Právní odpovědnost
Miloš  Večeřa      Právní nauka I


Pojem odpovědnosti
Nový OZ mluví o újmě majetkové (škodě) a nemajetkové
Odpovědnost je reakce společnosti na porušení soc. norem
Odpovědnost lze rozeznávat na více úrovních:
a) právní odpovědnost (trestní, správní, občanskoprávní)
b) politická odpovědnost,
c) ústavní odpovědnost,
d) morální odpovědnost,
e) ekonomická odpovědnost,
f) vnitroorganizační odpovědnost a další.
Dvě koncepce sociální odpovědnosti:
- Aktivní koncepce odpovědnosti (perspektivní, již se vznikem povinnosti je vnímána, morální
odpovědnost);
- Pasivní koncepce odpovědnosti (retrospektivní, vzniká až v důsledku porušení primární povinnosti,
obvyklá u právní odpovědnosti.

Pojem právní odpovědnosti
Právní odpovědnost je důsledkem porušení právní povinnosti, je jednou ze základních forem realizace
práva. Je uplatněním nepříznivých právních následků, stanovených právní normou, vůči tomu, kdo
porušil právní povinnost. Delikvent je povinen je strpět.
Protiprávnost je objektivní kategorie, která vyjadřuje rozpor s objektivním právem, v důsledku:
- protiprávního jednání,
- protiprávního stavu.
Porušení právní povinnosti může být:
- komisivní (rušitel se choval tak, jak neměl),
- omisivní (rušitel se nechoval tak, jak měl).

Následky porušení právní
          povinnosti
1. Trvá původní (primární) povinnost s možností
        vynucení;
2. Vznik nové (sekundární) sankční povinnosti
        (penále);
3. Jiné následky (zánik práva, neplatnost úkonu,
        možnost odstoupení od smlouvy apod.);
4. Je přítomen prvek státního donucení
        (nepřímého nebo přímého).

Funkce právní odpovědnosti
a) funkce reparační (kompenzační) -  formou naturální restituce, odškodnění (reparace),
b) funkce satisfakční - např. oblast práva na
      ochranu osobnosti,
c) funkce preventivní,
d) funkce represivní,
e) funkce další (např. signalizační, výchovná,
      regulační).

   Klasifikace deliktů
Právním deliktem se rozumí zaviněné porušení práva (právní povinnosti), jehož znaky jsou uvedeny v
zákoně.
Klasifikace deliktů:
veřejnoprávní delikty, které se dále třídí na
a) trestné činy (zločiny a přečiny) – věk, příčetnost
b) správní delikty (přestupky a jiné správní delikty,
       porušují nebo ohrožují zájem společnosti, jehož
       znaky jsou vymezeny v zákoně,
c) disciplinární delikty jako smíšené typy (kárné,
       kázeňské),
d) soukromoprávní delikty (odpovědnost za škodu, za
       vadu věci, z prodlení apod.).
Specifickými delikty jsou ústavní a mezinárodněprávní delikty.

Prvky zaviněného porušení právní povinnosti (subjektivní odpovědnost)
a) objekt deliktu – právem chráněný zájem,
b) subjekt deliktu – fyzická osoba (věk a psychický stav v
          době spáchání deliktu) nebo právnická osoba,
c) objektivní stránka deliktu:
      -protiprávní jednání,
     - škodlivý následek – újma,
     - příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi protiprávním
           jednáním a škodlivým následkem,
d) subjektivní stránka deliktu – zavinění, motiv a pohnutka.
Prvky porušení právní povinnosti u objektivní odpovědnosti:
subjekt, objekt, objektivní stránka (protiprávní stav).

Zavinění    - prvek vědění a vůle
Zaviněním se rozumí vnitřní, psychický vztah delikventa k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání, k
protiprávnímu následku tohoto jednání. Složka intelektuální a volní.
A) Úmysl (dolus)
přímý (direktus) - delikvent věděl, že může způsobit
    škodlivý následek a chtěl jej způsobit,
nepřímý (eventuální) - delikvent věděl, že škodlivý
    následek může způsobit a pro případ, že jej způsobí, s
    tím byl srozuměn,
B) Nedbalost (culpa)
vědomá (lata) - delikvent věděl, že může škodlivý
     následek způsobit, ale bez přiměřených důvodů
     spoléhal, že jej nezpůsobí.
nevědomá (levis) – delikvent nevěděl, že svým jednáním
    může způsobit škodlivý následek, ač o tom vzhledem k
   okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Subjektivní a objektivní právní odpovědnost
Subjektivní odpovědnost předpokládá vždy zavinění (zkráceně „odpovědností za zavinění“).
Z odpovědnosti se lze vyvinit (exkulpace). Presumpce x prokázání zavinění
Objektivní odpovědnost (zkráceně odpovědnost za výsledek) – zavinění se nezjišťuje. Je zde možnost
liberace, pokud subjekt prokáže, že i kdyby vyvinul veškeré úsilí, které lze od něj vyžadovat,
škodlivý následek by stejně nastal .
Pokud není možnost liberace, jde o absolutní objektivní odpovědnost.

Okolnosti vylučující protiprávnost
               trestného činu
- Nutná obrana
- Krajní nouze
- Oprávněné použití zbraně
- Plnění povinností a výkon povolání
- Svolení poškozeného
- Dovolené riziko

    Zánik trestní odpovědnosti
- Účinná lítost
- Promlčení trestního stíhání
- Zánik trestnosti přípravy, pokusu,
    účastenství
- Smrt pachatele
- Milost udělená prezidentem republiky

        Druhy trestných činů
Proti životu a zdraví
Proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství
Proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
Proti rodině a dětem
Proti majetku
Hospodářské
Obecně nebezpečné
Proti životnímu prostředí
Proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci
Proti pořádku ve věcech veřejných
Proti branné povinnosti
Vojenské
Proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

        Správní delikty
- Přestupek
- Jiný správní delikt
    - Jiné správní delikty fyzických osob
     - Správní delikty právnických osob a podnikajících
            fyzických osob
     - Pořádkové delikty

  Soukromoprávní odpovědnost
Sankční následek:
     - Restituce
     - Reparace
Druhy soukromoprávní odpovědnosti:
     - Odpovědnost za škodu;
     - Odpovědnost za nemajetkovou újmu;
     - Odpovědnost za vady;
     - Odpovědnost za prodlení;
     - Odpovědnost za bezdůvodné obohacení;
     - Disciplinární odpovědnost.

Děkuji za pozornost