Realizace práva, právní vztahy (poměry) Miloš Večeřa BEP101Zk Právní nauka I Pojem právní vztahy (poměry) Společenský vztah dvou nebo více právních subjektů, které mají vzájemná subjektivní práva a povinnosti. Právní vztahy vznikají v procesu právní regulace života společnosti. Právo reguluje chování lidí prostřednictvím právních vztahů. Právní vztah má regulativní, volní a individuální charakter. Rozlišujeme subjekt, objekt a obsah právního vztahu Realizace x aplikace práva Právní vztahy jsou součástí realizace (uskutečňování) práva, nikoliv však jejím jediným prostředkem Realizace práva - Chování v souladu s právem (každodenní, často stereotypní, automatizované); - Výkon práva či povinnosti (intencionální chování); - Aplikace práva. Aplikace práva je proces autoritativního stanovování práv a povinností subjektům rozhodovací činností soudních a správních orgánů. Dělení právních vztahů Absolutní (erga omnes) x relativní (inter partes) - absolutní: oprávnění jednoho subjektu odpovídá povinnost jiných subjektů zdržet se zásahu do tohoto oprávnění - relativní: vzájemné rozložení práv a povinností mezi účastníky právního vztahu Soukromoprávní x veřejnoprávní Hmotněprávní x procesněprávní Předpoklady právního vztahu Jedná se o okolnosti (podmínky), jejichž přítomnost je nutná ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu. Předpoklady právního vztahu: 1) Právní norma (platná a účinná); 2) Existence subjektů a objektů; 3) Právní skutečnost (předvídaná v hypotéze právní normy); 4) Některé právní vztahy vznikají přímo ze zákona. Druhy právních skutečností 1) Subjektivní (spojeny s projevem lidské vůle): a) Právní jednání - v souladu s právní normou, b) Konstitutivní akty aplikace práva, c) Protiprávní jednání (delikt). 2) Objektivní (mimovolní skutečnosti): a) Právní události (např. běh času), b) Protiprávní stavy (např. pracovní úraz). Právní jednání Právní jednání (dříve právní úkon) je projev vůle, jenž vyvolává nejen ty právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, ale také ty, které plynou ze zákona, dobrých mravů, obecných zvyklostí a ze zavedené praxe stran (OZ). Lze jednat: - konáním (komisivně), - opomenutím (omisivně). Lze jednat: - výslovně, - konkludentně (bez slovního vyjádření způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, co chtěl jednající projevit). Druhy právního jednání: - Jednostranné, dvoustranné, vícestranné. - Formální a neformální (zákonem neupravené). Konstitutivní akty aplikace práva Individuální právní akty konstitutivního (nikoliv deklaratorního) charakteru. Výsledky rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci působí „ex nunc“ - od nynějška. Představují aktuální zásah do právního postavení osob – vznik, změna nebo zánik práv a povinností. Příklady: rozsudek o rozvodu (soukromoprávní), většina veřejnoprávních rozhodnutí (např. stavební povolení, rozhodnutí o přiznání dávky), uložení trestu za spáchání trestného činu. Protiprávní jednání Projev vůle, který je v rozporu s právními normami (porušení či nesplnění povinnosti). 1. Veřejnoprávní delikty: a) trestné činy - zaviněné protiprávní jednání, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoníku. Podle závažnosti rozlišujeme přečiny a zločiny. Sankci zde ukládá soud. b) správní delikty - různé druhy protiprávního jednání, za něž ukládají sankci správní orgány (zjm. přestupky). 