NP305Zk Správní věda 6.přednáška – 25.11.2022 Problematika rozhodování ve veřejné správě (správně vědní pojetí) DOC.JUDR. SOŇA SKULOVÁ. PH.D. Problematika rozhodování (teorie rozhodovacích procesů, „Decision-making“) Významné téma správní vědy. Napomáhá kvalitě rozhodování, a tedy efektivnosti v činnosti veřejné správy. Poskytuje rozhodovacímu subjektu: - možnost orientovat se ve vlastní činnosti (uvědomit si, co řešíme, čeho chceme dosáhnout, jaká pravidla pro daný postup platí, jaká jsou doporučení, rizika a možnosti), - využít dostupné poznatky, zkušenosti, a také vlastní potenciál a další zdroje, - respektovat požadavky a limity /dobré/veřejné správy (principy, zásady, pravidla, omezení), - a tak mj. eliminovat nedostatky a zbytečná pochybení. Rozhodování •Rozhodováním rozumíme proces, ve kterém rozhodující subjekt provádí v konkrétní situaci nenáhodný výběr minimálně ze dvou či více možných variant, resp. alternativ další činnosti. •Výsledkem je rozhodnutí •Rozhodování ve VS je významnou a nedílnou součástí procesu společenského řízení. • Rozhodování ve veřejné správě: • •Vyznačuje se určitou stálostí či pravidelností, značnou mírou právní regulace a možností použití donucení, a institucionální strukturovaností. •Ze systémového hlediska je možno v rozhodování ve VS spatřovat rozhodovací systém. •V rozhodovacím systému VS lze postihnout různé podsystémy. •Rozhodovací činnost podsystémů může být zaměřena buď na vlastní činnost podsystému (interní rozhodnutí) anebo je zaměřena mimo systém VS (externí rozhodnutí). Subjekt rozhodování Subjekt rozhodování přijímá rozhodnutí. Obecně může být subjektem rozhodování jednotlivec nebo instituce, organizace, osoba fyzická nebo právnická. Ve VS je zpravidla subjektem rozhodování orgán veřejné správy, resp. správní úřad, popř. jeho organizační složka případně jiný subjekt zmocněný k výkonu určité oblasti veřejné správy. Rozhodovací činnosti jsou ve VS často hierarchicky uspořádány. (vázanost rozhodnutí na nižší úrovni rozhodnutím přijatým na vyšším stupni). Stádia rozhodovacího procesu §výchozí situace (současný stav rozhodujícího subjektu a jeho prostředí) §cíle (úkoly) §definice problému §možné cesty (varianty) k dosažení cíle §zhodnocení variant z hlediska existujících omezení a možných důsledků §výběr jedné z variant §provedení rozhodnutí §kontrola Úkoly a cíle veřejné správy •K jejich naplnění je směřována celá rozhodovací činnost rozhodovacího subjektu. •Jedná se o systém cílů a úkolů. •Mezi jednotlivými cíli existuje jejich vzájemná podmíněnost. •Nelze preferovat toliko jediný cíl. •Subjekt rozhodování musí být schopen se v cílech a úkolech orientovat, vymezit jejich vzájemné vztahy a řešit případné konflikty. Definice problému •Pouze přesné pojmenování problému umožňuje stanovit varianty řešení. Varianty řešení •Subjekt rozhodování přistupuje k posouzení různých alternativ. •Možnost využít odborných analýz, poradních orgánů. •V řadě situací je nutno brát v potaz připomínky, návrhy, stanoviska veřejnosti či jejích dotčených částí •.Nejvýznamnější formou účasti veřejnosti na rozhodování je referendum. Rozhodnutí •Účelem a smyslem celého rozhodovacího procesu je vydání rozhodnutí. •Rozhodnutí může být formální či neformální. •Formální rozhodnutí je takové rozhodnutí, které je projeveno v předem stanovené vnější formě a obsahující předepsané náležitosti. •Formální rozhodnutí mají nejčastěji povahu správních aktů buď normativních, individuálních nebo smíšených. •Bezprostřední zákrok představuje takový druh rozhodovací činnosti, kdy vlastní stádium rozhodovací splývá vjedno s stádiem realizačním. • Realizace a kontrola •Nebývají pravidelně uváděny jako stádia rozhodovacího procesu. •Na rozhodovací proces úzce navazují. •Realizace rozhodnutí je samotným účelem jeho přijímání. •Kontrola slouží ke zjištění zda a nakolik se shoduje výsledek dosažený realizací se stavem zakotveným v rozhodnutí. •V souvislosti s kontrolou vystupuje do popředí i otázka tzv. zpětné vazby /ta se však může projevovat již v průběhu rozhodovacího procesu/. •Ve vztahu k rozhodovacímu procesu lze hovořit o problematice postupného rozhodování, jelikož rozhodování ve skutečnosti představuje dynamicky složitý, cyklický proces na sebe navazujících dílčích rozhodnutí. Veřejná správa jako činnost programovaná a programující •VS jako činnost výkonná je zároveň