 048 stran, cena 1 690 Kč
Oldřich Solanský
Jak jednat s klientem
Příručka pro právníky
obsahem této publikace je především analýza
problémů v sociální komunikaci
kromě základních způsobů efektivní komunikace
se zabývá paralingvistickými aspekty
řeči, řečnickými a komunikačními chybami,
zpětnou vazbou, nasloucháním, komunikačními
bariérami, správnou argumentací aj.
tato publikace by vám měla pomoci mnohé
vaše drobné nedokonalosti a nedostatky při
jednání s lidmi odstranit
2019, brožované, 176 stran
cena 350 Kč, obj. číslo PP141