V této části kurzu se dozvíte: 

• Jak je to s jazykovým režimem dvoustranných a mnohostraných mezinárodních smluv. 
  
• Co jsou to alternáty, autentická znění a rozhodná znění.
  
• Jak je to s překlady mnohostranných mezinárodních smluv do českého jazyka.
  

Doporučený studijní text: 

Nastudujte si v učebnici Úvod do mezinárodního a evropského práva stranu 39 - 40.

Důležité pojmy : 

Jazykový režim mezinárodních smluv:

Smlouvy dvoustranné

Dvoustranné smlouvy se vyhotovují ve dvou verzích, tzv. alternátech.

V textu českého alternátu je vždy Česká republika, resp. adjektivum "český" uváděno na prvním místě a označení druhé smluvní strany na místě druhém. Totéž platí o podpisech - za českou stranu je podpis umístěn napravo, za druhou stranu nalevo. V alternátu druhé strany je vše naopak. Originál českého alternátu zůstane po podpisu české straně, zatímco druhé straně zůstane originál alternátu jejího.

Dvoustranné smlouvy se sjednávají zpravidla ve dvou jazycích (tedy jazycích obou smluvních stran), řidčeji v jazyce jediném nebo naopak ve více než dvou. Jsou-li jazyky dva, v obou se vyhotovuje každý z obou alternátů, takže text smlouvy se vlastně podpisuje čtyřikrát. Oba jazyky jsou rovnocenné, což bývá v závěrečné klauzuli vyjádřeno tímto standartním textem: Například: "Dáno v [Praze] dne [8. prosince 1996] ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a [španělském], přičemž obě znění mají stejnou platnost." Znamená to, že obě jazyková znění jsou autentická, tedy rozhodující.

 Je-li možno předpokládat, že výklad smlouvy v obou jazycích nebude identický nebo jde-li o jazyky navzájem diametrálně odlišné a těžko porovnatelné, mohou strany zvolit pro vypracování textu smlouvy ještě třetí jazyk, zpravidla světový, který je oběma dobře znám a který se hodí za jazyk rozhodný v případě rozdílného výkladu. Takový byl postup na příklad u bezvízové dohody mezi ČSSR a Laoskou lidově demokratickou republikou ze dne 1. srpna 1978 (č. 129/1978 Sb.), jejíž závěrečná klauzule (článek 10) zní: "V případě rozdílného výkladu českého a laoského textu bude rozhodný francouzský text."

U smluv upravujících otázky spíše technického charakteru se z důvodu účelnosti může výjimečně použít jediného jazyka, a to takového, který není jazykem žádné ze smluvních stran. Na příklad Rámcová dohoda o finanční spolupráci mezi ČR a Evropskou investiční bankou ze dne 18. února 1993 (sdělení č. 250/1994 Sb.) byla sjednána jen v angličtině.

Smlouvy mnohostranné

U mnohostranných smluv se nepoužívají alternáty. Označení smluvních stran v textu je uvedeno v pořadí daném určitým objektivním kritériem. Nejčastěji jím bývá abecední pořádek v jazyce příslušné verze.

Oproti dvoustranným nebývají mnohostranné smlouvy sjednávány v jazycích všech smluvních stran. Jejich součástí pak ovšem musí být i dohoda o tom, ve kterých jazycích bude příslušná smlouva sjednána a podepsána. Zpravidla to bývají jazyky světové, a to nejméně dva. Záleží na fóru, na němž smlouva vzniká. Tak na příklad Haagské unifikační úmluvy z oblasti mezinárodního práva soukromého jsou sjednávány v angličtině a ve francouzštině. Naproti tomu smlouvy vznikající v systému OSN jsou sjednávány a podpisovány v angličtině, francouzštině, ruštině, španělštině, čínštině a arabštině. Všechna tato znění jsou autentická.

 I u mnohostranných smluv je možno řešit eventuální konflikt výkladů jednotlivých jazykových verzi preventivně, a to prohlášením jednoho z jazyků smlouvy za jazyk rozhodný pro výklad. Autentický charakter ostatních verzí tím ovšem není dotčen.

