Právní stát Miloš Večeřa Právní nauka I Právní stát základní právně politický rámec fungování práva, státu a demokratického politického systému Právní stát představuje jeden ze základních pilířů západního pojetí státu, práva a politiky 20. a 21. století Právo moderní (pozdně moderní) společnosti nemůže existovat bez státu a stát bez práva Právo ale nemusí být nutně spojeno se státem, postačí instituce organizované veřejné moci (kmenové právo) Kde existují politické (mocenské) vztahy, tam je nezbytná i určitá forma organizované veřejné moci, kterou představuje stát Právo bez moci je bezmocné a moc bez práva je tyranská Stát představuje nprávní jev – lze ho ztotožnit se souborem právních norem n František Weyr: „Právní věda musí identifikovat stát s právním řádem, neboť poznávat stát juristicky znamená poznávat jeho právní řád. Stát a právo nemohou být od sebe odděleny npolitický jev – politická forma organizace společnosti nsociální jev – institucionalizovanou formou společenského života, institucí společnosti Vztah státu a práva nPrávo je před státem, může existovat i bez státu nPrávo je konstituujícím činitelem vzniku a existence státu nPrávo je produktem státu n nPrávní stát představuje určitý způsob řešení vztahu státu a práva, ale i vztahu mezi občanem a státem, občanskou a politickou společností Čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR: „Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná“ uvedený text je označován za materiální ohnisko evropských ústav Dnešní demokratický stát lze charakterizovat jako nmoderní (pozdně moderní) stát nsociální stát nprávní stát Znaky moderního státu 1.jednota výkonu státní moci, státního území a obyvatelstva tohoto území (G. Jellinek) 2.národní princip výstavby státu 3.legalita a legitimita státní moci 4.jednotný právní řád 5.daněmi placený profesionální státní aparát Sociální stát - Na kontinentu základ položily Bismarckovy pojišťovací systémy v 80. letech 19. století. - V anglosaském světě základ položil lord Beveridge začátkem 40. let formulováním systému soc. zabezpečení (welfare state). Stát, v němž se v zákonech, ve vědomí a postojích lidí, v aktivitách institucí i praktické politice prosazuje myšlenka, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž věcí veřejnou. (Potůček) Stát, ve kterém demokraticky organizovaná moc prostřednictvím sociálního zákonodárství a činnosti státních orgánů a institucí: - Garantuje základní příjem pro každého jedince či rodinu na úrovni životního minima. - Poskytuje sociální dávky umožňující předejít, zmírnit nebo překonat sociální rizika možných sociálních událostí (zvl. nemoci, úrazu a nezaměstnanosti). - Zajišťuje poskytování veřejných sociálních služeb – zvl. školství a zdravotnictví. (Večeřa) Právní stát Bärbel Bohleyová: „lidé očekávali spravedlnost a dostalo se jim (jen) právního státu“. Zosobňuje určitý ideál nahradit subjektivistickou vládu konkrétních lidí vládou práva jako nadosobních racionálních pravidel, které zavazují stejně občany jako vládce. Je chápán spíše intuitivně nebo jako politický ideál. Čl. 1/1 Ústavy:ČR je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát Syntetická vymezení právního státu: - stát, který je vázán svým právem, - stát, kde je primát (panství) práva nad státem, - stát, kde vládne právo, kde stojí právo nad státem, - stát budovaný na principu panství práva, - stát, ve kterém je uplatňovaná zákonnost. Stát, který je budován na principu panství práva, jímž jsou vázány všechny právní subjekty a zejména státní moc, jejíž veškeré působení se realizuje pouze na základě zákona (práva), v jeho mezích a způsobem, který stanoví zákon. Idea právního státu vzniká již v antice jako představa vlády zákona a vázanosti vládců právem Již řečtí naturalisté – úvahy o všeobecné vládě zákonů včetně právních v přírodě i společnosti Sokrates – „právo je odrazem přirozených a věčných zákonů, Sokrates před nimi stojí s úctou, byť ty lidské jsou nedokonalé“ – občanská poslušnost zákonu Platón – „Učiňme vladařem zákon, který je překážkou libovůle vládců.“ „Kde je zákon neomezeným pánem nad vládci a vládci jsou jen poslušnými poddanými ve službách zákona, tam je uskutečnění všech dober, neboť přirozenost smrtelníka ho svádí k poživačnosti a nenasytnosti.