2) Soukromoprávní delikty: a) disciplinární (kárné) delikty - porušení pracovní disciplíny či kázně. Sankci ukládá orgán s disciplinární pravomocí. b) ostatní soukromoprávní delikty (např. neplnění závazků ze smlouvy). Právní události Jedná se o skutečnosti vznikající nezávisle na vůli subjektů, na něž právní norma váže vznik, změnu nebo zánik právního vztahu (např. narození, smrt, běh lhůt). Nastávají z objektivních příčin a právní normy s nimi spojují právní následky - například: Narození – občanská práva Smrt – přechod majetkových práv a povinností na dědice Věk – vznik volebního práva: - Aktivní volební právo (volit) - Pasívní volební právo (být volen) Plynutí lhůt – zánik či promlčení práva, vznik vlastnického práva uplynutím vydržecí lhůty apod. Právní událost – běh času Typy lhůt: Prekluzívní (tj. propadná) - neuplatnění práva v zákonem stanovené lhůtě způsobuje zánik subjektivního práva tam, kde zákon výslovně stanoví zánik práva jako právní následek. Objektivní promlčecí lhůta u majetkových práv je 10 let. Promlčecí - neuplatnění práva u soudu v zákonem stanovené lhůtě činí subjektivní právo podmíněným V případě uplatnění námitky promlčení soud nemůže právo přiznat. Obecná dle OZ je tříletá. Hmotněprávní x Procesní Zákonné x Soudcovské Pořádkové lhůty - jejich marné uplynutí není sankcionováno Lhůty – časové úseky - Prosté lhůty – uplynutím vzniká nárok, skončí trvání např. výpůjčky - Lhůty, kdy je třeba něco učinit k odvrácení následků: - lhůty k projevu vůle, - lhůty k plnění, - lhůty k uplatnění či vykonání subjektivního práva. Objektivní lhůty – od nastalé skutečnosti, Subjektivní lhůty – od okamžiku, kdy se subjekt dověděl Počítání lhůt podle měsíců a let – poslední den lhůty se shoduje se dnem, ve kterém nastala skutečnost zakládající běh lhůty. Protiprávní stavy Jedná se o důsledky nezaviněné události, které jsou v rozporu s právní normou. Právo přitom ukládá povinnost takový stav napravit, popřípadě odstranit. Tato povinnost je uložena subjektu, který protiprávní stav svým jednáním nezavinil. Jde o stavy způsobené okolnostmi nezávislými na lidské vůli (tzv. vyšší moc – vis maior), např.: - Živelní pohroma (vichřice, povodeň, požár) - Úder blesku - Potopení lodě, pád letadla - Okolnosti spočívající v povaze přístroje či určitého provozu (pracovní úraz). Protiprávní stavy právo spojuje se vznikem objektivní odpovědnosti (odpovědnost bez zavinění). Náležitosti právního jednání - Náležitosti subjektu (způsobilost k právním úkonům, způsobilost k právům a povinnostem) - Náležitosti vůle (skutečná, svobodná, vážná, bez tísně, prostá omylu – v osobě, kvalitě, důvodu) - Náležitosti projevu vůle (srozumitelná, určitá, v náležité formě) - Shoda vůle a jejího projevu (omyl vědomý - nevědomý, vnitřní výhrada, simulace, disimulace) - Náležitosti předmětu (možný, dovolený) + další (schválení) - Jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu Obsahové náležitosti právního jednání Podstatné (stanovené právním předpisem) Pravidelné (obvykle se vyskytující – mzdové náležitosti) Nahodilé (např. kratší pracovní doba) Podmínka odkládací - závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Rozvazovací - závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou. Platnost právního úkonu – pro účastníky závazný. Účinnost právního úkonu – nastanou právní následky dle úkonu. Vady právního jednání a jejich následky V pochybnostech se právní jednání pokládá spíše za platné Nicotnost (non-negotium) Zdánlivé právní jednání = právní jednání vůbec nevzniklo: Chybí vůle, nebyla zjevně vážná vůle, nedostatek určitosti a srozumitelnosti. Absolutní neplatnost Právní úkon se považuje od počátku za neplatný. Přihlíží se k ní ex offfo (tzn. bez námitky): Je následkem rozporu s: - dobrými mravy, - odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, - plnění je od počátku nemožné. Relativní neplatnost Jen k námitce účastníka. PROMLČUJE se ve tříleté promlčecí lhůtě. Není stanovena výčtem. Dělení právního jednání - Dle počtu stran (jedno, dvou, vícestranné) - Dle formy (ústní, písemné, konkludentní) - Dle majetkového plnění (úplatné, bezúplatné) - Dle vzniku a zaměření účinků (adresované, neadresované) - Dle okamžiku nastoupení následku (mezi živými, pro případ smrti) - Dle úpravy smluvních typů (typové, inominátní, smíšené) Dle formy (formální, neformální) Dle právního odvětví (občanskoprávní úkony …) Děkuji za pozornost