Dne: 7.11.2022

Přednášející: JUDr. Johan Schweigl, Ph.D.

Cvičící: JUDr. Johan Schweigl, Ph.D. 

Téma přednášky: Zajišťovací instituty - řízení movité věci

Téma cvičení: Zástavní smlouva - movité věci

Na přednášce a navazujícím cvičení je probírána problematika úzce související s problematikou financování, resp. dluhových instrumentů. Některé dluhové instrumenty či individuálně sjednané smluvní úvěrové vztahy obsahují podmínky/ujednání, která mají zajistit míru pravděpodobnosti, že pohledávka věřitele za dlužníkem bude uspokojena. Jinými slovy, mají snížit riziko selhání protistrany, které věřitel nese a s nímž musí kalkulovat při svém rozhodování, poskytne-li dlužníkovi finanční prostředky či pořídí-li si instrument emitovaný dlužníkem.

Níže se zaměříme na standardní zajišťovací instituty spojené zejména s individuálně sjednanými úvěrovými vztahy. Mezi nimi bude důraz kladen na zástavní právo.

Pohledávky věřitele mohou být zajištěny různými způsoby, tzv. zajišťovacími instituty. Mezi ně patří např. ručení (§ 2018 a násl. občanského zákoníku, OZ: "Kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem.") či tzv. finanční záruka (§ 2029 a násl. OZ: "Finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině. Je-li výstavcem banka, zahraniční banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo, jedná se o bankovní záruk."). 

Dále tam patří i tzv. zajišťovací převod práva, které spočívá v tom, že smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo, typicky právo vlastnické. Po splnění závazku dlužníka pak standardně přechází vlastnické právo zpět na dlužníka (§ 2040). Někdy bývá mezi zajišťovací instituty řazena i smluvní pokuta, ta ale nepředstavuje v zásadě institut, který by snižoval riziko selhání protistrany, alespoň co se týče selhání z důvodu platební neschopnosti. Nejedná se tedy o typický zajišťovací institut. Může však do určité míry dlužníka motivovat k tomu, aby svůj závazek hradil řádně a včas.

Oproti ní, pak zástavní právo představuje institut, který riziko selhání protistrany (dlužníka) podstatným způsobem snižuje, je-li zastavený předmět dostatečné hodnoty, která může sloužit jako prostředek k uspokojení pohledávky věřitele. Zástavní právo, jako právní institut, nalezneme v části OZ, která se zabývá tzv. věcnými právy k cizím věcem. Při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. (§ 1309)

Zástavou může být každá věc, s níž lze obchodovat. Zástavní právo lze zřídit i k věci, k níž zástavnímu dlužníku vznikne vlastnické právo teprve v budoucnu. Zástavním právem lze zajistit dluh o určité výši nebo dluh, jehož výši lze určit kdykoli v době trvání zástavního práva, tzn. zástava nemusí bezpodmínečně vzniknout při poskytnutí finančních prostředků, ale až následně. Zástavním právem lze zajistit dluh peněžitý i nepeněžitý, podmíněný nebo i takový, který má vzniknout teprve v budoucnu. 

Zástavní právo se zřizuje typicky zástavní smlouvou. Existují i jiné případy, kdy zástavní právo vzniká na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci, ale tyto případy necháme pro účely tohoto výkladu stranou. V zástavní smlouvě si strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno. Zástavní právo zajišťuje dluh a jeho příslušenství; je-li to zvlášť ujednáno, pak i smluvní pokutu.

Předmětem zástavního práva mohou být věci movité i nemovité. O specifikách zastavení nemovitých věcí blíže na příští přednášce. Mezi movité věci, které mohou být zastaveny, patří nejen movité věci hmotné (např. auto, kytara, vybavení restaurace, cenný papír, atd.), ale i nehmotné (typicky pohledávky). Vznik zástavního práva má svoje specifika podle toho, jestli se zástava zapisuje do rejstříku zástav, který vede notář. V některých případech je dána zákonná povinnost takového zápisu, v jiných tak může být učiněno na základě smluvního ujednání mezi zástavním věřitelem, zástavcem, resp. zástavním dlužníkem. Pokud je zde takový zápis dán, pak vznikne zástavní právo k movité věci zápisem do rejstříku zástav. Určitá specifika má i zastavení listinných cenných papírů, zaknihovaných cenných papírů či podílů v obchodních společnostech. 

Zástavní právo k podílu vzniká zápisem do veřejného rejstříku, ve kterém je korporace zapsána, tj. typicky obchodního rejstříku. Je-li podíl představován cenným papírem, je způsobilou zástavou jen tento cenný papír a platí, že zástavní právo k cennému papíru vznikne jeho odevzdáním zástavnímu věřiteli. Ke vzniku zástavního práva k cennému papíru na řad je potřebný i zástavní rubopis obsahující doložku „k zastavení“ nebo jiná slova stejného významu a označení zástavního věřitele. K účtu zaknihovaných cenných papírů vzniká zástavní právo zápisem u tohoto účtu v příslušné evidenci.

Okamžik vzniku zástavního práva je důležitý, teprve vzniku zástavního práva je pohledávka zástavního věřitele zajištěná (z titulu zástavního práva).

Zástavní právo se vztahuje na zástavu, na její přírůstek i příslušenství, ledaže zástavní smlouva určí něco jiného. Je-li zastavena pohledávka, náleží zástavnímu věřiteli i každé právo, které pohledávku zajišťuje. 

Zástavní dlužník se zdrží všeho, čím se zástava zhoršuje na úkor zástavního věřitele. Jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona. Je-li zástavou cenný papír přijatý k obchodování na evropském regulovaném trhu, prodá se na tomto trhu nebo i mimo tento trh nejméně za cenu určenou evropským regulovaným trhem.

Zanikne-li zajištěný dluh, zanikne i zástavní právo.