Vzhledem k tomu, že český jazyk nebývá jazykem mnohostranných smluv, je třeba si uvědomit, že české znění smlouvy, která nebyla v českém jazyce podepsána, není autentické (a nemůže se takovým ani stát). Český text vyhlašovaný ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv je jen překladem, který není textem autentickým, a tedy ani rozhodným pro výklad. Navíc české překlady některých smluv publikované ve Sbírce zákonů jsou nekvalitní (zejména terminologicky nedůsledné) a někdy dokonce obsahují věcné chyby. Je to způsobeno tím, že za překlady textů smluv podle směrnice sice odpovídá gestor smlouvy, avšak výsledek překladatelské práce není nikým kontrolován a po vyhlášení vadného překladu není provedena oprava. Příkladem mimořádně špatného překladu je již zmíněná Rámcová dohoda o finanční spolupráci mezi ČR a Evropskou investiční bankou ze dne 18. února 1993 (sdělení č. 250/1994 Sb.).

Jazykové aspekty řízení před Soudním dvorem Evropské unie

Jazykem řízení před soudním dvorem Evropské unie je kterýkoli z úředních jazyků EU, tedy i čeština. Jazyk si volí žalobce. Je-li odpůrcem členský stát nebo jednotlivec, je tímto jazykem jeho jazyk.

V řízení o předběžné otázce je títmo jazykem jazyk dotazujícího se soudu.

Jazyk řízení se použije pro písemná a ústní podání, pro protokol a rozhodnutí (rozsudek).

Dokumenty předkládané v jiném jazyce je třeba přeložit. Každý členský stát ve svých podáních užívá svůj vlastní jazyk. Autentické znění rozsudku je v jazyce řízení, pokud Soudní dvůr EU nepovolí jazyk jiný.

Oficiální a jiné dokumenty Soudního dvora EU jsou publikovány především v jazyce francouzském (tradice), případně také anglickém a postupně i českém (nejšírší uplatnění viz Internet - stránky Soudního dvora EU dostupné v čestině - https://curia.europa.eu/jcms/jcms/j_6/cs/ ).

Jednacím jazykem soudů je francouzština, v níž probíhají schůze, porady i deliberace v senátech, které předcházejí přijetí rozhodnutí. (Zpracováno podle TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 7. přepracované a aktualizované vydání. Praha: Leges, 2017. Student (Leges). ISBN 978-80-7502-243-1, str. 140). 

Další zajímavé odkazy:

• KYSELOVSKÁ, Tereza, David SEHNÁLEK a Naděžda ROZEHNALOVÁ, ed. In varietate concordia: soubor vědeckých statí k poctě prof. Vladimíra Týče. Brno: Masarykova univerzita, 2019. ISBN 9788021093324, zejména od str. 131 Soudobé jazykově-právní otázky v evropském Česku se zaostřením na akademické prostředí (autor doc. Filip Křepelka), Elektronická verze publikace je dostupná: https://science.law.muni.cz/knihy/monografie/Kyselovska_In_varietate.pdf
• 
  
• KŘEPELKA, Filip. Mnohojazyčnost Evropské unie a její důsledky pro českou právní praxi. Brno: Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4298-8.
• TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 7. přepracované a aktualizované vydání. Praha: Leges, 2017. Student (Leges). ISBN 978-80-7502-243-1.(zejména str. 140). 
• Stránky Soudního dvora Evropské unie dostupné v češtině https://curia.europa.eu/jcms/jcms/j_6/cs/

Zopakujte si:

1. Jaký bývá zpravidla jazykový režim dvoustranných mezinárodních smluv, jaká jsou jiná možná řešení a kdy k nim bývá přistupováno. Co jsou to alternáty.
   
2. Jaký bývá zpravidla jazykový reřim mnohostranných mezinárodních smluv, co je to autentické změní smlouvy a rozhodné znění smlouvy.
   
3. V jakém jazyce probíhají schůze a porady Soudního dvora Evropské unie? Jaké jsou možné jazyky řízení před Soudním dvorem Evropské unie. Co určuje jazykový režim řízení o předběžné otázce před Soudním dvorem Evropské unie? Kdy byste hledali rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie v českém jazyce?
   
4.