Právní
úprava vodního práva v českých zemích byla od počátku výrazně ovlivněna
Římským právem. Ve středověku nebylo vodní právo upraveno komplexně jako celek,
ale byly vydávány předpisy pro jednotlivé části vodního práva, např. pravidla
pro stavbu vodních mlýnů a s tím související stavby jezů a využívání vodní
síly, nebo o plavbě, rybnikářství apod. Za přímého předchůdce vodních zákonů
jsou označovány tzv. mlýnské řády. Až do roku 1812 byly v našich zemích v
platnosti zejména tyto předpisy upravující vodní právo – Obnovené zřízení
zemské (z let 1628 a 1627), v příslušném znění včetně Deklaratorií a novel
a Práva městská království českého z roku 1579, dále jednotlivé drobnější
předpisy zmíněné v předchozích kapitolách a hospodářské řády a instrukce. Od roku 1811 začal platit
pro Rakouské země tzv. ABGB, obecný zákoník občanský, který oddělovat vody
soukromé od vod veřejných. Tento zákoník byl doplněn v roce 1850 vodním
řádem, který stanovil, že vodní právo je pouze veřejnoprávní záležitostí.
V roce 1869 byl vydán zákon č. 93/1869 (říšský vodní zákon).
Pro
ostatní země Rakousko – Uherska byly vydány tyto právní předpisy upravující
vodní právo pro České země zákon č. 71/1870 – vodní zákon, pro Slezsko zákon č.
65/1870, dále zákon č. 51/1870, o používání vod a ochraně před nimi. Výše
uvedené zákony platili až do roku 1942, kdy bylo vydáno nařízení č. 305/1942
Sb. z. a n. o rozšíření platnosti českého zemského vodního zákona ze dne 28.
srpna 1870, č. 71 čes. z.z. na celé území Protektorátu Čechy a Morava a o změně
a doplnění některých předpisů tohoto vodního zákona.[5]
V období přelomu 19. a
20. století a následně období 1. republiky existovala ještě celá řada předpisů
a nařízení upravujících evidenci vodních práv, evidenci vodních sil a tzv.
silotvorných vodních děl, apod., např. zákon č. 66/1901 ř.z. o stavbě vodních
cesta a provedení úpravy řek. V roce 1921 byla zavedena daň z vodní
síly zákonem č. 338/1921 Sb. z. a n.
Dále v roce 1925 bylo vydáno vládní nařízení č. 160 a 161/1925 Sb. z. a n. a
instrukce Ministerstva zemědělství č. 27.022/XVI-1926, kterými se upravuje
zařízení a vedení vodních knih se sbírkami listin, map a plánů
v Československé republice. Nařízení č. 161 platilo pro Podkarpatskou Rus
a Slovensko a nařízení č. 160 platilo pro ostatní země Československé
republiky. Obě vládní nařízení zavedla soustavnou revizi a doplňování zápisů do
vodních knih, včetně povinnosti pořízení opisů původních povolení a jejich
změn. Vodní předpisy upravovaly jak dozor vodoprávních úřadů, jejich soustavu,
tak dále ochranu před znečišťováním vod (odpadní vody), vodní díla (rybníky,
údolní přehrady, apod.). Za velmi zajímavé můžeme označit i řešení otázky
ochrany veřejných zájmů.[6]
Taktéž byla v tomto období velmi podrobně řešena povolení k plavebním
účelům, a to dokonce na mezinárodní úrovni, kdy četné mezinárodní smlouvy
vycházely z proklamace francouzské revoluce, která proklamovala svobodu
plavby. Po první světové válce byla řada těchto mezinárodních smluv nahrazena
mírovými smlouvami a následně novými mezinárodními smlouvami, např. smlouva
uzavřená mezi Belgií, Francií, Velkou Británií, Řeckem, Itálií, Rumunskem,
královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o svobodné plavbě na
mezinárodním Dunaji ratifikovaná Československou republikou a publikovaná pod
č. 356/1922 Sb. z a n.[7]
Další zákonnou úpravou byl zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství
s účinností od dne 1. 1. 1955. Tento zákon neupravoval některé velmi
zásadní instituty, které se objevují ve vodním právu, a to např. ochranu před
povodněmi, která byla úplně opominuta. Dalším předpisem v historickém
vývoji vodního práva v Českých zemích je zákon č. 138/1973 Sb. zákon o
vodách (vodní zákon), s účinností ode dne 1. 4. 1975. Dále zákon České
národní rady o státní správě ve vodním hospodářství č. 130/1974 Sb. Tyto
předpisy přejaly celou řadu zásad, ze kterých vycházel předchozí zákon
z roku 1955. Upravovaly však již některé instituty, které v původní
právní úpravě chyběly, např. ochranu před povodněmi. Prozatím poslední zákonnou
úpravou vodního práva je zákon č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
který nabyl účinnosti k 1. 1. 2002. K provádění vodního zákona byla
vydána řada prováděcích předpisů.