činností programovanou, současně však také činností programující. •VS jako činnost programovaná realizuje vyšší postuláty. •VS jako činnost programující sama při své organizátorské funkci přijímá rozhodnutí, která program stanovují. • Veřejná správa jako rozhodovací systém otevřený • • •Otevřenost VS je nutno chápat z hlediska informačního, které má sloužit racionalitě a efektivnosti činnosti VS. •Rozhodovací proces má být otevřený informacím a hlediskům relevantním pro posuzovanou věc. • Rozhodování účelové a rozhodování ve smyslu konkretizace a aplikace práva • •Jedná se o dvě vzájemně se prolínající množiny. •K účelovému rozhodování se přistupuje zpravidla za situace, která umožňuje v přesných, nejlépe číselných, parametrech vymezit cíl a varianty vedoucí k jeho dosažení. •V rámci aplikace práva subjekt rozhodování provádí výklad právní normy a zkoumá, zda byla naplněna její hypotéza a podle toho relevantním způsobem zasáhne. Je přitom nutno respektovat zásadu legality a požadavek právní jistoty. Další vlastnosti rozhodnutí: Významnou vlastností každého rozhodnutí je sdělitelnost, tj. schopnost jednoznačně vyjádřit přesný obsah rozhodnutí. Pro důvěryhodnost a také transparentnost veřejné správy - úloha sdělení důvodů. (ve formalizovaných procesech /dle správního řádu/ - povinnost řádného „odůvodnění“). Důležitou roli hraje otázka závaznost rozhodnutí. Princip omezené racionality •Rozhodování VS probíhá za situace, která může být příliš náročná a složitá, tato náročnost posléze vede k určitému zjednodušování parametrů rozhodovaných záležitostí. •Jelikož není reálně možné vždy vydat plně racionální rozhodnutí, uplatňuje se princip omezené racionality. •Namísto rozhodnutí optimálních jsou fakticky přijímána rozhodnutí uspokojivá, adekvátnější složitosti rozhodovací situace, komplexnosti reality a schopnostem a možnostem subjektu rozhodování Rozhodovací situace • • •rozhodování za jistoty •rozhodování za rizika •rozhodování za nejistoty Typy a druhy rozhodování a rozhodnutí ve veřejné správě (členění dle více kritérií) Dělení dle právních důsledků •normativní (abstraktní) správní akty •individuální (konkrétní) správní akty •interní normativní akty (interní instrukce) •individuální interní akty (služební pokyny) •akty smíšené povahy •správněprávní dohody •faktické úkony s přímými právními důsledky • Dělení podle subjektu rozhodování • •rozhodování individuální – orgán monokratický •rozhodování kolektivní – orgán kolegiální qrozhodování státně správní qrozhodování samosprávné Rozhodování dle zaměření: • zavazující pouze samotný subjekt rozhodování – rozhodnutí interní •rozhodování adresované nebo zavazující subjekt odlišný od subjektu rozhodování – rozhodnutí externí • Rozhodování a rozhodnutí z hlediska úplnosti rozhodované věci •celková (komplexní) •dílčí Z hlediska stádií rozhodovacího procesu •přípravná •procesní, event. pomocná •meritorní (vlastní rozhodnutí řešené věci) •realizační (směřující k naplnění přijatého rozhodnutí •kontrolní (odrážející míru souladu skutečnosti s přijatým rozhodnutím meritorním) • Z hlediska propojení trvání rozhodnutí v čase a jeho zásadnosti lze rozlišovat rozhodnutí • • strategická • taktická • operativní Dalším kritériem je obligatornost nebo fakultativnost k vydání rozhodnutí. V rámci fakultativního rozhodování může být dáno správnímu orgánu správní uvážení: 1) zda rozhodnutí vydat či nevydat. 2) Další stránkou je volnost či vázanost ve vztahu k obsahu rozhodnutí = jaký je jeho obsah (tj. vlastní rozhodnutí dané věci). Dělení rozhodnutí z hlediska formálnosti: •formální •částečně formální •neformální Dělení podle právní závaznosti rozhodnutí: •právně nezávazné(= bez přímých právních důsledků) •právně závazné: §závazné pro správní orgán §závazné pro adresáty rozhodnutí, event. také další osoby K problematice závaznosti se váže i otázka vynutitelnosti rozhodnutí. • Dělení podle způsobu využití výchozích informací • •empiricko-intuitivní – vychází pouze ze situace, resp. Z vlastností, znalostí a zkušeností subjektu rozhodování. •exaktní – využívá vědeckých metod a poznatků, zejména statistického, resp. matematického vyjádření hodnot a kritérií. ------------------------------------------------------------------- S uvedeným dělením úzce souvisí i otázka poučitelnosti rozhodovacího subjektu z předchozí rozhodovací činnosti. Děkuji za pozornost.