“ Aristotelés – v Etice Nikomachově: „proto nenecháváme vládnout člověka nýbrž zákon, poněvadž člověk vládne ve svůj prospěch a stává se tyranem“ Římu byly cizí řecké filosofické spekulace, rysem jeho mentality byl realismus, racionálnost a pragmatismus, a to i ve vztahu ke státu a právu. Transformovali část požadavků přirozeného práva do podoby platného práva. Období republiky významné (510-27 př. k.) Marcus T. Cicero formuluje princip legality a právního státu, neboť všichni podléhají zákonu. „Stát je nezbytný proto, protože lidé jsou si biologicky nerovni a musí si tedy být rovni alespoň před zákonem. Svoboda je zajišťována prostřednictvím práva.“ Stát je především právním společenstvím, ale i mravním. Plinius ml. :Vládce nestojí nad zákony, ale zákony nad vládcem. Non rex est lex, sed lex est rex Období císařství (27 př.k.) zrod doktríny o neomezené moci vládcově (digesta 6.st. Ulpianus/D1,3,31/- Princeps legibus solutus est /císař je osvobozen od zákonů, stojí nad zákony/) Antika ale ještě neumožnila faktickou realizaci právního státu Novověké prosazení ideje právního státu umožnilo: - ideově osvícenství, emancipační hnutí vyrůstající z renesance a humanismu prosazující myšlenky morální a intelektuální autonomie člověka a politické emancipace člověka (Hobbes, Bacon, Locke, Rousseau, Kant) - fakticky demokratické revoluce 18. a 19. století Myšlenková východiska novodobé koncepce kontinentálního právního státu: nLiberalismus – minimální stát nPřirozenoprávní teorie – lidská práva n nezadatelná, nezcizitelná, nezrušitelná, nepromlčitelná nTeorie společenské smlouvy – Hobbes - stát ochránce, právo na odpor (čl. 23 Ústavy) nKonstitucionalismus – význam práva a zejména ústavy nPrávní pozitivismus – zákonnost a právní jistota Dvě podoby právního státu Kontinentálně evropská verze (Rechtsstaat) Základem ideály osvícenství a Velká francouzská revoluce. Filosofický základ - Immanuel Kant (1724-1804), faktickou podobu mu dali v polovině 19. st. němečtí právní pozitivisté svými spisy (Mohl, Stahl, Gneist, Bähr) Friedrich Julius Stahl (1802-1867): „Stát má být právním státem, to je heslo i skutečně hybná síla dnešní doby. Má přesně a nezrušitelně určit jak dráhy a hranice své působnosti, tak i sféru svobody svých občanů.“ Otto Bähr (1817-1895): „Právní stát pozdvihuje právo na základní podmínku svého bytí, je to stát, ve kterém se individuální i společenský život bez újmy na svobodě pohybuje v mezích základních právních norem.“ Je postaven na suverenitě zákona – výraz vůle lidu. Suverenitě lidu - Jen lid sám se může omezit ve svých právech! Suverenitě parlamentu – je tvůrcem práva. Velké občanskoprávní kodifikace – termín Rechtsstaat Angloamerická verze (Rule of Law) Je starší, mezníkem Bill of Rights (1689) - prolomením zásady Princeps legibus solutus est (panovník stojí nad zákony). Tradice. Tvorba práva ex post. Suverenita parlamentu – tradice od Magny Charty Libertatum (1215) Vláda práva prostřednictvím soudní moci jako protipólu absolutististické státní moci Precedent - výraz soudcovské tvorby práva. Doktrína Due Process of Law Albert V. Dicey tři základní principy Rule of Law: • nikdo nemůže být zbaven života, svobody nebo majetku pokud neporušil právní normu a tato skutečnost nebyla kvalifikována v řádném soudním procesu, • nikdo nemůže být postaven nad zákon, nad zákonem nestojí zejména státní moc; každý člověk je vždy subjektem práva, • vláda lidu musí být založena na vládě práva. Modely právního státu Představují i určitou vývojovou posloupnost nLiberální právní stát – minimální zásahy státu, pozitivistická zásada - zásada zákon je zákon. nMateriální právní stát – požadavek na hodnotový řád lidských práv a základních svobod, hodnoty demokracie, rovnosti a lidské důstojnosti. nSociální právní stát – ochrana před sociálními riziky, zajištění sociálních služeb. Základní principy právního státu Jejich naplnění charakterizuje úroveň právního státu nZáruky základních práv a svobod – tvoří hodnotový základ jejeich zakotvením, garantováním a kontrolou jejich naplňování. nÚstavnost a zákonnost nPrávní jistota - hlavní účel práva (J. Bentham), možnost domoci se svých práv, předvídatelné sankce a postup státu. nSuverenita lidu – svrchovanost občana a lidu. nDělba a kontrola moci – CH. Montesquieu, oddělená moc zákonodárná, výkonná a soudní, zjm. nezávislé soudnictví. nOmezená vláda – sebelimitace stát. moci zákony a ústavou. nLegitimita státní moci a demokratismus činnosti státních orgánů Děkuji za pozornost